Hus náleží celému
národu. Proto bylo by s tím vším v odporu,
kdyby evangelík řekl k neevangelíkům:
"Hus jest náš," kdyby to řekl s předpokladem
anebo s přízvukem, dávajícím
na srozuměnou: "Je náš, ale ne váš!"
Nechci tím říci, že se takovéto
tvrzení s takovouto tendencí vyskytlo, ale zajisté
přizná každý, kdo se postaví
na stanovisko, z něhož o věci právě
bylo promluveno, že kdyby se takové tvrzení
s takovou tendencí vyskytlo, že by musilo všechny
Husovy ctitele a vyznavače husitství zarmoutiti,
ne-li uraziti.
S tohoto stanoviska nemá nikdo
práva reklamovati Husa výlučně pro
sebe, ani evangelíci. A nelze uvésti nic, čím
by se mohl důsledek našeho stanoviska, dle kterého
náleží Hus celému národu, paralysovati.
Nelze ukazovati na poměr katolictví k Husovi, nelze
dovolávati se historie. Poměr katolíka k
Husovi není vystižen a vyjádřen slovem
kacíř. "Anathema sit" bylo slavnostně
odvoláno, kacíř rehabilitován, kompaktáta
schválena, ač tím vším bylo dogma
neomylnosti povážlivé zkoušce podrobeno
- to jsou věci minulé a odbyly se dřív,
než protestantism se v politice uplatnil.
Dnes mají se věci jinak.
Jest ovšem část katolíků, jimž
Hus je kacíř a kteří by jej ještě
dnes dali upáliti, jimž Husité byli bandou
lupičů a žhářů a jimž
husitský duch v lidu českém byl zhoubnou
nákazou, kterou třeba z kořene vypleniti,
kteří pokládali husitské hnutí
za obměnu liberalismu, postrádající
náboženského podkladu, - proto je zvali "lžihusitismem"
- anebo za výsledek agitace německých protestantů
a bojovali proti němu nacionalismem. I našemu presidentovi
zdál se kdysi moderní husitism uměle vypěstovanou
rostlinou - on viděl tehdá jen tu povrchní
vlasteneckou frázovitost "božích bojovníků".
Je dále pravda, že hierarchie je husitismu nepřátelská,
- ale to se může změniti, mohla by zase na
obzoru objeviti se nějaká kompaktáta. Nejnovější
reformní hnutí, které si troufá jíti
i za tu čáru, kterou by papež sotva dovolil
překročiti - slyšeli jsme zde totiž z
úst kompetentních, že při vší
smířlivosti nemohou jíti dále, než
svolí papež - nejnovější reformní
hnutí v církvi katolické by se s rehabilitací
Husa spokojilo, mluví se dokonce o revisi Husova procesu.
Já na toto hnutí nekladu váhy. Za významnější
pokládám fakt, že v nižším
kleru tradice husitská žije, že se projevuje
v literatuře od počátku našeho obrození:
Máme kněží pokrokového typu,
jak jej líčí mistr Jirásek, máme
spisovatele v rouše kněžském typu nezapomenutelného
Třebízského, ti jsou nám zárukou,
že husitské ideje také v katolictví
svůj úkol vykonají.
Poměr našeho katolictví
k Husovi jeví se tak, že katolictví potřebuje
husitského kvasu, aby se mohlo vyvíjeti, a je povinností
všech pokrokových lidí, tento proces všemožně
podporovati. Žádá to zájem obecný,
aby zaostalost, ztrnulost kterékoli složky národního
celku nestala se překážkou vývoje k
dokonalosti.
Tedy Hus znamená pro katolictví
naše mnoho - i kdyby si to sami katolíci nedovedli,
nebo nechtěli uvědomiti.
Naproti tomu bylo by nesprávné,
kdyby někdo chtěl Husa reklamovati pro evangelíky
na základě toho, že věty, pro něž
byl upálen, shodují se s učením
protestantským, že jeho kacířství
na půdě protestantismu jeví se ortodoxií
a katolický kacíř protestantským světcem.
Nechci se do úvah o tom pouštěti.
Připomínám jen, že v theologické
stránce význam Husův nespočívá,
nýbrž v ethické a sociální, v
čem jest také zahrnuta stránka národnostní.
Dlužno připomenouti, že Hus protestantem nebyl
a může platiti nejvýš za předchůdce
protestantismu. Hus nebyl antipapistou v tom smyslu jako Luther.
Vývoj od Husa nešel k Lutherovi, nýbrž
českobratrstvím ke Komenskému.
Pohlížeti na Husa pod
zorným úhlem protestantismu, znamenalo by zmenšiti
jeho velikost, strhnouti jej o několik sfér níže,
vzíti s jeho zjevu to, co jej činí symbolem
pro celý národ, symbolem, který jest vůdčí
hvězdou na dráze vývoje i pro evangelíky
i katolíky. Neklamejme se: Náboženský
vývoj u nás nepůjde od katolictví
k evangelictví. To by byla zbytečná zacházka.
Katolík nemusí přestoupiti k protestantství,
katolictví nemusí prodělati stadium protestantismu,
aby dospělo k onomu stupni náboženského
vývoje, který zákonnou nutností nadejíti
musí pro křesťanství. (Hluk. Místopředseda
dr. Hajn zvoní: Prosím o ticho, pánové!)
Katolictví má v sobě
samém ideovou vzpružinu, která je k tomu stupni
dovede přímo, jako tam protestantism doveden bude
svým racionalismem. Křesťanství v dohledné
době bude pantheistické, v tom se, katolicism sejde
s protestantismem, který již tuto tendenci projevuje,
a co s touto tendencí jest a bude v odporu, to zůstane
historii, to odpadne. Ideová vzpružina k tomu katolictví
jest učení Kristovo samo, které se dá
ve smyslu kázání na hoře interpretovati
pantheisticky, a jsem také přesvědčen,
že také od svého zakladatele bylo pantheisticky
míněno. A v tom bude také náležitá
základna pro snahy o českou církev, kteréžto
snahy v poslední době vzešly z tendencí
sloučiti, anebo alespoň sblížiti naše
církve křesťanské, které vyznačují
se větší opravdovostí nežli to
reformní hnutí, vedené ústřední
jednotou českého kleru, a které provázeny
jsou sympatiemi také socialistů, neboť opravňují
k naději, že skrze ně bude provedena socialisace
církve, které jest třeba v zájmu
nejen sociálního, ale také národního
českého vývoje.
Přísadou pantheistické
tendence vstřebá organism katolictví vlastní
reakcí, vlastní životní silou, vlastní
životní energií, tu epilepsii svatojánského
kultu, který jest největší překážkou
vnitřního obrození a do něhož
se provalilo všechno, čeho byla římská
hierarchie schopna na úkor češství a
husitství ve službách Habsburgů. A v
tomto směru nechť symbol Husův ukazuje cestu,
která vede dále za protestantism až tam, kde
stojíme my.
Vážené shromáždění!
Takové jsou associace myšlenek, ze kterých
vyplývá onen odpor proti pojmenování
theologického učiliště evangelického
jménem Husovým, který jsem pokládal
za svou povinnost, sděliti se slavným shromážděním.
Myslím, že kdo se postaví na to stanovisko,
z něhož pohlížím na Husa, uzná,
že soud o vhodnosti použití jména Husova
v tomto případě nemůže dopadnouti
jinak. Mohl by někdo pochybovati, zdali je nutno a záhodno
Husa stavěti tak vysoko a mohlo by se poukazovati k tomu,
že není v té věci shody a že velmi
mnozí si poměr Husa k národu představují
jinak. Proti tomu, myslím, že nastupuje v platnost
požadavek, respektovati přesvědčení
a cítění toho, kdo kladl Husa výše.
V každém případě
ten, kdo se chce postaviti na to stanovisko, s něhož
na Husa pohlížím, zajisté uzná,
že není to malichernost ani umíněnost
žádati, aby se z Husa nedělal evangelík.
V tom to vězí, v tom dělání,
v té možnosti, že by někdo tímto
způsobem chápati mohl pojmenování
theologického učiliště jménem
Husovým, jež by to hlásalo celému světu
a za celý národ. Je to jakási žárlivost,
ale pochopitelná, ušlechtilá a jest snad i
potřebná. Žárlivost jest ovšem
afekt a v afektu člověk pozbývá rovnováhy.
Měli bychom se tedy afektu uvarovati, ale také se
jím něco získává: objekt žárlivosti
stává se dražším a subjekt žárlivosti
prodělává duševní očistu,
z níž vzejde jasnější, určitější,
hlubší pochopení a procítění
vzájemného poměru. Hus jest objekt, který
za žárlivost stojí, pro něj žárliti
může býti ctností.
A já nemohu nežárliti.
Je to důsledek mého názoru na svět
a je to důsledek toho, že jsem socialista. V programu
naší československé strany socialistické
čte se mezi jiným také tento pasus: "Mravní
základnou jest český socialism ve vývojové
souvislosti s nábožensko-sociálním hnutím
doby husitské, v níž český lid
v čele národů evropských kráčel
vpřed na dráze civilisace, jehož ideje znovu
projevily svou životodárnou sílu v úsilí
našich buditelů a určily směrnici, když
národ český vyspěl k politickému
životu památnou svatováclavskou deklarací.
Český socialism zachová tuto směrnici
až do konečného vítězství,
jež přijíti musí, poněvadž
snahy, mající mravní posvěcení,
uskutečněny budou vývojovou nutností,
vůlí veškerého lidstva."
To stojí v našem programu.
Pochopíte, že když se na Husa a na husitství
díváme pod takovýmto zorným úhlem,
musíme žárliti a žádati, aby Hus
nebyl zpět strhován do prostředí ideových,
náboženských sporů, jež nám
jas jeho zjevu zatemňují a z nichž jsme již
dávno venku. Žádám vážené
shromáždění, aby při rozhodování
o pojmenování evangelické fakulty na věci,
jež jsem si dovolil přednésti, vzalo zřetel,
a na základě toho dovolím si navrhnouti,
aby theologické učiliště evangelické,
bude-li zřízeno, nebylo nazváno jménem
Husovým. (Výborně! Potlesk.)
Předseda:
Byl mi podán tento návrh člena N. S. dra
Krejčího (čte):
Poněvadž pojmenování
theologického učiliště evangelického
jménem Husovým mohlo by vzbuditi domnění,
že stotožňujeme husitství s evangelictvím
(protestantstvím), kdežto my chceme ideál ztělesněný
Husovým zjevem udržeti ve výši, povznesené
nad sféru náboženských růzností,
navrhujeme:
aby z návrhu zákona
na zřízení evangelického theologického
učiliště jak v nadpise, tak v § 1.
při označení ústavu, vynecháno
bylo slovo "Husova".
Návrh má dostatečný
počet podpisů a jest předmětem jednání.
Dále se ke slovu přihlásil
pan kolega dr. Herben. Uděluji mu slovo.
Posl. dr. Herben: Slavné
národní shromáždění!
Paní a pánové!
Nechci mluviti o celém návrhu, který byl
stanoven ve školském výboru a přednesen
profesorem Marešem. Přimlouvám se jen za název
fakulty a chtěl bych se obírati některými
důvody kolegy Krejčího, které on proti
názvu "Husova fakulta" vyslovil.
V tom jsem s ním za jedno,
čím Hus má býti národu českému,
ten jeho hymnus na Husa podpisuji. Ale byl bych právě
s tohoto jeho stanoviska očekával jiný důsledek.
Neboť, pánové, jestliže Hus pro nás
pracoval svým jménem, když jsme spali a byli
svázáni, jestliže vůbec národové
o nás věděli, že jsme Češi,
za to musíme děkovati tomu, že jsme byli v
cizině známi jako národ Husův. A ještě
dnes, když si přečtete dvoje, troje dějiny
americké, vydané o Češích, pochopíte,
co znamená Hus jakožto, řekl bych, reklama
pro náš národ. Psali a píšou o
nás jen proto, že jsme národ, ze kterého
vyšel Hus. Vždyť ti národové cizí
nevěděli často ani, kde naše země
leží, ale tolik věděli, že z něho
vyšel Hus. I Japonci ve svých školních
knihách uvádějí jméno Husovo.
V tom hymnusu a v té chvalořeči na Husa se
tedy srovnávám. Ale, prosím, jméno
Husovo 150 let po bitvě Bělohorské v Čechách
bylo prokleto a bylo na konec národu neznámo. Jestliže
při tolerančním patentu Josefa II. v roce
1781 ukázalo se, že žije 100.000 lidí,
kteří tradici Husovu zachovali, 100.000 lidí
toho "skrytého semene", Komenského, to
byli evangelíci. Že jim říkáme
evangelíci dnes, za to oni nemohou; oni byli nuceni Josefem
II. nazvati se evangelíky, oni se sami cítili potomky
Husitů a Českých bratří. Když
tedy národu vůbec někdo jméno Husovo
dochoval, když těchto 100.000 protestantů mohlo
od r. 1781 vytáhnouti své staré spisy a modlitby
Husovy, a když od roku 1781 vůbec se smělo
zase v národě našem ozývati jméno
Husovo, o to má zásluhu ta hrstka lidí, která
po bitvě bělohorské nám zůstala.
A nedomnívejte se, pánové,
že těchto 100.000 evangelíků tajných
jest bez významu při našem národním
probuzení. Dokud naši lidé psali latinsky a
německy, Dobrovský až po Jungmanna, do té
doby by to byla jen republika učených. Když
Kramerius začal vydávati první noviny české,
osmělil se je proto vydávati, poněvadž
poznal jakožto učitel prvních pastorů,
že v Čechách a na Moravě žije
100.000 lidí, kteří umějí čísti
a psáti a váží si staré literatury.
Ti první naši evangelíci jsou Krameriusovi
čtenáři a ten náš rozvoj národní
děje se přes těch 100.000 tajných
evangelíků. Tedy oni byli ti, kteří
již před rokem 1848 v chrámech a kostelích
jméno Husovo vyznávali, kdy u nás nesmělo
býti vyslovováno, nejméně ve školách.
Byl bych tedy očekával,
že kolega Krejčí řekne, když si
tak jména Husova vážíme: "Buďme
uznalí a projevme nějakým způsobem
vděčnost těm, kteří opravdu
až do našich dob tu tradici Husovu zachovali."
Rozhodně když kolega
Krejčí již mluvil o vkusu, nemyslím,
že je vkusné říkat, že si nedáme
jméno Husovo profanovat. Uznávám, že
bychom byli uraženi, kdyby se říkalo "mýdlo
Husovo" nebo "likér Husův". Ale myslit
si, že to jest nějaká profanace, když
bychom církvi evangelické, vlastně již
církvi bratrské, připustili právo,
aby svou fakultu jmenovala Husovou, to prosím není
profanace. Jestliže by kdo degradoval Husa, řekněme
ti, kteří byli proti němu, ale ti tajní
Husité, kteří byli dědici jeho jména,
to skryté semeno, to přece neprofanuje nikoho. Můj
vkus by byl tedy jiný. Dokud se mezi námi, pánové
a dámy, jednalo, že celá universita naše
stará dostane jméno Husovo, jistě nám
to bylo všem sympatické. Když jsme se rozhodli
nazvati ji universitou Karlovou, můj vkus by mluvil pro
to, abychom evangelíkům tu Husovu fakultu nechali.
Právě proto, že bychom projevili porozumění
tomu, co ta hrstka lidí znamenala pro naše probuzení,
řekněme až do Palackého, a co to znamená,
že první řádné dějiny
české nám napsali evangelíci. Palacký
byl Husita, Denis je Hugenot. To je jeden důvod.
A druhý důvod: Pánové,
křesťanství přišlo na Moravu od
Cyrilla a Methoděje. Křesťanství ponejprve
hlásalo uprostřed divokých národů
lásku k lidem, evangelium bratrství. V době
krvavých pohlavárů a surovosti, v době
stěhování atd. křesťanství
uvádělo česky národ do společnosti
vyšší a mravnější. My jsme
připustili, že moravská fakulta katolická
chce míti název na památku těch prvních
věrozvěstů Cyrilla a Methoděje, a
řekli jsme: to je spravedlivé. (Posl. Mattuš:
Ačkoliv nepřišli z Říma,
nýbrž z Cařihradu!) Ano, stalo se to na
Moravě.
Když nyní budeme míti
universitu Karlovu a theologickou fakultu od university oddělenou,
komu nemohlo by býti v srdci těžko, když
by slyšel, že Národní shromáždění
vyznavačům Husovým odpírá toto
jméno? Aspoň fakulta má připomínat
místo, kde působil Hus. Máme hlasovat pro
i tomu jaksi z vkusu, nebo z důvodu, že by mohli říci:
Hus jest náš a nikoliv váš? Naopak, čeští
evangelíci vždycky si přáli aby Hus
byl mužem celého národa, nikdy ho nebudou reklamovat
pro sebe, budou si přáti to, co si přál
kolega Krejčí, aby Hus patřil celému
národu. A pak už nám může býti
docela lhostejno, jestli někdo z Husa dělá
evangelíka anebo ne. Pravda jest, dokud naše církve
od Josefa II. nesměly se hlásiti, že pocházejí
od Husitů, Bratři, říkalo se jim reformovaní,
lutherští a byli evangelíci. 17. prosince 1918
se náš svět evangelický - není
veliký - usnesl vrátiti se tam, kde Komenský
přestal. Jestli to budeme nazývat evangelictvím
nebo bratrstvím, jest lhostejno. Mne by to ani neuráželo,
kdyby někdo říkal, že Hus patří
evangelíkům. Ale tak se věc nemá.
Pravda jest spíše, že ty důvody, které
uvádí kolega Krejčí proti tomu názvu,
rozčilují víc než fakulta sama. Bude-li
fakulta, bude, bude také beze jména a není
neštěstí. Leč, jako historik, který
prožil dobu toleranční, prostudoval ji a poznal,
co pro nás znamená protestantism, doporučil
bych, aby ta hrstka evangelíků z vděčnosti,
že oni jediní v dobách zlých jméno
Husovo v Čechách udržovali v úctě,
kdežto jiní odsouzení byli mlčet, aby
tedy oni dostali právo, svou fakultu nazývati fakultou
Husovou. (Výborně! Potlesk.)
Předseda:
Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata
je skončena. Žádám pana zpravodaje,
aby se ujal slova k doslovu.
Zpravodaj posl. dr. Mareš:
Pánové, nebylo jiné námitky, než
proti jménu Husovu. Já jsem již možné
námitky také uvedl, jiné nebyly předneseny.
Také jsem uvedl, co možno proti těmto námitkám
odpověděti. Já bych hleděl na to tak:
když jednou ten návrh se stal, jest nesmírně
těžko toho odepříti, poněvadž
přece jenom tím jménem se dává,
jak jsem řekl, evangelické theologické fakultě
veliký úkol. Jestliže bychom ji nyní
toho jména odepřeli, bylo by to jejím zlehčením,
oni toho jména nereklamovali, návrh vychází
ze školského výboru. Námitka, že
oni si přejí býti jmenováni jménem
Husovým, že chtějí Husa pro sebe reklamovati,
není správná. Jestliže tedy ve výboru
byl tento návrh učiněn, jest velmi těžko
odepříti.
Tedy bych vás, velevážení
pánové, prosil, abyste přijali návrh
tak, jak vyšel ze školského výboru. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda:
(zvoní): Debata je skončena. Přistoupíme
k hlasování.
Prosím pány, aby zaujali
svá místa. (Děje se.)
Hlasovati míním dáti
tím způsobem, by se náležitě
vyjádřil poměr hlasů při návrhu
pana kolegy dra Krejčího, totiž, aby
byla vynechána slova "Husova". Dám tedy
hlasovati nejprve o nadpisu a současně o §
1. návrhu s vynecháním slov "Husova".
Až to bude přijato, dám hlasovati o slovech
"Husova" jak v titulu tak i v § 1. Na to dám
hlasovati o §§ 2., 3., 4. a 5. osnovy zákona,
a až to bude vyřízeno ve druhém čtení,
o resoluci školského výboru.
Jsou proti tomuto postupu námitky?
(Nebyly.)
Námitek není, budeme
tedy hlasovati způsobem, jak jsem uvedl.
Kdo souhlasí s nadpisem zákona
a s § 1. předlohy, a sice s vynecháním
slov "Husova", prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To jest většina. Nadpis,
jakož i § 1. zákona mimo slova "Husova"
jsou schváleny.
Teď dám hlasovati o vložení
slov "Husova" jak do titulu, tak do § 1.
Kdo souhlasí s vložením
slov "Husova" ve smyslu zprávy výborové,
prosím, aby povstal. (Děje se.)