Ve skutečnosti nalézá
se západně a východně Odry asi 190.000
Moravců, z nichž ovšem vetší
část při sčítání
obyvatelstva podlehla nátlaku a přihlásila
se buď za Poláky, nebo Němce. Celé české
Slezsko se radovalo, že po převratu budou tito veškeří
jeho bratři osvobozeni, že získáme i
hospodářsky jak důležitý přístav
oderský v Kozlí, tak i aspoň polovinu
cenné uhelné pánve hornoslezské, důležitá
ložiska cenných rud a nám velmi potřebné
ložisko soli na Rybníku - a tento krásný
sen se rozplynul v niveč.
Nezískáváme
ani 13 čistě českých obcí na
Ratibořsku, ač tyto na obce okresu hlučínského
přiléhají, jako Křenovice, Bořutín
a j. a vykazují po stránce národní
daleko češtější charakter, než
mnohé obce na našich hranicích.
Jest otázkou, obdržíme-li
22 převážně českých obcí
na Hlubčicku při plebiscitu. Zdůrazňuji
otázku plebiscitu, neboť známe nízké
prostředky, kterými se tam proti naší
republice pracuje, - tak že pak nezískáme ani
nutné pozadí českých obcí pro
Opavu, která opětně zůstane u samé
říšsko německé hranice.
Odru musíme si teprve sami
splavniti od Kozlí do Bohumína ohromným nákladem,
máme-li míti tento velmi důležitý
přístav oderský na půdě naší
republiky. Z bohatých zásob uhlí obdržíme
v Horním Slezsku asi 1/70. Ostatní
vedle bohatých ložisek soli a různých
rud připadne Polákům. V přidělených
nám obcích bez plebiscitu se německou vládou
velmi rychle vykupuje obilí, povolením vysokých
premií výmlatných a dobytek, takže po
přejmutí těchto území, kdyby
se co nejdříve stalo, budeme nucení tento
bohatý kraj, který se rovná úrodností
nejlepším krajům naší Hané,
ze svého zásobovati. (Slyšte!)
Uvážíme-li, že
až po Opolí dosud převládá jazykově
čeština nad polštinou, dále že obyčeje
a celá kultura tamního lidu je s českým
lidem na Opavsku totožnou a velice vše liší
od krajů polských, přes to, že téměř
po 200 let byly tyto kraje germanisovány a polonisovány,
od českých zemí úplně odloučeny,
pak chápeme, že ztrácíme krev z naší
krve, že ztrácíme nejcennější
údy z našeho těla.
Vždyť dle zemského
zřízení z r. 1562 byla čeština
v těchto krajích - to platí nejen o
Ratibořsku, nýbrž i o Bytomsku, Těšínsku
a Opavsku - jedinou přípustnou řečí
úřední. Maně se ptáme, neměli-li
jsme již z důvodů historických
požadovati celé Horní Slezsko pro naší
republiku? Ze kterých důvodů mají
Poláci na tuto bohatou zemi přední nárok,
nebéřeme-li zřetel na popolštěné
obce podél v polských hranic živlem přistěhovalým?
Proč nebyl problém, týkající
se Ratibořska a Těšínska, řešen
současně, kdy dohoda mohla velmi snadno vykonati
na Poláky určitý vliv, když již
jim větší část bohatého
Slezska chtěla přiděliti? Dohoda sama tak
propast mezi námi a Poláky rozšířila.
Proč nepřidělila nám dohoda aspoň
onu část, která historicky patří
k Opavsku a která jest v olomoucké diecési,
bez plebiscitu? Maně naskýtá se předtucha,
že s naší strany nebylo učiněno
vše, zvláště když přihlížíme
k národnostním mapám, sestaveným
Národní radou pařížskou, kde
celé Zaopaví jest zakresleno omylem jako území
polské. (Hlasy: Jsou to naše mapy?) Ano, jsou
to mapy, které byly naší Národní
radou předloženy mírové konferenci.
Nečiním výtek panu ministru věcí
zahraničních, naopak uznávám jeho
veliké zásluhy. Zdá se jenom, že referenti
jeho pro záležitosti Ratibořska neučinili
včasné a vhodné přípravy a
že Ratibořsku nebyla přikládána
ona důležitost pro náš stát, kterou
skutečně má.
Neméně bolestně
nás překvapilo rozhodnutí ve věci
Těšínska, Oravska a Spišska. Prohlašuji,
že naše republika nesmí se vzdát ani nejmenší
částí Těšínska (Výborně),
které bylo přes 600 let při našem státu,
neboť nejdůležitější nádraží
v naší republice, Bohumín, s drahou
košicko-bohumínskou, uhelné doly na Karvinsku
s přiměřeným pozadím,
tedy okresem bílským, jsou a budou vždy hlavní
tepnou hospodářského života našeho
státu, kdežto pro Polsko jsou činiteli více
podřadnými. Jsme státem kontinentálním,
který nemůže si snadno, aspoň ne tak
snadno opatřovati uhlí a jiné potřeby
jako Italie nebo i Polsko samo. Polsko nebude mít zvláštního
zájmu na splavnění Odry od Bohumína,
kdežto pro nás jest brzké uskutečnění
tohoto problému železnou nutností, má-li
se ostravsko státi střediskem těžkého
průmyslu, který musí míti levnou vodní
cestu k moři.
Těšínsko jest
jak strategickým, tak hospodářským
klíčem k našemu Slovensku a jest tudíž
pro nás nezadatelným ani za oběť velmi
žádoucího přátelství s Polskem
(Tak jest!). Dráha Vlárským průsmykem,
vedoucí na Slovensko, nám naprosto nemůže
stačiti. Viděli jsme, co nastalo po letošních
povodních na Moravě, když tato dráha
se stala nesjízdnou.
Plebiscit na Těšínsku
dopadne - což jest velmi důležito poznamenati
- pro nás jenom tehdy dobře, když veškeré
jeho obyvatelstvo bude ujištěno, že se ani malé
části jeho nevzdáme a že za tímto
požadavkem stojí nejen naše vláda, nýbrž
i celý náš národ! (Výborně!)
Zdůrazňuji to proto, poněvadž se stále
množí hlasy, hlavně z okresu Bílského,
které kategoricky žádají, aby podobné
závazné prohlášení naší
vlády se stalo, neboť, kdyby oni pak měli svými
hlasy při plebiscitu rozhodnouti pro nás a my je
pak měli obětovati Polsku, pak by ti lidé
šli skutečně smutné budoucnosti vstříc.
Očekávám, že
dohoda naše v správné stanovisko uzná,
zvláště, když brzká budoucnost
ukáže, že náš stát není
a nikdy nebude podporovatelem bolševictví a že
Polsko není ochráncem Evropy před komunismem
tak, jak se přičiňuje celému světu
namluviti. Naopak, na Těšínsku dosud bolševismus,
rozvrat ve veřejné správě všemi
prostředky Poláci podporovali.
Stěžujeme si na tuto
velikou křivdu před celým kulturním
světem a lid náš se ptá, zač
přinášel tolik obětí. Naší
zásluhou bylo nejen rozbito Rakousko a osvobozeny naše
země, nýbrž i také v důsledku
toho Slezsko a také Halič. Tedy my jsme i Polákům
pomáhali k osvobození z otroctví
rakouského, kdežto Poláci haličtí
i slezští sloužili až do posledka starému
rakouskému režimu germanisačnímu a pro
naše svaté ideály měli jen posměch.
(Souhlas.)
Předseda Rady Narodowé
v Těšíně Dr. Michejda ještě
krátce před převratem vůči
mně prohlásil, že Češi hrají
va banque, že ztratí všechno. (Posl. Dyk:
Slyšte!) O činnosti polských legionářů
netřeba mluviti, je všeobecně známa.
Želíme nekulturních prostředků,
kterými Polsku dosud zvláště v žurnalistice
protiv nám se v pracovalo, a ujišťujeme
obyvatelstvo Těšínska, Oravska, Spišska
a Ratibořska, že v našem státě
nebude a nesmí býti proti jeho náboženskému
přesvědčení postupováno, nýbrž
že říditi se budeme příkazem
svých otců: "Chval Boha, jak moha!"
Nechceme nikoho znásilňovati.
Nejsme imperialisty! Hájíme svoje. Každému
národu v chceme dopřáti kulturní
a hospodářský vývoj! Chceme, aby v našem
státu podal si ruce kulturní západ se slovanským
východem.
Byli jsme ujišťováni,
že zabezpečena nám jest celistvost našich
zemí českých, a nyní, když na
Ratibořsku rozhodnuto bylo v náš neprospěch,
tím méně můžeme se vzdáti
Těšínska, i kdyby plebiscit neměl dopadnouti
v náš prospěch. (Výborně!)
Vděčně vzpomínáme
dohodových států za vše, co pro nás
vykonaly. Chceme také upřímné přátelství
s Poláky. Napomáhali jsme jim na Těšínsku,
co jsme mohli, společně a bratrsky jsme s nimi
postupovali na slezském sněmu proti germanisaci,
pomáhali jsme jim tvořiti hospodářské
organisace jejich a zato vše sklízíme nevděk
a černý nevděk. Nechť nezapomenou,
že našeho přátelství potřebovati
budou více, než my přátelství
jejich. (Souhlas. Výborně!)
Pokud se týče našich
vnitřních poměrů, dovolím si
krátce jenom poukázati, že naše zahraniční
situace bude vždy závislou od směrnice a situace
vnitřní správy a naší situace
finanční. Zde nutno se nám přeorientovati
na pravo, jak již s jiných stran zde dnes docela
správně bylo řečeno. Vnitřní
politika musí býti ustálenější,
musí býti cílevědomou, prosta každé
nervosity, a veřejná správa naše musí
býti pevná a rázná. Dosavadní
vlivy nezodpovědných živlů na veřejnou
správu měly by již jednou přestat.
Mám na zřeteli zvláště
poručníkování našich okresních
hejtmanů různými nezodpovědnými
a velmi často bezvýznamnými lidmi na okresu
(Hlasy: Bohužel! To je pravda), neboť tím
způsobem se autorita těchto zodpovědných
státních úředníkův podkopává
a nelze, abychom od nich žádali skutečně
nestranné a řádné úřadování.
Lid musí vždy pociťovati, že tu někdo
jest, kdo se nejen stará, ale jest také zodpověden
za pořádek. Kdo nechce naprostý rozvrat dosavadního
společenského řádu v naší
republice, musí býti také pro úsporný
systém v našich státních financích,
jinak nebudeme moci stavěti vodní dráhy,
nakupovati potřebné lokomotivy a vagony a nebudeme
také mnoho vykonávati s naší elektrisační
akcí, od které si tolik slibujeme. Musíme
konečně jednou spořiti proto, abychom mohli
více vydávati na investice produktivní a
ne stále jen finančních prostředků
státních používati na věci spotřeby.
Větší opatrnost při uzavírání
úvěru v cizině je nutna. Myslím,
že za nynějších stížených
poměrů netřeba platiti našemu státu
10-12% úroků. Každého závazného
jednání za náš stát v cizině
nechť zúčastní se vyšší
státní úředníci vedle odborníků
- specialistů a mělo by již jednou přestati,
aby různí lidé, často pochybné
pověsti a pochybného zvuku, byli pověřování
velikými úkoly a hlavně pověřování
uzavíráním velmi důležitých
smluv s cizími státy. (Výborně!)
Bude rozhodně nutno také
především otevřeně si říci,
že nemůže déle náš stát
snésti, aby lidé veřejně působící
a mezi těmi i členové Národního
shromáždění, na místo, aby vychovávali
při různých schůzích lid ke
skutečným občanským ctnostem, štvali
docela proti snaze, aby již konečně více
zájmu získáno bylo pro zvýšenou
pracovitost. Jestliže čteme v novinách,
že na jedné větší schůzí
v Moravské Ostravě, tedy v místě
velice důležitém, kde se jedná o důležitou
těžbu uhlí, člen Národního
shromáždění prohlásil, že
sice různí agitátoři hlásají,
že se má více pracovati, že však
dělnictvo, dokud pracuje pro cizí kapitál
resp. nepracuje pro sebe, nemá zájmu na tomto zvýšení
práce, myslím, že to není v pořádku.
(Hlasy: Kdo to byl?) Usnadňovati a připravovati
bychom měli v tomto směru půdu pro normální
poměry, neboť čím déle nynější
rozvrat, nynější nechuť k práci
bude trvati, tím déle bude trvati drahota, tím
déle budeme trpěti všemi různými
abnormálními poměry. (Výborně!)
Usnadňovati bychom také
měli v nynější době co možná
příjezd slovenských dělníků
z Ameriky tím, že se zřídí
při konsulátech na různých místech
pomocné kanceláře, aby tento lid nebyl obětí
různých vyssávačů, hlavně
při výměně peněz. Usnadňovati
bychom měli příjezd tohoto dělnictva
slovenského tím, že mu zavčas zaopatříme
půdu velkostatkářskou, aby tento lid skutečně
dosáhl svých ideálů, pro které
se z Ameriky k nám zase zpět do vlasti
vrací. (Výborně!)
Měli bychom se starati více
o podporování vývozu a zvláště
předmětů, kterých máme nadbytek,
ale neměli bychom nadále tlumiti i dovoz tak, jak
dosud se dělo. Je to na škodu i celku, jestliže
tlumením dovozu chceme podporovati průmysl, který
není soutěže schopen ani za zvýšených
ochranných cel. Průmysl náš potřebuje
sice přiměřené celní ochrany,
ale není-li ani při této soutěži
schopným, pak nelze jeho živoření podporovati
na útraty konsumentů domácích. Ostatně
dokud nezavedeme ochranných cel na zemědělské
výrobky, jsou vysoká cla na výrobu průmyslovou
neoprávněna.
Několik slov měl bych
věnovati organisaci zahraniční diplomacie.
Tu je především nutno poukázati, že
naše vyslanectva měla by býti lépe než
dosud vybudována a zorganisována. Nejen, že
máme je vypraviti tak, aby nevypadala příliš
žebrácky (Tak jest!), - jak by tomu ani jinak
býti nemohlo podle položek, uvedených v našem
rozpočtu, ale my bychom také měli pomalu
opatřiti je potřebným počtem schopných
a spolehlivých odborníků (Výborně!)
a osob jistých, nejen odborných, nýbrž
i morálních kvalit (Výborně!)
a mimo takto vypravená vyslanectva měli bychom zříditi
co nejvíce konsulátů, zvláště
ve větších střediscích obchodních
za hranicemi a tyto konsuláty měly by míti
odborné attaché a měly by býti vypraveny
nejen vynikajícími obchodníky, nýbrž
i zemědělskými odborníky.
Musíme žádat rozhodně,
aby ku veškerým větším konsulátům
a větším vyslanectvům byli přiděleni
zkušení zemědělští odborníci.
Dalším požadavkem
naším jest, aby postaráno bylo o včasnou
přípravu pro celní a obchodní smlouvy.
Jest nutno zdůraznit, že po této stránce,
ačkoli v krátké době budeme musiti
uzavřít s cizími státy celní
a obchodní smlouvy, pokud aspoň poměry znám,
nebylo nic připraveno a při nejmenším
aspoň nebyla dána příležitost
korporacím zemědělským a zemědělským
odborníkům, aby potřebný materiál
pro tento účel zavčas připravili a
předložili. Jestliže pak nebude dosti času
pro tyto nutné přípravy, nesmíme se
divit, že výsledek dopadne podle toho, jako při
jiných různých věcech obyčejně
u nás dopadá.
Jedno přání
bych měl ku konci svých vývodů: abychom
konečně již přestali cizině dávat
do ruky zbraň proti nám, zejména naší
žurnalistikou. Jest krajně nevlasteneckým činem,
krajně nesvědomitým a lehkomyslným
jednáním, jestliže naše časopisy
vědomě píší nepravdu, třeba
o činech jim nesympatické vlády, nesympatických
ministrů nebo úřadů, jestliže
ale jsou přesvědčeny, že co píši,
stalo se jen proto, aby tyto osoby aneb tyto úřady
v očích celé veřejnosti snížily.
(Výborně! Potlesk.)
Myslím, že tento zjev
je jenom chorobným zjevem nynějších
neurovnaných poměrů (Tak jest!), že
brzy snad přestane. Je to do jisté míry slabá
stránka - račte odpustiti, velevážené
Národní shromáždění -
našeho lidu a zdá se, že ani v naší
samostatnosti, v naší republice nemůžeme
tomuto zlozvyku dosti brzy odvyknouti. Jest nejvyšší
čas, aby klepařství všeho druhu, ať
se děje v časopisech aneb kabaretech, jednou
již přestalo. (Výborně!)
Tím není řečeno,
že bychom neměli zaměniti vzájemné
snižování pravdivou a věcnou kritikou.
Poměr náš k národnostem, obývajícím
Československou republiku, dán jest naší
minulostí, přítomností a budoucností.
Tisíce let hájili jsme odvěkou svoji vlast
a uhájili jsme ji přes všechny chyby a katastrofy
a ze světové války vyvázli jsme šťastně
a vítězně. Stojíme zde jako samostatný
stát, který, rozmnožen milovaným Slovenskem,
představuje v téměř říši
Velkomoravskou. Naše nejsmělejší sny jsou
splněny, když dovedeme udržeti vše to, čeho
jsme dosáhli, můžeme jíti velmi šťastně
budoucnosti vstříc. (Výborně!)
Nebudeme nikdy imperialisty, chceme mír na venek, chceme
mír a sbratření uvnitř národa
československého a stejně chceme trvalý
mír i se svými spoluobčany jiných
národností v naší republice. Toho
docílíme jen tehdy, když sami mezi sebou budeme
svorni a ukázněni a proto nedejme zahynouti autoritě
a pořádku. (Výborně!) Varujme
se každé lehkomyslnosti. Nabízíme ruku
všem, kteří v tomto duchu chtějí
pracovati, abychom konečně docílili všech
našich ideálů a abychom upevnili náš
stát také proti všem, v budoucnosti snad
i četným a mocným nepřátelům
a byli dosti silni a dokonale připraveni. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda:
Přerušuji rozpravu a přikročuji
k ukončení schůze. Navrhuji, aby se
příští schůze konala zítra,
to jest ve čtvrtek, o 2. hod. odpolední, s tímto
denním pořádkem:
1. pokračování
v rozpravě o výkladu ministra věcí
zahraničních dra Beneše;
2. zpráva finančního
výboru o vládním návrhu zákona
tisk. č. 990, jímž se zavádí
zvláštní dávka z vína v lahvích,
tisk č. 1610;
3. doplňovací volba
do výborů.
Jest proti dnu aneb proti dennímu
pořádku nějaká námitka? (Nebyla.)
Není. Návrh můj jest přijat,
končím schůzi.