Jsme povinni něco takového
žádati v zájmu svých domácností.
Bylo tu slovy tklivými poukázáno již
na osud těch žen, které ať si dočasně
nebo nadosmrti spojují osud svůj s osudem kněze,
kterému jdou sloužit, ať si z lásky světské
nebo k vůli tomu, že hledají tam zaopatření,
zkrátka, které jakýmkoli způsobem
žijí na faře. Bývají to často
takové ženy, že mnohá z těch, které
nad nimi ohrnují nos, - prominete mi toto triviální
vyjádření - není hodna, aby se jim
podalo vody v ohledu mravním. Ony stojí však
bohužel daleko pozadu na společenském žebříčku
za všemi ostatními. Ony si toho nezaslouží,
poněvadž prokazují mnoho a mnoho dobrého,
za okolností znesnadňujících jim povolání,
poněvadž ony jsou, i když jsou úplně
čisty a nevinny, přece vždy jen předmětem
podezírání, ony vždy obětují,
když ne skutečně svou čest, tož
aspoň v očích světa svoji čest
a svoji pověst dávají v šanc. Správné
je to, co zde bylo řečeno, že za takových
okolností častokrát ta hospodyně se
stará, aby nahospodařila pro kněze i pro
sebe pensi, poněvadž naše pense byla vždy
nepatrná, a že potom, když kněz umře
bez poslední vůle, bývá ona vyhozena
na dlažbu. A já neznám hned tak něco
dojemnějšího jako povídku, kterou z
farského života napsal náš znamenitý
spisovatel Baar, "Žebračka". Děvče
hodné, děvče mravné, děvče,
které k vůli matce farářově,
kterou jako svoji vlastní matku ctilo, obětovalo
i možnost zaopatření světského
a sloužilo tomu knězi, sloužilo mu v poctivosti,
bez hříchu, a na stará kolena umřelo
jako žebračka. Nám se namnoze vytýká,
že my kněží jsme lakotáři,
mamonáři a má se nám to za zlé.
A já již častokráte to slyšel,
že všecko se knězi odpouští, i to
prohřešení proti celibátu, ale ne lakota.
Ale já se ptám: jak nemá ten kněz,
má-li trochu citu v těle a má-li smysl pro
spravedlnost, lakotit, když nemá možnost, aby
té hospodyni, která mu tolik obětovala, zanechal
nějakou pensi? On musí shromažďovat, aby
jí zanechal nějaký kapitál. Kdyby
byl tam na faře svazek manželský a ona měla
práva pravé manželky a následkem toho
také pensi, pak by přestal ten důvod pro
to shromažďování, pro tu lakotu, a následkem
toho přestaly by také příčiny
přemnohých mrzutostí na osadě.
My žádáme to také
k vůli církvi. Neboť ať si o nás
říká kdo chce co chce, my tu svoji církev
milujeme, - kdybychom ji nemilovali, nechávali bychom ji
takovou, jakou je. My se proto staráme o její reformy,
poněvadž chceme, aby ten náš český
národ si ji ještě jednou zamiloval. A tu pravím,
že církev trpí neobyčejně pohoršením,
které dávají její služebníci,
ať již je to pohoršení oprávněné,
čili nic. Já již dříve řekl,
že je velká část kněží,
kteří skutečně zachovávají
bezženství. Ale i ti dávají pohoršení
tím, že mají a musí konečně
míti ženu v domech svých a nikdo, jak pravím,
jim nevěří. Těžké je pak
jejich vystupování. Jak může člověk
potom kázat, jak může kárati, když
se mu může na druhé straně - třeba,
jak pravím, nespravedlivě - říci:
"Cura te ipsum!" - "Starej se o sebe sama! Ty také
nejsi lepší, ty také žiješ ve společné
domácnosti!"
My také žádáme
tohle v zájmu a prospěchu národa. Podívejte
se, přátelé, jaká je to škoda,
když tolik lidí - u nás v Čechách
máme něco kolem 4000 kněží, nechci
rozhodovat, jaký počet z nich žije neklidně
následkem hříchu a jaký počet
z nich žije neklidně následkem toho, že
se proti tomu hříchu brání - když
tolik lidí žije v neklidu, když bojují
aneb litují, že prohráli ten boj, místo
aby mohli jíti klidně za svým zaměstnáním,
ať duchovním, ať v jiném směru,
ve kterém - národ na naši spolupomoc reflektuje.
To jest nám zabráněno, my mnoho energie musíme
vyplýtvati pro tuto povinnost a důsledek jest, že
nemůžeme sloužiti svým osadám,
svému národu, jak bychom si přáli.
Národ ztrácí několik tisíc
řádných rodin. Já nejsem tak pošetilým,
abych tvrdil, že každá kněžská
rodina by byla sama sebou řádnou. Ne! Jsme všichni
lidé a všichni chybám podrobeni. Také
by se mohlo státi, že by rodina knězova byla
někdy pohoršením. Ale to přece můžeme
tvrditi podle analogie rodin kněžských na východě
u Uniátů, že by ta kněžská
rodina byla po většině vzornou, že by
byla požehnáním pro svou osadu. Vy mi dovolíte,
abych zde přečetl, co odpověděli o
vlivu rodiny, o vlivu svých žen, uniátští
kněží haličtí, když jim
svého času v "Korrespondenzblattu" předhodili,
že ženatý kněz nemůže sloužiti
církvi a národu tak, jako kněz svobodný.
Oni odpověděli: "Naše ženy nejsou
pouty na našich rukou a nohou, která by vadila nám
v naši bohulibé činnosti. Naopak naše
srdečně zbožné, cudné, skromné,
laskavé, něžně milující
a pracovité manželky jsou vskutku našimi spolupracovnicemi
na vinohradu Páně v našich farnostech, navštěvují
a ošetřují nemocné, sytí a obláčí
chudé, pečují o opuštěné,
těší sirotky, osvětově působí
na lid a proto náš lid vděčný,
uznávaje jejich působení blahodárné,
oslovuje je vždy něžně - "paní
matka."
Já myslím, že
celý český národ by si přál,
aby takovýchto rodin měl co nejvíce.
Já si ale ještě
dovolím říci to: co lidí zdatných,
lidí, kteří by českému národu
neobyčejně prospěti mohli, by vyšlo
asi z těch kněžských rodin. Jest ovšem
vše v rukou Božích, ale člověk
přece může analogicky souditi, a tu si dovolím
vám přečísti cosi z ciziny: Biskup
Welden, kanovník westminsterské Abbey (opatství),
prozkoumal rodinný púvod každé osoby,
jejíž jméno přichází v
66 svazcích slovníku národních životopisů
Velké Britanie od reformace. Z 2130 mužů a
žen vyznamenavších se pozoruhodnou službou
prokázanou svému národu, jejichž otcové
byli buď doktory, právníky, nebo duchovními,
350 bylo dětmi lékařů, 510 dětmi
právníků a 1270 dětmi duchovních.
Biskup Welden praví: "Převaha netýkala
se jen počtu, ale i stupně. Z farských domů
vyšli synové znamenitější a větší
počet znamenitějších synů, než
z domů kteréhokoliv světského povolání.
(Posl. Juriga: "To sú mudrejšie ludia."
Veselost.) Tak děti duchovních ve Velké
Britanii převážily počtem téměř
o 50% ve vynikající národní službě
dvě ctihodná povolání práv
a mediciny dohromady. Pro Ameriku D. O. S. Lowellovo prozkoumání
sčítání lidu ukázalo, že
z každých 221 zvlášť vynikajících
mužů měl by býti vždy jeden syn
duchovního. Ale: "Who's,
who's in Amerika?" (Kdo to je?); místo aby obsahoval
těch tak žádaných 51 duchovenských
synů, zaznamenal jich 898, čili skoro 18krát
tolik než normální podíl. Kdežto
z mužského obyvatelstva připadal jeden duchovenský
syn na 221 muže, téměř každý
12. farský syn zvlášť vynikl. Duchovenský
rod, čítající méně než
půl procenta celkového obyvatelstva, dobyl 8% zásluh.
A nač máme jíti
konečně do Ameriky, nač máme se obraceti
na Anglii, což to nevidíme na našem Slovensku,
kolik zdatných mužů vyšlo tam z řad
kněží evangelických? (Výborně!
Potlesk.) Připomínám Štefánika
(Výborně!), ten jest největší
mezi nimi (Potlesk.), ale není sám, jest
jich celá řada. Kdybychom neměli na Slovensku
rodin duchovních evangelických, myslím, že
tyto lavice zely by prázdnotou (Výborně!),
pak si troufám říci, že bychom neměli
ani příležitost, bratry Slováky sem
zváti. (Výborně! Potlesk.). A tu pravím,
jestliže takový velký národ, jako jest
národ anglický, ve svých obojích větvích,
v Britanii a sev. Americe, dovedl si takto vážiti
a tak veřejně vyznávati, jaký užitek
má z toho, že má ve svých evangelických
církvích ženaté duchovní, kteří
mu takové množství zdárných pracovníků
vychovali, tu myslím, že náš český
národ, který chce budovati teprve a pracovati, ten
že by teprve potřeboval, aby počet lidí
skutečně inteligentních, lidí dobře
vychovaných, lidí pracovitých, lidí
si vědomých své zodpovědnosti, nejen
před lidmi, ale před bohem, aby ten počet
byl co největší. A proto žádám
vás ve jménu těch 1800 českých
kněží, kteří se pro reformu zavedení
dobrovolného bezženství kněžského
vyslovili, abyste hlasováním pro zrušení
§ 63. dali najevo, že smýšlíte o
této záležitosti stejně jako my. Domnívám
se, že jednám v zájmu národa, v zájmu
církve a že nebudu podezírán ze sobectví.
(Výborně!) Neboť, přátelé,
to vězte, tím, že odhlasujete zrušení
překážky vyššího svěcení
a slibu, tím pro nás kněze ta otázka
není rozřešena. Pro nás musí
býti ta otázka rozřešena také
na druhém foru, na foru církevním a poněvadž
znám Řím, a vím, jak jest konservativní,
jak pomalu rozhoduje, můžeme klidně říci
a já specielně, že nemám žádné
naděje, že se dočkám uskutečnění
toho, zač bojujeme. Ale já toho nelituji, poněvadž
mohu aspoň klidně a veřejně říci:
Já a ti, kteří mne sem poslali, nebojujeme
pro sebe, nebojujeme pro své tělo, nebojujeme pro
své žádosti, nýbrž bojujeme pro
svůj stav, pro ty, kteří po nás teprve
přijdou. (Výborně! Hlučný
potlesk.)
Předseda:
Uděluji slovo poslednímu řečníku
z dnešní schůze panu kolegovi Bendovi.
Posl. Benda: Vážené
Národné shromaždenie!
U nás na Slovensku existoval
takzvaný civilný sňatok. Tento zákon,
ktorý teraz uvádza republika do života, bude
snáď pre nás znamenať krok do zadu. A
predsa na tom samom Slovensku budú mnohí, ktorí
budú do nového zákona biť a hlásať,
že Slovensko predsa nemravnosti tak neprepadlo. Ale práve
týmto pánom musíme povedať, chcejú-li
sa chápať hesla "Čo Bôh spojil,
človek nerozlučuj", a keď ho chcú
uskutočniť, musia jednoducho pracovať na tom,
aby to, čo dlhá svetová vojna zdemoralizovala,
bolo napravené. Jestli vojna demoralizovala, bolo to v
prvom rade na Slovensku. Tam máme, pánovia, tisíce
riadnych rodín, ktoré boly válečným
systémom rozbité. Tieto rodiny jednoducho nemajú
žiadnej budúcnosti. Vidíte celkom dobre, že
na Slovensku bol starý zlozvyk, že sa ľudia ženili
pre kapitál. Matička jednoducho vyhliadla synovi
nevestu, nevestu prichystala, a syn jednoducho do toho skočil,
bez lásky a bez uvedomenia, čo ten manželský
stav pre neho znamená. A preto máme, velectení
pánovia, tisíce a môžeme riecť desaťtisíce
mladých mužov, ktorí sa jednoducho vysťahovali
do Ameriky len preto, poneváč v stave manželskom
nenašli to, čo v ňom hľadali.
Máme na Slovensku tiež
takzvanú nechuť k spolužitiu. A tu musím
povedať, že Národné shromaždenie
bude tiež povolané k tomu, aby pracujúcemu
ľudu umožnilo to, čo v rodinnom krbe potrebuje.
Tam, kde je nedostatok a bieda, tam je jednoducho nechuť
k žitiu, a je tiež nechuť k pôrodu. Hovorme
otvorene. Za tie mizerné platy, ktoré medzi zemedelci
na Slovensku sú, jednoducho človek nie je schopný
rodinu svoju riadne uživiť, a jednoducho je nechuť
k pôrodu a nechuť k vychovávaniu rodiny.
Tiež treba poukázať
na to, že zrušenie celibátu je pre Slovensko
veľmi dôležitou otázkou. Hovorme otvorene.
Keby na Slovensku bol zrušený kňazský
celibát, buďme ujistení, že budeme mať
na Slovensku mužov, ktorí za právo a národ
budú se vedeť postaviť. My na Slovensku, keďby
sme nemali evanjelikov, mali by sme korrupciu najvyššieho
stupňa. Všetci viete dobre, že to, čo
pre národ, pre pokrok, pre republiku na Slovensku sa stalo,
že to všetko vykonali ľudia evanjelického
pôvodu. (Posl. Juriga: Nie všetko, pane kolego!
I my sme tam boli! Len nie všetko pre seba habať!)
Nie všetko, ale veľkú
časť. Preto práve poukazujeme, že na Slovensku
bude treba, aby sme zrušili celibát, bude nutno, aby
sme sa tiež o tejto otázke rozhovorili. Na Slovensku
sa bude jednoducho štvať a práve títo
pánkovia, ktorí proti tomuto zákonu štvali,
tí jednoducho bili do socialistov, a práve títo
pánovia, ktorí by mali ukázať svoju
vzdelanosť a povolanie k tomu, aby rozsievali svornosť
a lásku, títo ľudia jednoducho hovoria: ten
kdo bude sociálny demokrat, toho nepochováme. Máme
dôklady, kde sa hovorilo ženám mužov, ktorí
sú v sociálno-demokratickej organizácii,
aby vôbec so svojimi muži neobcovaly. Tak ďaleko
je ten fanatizmus na Slovensku.
Mimo to však, ctení priatelia,
okkupáciou prichádzame k veľkému problému.
Ja ako redaktor mal som veľmi často príležitosť,
že prišly k nám ženy slovenského
pôvodu, ktoré maly mužov Maďarov a stalo
sa veľmi často, že muž túto ženu,
poneváč bola Slovenka a on Maďar, jednoducho
odpudil. Mimo to stávajú sa tiež prípady
na Slovensku, že sa jednoducho štvú katolík
proti evanjelikom. Toto práve na Slovensku nám neslúži
a práve preto máme na Slovensku neutešené
pomery. Slavné Nár. shromaždenie je povolané
k tomu, aby dalo základ lepšej budúcnosti pre
Slovensko. Keby tieto pomery maly naďalej existovať,
jednoducho zostalo by Slovensko v tomto ohľade špinavou
latou verejného, národohospodárskeho a politického
života. Máme veľký zájem na tom,
aby tento zákon bol uskutočnený. Máme
mnoho ľudí, ktorí sú viazaní
k tomu rodinnému krbu, ale v tom spatrujú všetko,
len to nie, čím by im ten krb byť mal. Možno,
že keď takto pracovať budeme, keď túto
dôležitú reformu vykonáme, rozluka manželského
stavu nebude tak upotrebená, jak snáď sa mnohí
toho boja. Myslím, že keď všetci priložíme
ruku k práci, pomery sa utvoria tak, že v rodinách
nebude toľko štvaníc, bude v nich porozumenie,
ľud bude pracovať a nebude treba, aby sme o rozluke
manželského stavu tu hovorili. Mimo to bude tu i otázka
rozluky cirkve od štátu. Môžete-li na štát,
na cirkev sa ponosovať, práve my na Slovensku to môžeme
urobiť. Práve Slovensko je pravým typom, kde
sa dosavádne vlády a hierarchia uplatňovaly.
Viete, že ľudia synovia slovenských matiek stali
sa nepriateľmi svojho národa, za červený
pás, po prípade za niečo zlatého zapredali
svoje slovenské presvedčenie, stali sa odpadlíkmi
a prenasledovali svoj národ. Koľkoráz bola
i príležitosť, aby v Budapešti, kde sa mal
zákon o rozluke manželstva uskutočniť,
títo pánkovia zriekli sa mandátu a chytili
sa nejakého iného zamestnania, ľen aby to nebolo
uskutočnené. Vidíte, že Slovensko skutočne
má veľký zájem na tom, aby vec táto
bola uskutočnena a vravím vám, že Slovensko
bude vám povďačné za to, že prijatím
tohoto zákona a uskutočnením tohoto návrhu
bude Slovensku umožnené, aby pokračovalo.
Hovorím ešte raz. Civilné
manželstvo na Slovensku už existovalo a nebolo tam znamenať
žiadneho rozruchu. Prípadného zákona
o rozluke manželstva je tam treba. Nás vojna strašne
zdemoralizovala a myslím, že týmto zákonom
dá sa základ k reforme, dá sa možnosť,
aby tisíce rodín, ktoré sú snáď
viazané, rozorvané, bolo rozviazané
a malo možnosť, aby založilo nový rodinný
krb. A myslím, že na Slovensku nebude ani treba, i
keď tento zákon bude v platnosti, ho snáď
upotrebiť. Válka nás zdemoralizovala, kapitalistický
systém tomu napomáhal. V tomto ohláde Národné
shromaždenie čiastočne svoju povinnosť
vykonalo a keď vykoná i toto, pred čím
dnes stojíme, buďme uistení, že v celej
republike bude poriadok a bude blahobyt a Slovensko vám
za to bude vďačné. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Přerušuji projednávání
tohoto odstavce denního pořádku a přikročím
k ukončení schůze.
Byl jsem požádán
o sdělení dotazu, který byl podán
v dnešní schůzi. Žádám pana
sněm. tajemníka; aby jej přečetl.
Sněmovní tajemník
dr. Haasz (čte):
Dne 15. května t. r. pořádány
byly v Praze veřejné schůze a tábory
socialistických stran a Volné Myšlenky, na
kterýchž mluveno bylo "proti klerikalismu".
Na jedné z těchto táborových schůzí
a sice v Holešovicích řečnil na stupních
katolického chrámu, v němž právě
konala se pobožnost, sám pan ministr spravedlnosti
dr. Soukup.
Jeden z táborů pořádán
byl také na Staroměstském náměstí,
kamž později dostavili se účastníci
i ostatních táborů. K 8. hodině večerní
zavznělo s věže Týnského kostela
obvyklé klekání. To zavdalo příčinu
účastníkům táboru, že
hnali se do chrámu, a některým podařilo
se násilím vniknouti dovnitř. V té
chvíli byla v kostele májová pobožnost
před vystavenou Nejsvětější Svátostí
Oltářní. Účastníci táboru,
vniknuvší do chrámu, počínali
si tam způsobem tak sprostým a surovým, že
to vzbudilo největší roztrpčení
a rozhořčení četných přítomných
katolíků.
Jeden z pachatelů této
protikatolické štvanice vnikl až k hlavnímu
oltáři a kněze, který mu chtěl
zabrániti přístup, uhodil po tváři.
Kněz, konající pobožnost, uchýlil
se s velebnou Svátostí, aby jí ochránil
před znesvěcením, do sakristie a farní
budovy. Mezi tím ostatní pachatelé do chrámu
vniknuvší řádili nejpohoršlivějším
způsobem. Jeden z nich rozbil lampu, chtěje se dostati
na kazatelnu, jiní, vystoupivše na lavice, hlasitě
křičeli, urážejíce náboženské
cítění a spílajíce lidu, jiní
u vchodu stojícího legionáře, který
zabraňoval vniknutí do kostela, potupili, poplivali
a spílali.
Katolického lidu v chrámu
zmocnila se lítost a spravedlivé rozhořčení
a jen rozvaze katolíků lze děkovati, že
nedošlo k nejhoršímu.
Podobné výjevy odehrály
se před sochou sv. Jana na Karlově mostě.
Žádný z pachatelů nebyl bezpečnostními
orgány ani zjištěn, tím méně
pro spáchané zločiny zatknut. Vůbec
bezpečnostní orgány, ač. úřady
byly upozorňovány na to, co se chystá, se
naprosto neosvědčily a ani včas pokusu neučinily
veřejný pořádek udržeti.
Katolický československý
lid v celé republice jest neslýchaným znesvěcením
svatyně Týnské, pak výjevy na mostě
Karlově, neméně však systematicky prováděnou
a úřady trpěnou agitací proti katolickému
náboženství, institucím církve,
proti svobodě svědomí a náboženské
katolíků do duše hluboce roztrpčen a
jest odhodlán, nedostane-li se jemu ochrany, sáhnouti
ke svépomoci.
Tážeme se proto:
1. Platí-li zákony
zaručená svoboda náboženská také
pro československý lid katolický?
2. Co hodlají pp. ministři
učiniti, aby se podobné nekulturní činy
znásilňování náboženské
svobody a znesvěcování svatyní náboženských
předmětů vícekráte neopakovaly?
3. Co učinili páni
ministři vnitra a spravedlnosti, aby pachatelé byli
vypátráni a k zodpovědnosti pohnáni?
4. Jak ospravedlní pan ministr
spravedlností své činné účastenství
na táboru tak krajně stranickém, z něhož
částečně i uvedené činy
vyšly?
5. Co učinil pan ministr školství
a osvěty, aby uchránil kult katolický, kterýž
náleží do jeho oboru, před zneuctíváním
a znesvěcováním?
V Praze, dne 20. května
1919.
Předseda
(zvoní): Dotaz bude zaslán příslušným
ministerstvům.
Navrhuji, aby se příští
schůze konala zítra ve středu dne
21. května 1919 o 2. hod. odpol. s tímto denním
pořádkem:
1. Pokračování
rozpravy o odstavci dnes projednávaném, totiž
o zprávě právního výboru
(tisk č. 298) a dodatečné zprávě
téhož výboru o návrhu zákona
na reformu manželského práva s resolučním
návrhem dra Rolíčka (tisk č.
1007).
2. Zpráva výboru
pre upravenie hospodárských a sociálnych
pomerov legionárov a ích rodin o návrhu členov
Národného shromaždenia dr. Ivana Markoviča,
Jána Jančeka ml., dr. Juraja Slávika
a spol. o sriadeni hospodárskych a sociálnych
pomerov legionárov i ich rodin (tisk čís.
975); po případě, bude-li zpráva rozdána
tiskem, ponevadž jest této předloze vyměřena
lhůta 24 hodin,
3. Zpráva právního
výboru o vládním návrhu zákona
o padělání peněz a cenných
papírů.
Jest snad proti mému návrhu,
jak pokud se týče dne, tak pokud se týče
denního pořádku, nějaká námitka?
(Nebyla.)
Není tomu tak. Prohlašuji
návrh za přijatý.
Schůze jest skončena.