Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Velectění pánové, já se nebudu dále o té situační otázce šířiti. Bylo zde na mě voláno - také sám pan min. předseda učinil tu otázku - o prvním kabinetě. Prosím, není o tom žádného sporu: první vláda selhala, neosvědčila se, odešla. Z toho neplyne ... (Posl. Stivín: Na půjčku také nedávali?) Tak to nevypadalo. Ale byly tu jiné nevýhody, nebudu se zde šířiti o těch důvodech. Faktum jest, v politice se musí počítati s fakty, a faktum jest, že první vláda se neosvědčila, neosvědčila se a obávám se, že se stejně neosvědčí druhá vláda. To neznamená, abychom si dělali výčitky, to znamená, abychom vážně hledali příčinu toho prvního a toho druhého. Pravím znovu, že příčina toho není jiná, než že zde není žádné republikánské solidarity, totiž jisté solidarity, řekněme Stivína s Rašínem. (Hlučná veselost.) Vy se můžete smáti? Je to dosti smutné, že jest to dnes směšné, když se postaví vedle sebe dvě jména, o kterých nemůžete popřít, že jejich nositelé mají povinnost, míti jisté společné zájmy.

Tedy, velectění pánové, příčina jest v tom a v ničem jiném a já pravím, že když by i nepřesvědčil ten prvý argument, že není zdrávo, aby socialistická vláda spravovala nesocialistické národní hospodářství, ten druhý argument jest jistě správný, ten musíte cítiti a uznati také vy, že vláda, která nemá za sebou určitý kádr, který s ní jde, jak říkají Němci "durch dick und dünn", který s ní prostě všechno dělá, který její program provádí, který jest ochoten provádět jej každým způsobem, taková vláda se nemůže udržeti. První reforma tedy musí spočívati v tom, abychom konečně dostali vládu vládnoucí, ne ovládanou. To byla chyba první vlády, že to nebyla vláda vládnoucí, to jest chyba i druhé vlády, že není vládou vládnoucí, nýbrž ovládanou. (Hlas: Vy chcete diktaturu!) Nemluvím pro diktaturu, mluvím pro demokracii, mluvím proto, aby se na základě určitého programu a určitého právního řádu konečně ustavil jistý vládní politický systém a ten politický systém aby se potom prosadil proti každému, na pravo i na levo. Zabte lichváře, zabte keťasy, ale zabte také každého, kdo proti takové vládě, v jejímž čele stojí sociální demokrat, chce revoltovati. (Výborně! Potlesk.)

Velectění pánové! Bylo zde řečeno, že bychom měli málo členů v klubu. Tím, myslím, že nechtěl říci pan kolega Bechyně, že náš klub sestává z keťasů a lichvářů. (Posl. Bechyně: Já myslil ty, kteří revoltují proti vládě). Chci jen tolik říci, nevíme, kam věci spějí. Máme nejlepší, nejpoctivější vůli, nemyslete, že jsme slepí, vidíme, co se ve světě děje, co se děje v Anglii a v Americe, máme nejlepší, nejpoctivější demokratickou vůli, aby se opravdu všechno vyřizovalo v zájmu republiky. Znovu mohu poukázati na to, že od začátku Národního shromáždění se zde povolují všechny vaše sociálně politické návrhy, ale tolik vám chci říci, pánové, nevíme, jak se věci vyvinou, ale mějte jednou odvahu si dupnouti, že ať jakákoliv vláda zde bude, musí to býti vláda, která má kuráž se uplatniti, dělati opravdu co chce, dělat to také násilím a také bajonety. (Hluk. Odpor na levici. Hlas: Chcete silnou ruku!) Ano.

Jen to chci ještě říci, pánové, na konec, že jest to velmi falešná humanita, velmi falešná a velmi nesprávná, která se v této věci bojí. Kolega Neumann mně kývá, on to myslí jinak, on jinak chce odstraniti tu humanitu, on jest poctivý, patří mezi ty, kteří se nestaví s námi na půdu tohoto právního řádu. To jest mně sympatické a on má proto v té věci stejný názor jako já, ale pravím, že jest to falešná humanita, poněvadž vidíte, že i nejmodernější státy na světě té humanity nemají a nebojí se užíti násilí, kde v zájmu státního pořádku ho užíti musí, poněvadž, když se ho neužije, má to za následek, že 10 nebo 20 lidských životů jest zachráněno, ale tisíce lidských životů hynou houfně jiným způsobem proto, poněvadž, velectění pánové, ta stará pravda, že každý haléř, o který jest chléb dražší, znamená určité kvantum lidských, dětských a dospělých životů, ta stará hrozná národohospodářská pravda nebude vymazána a nemůžete ji popříti. (Výkřiky.) Velectění pánové! Pan zahraniční ministr ve svém exposé řekl, že předpokladem správné a zdravé zahraniční politiky musí býti konsolidace vnitřních, vnitropolitických domácích poměrů. Velectění pánové! To jest výzva, za jejíž splnění jest každý jednotlivý klub a každý jednotlivec zde zodpovědný, a my za nás můžeme dát panu ministru ujištění, že ho chceme a budeme věrně a oddaně podporovati ve všem, co nám označí za předpoklad zdaru svého zahraničního díla. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní):

Slovo si vyžádal pan ministr zahraničních věcí dr. Beneš. Uděluji mu je. (Potlesk. Neklid.) Pane kol. Matoušku a Johanisi prosím o klid!

Ministr zahraničních záležitostí dr. Beneš:

Vážení pánové! Dle usnesení zahraničního výboru dnes ráno a na jeho žádost dávám krátké vysvětlení na otázku, kterou mně postavil pan dr. Stránský ohledně passu, který jsem ve své včerejší řeči uvedl a kde se mluví o státu národním.

Byl jsem již včera upozorněn na tento passus a mohu potvrditi asi celkem to, co pan doktor Stránský uvedl, totiž že z celého mého výkladu jest patrno, že skutečně smlouvy mírové konstatují, že veškeré státy, které vznikly na bývalém rak.-uherském území, jsou pokládány se stanoviska mezinárodního a právního za státy národní. (Výborně!) Přes to, že tato věc konec konců a zejména v našem bývalém prostředí rak.-uherském jest důležitá právě pro tuto terminologii a přes to, že v zahraničí a specielně na konferenci mírové neznali a neznají této terminologie a nepřikládají a nepřikládali jí váhy, chci konstatovati vedle této formální stránky jen stránku věcnou.

Právní base na konferenci míru byla skutečně taková, že všecky ty státy, které na bývalém území rak.-uherském vznikly, byly pokládány za státy národní, les états nationaux, Nationalstaaten. Minoritní smlouva v tomto smyslu jest velmi jasná a v tomto smyslu také o tom mluví.

Samo sebou se rozumí, že na konferenci mírové bylo si dobře uvědoměno, že tyto národní státy se stanoviska mezinárodního nemohou býti vybudovány tak, aby byly skutečně státy národními. Nebylo možno dáti hranice území tak, aby všechny jednotlivé minority byly vyloučeny z příslušných geografických a ekonomických celků. Principy jednání konferenčního spočívaly na právní zásadě sebeurčení národů a na principu etnografickém, ale všude se hned od počátku uznávalo, že je nutno bráti ohled na důvody ekonomické a na důvody všeobecně politické, zejména geografické a ekonomické. Z toho důvodu také minoritní smlouvy byly vnuceny těm státům, které takové minority obsahují a z toho důvodu tedy přesto, že byly by státy v celku pokládány za státy národní, bylo správno a dle mého mínění nutno, aby minority národní mezinárodním zákonem a mezinárodní smlouvou byly hájeny. Chtěl jsem jen podati i toto vysvětlení, aby nebylo nedorozumění. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan kol. Ant. Němec.

Posl. Ant. Němec: Ctění občané a občanky!

Slyšeli jsme včera exposé ministra zahraničí a jeho doprovod, jednacím řádem sněmovním sice neodůvodněný, ale osobností přednášejícího vysvětlitelný.

V podstatě lze souhlasit s vývody pana ministra zahraničí, leč nikterak s jeho některými závěry, nanejméně pak úplně s větami konečnými, z nichž se dá vycítit, že mu běží hospodářsky o podpírání starých řádů výrobních a sociálních.

Má-li být naše zahraniční politika zdravou, musí být naprosto demokratickou a sociální, jinak se ocitne záhy v rozporu se zájmy obyvatelstva a státu, jež mají dnes naprosto jiný ráz, než měly před válkou.

My Čechoslováci máme arciť těžší úkol než jiní národové, poněvadž ku všem obtížím, jež světu vznikly pětiletým pustošením, loupením a vražděním, klademe ještě základy ke znovuzřízení státu svého, úplně protichůdného starému našemu státu, rozvalenému před 300 lety Habsburky a Římem.

A tu vzniká mezi námi konflikt, v jakém směru se máme orientovat: zda na pravo či na levo, zda máme restaurovat starý stát, opírající se o kapitalistické řády výrobní a sociální, či máme-li napřed odklidit všechny ty ssutiny a rozvaliny a budovati nový stát, opírající se o nové, vyšší řády výrobní a sociální.

Vláda naše se ustavila v Paříži dne 14. října, kteréhožto dne prohlásili čeští socialisté obou táborů ihned také státní formu a to republiku československou. Bylo to nutno říci všem těm, kdož mluvili u nás o tom, že musíme v čele státu našeho postaviti nějakého anglického prince, abychom si zajistili pomoc Anglie. My jsme se obávali, abychom nedostali nějakého nového zimního krále, a proto jsme si přispíšili s vyhlášením republiky. (Výborně!)

Nebylo to pánům, zejména ze státoprávní demokracie, vhod, velice se na to horšili a velice se bouřili, poněvadž demokratismus jejich je zvláštní demokratismus, to není ten obvyklý pojem demokracie, lidové vlády, nýbrž jejich demokracie by to také snesla, kdybychom měli monarchii, kdybychom měli panovníka, oni by vždycky také říkali, že jsou demokraté, třeba by dělali a podpírali tu nejzpátečnější dvorskou kamarilu. Oni byli demokraté a jsou dosud demokraty, podpírali svými články, svými řečmi, svým jednáním carismus v Rusku a dnes ještě význačný jejich vůdce stojí na stanovisku, že jest nutno podpírati Kolčaka a Denikina, poněvadž jiný řád věcí, než monarchistický a absolutistický, si nedovede představiti.

Naše zahraniční politika má dnes mnohem těžší a vyšší úkoly, než je měla kdy před tím. Běží především o to, aby sjednávala obyvatelstvu dovoz potravin a surovin, aby byl zachován doma klid a nerušený vývoj k normálním poměrům výrobním a vyživovacím.

Aby toho bylo dosaženo, musí se hlavní linie naší zahraniční politiky nésti tím směrem, abychom žili v míru se všemi našimi sousedy, vyhledávali přátelských styků s nimi, aby někdejší styky dopravní byly s nimi opětně navázány. (Výborně!) Jest samozřejmo, že musíme dělat politiku samostatnou a postup svůj zařizovati v prvé řadě tak, jak toho vyžaduje zájem náš národní a státní. Kdybychom byli závislými na druhých, byla by naše svoboda, dobytá tolika obětmi, holou fikcí.

Prohlásil-li ministr zahraničí silnou armádu za nejspolehlivější oporu prestyže státu, pak nesmíme zapomínati, že budování silné armády u nás by mělo nevyhnutelně za následek budování silných armád ve všech ostatních státech sousedních. Jak bychom při tom pochodili my, národ poměrně malý, leží na bíledni. Neshodovalo by se to také s prohlášením ministrovým, že chceme dělati politiku pacifickou a mírumilovnou, že nebudeme vésti válek výbojných. Silná armáda je neustálým podněcovatelem války, neustálým nebezpečím toho, co dosud napjetím všech sil svých překonáváme. Proto musí býti naše politika zahraniční docela jinou, než ji dělalo staré Rakousko, násilím stmelené a násilím udržované. Nesmíme působiti k tomu, aby se stát náš vyvíjel k těmže koncům, jakých se dodělalo staré Rakousko.

Směrnice naší zahraniční politiky k sousedům našim německým musí být zejména velice obezřetné. Musíme s nimi navazovat a udržovat nejlepší styky již k vůli našim vlastním spoluobčanům německého jazyka a neméně také k vůli naší menšině dolnorakouské. Kdyby nám vznikla irredenta německá doma, sotva bychom ji dlouho vydrželi. Vyplýtvali bychom všechnu svoji energii na její zdolání a byli bychom jí úplně spoutáni. (Výborně!)

Našim spoluobčanům jazyka německého dáme mnohem více, než co nám ukládá mírová smlouva. - Dáme jim všechno, co budou potřebovat ke svému hospodářskému, sociálnímu a kulturnímu vývoji, pokud tím nebude dotčena integrita republiky Československé, jak byla utvořena tisíciletým vývojem a jak byla doplněna mírovou konferencí. (Výborně! Potlesk.) Dlužno uvážiti, že jsme ze tří stran obklopeni Němci. S Poláky musíme také vytvořiti přátelský poměr přes všechny nynější neshody, vzniklé sporem o Těšínsko. - Mám-li se při této příležitosti zmíniti o tom, jaké stanovisko my zaujímáme k Těšínsku, jest samozřejmo, že takové, jaké zaujal p. ministr zahraniční: že stojíme na tom, že celé Těšínsko náleží k nám, a že nikdo není oprávněn, aby nám toto území ubíral, poněvadž, co šestistyletou tradicí bylo posvěceno, co kulturními a politickými styky bylo tak stmeleno, že nelze to od sebe odloučiti, nemá nikdo práva nám na to sahat a nám to brát. (Výborně!)

A právě, když se jedná o to, aby byl zaveden o této věci plebiscit, pak nechť rozhoduje obyvatelstvo volně - to znamená, aby bylo zbaveno především strachu před možností, že se vrátí snad zase doby, kdy bude opětně vydáno hrozným útiskům polské soldatesky, jejíž řádění nelze žádnými lidskými slovy vylíčiti. V tomto ohledu musí vláda zjednati veškeré záruky, aby nebylo obav, že budou ti, kdož hlasují pro nás, kdož hlasují s námi, nějakým způsobem persekvováni a poškozováni. (Hlučná pochvala.)

Polská republika bude míti zajisté také horoucí zájem, aby s námi žila v přátelství a bude lépe pro ni, když nám nebude bráti, co je naše. Vždyť to sotva vydrží, aby se bila s Ruskem, když nemá ještě jistoty, jestli se toto nespojí s Německem proti ní. Kdyby ještě chtěla polská republika zahájiti trvalé nepřátelství s námi, tedy na frontě třetí, mohla by se záhy ocitnouti zase tam, kde už byla a toho se snad vyvaruje. (Výborně!)

Správné jest, co prohlásil pan ministr zahraničí, že nutno udržovat pořádek doma a chovat se reservovaně vůči všem. Pokus náš, dělat pořádek jinde, se nám v Maďarii špatně vyplatil, myslím, že již nikdo nebude mít chuti, abychom podobné nebezpečné dobrodružství opakovali.

Plně podpisuji také výrok ministrův, že nejsme oprávněni míchat se do věcí jiných států. To platí především o Rusku. Nejsem nadšen ruským bolševismem a jeho methodami. Odsuzuji je s největší rozhodností, poněvadž násilím nelze zplodit žádné trvalé dobro. Ale ještě méně jsem nadšen Kolčakem a Denikinem. Bolševici mají alespoň dobrou vůli, přivodit dobro, třebas zvrácenými methodami, kdežto Kolčak usiluje ještě zvrácenějšími methodami přivoditi zlo a uvrhnouti celý ruský národ - ve větší ještě porobu, než v jaké úpěla za prokletého režimu carského. (Výborně!) - Kolčak dokazuje to také tím, že se snaží daleko překonat svými bílými gardami teror a ukrutnosti rudých gard sovětské vlády. Svým zasáhnutím zahnal také ony skupiny ruských socialistů, které odporovaly bolševismu a byly by ho také zdolaly dříve, než Kolčak se svou bílou hrůzovládou. (Výborně!)

Vedle toho jsme však ruské revoluci zavázáni díkem (Výborně!), vždyť ona byla z nejsilnějších pák ke zdolání Německa a Rakouska. Je dnes přece všeobecně známo, že vypukla hlavně proto, že ruský car usilovalo spolek s pruským Vilémem. Kdyby k tomuto spolku bylo došlo, pak nebylo žádné moci, která by byla zachránila státy dohodové před naprostou porážkou.

Vypravuje se nám, že máme prý býti vděčni státům dohodovým za to, že nám daly svobodu. Ne tak. My jsme si ji vybojovali sami. (Výborně!) Zatím co jsme my doma provozovali passivní resistenci, rozvraceli energií bojů rakouských, naši vojáci svou nespolehlivostí na frontě, legionáři pomohli pak rozraziti Rakousko, Čechoslováci drželi Německo, aby nemohlo vpadnout čtyřdohodě do zad, zaplatili jsme napřed za to, co nám právem náleží. (Výborně!)

Jak vznikl bolševismus, kdo jej vlastně vyvolal? Je to otázka velmi ožehavá a velmi vážná, poněvadž, jak jste viděli z vývodů předřečníka, ještě se neustále u nás bolševismem hází, operuje na všechny strany a kdo je nepohodlný (Hlas: Tak je bolševik!), tak se hodí na něho slovo bolševik, aby ze strachu, by nebyl nazýván bolševikem, zalézt někam a neodvážil se vystoupiti na veřejnost. (Hlas: A řekl své mínění?), Pánové, jest-li u nás můžeme mluviti o bolševismu, tak jsou tím vinni ti, kdož pomáhají udržovati dnešní poměry, (Výborně! Zcela správně!), kdož se brání proti tomu, aby byla provedena co nejdříve náprava a abychom my byli zbaveni toho nebezpečí občanské války, které visí neustále nade všemi našemi hlavami a jehož my si nepřejeme.

Pánové, my nasazujeme všechny své síly, my dáváme v šanc svou popularitu (Tak jest!), kterou jsme si čtyřicetiletým bojem v řadách dělnických vydobyli, (Potlesk.) když chodíme a říkáme: Mějte strpení, buďte klidnými, držte se, snad bude brzy provedena náprava, nechoďte na tyto cesty, atd., a oni nám říkají: My pořád čekáme, pořád chlácholíte, pořád slibujete a my dosud nevidíme nikde žádného účinku. (Hlas: Poměry se lepší! Jiný hlas: Vždyť máte vládu v rukou!) My nemáme, pane kolego, vládu v rukou, tato vláda není vládou socialistickou (Hlas: Ano!), tato vláda nemá většinu socialistických ministrů a kdyby i tato vláda sestávala ze samých socialistů, (Tak jest!) dokud budou dělati národně demokratičtí úředníci passivní resistenci, (Tak jest! Zcela správně!) dokud okresní hejtmané nebudou poslouchati, dokud soudcové nebudou respektovati naše zákony, pak také nám to všechno není nic platno a jdeme naprostému rozvratu vstříc. (Výborně! Potlesk.)

Tedy nutno jest uvědomiti si, co je to vlastně bolševismus, jak vznikl. Reakcionářské snahy ruských měšťáků ho vyvolaly, poněvadž reklamovaly ruskou republiku, jíž dobývalo hlavně dělnictvo, sami pro sebe. Usilujíc o zavedení bezohledné diktatury kapitalistické, vydráždilo měšťáctvo dělnictvo k odboji a zavedení diktatury proletariátu. Je to velmi poučný příklad pro ty, kdož u nás se vzpírají sociálním reformám (Tak jest!) a věří, že jen násilím lze odpovídati na volání dělnictva po potírání lichvy s potřebami životními a snahu po socialisaci zakřikují jako bolševismus.

Z těchto důvodů bylo nutno opírati se s největší rozhodností proti intervenci v Rusku, již propagoval dr. Kramář v Paříži. (Tak jest! Zcela správně!) Odmítli ji naši stateční hoši čechoslováčtí na Sibiři, odmítlo ji Národní shromáždění, odmítla ji celá naše vláda i náš president, jen dr. Kramář si přál snížiti naše hochy legionáře na biřice západoevropských kapitalistů. Politika jeho ocitla se v rozporu s celým národem československým. Socialisté celého světa postavili se rozhodně proti intervenci.