Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Je to nutno proto, aby instance první nebyla poslední instancí a aby si nebyla vědoma, že to, co ona udělá, platí pro vždycky. Slabého člověka by to svádělo k nedbalosti anebo k zneužití úřední moci. Pak bychom trpce vyčítali někomu, že se dopustil nespravedlnosti, ale bylo by to naší vinou, že jsme to umožnili nedostatkem kontroly. Kolik bude ta účtárna odborná vyžadovati nákladů, to se jistě vyplatí vyměřenými poplatky, které ona dostatečně vynajde a předepíše a ne-li tím, tedy jistě aspoň zabráněním přehmatům. Ostatně i morální účinek bude státi za hmotný náklad. Prosím, aby také celá vláda naše zkoumala naše vnitřní poměry. Zmínil jsem se o útocích z venčí.

Nebudou jen útoky z venčí, budou také útoky z vnitřku. Nemyslím, že státem jsme jen my, jak tu sedíme. V našem Národním shromáždění nejsou dosud zastoupeny jiné národnosti, ale nezapomínejte, že tu jsou lidé mezi námi - ne v Nár. shromáždění, nýbrž v národě, - kteří jen číhají na příležitost k převratu. Ti nevěří, že nynější pořádek jest trvalý a že zůstane, nýbrž těší se na to, že nastane převrat, že nastane změna, že se vrátí jejich zlaté časy. To je zejména šlechta, zvláště ta šlechta, které má býti část velkostatků odňata a která má býti zbavena moci, kterou měla po staletí a tisíciletí. Ta šlechta nezahálí, pracuje. Zejména prosím, aby bylo velmi opatrně přihlíženo k tomu, jsou-li obsazována místa ve státní správě, zvláště v ministerstvech, úředníky panskými z velkostatků, jako Švarcenberského a jiných velkostatků. Vím, že na velmi zodpovědná místa v ministerstvech byli dosazení úředníci, kteří nemají našeho republikánského přesvědčení, a kteří v případě, že by došlo k převratu, budou sloužiti bývalým pánům a ne naší republice. To jest nebezpečí velmi hrozivé, kterému můžeme náležitou opatrností nyní předejíti.

Političtí úředníci němečtí nemohli se ještě spřáteliti s naší republikou. Slyšel jsem ještě tyto dny velmi důtklivé stížnosti, že jest nutno mezi politické úředníky německé dosazovati také české úředníky, kteří i by měli kontrolu nad působností politických úředníků ve smíšeném území, po případě v německých krajinách.

Od ministerstva národní osvěty jsem kdysi požadoval, aby do svého rozpočtu vřadilo také položku na politické vzdělání lidu. Mínil jsem tím, že ministerstvo národní osvěty opatří takové politické kazatele, kteří by nepatřili žádné straně a jen objektivně by lid na venkově poučovali o otázkách ústavních a o věcech, týkajících se správy státní a obecní. Lituji, že se dosud nic takového nestalo, poněvadž pokládám tento požadavek za velmi naléhavý. Pozdější generace přinesou si z reformovaných škol trochu vědomostí politických, ale nynější generace, která byla Rakouskem úplně zanedbána, jest vydána politickým agitátorům a žurnalistice k výchově. To je příliš málo. Já bych chtěl, aby byla systematicky řízena výchova, která by lidu prospívala a která by mu již nyní přinášela potřebné politické vědomosti.

Pánové! Nám připadla čest, abychom vyřídili první český rozpočet, první rozpočet české vlády, první rozpočet české republiky. To jest jistě skutečnost povznášející a nutící k přemýšlení.

Já se nebojím, že budoucnost, i ta finanční a rozpočtová budoucnost, by byla pro nás nepříznivá. Nebude. Ve svém poselství náš president řekl: Později se přesvědčíte, jak doopravdy jsme všechno brali za hranicemi a jak opravdově jsme jednali až do těch hrdel a statků. Já jsem přesvědčen, že tímto pravidlem našich zahraničních pracovníků se bude říditi také celý český národ, nejen nyní, v době ještě nadšeného vzrušení, nýbrž také v celé budoucnosti. Také celý československý národ i ti národové jiní, kteří s námi budou v republice naší žíti, bude-li řádná správa státní a bude-li náležité bratrství mezi námi, poskytnou státu vše, čeho bude potřebovati, a ten stát má jistě zabezpečenu budoucnost šťastnou. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Udržal: Slovo si vyžádal pan ministr financí dr. Rašín. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr financí dr. Rašín: Slavné shromáždění! Dámy a pánové!

Potřetí mám příležitost v tomto slavném shromáždění mluviti o věcech rozpočtových. Když předkládal jsem provisorium rozpočtové dne 20. prosince minulého roku, tu poukázal jsem na to, že celý směr našeho postupu jest takový, že jestliže v něm setrváme, dojdeme k velikému schodku v našem rozpočtu. Tenkráte ve své řeči řekl jsem: "Z 224 tisků, které jsem měl po ruce, 91 bylo spojeno s novými značnými náklady. A tyto náklady zatěžují rozpočet částkou 2.450 mil. Jestliže počítám i s vyživovacími příspěvky, na které zařazuji 600 mil., a s výdaji 2 miliard, tedy tento rozpočet náš proti rakouskému bude ztrojnásoben a náš výdajový budget obnášel by 4 a půl miliardy, čili byli bychom o 50 % dražší, než starý rakouský stát."

Žádal jsem tenkráte slavné shromáždění, aby při každém návrhu, který znamená finanční zatížení, dotyčné strany položily svému navrhovateli otázku, kolik to bude stát, a sněmovně, jak tento nový náklad bude uhražen. Žádal jsem, upozorňoval jsem na to, že k tomuto řádnému zvýšení našeho rozpočtu a nových výdejů, navrhovaných v Národním shromáždění v návrzích iniciativních, přistupuje ještě to, co cestou administrativní musí býti prováděno, že to jsou různé podpory, které se dávají na zlevnění potravin a různé podpory nutné při výpomocích, takže vlastně rozpočet ustavičně jest zatěžován.

A jestliže, slavné shromáždění, jsem tehdy počítal, že náš výdejový budžet bude činiti 4 a půl miliardy, když všechno to bude uskutečněno, tedy ráčíte viděti, že jsem se nemýlil, poněvadž fakticky činil 5 miliard, a nyní, po projednání v rozpočtovém výboru, činí náš výdejový budžet 6 miliard, tedy dvakráte tolik, nežli celý mírový rozpočet celého Rakouska.

A když jsem v tomto slavném shromáždění mluvil o valutních otázkách, tu řekl jsem ve své řeči 25. února: "Musíme si býti vědomi, že jen tenkráte bude míti ta naše česká koruna skutečně dobrý zvuk a dobrý kurs, vyhovíme-li třem nejzákladnějším podmínkám správného života hospodářského: dovedeme-li si svůj rozpočet státní upraviti takovým způsobem, aby nebyl passivní, dovedeme-li v tom státním rozpočtu šetřiti, dělati jen to, co jest nevyhnutelné potřebné, všechno ostatní, co nemusí ihned býti, odkládati na budoucí časy a při tom krýti schodky, které tady vzniknou, novými daněmi. Jestliže my vůči cizině budeme se moci vykázati skutečně aktivním rozpočtem, pak budou také věřit naší koruně."

A ještě v řečí, s kterou jsem předkládal nynější rozpočet, upozorňoval jsem poznovu na to, že nelze jinak, máme-li si zachovati rovnováhu ve svých státních financích a položiti pevné základy pro celou budoucnost, nežli že všechno musíme vynaložiti na to, abychom válkou zničené statky nahraditi svojí prací, abychom všeobecně šetřili a spořili, poněvadž přes to přese všechno, že naše země je bohata přírodními statky, mohou se státi skutečným bohatstvím národa jen tenkrát, budou-li prací vydobyty, zušlechtěny a zdokonaleny. (Výborně!)

Není žádné pochybností, že v této své snaze měl jsem pomocníky. Měl jsem pomocníky, kteří přicházeli z daleka, pánové, kteří přicházeli z Ameriky. Byl to kapitán Voska, který na schůzích zde stejným způsobem mluvil jako já, a byla to celá řada praktických Američanů, dobrých přátel, kteří přicházeli sem a všechnu budoucnost naši kladli do 2 věcí: do práce a do šetrnosti. A je zajímavo, že když vrátili se naši krajané američtí a projednávali zde způsob, jakým by se dala prováděti filmová propaganda ve prospěch Československé republiky, nechtěli filmy slavností, nechtěli filmy radovánek, ale chtěli filmy, ze kterých by bylo vidět, že pečlivě se pracuje na našich polích, že naše pole jsou řádně obdělána (Hlas na pravici: Jsou!), chtěli filmy z našich továren, chtěli filmy z našich dolů. Tím chtěli agitovat v Americe pro náš stát a pro náš národ, že chtěli ukazovat, že zde je všechno v pořádku a že všichni občané této republiky o svoji budoucnost starají se v prvé řadě svojí prací.

A mohu říci, že když potravinová misse americká, která projela Rumunskem, která projela Jugoslávií, projeta německým Rakouskem, přišla k nám, tedy jedna věc jí imponovala, že nikde nenašla tak všechna pole obdělána a zaseta, jako byla pole u nás. (Slyšte! Výborně! Potlesk). Na tom, pánové, basírovala ona svoje rozpočty pro budoucnost, bude-li nás muset Amerika vytrhnout ještě dále v nouzi potravinové čili nic. Nebasírovala na tom, zda-li jsme pěkněji anebo méně hezky mluvili, nýbrž na tom, že viděla skutečné výsledky práce (Výborně!) a viděla, že tyto výsledky práce jsou lepší, nežli jsou v těch jiných zemích, kterými projela. Není žádné pochybnosti, že všechna naše budoucí konsolidace, jak jsem to několikrát ve svých řečech řekl, může spočívati jedině na tom, zda-li těch velkých darů přírody, které zde máme, dovedeme řádně využiti a dovedeme-li z nich skutečně tvořiti.

U nás velmi mnoho se mluví o valutních otázkách a není pochybnosti, že jest mnoho těch, kteří si myslí, že se kurs koruny, její platební síla dá prostě dekretovat. Já ve své řeči dne 25. února jsem výslovně poukázal na to, že dobrá nebo špatná valuta závisí od dobrého nebo špatného hospodářství, nejen veřejného, nýbrž hospodářství všeho obyvatelstva. A jestliže v poslední době se objevily návrhy, že se přece jen bude musiti pomoci odkolkováním koruny, umělou její devalvací, tu přece jen bych se tázal všech těch, kteří by chtěli tyto návrhy uplatniti, proč by měl papírový frank nebo papírový sokol, nebo jmenujte si to jakkoli, platiti 3 papírové koruny, proč by mělo něco, pod čím není žádného podkladu ani kovového ani hospodářského, platiti 3krát tolik nežli to, pod čím také není žádného podkladu, ani kovového, ani hospodářského.

Jest jisto, že tento pokus byl učiněn; byl učiněn v Jugoslávii. Tam prohlásili také, že 1 dinár se rovná 3 korunám, a přes to všechno jihoslovanská koruna se rovná 65 našim haléřům a jejich dinár nestoupl v ceně a stojí asi 42-48 centimů. Proč to? To přece je prostě proto, poněvadž základem každé měny může býti jenom aktivní bilance toho dotyčného státu. Nebude-li míti stát aktivní bilance, měl-li by svou bilanci pasivní, pak přirozeně ten nejlepší peníz, podle staré zásady, že špatná mince vytlačuje dobrou, musí zmizeti do ciziny, a kdybychom my dělali úpravu valuty definitivní v době, kdy jsme odkázáni na to, abychom dováželi více, než mnoho-li můžeme vyvážeti, pak je docela přirozeno, že by naše valuta, naše těžce napravená koruna nebo frank, na tom naprosto nezáleží, vystěhovaly se do ciziny.

Tedy všechny tyto, abych tak řekl, velmi lehce učiněné návrhy, myslím, že by nám nepomohly. Při tom ovšem zůstává otázka velmi kardinální. Kdybychom udělali devalvaci koruny a řekli, že jeden náš budoucí sokol platí 3 K, budeme také na místo 3 K mzdy vypláceti 1 frank nebo 1 sokol? Budeme také všechny platy přepočítávati na tu novou měnu tím způsobem, že budou sníženy na ¹/₃ nové měny? Já myslím, že by nezbývalo nic jiného. Jinak by celou věc vůbec provésti nešlo. A tu bychom ovšem přišli zase ke všem těm otázkám, zdali skutečně tento nový frank, který má platiti 3 staré K, je tak dobré platidlo, že si zaň koupíme tolik, jako dříve za 3 K.

Tedy jestliže my rozhodnutím Nár. shromáždění volili jsme v této věci jinou cestu, je tato cesta podmíněna jednou věcí: - a podmíněna byla také hned na samém počátku - totiž, že skutečně dovedeme šetřiti a že dovedeme udržeti svůj rozpočet aktivní, poněvadž jinak, prosím, k nějaké definitivní přeměně měny přistoupiti nemůžeme. Já plně uznávám, že poslední zvýšení, které bylo učiněno v rozpočtu našem rozpočtovým výborem, souviselo s velikým naším národním neštěstím, že nedovedli jsme odolat vpádu Maďarů na území slovenské. Těch 607 milionů, o které byl rozmnožen náš výdejný rozpočet zvýšeným nákladem na národní obranu, byla nutnost, nevyhnutelnost obrany našeho státu. Ale musíme si současně býti vědomi toho, že v těchto nových výdajích není jenom tento výdaj, nýbrž že tento vpád maďarský na Slovensko zatížil a zatíží naše hospodářství způsobem daleko hroznějším, nežli jak se na první pohled jeví. Náš deficit státních drah přirozeně - potrvá-li. nějaký čas toto zápolení - musí stoupnout, poněvadž dráhy nevozí nic jiného a nemohou nic jiného vozit, než vojenské zásilky. Dráhy naše musily všechno, co kde měly volného, hoditi na Slovensko. Důsledek toho jest, že stojíme zde s provozním materiálem, kterého nanejvýš můžeme používati k místním potřebám: rozvozu uhlí, potravin atd.; uhelný vývoz však ve skutečností jsme musili zastaviti. Bylo dále naší povinností, abychom všechny pohotové valuty, ať jsme je měli kde chtěli, vyhradili národní obraně, potřebovali-li jsme v cizině nakoupiti za hotové, abychom nepřicházeli do rozpaků. To ovšem ve svých důsledcích vedlo k tomu, že jakékoliv přidělování valuty musilo býti na tuto dobu zastaveno, což ovšem prakticky znamená, že zdržujeme se opětně v tom, abychom průmysl svůj zásobovali dostatečně surovinami, čili že zdržujeme se v celém svém hospodářském plánu na zavedení mírového hospodářství.

Konečně, jestliže maďarské hordy zničí úrodu v nejúrodnějších krajích našeho Slovenska, budeme vydáni tomu, že pro příští rok nebudeme míti dostatek obilnin, obzvláště chlebovin, a že budeme opětně odkázání na dovoz z ciziny ve velké míře. Toto velké neštěstí tudíž, které potkalo náš národ tím, že jsme bylí provokováni k válce obranné, k obraně našeho území, přirozeně musí se jeviti také v našem rozpočtu a bude se bohužel ve svých důsledcích jeviti více, než mnoho-li dnes ještě v rozpočtu vypočítati můžeme.

Jest potřebí, vzácné shromáždění, tyto věci říci, proto, poněvadž musí v nás všech vyburcovati Slovensko nejenom nadšení v tom směru, že půjdeme je bránit, nýbrž musí vyburcovati v nás to, abychom hleděli tuto škodu, která celému našemu národohospodářství vpádem maďarským vznikla, usilovnou prací napraviti. (Výborně!)

Končíme schodkem, který jest na naše poměry velmi značný, a jest otázka, jakým způsobem má býti tento schodek uhrazen? Vláda v dvojím směru o úhradu tohoto schodku chce pečovati. První směr jest, že pro všechny případy žádá od vás zmocnění, aby mohla krýti celý tento schodek cestou úvěru. Vedle toho byly předloženy vám daně, kterými má částečně tento schodek býti kryt.

Řekl jsem, předkládaje tyto daně, že nejsou to daně mého srdce, že je to výpomoc z nouze - výpomoc z nouze proto, že je potřebí, abychom aspoň částečně tento schodek ukryli. Je toho potřebí proto, aby náš rozpočet vůči cizině byl takový, že bychom právem mohli počítati na zahraniční úvěr.

O všech těchto věcech je potřebí mluviti otevřeně, neboť, slavné shromáždění, věřte, - a já jsem se o tom přesvědčil - že celá řada těch Američanů, kteří přišli sem k nám prohlédnout si naše poměry, ovládali rozpočet tak, jak byl předložen, skutečně znamenitě. Měli ho prostudovaný po všech stránkách tak, že myslím, že by to každému členu tohoto Národního shromáždění dělalo čest, kdyby rozpočet ten tak ovládal.

Pánové, ve věcech finančních je marno dělat tajnou diplomacii. Ta tajná diplomacie stejně zkrachovala jinde, ale ve věcech finančních by zkrachovala úplně. Je proto lépe o všech těch věcech mluviti otevřeně, nežli něco maskovat, zakrývat.

My, co se týče celé řady výdajů, máme skutečnou omluvu válečnou. My u celé řady výdajů můžeme poukázat k tomu, že jsme ve válce, že to je dědictví, které jsme zdědili po Rakousku a že prostě tyto válečné výdaje do rozpočtu jsme zařaditi musili a že pro ně plného krytí náhlou cestou docíliti nemůžeme. Ovšem některé výdaje nevím, zdali tak docela můžeme ospravedlniti, aniž bychom slíbili, že ve věcech těch budeme hledati nápravu.

Já již ve své rozpočtové řeči jsem upozornil na to, že naše správa veřejná je neobyčejně drahá. V číslicích vypadá to takto: osobní požitky - jenom osobní požitky - veškerých úředníkův a zřízenců republiky bez Národní obrany, obnášejí 1579 milionů. Jestliže, pánové, ve starém rozpočtu - bez tohoto dodatečného rozpočtu - odpočítáte náklady, které tam jsou na Národní obranu, odpočítáte-li vyživovací příspěvky, které s Národní obranou úzce souvisejí a podpory pro nezaměstnanost, tu uvidíte, že tento obnos 1579 milionův obnáší 50 procent veškerých výdajových položek a že tento obnos činí 56 procent veškerých příjmů státních. Já upozorňuji, že když v Rakousku dostoupily výdaje na veřejnou správu 30 procent, že byl ve finančním výboru přímo panikální úžas a bylo tvrzeno, že je nevyhnutelno, zabývati se nápravou správy veřejné, poněvadž takovýchto 30 procent rozpočtových výdajů a rozpočtových příjmů stát podle tehdejších názorů snésti nemůže.

Jisto je, že tyto výdaje dělají čtyřikráte tolik, než-li mnoho-li dělaly v Rakousku, totiž to, co by připadlo z rozpočtu rakouského a uherského na náš stát. Ze skutečně úředníkům nebylo zvýšeno čtyřnásobně služné., o tom nemůže býti žádné pochybnosti. Tedy chyba naší veřejné správy musí ležeti v něčem jiném a musí ležeti v tom, že máme příliš mnoho úředníků (Tak jest!) a že by bylo daleko lépe, kdybychom měli úředníků málo a mohli je dobře platiti, než-li míti úředníků mnoho, platiti je špatně a každá náprava toho aby vyžadovala stamilionové náklady. Tedy to není pochybností, že po této stránce, až budeme dělati svůj stát, až svůj stát budeme správně administrativně organisovati, že této otázce nevyhnutelně musíme věnovati velikou péči.

Řekl jsem: až budeme administrativně a správně organisovati svůj stát. Dovolíte, velectěné shromáždění, abych řekl, že ve skutečnosti my dosud svůj stát organisovaný nemáme, že to byl jen první počátek, kde všechno bylo všoupnuto do těch kolejí, jen aby to běželo, ale skutečná organisace naší správy, která by se přimykala k našim potřebám - tu organisaci své veřejné správy dosud nemáme. (Posl. prof. dr. Horáček: To je chyba!) Je to, pánové, sice chyba, přiznávám, že je to chyba, přiznávám, že mělo býti hned od počátku na to myšleno, že hned od počátku nemělo být i děláno usnesení, kterým všechno to, co z a války výpomocně bylo přijato do služeb státních, bylo zdefinitisováno, ale slavné shromážděni, já myslím, že jsem byl při tom tím, který varoval a varoval, ale můj hlas zůstal hlasem volajícího na poušti. Já myslím, že přes to přese všechno by do jisté míry nápravu bylo možno provésti, poněvadž není pochybnosti, ze budeme muset organisovati veřejnou správu v podruhé osvobozeném Slovensku a že máme ještě jednu zemi, ve které dosud nemohli jsme přistoupiti k žádné organisaci, totiž přikarpatskou Rus. Ale právě všech těchto věcí mělo by býti využito k důkladné reformě správní a k důkladnému omezení přebytečného počtu úřednictva a obsazení jeho na tuto novou velikou oblast, která k našemu státu přibude.