Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Velectění přátelé, ještě na jednu věc chci upozorniti. Velikými obavami nás v právním výboru naplňovala otázka, jaký účinek bude míti tento zákon, to umožnění manželské rozluky, jaký účinek bude to míti na postavení ženy a na postavení dítěte. Je to velmi charakteristické, že v právním výboru obě ženy, které se jeho porad a prací súčastnily, i dr. Masaryková i pí. Ecksteinova, zastupovaly v této otázce nejkonservativnější stanovisko a my ostatní jsme jim byli vděčni, že tomuto konservativnímu stanovisku pomáhaly k vítězství, neboť jsme si dobře vědomi toho, že v manželství za dnešních poměrů rozhodně znamená žena ten živel nejen hospodářsky, nýbrž vůbec slabší, že se zde nedává tím povolením rozluky stejná zbraň, stejná cesta oběma stranám, nýbrž že je zde v této otázce rozluky na tom žena hůře než muž, že snáze podléhá jeho vlivu a že muž, který si rozluky manželské přeje, prosadí svou vůlí snáze než žena, která si rozluky manželství přeje. Stejně jsme myslili na dítě, které nikdy nemůže za to, jak se vyvine manželství jeho rodičů a které má na rodiče právo. Ale i zde platí to, co jsem řekl o předchozí otázce, velectění pánové a dámy. Zde nemůže býti zase jiná pomoc, než výchova: výchova tiskem, výchova politickými stranami, výchova ve škole, výchova se strany učitele, se strany kněze, se strany spisovatele a básníka, zkrátka pozvolné zvedání celé mravní úrovně, celého mravního nazírání národního - to jest cesta k úspěchu, to je cesta ke konečnému smíru toho velkého sváru, který v této otázce dnes mezi námi zavládá. (Výborně! Hlučný potlesk).

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan kolega Kadlčák.

Posl. Kadlčák: Slavné Národní shromáždění!

Z doslechu a také z vlastní zkušenosti vím, že jedním z těch mužů, kteří rozluku manželskou nepovažují za pouhý agitační prostředek, nýbrž za problém mravního ohromného významu, je dr. Stránský, můj předřečník. A proto se mne to poněkud nemile dotklo, - je to lidské - že na začátku, nebo v jedné části své řeči sestoupil na niveau, kam bych já ho nerad následoval. Jestli se, pánové, domníváte, že naše strana a každý člen její provádí oposici z pouhé tvrdohlavosti, "klerikální svéhlavosti" a umíněnosti, pak nás nesprávně posuzujete. My vám neupíráme dobré vůle, my o vás máme ten úsudek svůj, že chcete dobro, že chcete prospěch, že chcete pomoci, a ne z pouhého soucitu k těm ubožákům, k těm nešťastným stroskotancům, nýbrž z opatrné starostlivosti o budoucnost celého našeho národa. Z téhož stanoviska račte pojímati naše počínání, naše vývody a naše stanovisko k předloze, o které jednáme. Nám se zde nejedná o agitační otázku, nýbrž nám se jedná o věc, která bude spolurozhodovat o příštích pokoleních našeho národa. A poněvadž náš národ není národem stamilionovým, je přece jen malým, máme obavu, že cestou, kterou nastupujeme, nepovedeme ho tam, kde ho chceme všichni míti, to jest chceme ho zajisté všichni míti národem silným tělesně i duševně zdravým, který dovede ve společnosti ostatních kulturních národů své poslání plně splniti. My si přejeme tak jako vy, aby slovo svoboda v každém ohledu nebylo pouhý zvuk, nýbrž aby svoboda svým obsahem nás všecky v republice československé učinila spokojenými a šťastnými. My si přejeme a žádáme toho a naše působnost směřuje k tomu, aby přestaly tyto rozpory a abychom o věcech, které nás přece jenom všecky neuvádějí na stejnou cestu, aby klidným rozhovorem a věcným byly vyrovnávány, aby byly odstraněny a napravovány tyto rozpory všeliké tak, aby u nás smír a klid ve všech vrstvách skutečně zavládl a umožnil celku národnímu klidný vývoj.

Pánové, neračte zapomínati vírou nám dané stanovisko, které nesmíme opustiti, chtíce zůstati katolíky. Pro nás je manželství svátostí, pro nás je manželství dogmatem. A až po dogma smíme o všem možném jednat, dohodovat se, všechny reformy přijímat, schvalovat, pokud se nepříčí zájmům lidu; jak však přijdeme k dogmatům, nemáme možnost, abychom o těchto věcech jinak soudili, než jak je hlásá církev naše. O těchto věcech nebudu se šířiti, poněvadž je to věcí theologů. Ti nechť ty věci objasní; já učiním jenom několik poznámek se svého stanoviska o otázce, o níž běží, a zejména o rozlučitelnosti a rozvodu manželství. Byl citován zde i Pán Ježíš Kristus. Já následuji příkladu pana předřečníka a na obhájení našeho stanoviska také cituji Spasitele. Jak vám známo, aspoň většině, fariseové, když přišli ke Kristu a tázali se velice úlisně, co soudí o tom propouštění manželky a z jaké příčiny smí se manželka propustiti, tu Pán Ježíš řekl fariseům: "Což jste nečetli, že ten, který stvořil člověka, na počátku mužem a ženou je učinil a řekl: Proto opustí člověk otce svého i matku svou a přidrží se manželky své a budou dva v těle jednom. Nejsou tedy více již dva, nýbrž jedno tělo. Nuže, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" To nevymyslili ani na tridentském sněmě církevním, ani před tím, ani potom lidé, nýbrž to řekl Ježíš Kristus, a jeho slova zajisté jsou pro nás směrodatná. (Hlas: Směrodatnější než předloha!) Velectěné shromáždění! Po soudu ne mém, ale právníků každý zákon, který jest dán, má účel všeobecný a není určen, aby v jednotlivých případech chránil toho jednotlivce i tenkráte, když se jedná proti zájmu celku. Tak na to nazírají, zdá se mi, páni právníci. A když my, majíce po ruce přes milion podpisů proti rozluce, žádáme, aby rozluka nebyla provedena, tedy stojíme na stanovisku konkrétním, že chceme to, co si většina v národě přeje. Praví se nám a tuším, pan referent to řekl, že kdyby nyní bylo provedeno hlasování lidu, že zajisté my bychom špatně při tom pochodili.

Pánové, víte, co já navrhuji? Abychom přerušili nyní jednání o manželském právu a nechali napřed hlasovati lid, a když většina v národě českém prohlásí se pro vás, pro rozluku, my se podrobíme; zkuste to udělat! (Různé výkřiky.) Já nemám k tomu mandátu, ale troufal bych si i to říci, že vyloučíme z toho kazatelny a všechny agitace. (Hlas: To nedokážete!) Ale také vy musíte skončit jakoukoliv agitaci; když budete vy mlčet, necháte volně lid hlasovat, my také učiníme podobně. Pak bude to votum nesporné zde, po němž voláme. My odmítáme naprosto, že máme jenom agitační důvody pro naše stanovisko. Máme důvody - jak jsem vám naznačil - náboženské, které plynou z naší víry katolické, a dokud chceme katolíky zůstati, nemůžeme jinak jednati a musíme podle toho hlasovati. My máme národní důvody pro to a uvedl jsem je. My se obáváme o budoucnost našeho národa, když by ten mravní základ, podklad, jakým je spořádané manželství, byl jakýmkoli způsobem porušen, poněvadž my nemůžeme v našich úzkých poměrech říci: že nám nezáleží na tom, jestli nám statisíce lidí zmizí nebo ne.

My máme rovněž sociální důvody pro naše stanovisko a k tomu, co uvedl zde pan předřečník dr. Stránský, doplňuji a pravím, že jsou hlasy mezi námi, které vyslovují obavu, že toho zákona zneužijí boháči i ty nejnižší vrstvy (Hlasy: Ty zneužijí každého zákona!), jako každého zákona, a to že znamená pohromu pro nás.

My jsme proti tomu také se stanoviska hospodářského. Kdo zná venkovský život, ten ví, co to znamená: rozluka na statku. U nás, jak známo, obyčejně bývá svatební smlouva uzavřena tak, že manželé i co se týká jmění si to rozdělí: ty půl a já půl. A teď si myslete okamžik, kdy nastane rozluka a někdy následkem dosti malicherného sporu. To znamená hospodářské zničení celé rodiny a hospodářskou zkázu dětí té rodiny. Proti tomu nepomohou žádná sofismata a žádné jiné povídačky, to je faktum. Co to dá starostí, co to dá práce, co to dá úvah, aby statek zděděný zachován byl potomkům. Já sám pocházím z takové ubohé rodiny a vím nejlépe, co jsem zkusil sám na svém těle, a kdybych věděl, že svým hlasováním proti vašemu návrhu zachráním náš lid před takovým úpadkem, a kdybych při tom i věděl, že ztratím nejen mandát, ale snad i půl hlavy, hlasoval bych proti, poněvadž vím, co to znamená zvláště na venkově - ve městech je to méně nebezpečno - hospodářský rozvrat. A ten bývá vždy, když žena a muž se rozejdou. Na venkově se nerozcházejí pro ty příčiny jako ve městě, tam jsou k tomu jiné důvody.

Pravím tedy, že k našemu stanovisku vedou nás důvody nejen náboženské, nýbrž i sociální, hospodářské i národní. My rozhodně proti tomu se ohražujeme, my protestujeme proti tomu, když se nám vytýká, že my "římští" nemáme citu pro ty ubožáky. Pánové, to bychom přestali býti lidmi, ne tak Čechy. My cítíme každý záchvěv bolesti v srdci a mysli těchto ubožáků, které tak žalostně osud postihne. My víme, jaké je to živobytí ukrutné, jaké žijí tak mnozí, ale zájem celku nad zájem jednotlivce. (Výborně!) A ať o nás soudíte, jak chcete, my máme na zřeteli zájem celého národa a ne zájem jednotlivé osoby, ze kterých mnohá si svůj osud přece jen aspoň z části zavinila sama, buď nezřízeným životem, hříšným počínáním nebo jinými věcmi. (Výborně!) Abychom k vůli takovým porušili prospěch a zájem celku, toho od nás, pánové, nežádejte. (Výborně!)

Ostatně my nejsme v těchto věcech osamoceni. Nebudu citovati spisovatele katolického, uvedu naopak několik výroků spisovatelů nekatolických o rozluce a jak na to nazírají. Zajisté mně nikdo nepředhodí, že bývalý president Roosewelt byl "klerikálem římským". Zajisté přisvědčíte, že to byl velice svobodomyslný pán nekatolického vyznání. A ten řekl: "Usnadnění rozluky manželství je zhoubou národa, kletbou společnosti, opovržením domova, pramenem neštěstí manželů, dráždidlem nemravnosti, zlem pro muže, ještě větším však pro ženu".

K tomuto výroku nemám, co dodati. A co řekl muž, který požívá světového jména, Voltaire, jehož jistě ani pan dr. Bouček nebude považovati za "římského" člověka? Ten praví: "Poněvadž manželství je svátostí, je věrnost manželská tou nejsvětější povinností, cizoložství pak největším hříchem."

A Proudhon, známý revolucionář, který také sotva do našich řad by vstoupil, řekl: "otázku rozvodu dosud nejlépe řeší církev, která od prvopočátku učí, že řádně uzavřený sňatek manželský nemůže býti rozvázán." A já s radostí kvituji dnes výrok dra Stránského s tohoto místa pronesený, který obdobně a s neobyčejnou opravdovostí prohlásil totéž. Skutečné manželství na tomto světě není rozlučitelno. Žádný muž, který má více, než trochu vášně v těle a žádná žena, která je si vědoma své ženské důstojnosti, jinak jednati a mluviti nemůže. A protestant Müller na synodu protestantů ve Frankfurtě r. 1854 řekl: "Protestantismus musí obnoviti vznešenost a potřebu nerozlučitelnosti manželského svazku. Smlouva manželská musí býti dle slov Páně jednotna, nerozlučitelna, leda smrtí jednoho z manželů. Rozvod kladu na týž stupeň s cizoložstvím a prohlašuji ho důsledně za zločin". To pravil pastor Müller. Jsou zde pánové, kteří jsou lépe vyškolení než já, ti potvrdí, že tak ten výrok zněl.

Z toho, co jsem řekl, plyne, vážení pánové, že rozluka manželská nejen s našeho katolického, ale i s Vašeho protestantského stanoviska a Vašeho židovského stanoviska a Vašeho tureckého stanoviska jest neštěstím pro rodinu a osudnou pro národ. Rozluka manželská rozvazuje nejužší svazek netoliko mezi mužem a ženou, ale také nejužší svazek mezi rodiči a dětmi. A tato okolnost jest pro mne jako vychovatele směrodatná. O rodiče by mně nešlo, co jste si naseli, to sklízíte, každý za svůj hřích vytrpěti musí to, co spáchal; ale o děti se jedná. Pan referent velmi účinně k této okolnosti přispěl, ale závěr jeho vývodů byl nesprávný. Jak si to, pánové a dámy, představujete, výchovu dětí v rodině, kde se rodiče rozejdou? Finis jakékoliv pedagogiky, finis jakékoliv výchovy. Ubozí sirotkové! Já vím ze zkušeností, co znamená vychovatelka, druhá matka - macocha. Vzpomeňme si na naši píseň, co praví sirotek, když se ptá otce: Kde jest má matka? A co by řekla ta píseň a ten sirotek, co by řekl každý ušlechtilý člověk, když by uslyšel a viděl: ti dva se rozešli proto, že ta mu ráno kávu přesladila, anebo v čas nenavařila. (Hlučná veselost. Hlas: To jsou věci k smíchu!) Pánové, to jsem očekával. A v Americe takových rozluk je na tisíce z takových důvodů. (Posl. Aust: To je silný křen!) Já za to nemohu, že je to pravda. V New Yorku jest 60 tisíc paní od mužů rozvedených, které se vícekráte nemohly provdati a 100 tisíc opuštěných dětí, jimž otec odešel a nikdo na světě se nestará o ně. Rodinu manželsky spořádanou, tu nenahradí žádný ústav vychovatelský na světě. Ta kasárna nenahradí teplo rodiny. Střezte se, pánové a dámy, abyste to teplo čímkoliv porušili, třeba v tom domnění, že zachráníte ty ubožáky, kteří ať vinni, ať nevinni se rozešli.

Pravíte a tvrdili Jste to zase, že v nekatolických zemích to není tak zlé. Ale pánové, je to omyl, anebo statistika není správná. Je to lež tedy. Od r. 1886-1890 byl na př. v Norvéžsku, v zemi evangelické, na 376 rodin jeden rozvod, v katolické Belgii na 123 rodin. Ty číslice dokazují něco zcela jiného, než co bylo zde tvrzeno, a ve Švýcarech, kde jest veliká část nekatolíků, již na 25 rodin jeden rozvod, (Posl. Aust: "Evangelíci mají tedy méně rozvodů než katolíci, poněvadž v Norvéžsku na 376 rodin připadá jeden rozvod, kdežto v Belgii připadá jeden rozvod na 123 rodin u katolíků. Jsou tedy v Norvéžsku více mravní lidé!)

Tedy když se vezme počet obyvatelstva toho aneb onoho státu, není to tak zlé pro katolíky, uvážíme-li poměr obyvatelstva k počtu rozvodů, a ostatně ve Francii katolické, jak známo, aspoň do nedávna byla a zase jest, bylo těch rozluk, (Hluk. Předseda zvoní: Pane kolego Laube!) jakmile byla rozluka uzákoněna, najednou takové množství, že francouzská Akademie stále a stále až podnes bádá o prostředcích, jak by se tomu zlu dalo zabrániti. Ještě ten prostředek nenašla, poněvadž si netroufala říci: Vraťte se k čistotě manželského života, k nerozlučitelnosti manželství a najdete cestu k dobru, po kterém toužíte. Řeklo se dále, že si má každý přičísti následky. To řekl pan referent a v tom ohledu s ním souhlasíme. Ať každý nese následky, i kdyby to byla jen lehkomyslnost, poněvadž podle našeho názoru i lehkomyslnost jest čin hříšný, který musí býti trestán.

Vy pravíte velectění pánové, že chcete pomoci. Jak pomůžete? Myslíte, když manželství učiníte volným, že zjednáte nápravu? (Hlasy: Ano!) A my zase se domníváme, že ne, že to možná bude ještě horší než před tím. Tedy tu jsou dva názory a zkušenost nám brzo poví, jestli jsme my byli v právu nebo ne.

Pan předřečník ve své řeči nám neobyčejně prudce vytkl, že jsme neřekli, jak se zachováme k fakultativnímu manželství. Žádný z nás neřekl, že budeme znemožňovati fakultativní manželství. My musíme býti proti rozluce, to jest dogma, za všech okolností, poněvadž jinak bychom sami sebe vyloučili z církve, a to my nechceme. Ale o fakultativním manželství neřeknu ani slova, tedy to znamená, že nebudeme činiti nejmenších překážek, naopak, co na nás jest, že to rádi umožníme, i když nám naše stanovisko církevní, jestli se nemýlím, zakazuje spolupůsobiti. Nejsem theolog, ale zdá se mi, že mám o té věci správný názor.

Tak jsem uvedl, velectění, jen několik myšlenek na objasnění našeho stanoviska. A toto objasnění berte, jak my to posuzujeme, jako výron dobré vůle, jako výron snahy po zlepšení poměrů manželských, po zlepšení našich mravních poměrů, poněvadž víme, jestli se nedovedeme mravně co nejdříve povznésti, že brzy zazní hlas: "Finis Bohemiae." Tím končím. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Než udělím slovo dalšímu řečníku, žádám pana sekretáře, aby přečetl došlé návrhy.

Sněmovní tajemník dr. Haasz (čte):

§ 1. nechť zní takto: K platnosti manželství se vyhledávají vyhlášky a slavnostně učiněné přivolení k manželství.

§ 3. první věta ať zní: Vyhlášky činí politický úřad okresní a ve městech s vlastním statutem úřad obecní, pověřený politickou správou.

§ 12. celý mějž toto znění: Stranám je dáno na vůli, chtějí-li se podrobiti také obřadům církevním. Ale duchovní nesmí přijati přivolení k manželství, pokud se mu snoubenci nevykáží oddacím listem úřadu podle §u 8. příslušného.

V §u 16. a) nechť zní předposlední věta takto: Jde-li o manželství před působností tohoto zákona rozvedené, netřeba souhlasu druhého manžela a stačí, když soud nabude přesvědčení, že nejde o čin nerozvážný.

Pro případ zamítnutí právě navržené textové změny v §u 16 a) činíme in eventum návrh, aby v tom případě poslední věta §u 16 a) zněla takto: Uplynula-li od provedeného soudního rozvodu 3 léta, netřeba k rozluce souhlasu druhého manžela a není třeba ani nepřekonatelný odpor ani rozvážnost počinu zjišťovati.

§ 16 c) budiž takto pozměněn: Nejde-li o manželství před působností tohoto zákona rozvedené a nesouhlasí-li druhý manžel s rozlukou nebo tvrdí-li jiné důvody nežli nepřekonatelný odpor, soud odkáže žadatele na pořad práva.

K §u 18. předlohy budiž na konec připojena věta: Souhlasu druhého manžela s rozlukou není v tomto případě zapotřebí.

v §u 28. buďtež vypuštěna v prvním odstavci za slovy "a § 8." v závorce uvedená slova "(§ 12. odst. 3.)"

V Praze, dne 20. května 1919.

Dr. Theodor Bartošek a soudr.

Předseda: Návrh jest dostatečně podporován, nese dostatečný počet podpisů a jest předmětem jednání.