Předseda: Sděluji, že k projednávání
tohoto předmětu denního pořádku
z ministerstva zemědělství dostavil se pan
sekční rada dr. Reich.
K slovu není nikdo přihlášen, debata
odpadá, přistoupíme k hlasování.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Hlasovati míním dáti o zákonu v celku,
protože k němu nebyl podán žádný
pozměňovací návrh a námitek
proti tomu není. (Nebylo.) Kdo souhlasí tedy
s § 116 incl. zákona, jakož i s nadpisem jeho,
jak jest obsažen ve zprávě kulturního
výboru, prosím, aby povstal se svého místa.
(Děje se.)
To jest většina, zákon byl schválen
v prvém čtení. Přeje si pan zpravodaj
k druhému čtení slova? Žádná
korektura?
Zpravodaj poslanec Babánek: Nikoliv.
Předseda: Kdo souhlasí s přijatým
právě zákonem v prvním čtení
také ve čtení druhém, prosím,
aby povstal. (Děje se.) To jest většina,
zákon jest schválen ve druhém čtení.
Jest nám ještě vyříditi resoluci,
která jest obsažena ve zprávě kulturního
výboru, kterou pan zpravodaj doporučuje. Kdo s resolucí
touto souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje
se.) To jest většina, také resoluce tato
jest schválena a tím druhý odstavec
denního pořádku jest vyřízen.
Přistoupíme k třetímu, jímž
jest
3. zpráva rozpočtového výboru o vládním
návrhu zákona (tisk č. 2022), jímž
se vláda zmocňuje, aby převzala státní
záruku za zápůjčku fondu všeobecné
nemocnice v Praze u Zemské banky království
Českého až do výše tří
a půl milionu Kč. (tisk č. 2221).
Zpravodajem jest p. kol. dr. Heidler. (Hlasy: Není
tu!)
Žádám pana předsedu rozpočtového
výboru, aby referát přečetl a uděluji
mu slovo.
Předseda rozpočtového výboru
posl. A. Němec:
Doporučuji sněmovně, aby přijala zprávu
výboru rozpočtového o vládním
návrhu zákona tisk č. 2022, jímž
se vláda zmocňuje, aby převzala státní
záruku za zápůjčku fondu všeobecné
nemocnice v Praze u Zemské banky král. Českého
až do výše 3 a půl milionu Kč.
a odůvodňuji svůj návrh následovně:
Pravidelné příjmy nemocničního
fondu nestačí k úhradě vydržovacího
nákladu (náklady klinické a ošetřovatelské
školy).
Zemská banka jest ochotna zvýšiti zápůjčku
nemocničnímu fondu o dalších 3 a půl
milionu Kč, převezme-li stát solidární
ručení a zaváže-li se platit anuity
z výtěžku daně ze zábav.
Poněvadž činí se současně
opatření k sesílení příjmů
fondu nemocničního, není, po názoru
státní správy, příčiny
k odmítnuti návrhu Zemské banky. Jde tu dále
o věc velmi naléhavou, poněvadž nemůže
se dopustit, aby ve vedení tak důležitého
ústavu nastala porucha. Rozpočtový výbor
navrhuje proto, aby předložený vládní
návrh byl schválen.
Předseda (zvoní): K tomuto odstavci
denního pořádku podal pan kol. Johanis
resoluční návrh tohoto znění:
Ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné
výchovy se ukládá, by k řízení
všeobecné nemocnice v Praze co nejdříve
ustavilo správní výbor, který
by dohlížel na správné vedení
a hospodaření výboru buďtež vedle
zástupců jiných úřadů
povolání také zástupci ústředen
nemocenských pokladen, neb tyto ústavy na správném
vedení nemocnice mají vzhledem k velikému
počtu členstva mimořádný zájem.
Resoluční návrh tento je opatřen dostatečným
počtem podpisů a je tudíž předmětem
jednání. K debatě není nikdo přihlášen,
debata tedy odpadá.
Přistoupíme k hlasování. Prosím
o zaujetí míst. (Děje se.)
O zákonu, doporučeném výborem rozpočtovým,
dám hlasovati v celku, má jen 3 paragrafy a
nebyl učiněn žádný pozměňovací
návrh. Kdo souhlasí s §§ 1., 2. a 3. zákona,
jakož i s nadpisem jeho, jak jsou obsaženy ve zprávě
výboru rozpočtového, prosím, aby povstal.
(Děje se.) To je většina.
Zákon je schválen v prvním čtení.
Přeje si pan zpravodaj slova ke druhému čtení?
Zpravodaj posl. Ant. Němec: Nikoli.
Předseda: Kdo souhlasí se zákonem,
právě v prvním čtení přijatým,
také ve druhém čtení, prosím,
aby povstal. (Děje se.) To je většina.
Zákon je přijat také ve druhém
čtení. K resoluci vyžádal si slovo
p. zpravodaj.
Zpravodaj posl. Ant. Němec: Doporučuji resoluci
ke přijetí.
Předseda: Kdo souhlasí s návrhem zpravodajovým,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina.
Návrh pana zpravodaje je schválen. Tím
je tento odstavec denního pořádku vyřízen
a přistoupíme k odst. 4., jímž jest
4. zpráva výboru rozpočtového
o vládním návrhu zákona (tisk č.
2058) o osvobození daně z příjmu od
přirážek a příspěvků
pro samosprávné svazky. Tisk 2222. Zpravodajem je
p. kol. dr. Horáček. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Horáček: Slavné
Nár. shromáždění!
Je známo, že naše samosprávné svazky
jak země, tak obce jsou hlavně odkázány
co do svých příjmů na příjmy
přirážkové, kdežto ostatní
zdroj příjmů jednak snad ze samostatných
dávek zemských neb obecních neb snad z jiných
nějakých údělů jsou celkem
velmi skromné. Tato dosavadní soustava, která
byla v bývalém Rakousku, má ovšem své
výhody, ale má také své velké
vady. Ty výhody jsou poměrná pohodlnost,
jak se takové přirážky vypisují.
Prostě se vezme za základ výměra státní
daně, rozpočte se, kolik asi bude ta potřeba
samosprávného svazku obnášeti a z toho
se vypočte prostě cifra přirážek,
které se pak vybírají též orgány
státní správy, a jednoduše pak pokladnám
samosprávných svazků se odvádějí.
To je ovšem velmi pohodlné, velmi snadné, velmi
lehké, ale má to své podstatné stinné
stránky zejména v tom, že potom nastává
jisté velmi nestejnoměrné zatížení,
pokud se týká zejména okresů a obcí.
Víme, že v jednotlivých obcích a okresech
nejsou pak stejné číslice těchto přirážek,
nýbrž v některých jsou snad nízké,
a v jiných jsou velmi vysoké, a tak vidíme,
že celá ta soustava daňová, která
má býti stejnoměrná právě
pomocí těchto přirážek, se stává
pak místně velmi nestejnoměrnou a že
v některých obcích musejí občané
platiti snad mnohem větší celkovou daň
i s přirážkami, než v jiných. To
je ovšem podstatná vada celé té přirážkové
soustavy. Tyto přirážky, jak známo,
vybírají se k přímým daním
a také k některým daním nepřímým
a bylo to působností zemí, aby zemské
zákonodárství mohlo dovolovati také
obcím, aby takové přirážky vypisovaly.
Pouze jedna přímá daň byla od těchto
přirážek u nás zproštěna,
respektive bylo zemským zákonodárstvím
stanoveno, že k této dani žádné
přirážky svazků samosprávných
nemohou býti ukládány. A to byla t. zv. osobní
daň z příjmu, nebo jak se nyní nazývá,
daň z příjmu.
U nás byla zavedena, jak známo, v roku 1896 a zvýšena
r. 1914, tedy již v době války. Důvod,
proč tenkrát tato osobní daň z příjmu
byla od samosprávných přirážek
zproštěna, byla ta zvláštní povaha
této osobní daně z příjmu.
Tato osobní daň z příjmu totiž
neměla být nějakou zvláštní
samostatnou daní na nějaký zvláštní
příjem, nýbrž měla být
takovou daní doplňovací na veškeré
příjmy, které už jinými, t. zv.
výnosovými daněmi byly postiženy. Tedy
rolník, který platil pozemkovou daň, měl
platit ještě daň z příjmu, majitel
domu, který platil domovní daň, měl
platit ještě tuto daň z příjmu,
úředník, který platil daň ze
zvýšeného služného, měl
platit také tuto daň, kdo platil daň výdělkovou,
měl platit i daň z příjmu, jakmile
jeho celkový příjem, jak známo, přesahoval
výši, jak to až dosud bylo, 1600 K, tak zv. existenční
minimum.
Tato daň z příjmu byla daň zvláštní
povahy. To byla doplňovací daň, která
měla progresivní sazby, ta ovšem nepřipouštěla,
aby k ní ještě byly ukládány
zvláštní přirážky, ať
již zemské neb okresní neb obecní, které
by pak ovšem tuto daň podstatně bývaly
stupňovaly a následkem toho bylo učiněno
opatření a jistá dohoda s tehdejšími
zemskými sněmy, a to ve všech zemích
rakouských, aby zemské sněmy vzdaly se toho
svého práva, ukládati k této osobní
dani z příjmu zvláštní zemské
přirážky a rovněž tak, aby k ní
nebyly ukládány žádné okresní
a obecní přirážky, kdežto naproti
tomu země dostaly pak od státu zvláštní
úděly. (Poslanec Houser: Obce nedostávaly
nic!). Obce ne, ale země dostaly zvláštní
úděly, zejména z reálních daní,
a pak také z lihové daně jisté příděly,
které měly býti náhradou za tuto resignaci
řekl bych zemí na ukládání
přirážek k této osobní dani z
příjmů.
Ta věc trvala do konce roku 1917, ve kteréž
době skutečně země tohoto práva
se vzdaly a nebyly žádné takové přirážky
k této osobní dani z příjmů
ukládány. Od té doby ovšem naše
zemské zákonodárství nefunguje, a
ta lhůta, do které se vzdaly země ukládání
těchto přirážek, uplynula, a od té
doby je jakési řekl bych vakuum. Není zde
žádného zákonného stavu, který
by bránil zejména obcím, aby přirážky
k této osobní dani z příjmů
nyní ukládaly, a toho v nejnovější
době použily některé obce, zejména
německé obce a počínají k této
osobní dani z příjmů ukládati
své samostatné přirážky až
do výše 10%, jak podle obecního zřízení
k tomu jsou oprávněny.
Aby se to zamezilo, přichází zde vláda
se zvláštním zákonem, kterým
žádá, aby daň z příjmů
i nadále byla od samosprávných přirážek
osvobozena a aby po případě i tyto přirážky,
které snad během roku 1918 a 1919 byly k této
dani z příjmu zavedeny, byly zrušeny.
Zákon má jenom 3 paragrafy, a já jménem
rozpočtového výboru z důvodů
ve zprávě uvedených doporučuji, aby
zákon tento byl schválen.
Předseda (zvoní). K slovu není
nikdo přihlášen, debata odpadá, přistoupíme
k hlasování. Prosím o zaujetí
míst. (Děje se.) Zákon sám
má 3 paragrafy, jest krátký, materie jednotná,
pozměňovací návrh učiněn
nebyl, budeme hlasovati o něm v celku. Není námitek?
(Nebyly.)
Kdo souhlasí s § 1., 2., a 3., jakož i s nadpisem
zákona, jak jest obsažen ve zprávě rozpočtového
výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, zákon jest schválen
v prvém čtení. Přeje si pan zpravodaj
slova ke druhému čtení?
Zpravodaj posl. dr. Horáček: Nikoliv.
Předseda: Není tomu tak. Kdo souhlasí
se zákonem, přijatým právě
ve čtení prvém, také ve čtení
druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, zákon jest schválen
také ve druhém čtení a tím
4. odstavec denního pořadu dnešního
jest vyřízen.
Přistoupíme k dalšímu, jímž
jest
5. zpráva rozpočtového výboru o vládním
návrhu zákona (tisk č. 2068), jímž
se prodlužuje platnost cís. nařízení
ze dne 10. ledna 1917 č. 14 ř. z. o daňových
a sazbových opatřeních v železniční
dopravě z podnětu zvláštních,
válkou způsobených poměrů,
jakož i 1 oddílu čl. Vl. zák. uher.
z. r. 1917 o železniční válečné
dani (tisk č. 2237). Místo omluveného pana
zpravodaje Rudolfa Piláta uděluji slovo panu
předsedovi rozpočtového výboru Ant.
Němcovi.
Zpravodaj posl. Ant. Němec: Císařským
nařízením ze dne 10. ledna 1917, z. ř.
c. 14, zavedena byla železniční daň
dopravní a daň ze zavazadel, a zvýšená
daň z jízdních lístků s platností
do dne 31. ledna 1920, zároveň pak vláda
zmocněna, dáti drahám oprávnění,
by pro dobu do dne 31. ledna 1920 vybíraly válečnou
přirážku k dovoznému, té které
doby platnému, v takové výši, aby válečná
přirážka a dopravní daň činily
úhrnem nejvýše 30% dovozného, podrobeného
válečné přirážce. V Uhrách
zavedena byla 1 oddílem uherského zák. čl.
VI. z roku 1917 rovněž 30% železniční
válečná přirážka s platností
do 1. února 1920.
Železniční dopravní daně uvedeny
jsou ve státním rozpočtu pro rok 1919 částkou
okrouhle K 37,000.000, vynesou však, hledíc na zvýšení
tarifů, které dne 1. července 1919 nastalo,
částku více než dvojnásobnou,
ježto příjem těchto daní do konce
září 1919 jen pro Čechy, Moravu a
Slezsko činí více než 52,000.000.
Protože státní výdaje stále ještě
vzrůstají, a mimořádné poměry
přes ukončení války nadále
trvají, jest příkazem nezbytné nutnosti,
by výnos uvedených daní a přirážek
byl zachován v dosavadní výši, a tudíž
platnost císařského nařízení
a obdobného zákona uherského z roku 1917
byla prodloužena na další dobu až do dne
31. prosince 1923, kdy asi pravděpodobně lze očekávati,
že nebude jíž mimořádných
poměrů, způsobených válkou,
a že nastane opět normální hospodářský
život, jenž automatickým vzrůstem státních
příjmů umožní státní
správě, aby při hražení státních
potřeb nesahala k prostředkům mimořádným.
Rozpočtový výbor porokoval o uvedeném
zákoně a navrhuje slavnému Národnímu
shromáždění přijetí jeho
v nezměněném znění. Jsou to
jen 2 paragrafy, jimiž mají býti ty poměry
upraveny tak, aby se shodovaly úplně s poměry
našimi. Doporučuji přijetí tohoto zákona.
Předseda (zvoní): Ke slovu není
nikdo přihlášen, debata odpadá, přistoupíme
k hlasování. Zákon má pouze
2 paragrafy a budeme tudíž o něm hlasovati
v celku. Námitek není. (Nebyly.) Kdo souhlasí
s § 1. a 2. zákona, jakož i s nadpisem jeho,
jak jsou obsaženy ve zprávě rozpočtového
výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.)
Zákon jest schválen v prvém čtení.
Přeje si p. zpravodaj slova ke druhému čtení?
Zpravodaj poslanec Antonín Němec: Ne!
Předseda (zvoní): Kdo souhlasí
se zákonem, přijatým právě
ve čtení prvém, také ve čtení
druhém, prosím, aby povstal. (Děje
se.) To jest většina. Zákon je schválen
také ve druhém čtení a tím
5. odstavec denního pořádku jest vyřízen.
Přistupujeme k odstavci dalšímu, jímž
jest
6. zpráva rozpočtového výboru o vládním
návrhu zákona (tisk č. 2214), jímž
se mění licenční poplatek z dovezeného
tabáku a tabákových tovarů (tisk č.
2256). Zpravodajem jest pan posl. Ferd. Jirásek.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Ferd. Jirásek: Vážení
pánové!
Zákonem z 27. května 1919, č. 294 sb. z.
a n., stanoven byl při dovozu tabákových
tovarů a surovin licenční poplatek za doutníky
K 225, za cigarety K 150 a za jiné tabákové
tovary a suroviny K 75 z 1 kg ryzí váhy. Vládní
návrh, kterým mění se tento licenční
poplatek zní, aby napříště tento
licenční poplatek stanoven byl jednotnou částkou
a sice 400 K z 1 kg ryzí váhy. Odůvodňuje
se toto zvýšení tím, že od 1. ledna
1920 zvýšeny byly ceny tuzemských tabákových
tovarů průměrně o více než
100%, následkem čehož nutno zvýšiti
také poplatek licenční, poněvadž
by jinak nastal nepoměr mezi cenami tuzemských a
cizozemských tovarů.
Spotřebitel cizozemských tovarů byl by ve
značné výhodě vůči spotřebiteli
tuzemských tovarů, což by nebylo v zájmu
domácí výroby, kterou stát povinen
je chrániti. Mimo to nutno dbát o to, aby licenční
poplatek při nejmenším se rovnal nejvyššímu
monopolnímu zisku, kterého stát z výroby
domácích tovarů dosahuje. Tento zisk je při
cigaretách největší, při tabáku
cigaretovém skoro týž a při doutnících
nižší, bylo by tedy nutno, sazbu pro jednotlivé
tyto druhy kuřiva určiti v poměru opačném
než dosud, totiž pro doutníky sazbou nižší
a pro cigarety a jiné tovary sazbou vyšší.