Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: Dula,
dr. Hajn, Konečný, Udržal.
Zapisovatelé: dr. B. Němec,
dr. Stojan;
větší počet členů Národního
shromáždění.
Zástupcové vlády: Předseda vlády:
Tusar; členové vlády: dr. Beneš,
Habrman, Hampl, Houdek, Prášek, Staněk,
Švehla, dr. Veselý. dr. Winter.
Za pozemkový úřad přítomen
min. tajemník dr. Vondruška.
Z kanceláře sněmovní: JUDr.
Haasz, tajemník sněmovní, zástupce
jeho JUDr. Bartoušek.
1. Zpravodajové Čuřík, dr.
Hruban. Zpráva sociálně-politického
a právního výboru o vládním
návrhu zákona (tisk č. 1977), kterým
se upravují právní poměry domovníků
(tisk č. 2240).
2. Zpravodaj dr. Srdínko. Zpráva kulturního
výboru o návrhu člena Národního
shromáždění dra Srdínka a soudr.
(tisk 1514), aby byl vydán zákon o pamětních
knihách obecních (tisk č. 2259).
3. Zpravodaj Pelikán. Zpráva dopravního
výboru o vládním návrhu (tisk č.
2213) o doplnění sítě státních
drah na Slovensku (tisk č. 2279).
4. Zpravodaj Hübner. Zpráva dopravního
výboru o návrzích členů Národního
shromáždění Jana Jílka a soudr.
(tisk č. 526), Ing. B. Pospíšila a soudr. (tisk.
603), Jana Rýpara a soudr. (tisk č. 604), Jos. Babánka
a soudr. (tisk č. 674), J. Malypetra a soudr. (tisk č.
758) a Ing. B. Pospíšila a soudr. (tisk č.
1001) na vybudování automobilových a autobusových
tratí dopravních a poštovních v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku (tisk č. 2280).
5. Zpravodaj Jaroš. Zpráva rozpočtového
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č. 1813), jímž se rozšiřuje
válečná daň na vyšší
zisky společnostní a vyšší příjmy
jednotlivců z r. 1919 a mění se některá
ustanovení zákona ze dne 16. února 1918,
č. 66. ř. z. o dani válečné
(tisk č. 2283).
6. Zpravodajové G. Navrátil, F. Jirásek.
Zpráva výboru státně-zřízeneckého
a výboru rozpočtového o vládním
návrhu zákona (tisk č. 2210) o úpravě
služebních požitků celních výběrčích
(tisk č. 2286).
Po případě:
7. Zpravodaj dr. Viškovský. Zpráva výboru
pro pozemkovou reformu o osnově zákona, kterým
se vydávají po rozumu § 10. zákona ze
dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. zák. a nař.
ustanovení o přídělu zabrané
půdy a upravuje se právní poměr ku
přidělené půdě (zákona
přídělového) (tisk č. 2238).
8. Zpravodaj dr. Weyr. Zpráva ústavního
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č. 1921), jímž se doplňují
a mění dosavadní ustanovení o nabývání
a pozbývání státního občanství
a práva domovského v republice československé
(tisk č. 2284).
9. Zpravodaj V. Votruba. Zpráva živnostenského
výboru o nařízení vlády republiky
československé ze dne 5. listopadu 1919, č.
589 Sb. zák. a nař. o obchodu se surovou gumou (tisk
č. 2289).
10. Zpravodaj dr. Hnídek. Zpráva ústavního
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č. 2271) o inkorporaci kraje Hlučínského.
11. Zpravodaj Jar. Špaček. Zpráva
branného a rozpočtového výboru
o vládním návrhu zákona (tisk č.
2151) o přejímání vojenských
gážistů býv. rakousko-uherské,
rakouské a uherské branné moci a zaopatření
těch z nich, kteří se na československém
národě provinili (tisk č. 2281).
Předseda (zvoní): Národní
shromáždění je schopno se usnášeti.
Zahajuji schůzi.
Omluvili se:
churavostí: Bechyně (na neurčito),
Karel Svoboda (na neurčito), Rudolf Mlčoch
(na neurčito), Drobný (na neurčito),
Hatlák (na tento týden), Zatloukalová-Coufalová
(pro tento týden), dr. Herben (za poslední
3 schůze);
zaměstnáním: Bradáč
(na neurčito), Štěpánek (na neurčito),
Max Pilát (pro tento týden), Hybeš,
Dubický, (pro dnešní schůzi),
Marcha (pro dnešní schůzi), Malík
Rud. (pro dnešní schůzi), dr. Rolíček
(pro dnešní schůzi).
Tiskem byly rozdány tiskopisy: žádám
p. sekretáře, aby je přečetl.
Sněmovní tajemník dr. Haasz (čte):
Tisk 2269. Odpověď ministra železnic na
dotaz čl. N. S. Vahaly a soudr. pro zúmyslné
opožďování vlaků a nevydávání
jízdních lístků na lokálních
tratích v neděli a ve svátek.
Tisk 2285. Odpověď min. veř. prací
a min. financí na dotaz členů N. S. dra Lukavského
a soudr. ve věci naftových dolů ve Gbelech
na Slovensku.
Tisk 2287. Odpověď min. spravedlnosti na dotaz
čl. N. S. Buřívala a spol. o porušení
zákona ze dne 27. června 1919, č. 372
sb. z. a nař., prováděcím nařízením
ze dne 1. října 1919, č. 534 sb. z. a nař.
o jmenování sluhův a podúředníkův
úředníky kancelářskými.
Výborům přikázáno z předsednictva:
Výboru soc.-politickému:
Tisk 2311. Dodatek k vládnímu návrhu
zákona o závodních a revírních
radách při hornictví a dodatek
k vládnímu návrhu zákona, jímž
se ustanovují hornické rozhodčí
soudy. (Současně přikázán
též výboru technickému.)
Předseda: Přistupujeme k dennímu pořadu
a to k prvnímu odstavci, jímž jest
1. zpráva sociálně-politického
a právního výboru o vládním
návrhu zákona (tisk č. 1977), kterým
se upravují právní poměry domovníků
(tisk č. 2240).
Zpravodajem jest pan kolega Čuřík.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj poslanec Čuřík: Slavné
Národní shromáždění!
Veliká stavba sociálních reforem, které
byly provedeny po době převratu v naší
republice, doplňuje se novou přístavbou,
o které jedná vládní návrh
zákona, kterým upravují se právní
poměry domovníků. Tato nepatrná celkem
přístavba svým rozsahem má ale zvláštní
význam. Má svůj význam národohospodářský,
význam sociální. Jedná se o kategorii
zaměstnanců, osob, které doposud nepožívaly
zvláštní ochrany zákona a pro něž
ustanovení různých reforem nemělo
praktického výsledku. A přece, když
uvážíme, že domovníci jsou zvláštními
osobami, které chrání a mají chrániti
majetek vlastníků domů, že jsou současně
prostředníky mezi majiteli domů a nájemníky,
když uvážíme, že tyto osoby pečují
o pořádek, o čistotu a také o jistou
mravnost v domě a v domech vůbec, tedy jistě
jim také přiznáme zvláštní
význam a zvláštní důležitost.
Doposud nebyly poměry těchto osob upraveny, jak
jsem poznamenal, zákonem... (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Zpravodaj posl. Čuřík (pokračuje):...
a také zvláštními smlouvami.
Teprve nyní, v době bytové nouze, význam
těchto osob zvlášť vynikl, a ony také
byly si vědomy, že mají stejné právo
jako ostatní třídy zaměstnanců,
aby i jejich poměry byly upraveny. Domovníci podali
řadu požadavků na ministerstvo sociální
péče, konali svoje porady, z nichž vyšla
celá řada námětů, které
pak byly shrnuty ve vládní osnově.
Jedná se v prvé řadě o upravení
poměru služebního. Tento poměr doposud
nebyl nijak vyjádřen. Nevědělo se,
zda jsou to osoby podléhající čelednímu
řádu, nebo je-li poměr jejich námezdní
podle živnostenského řádu, nebo podle
občanské smlouvy. Není to tedy poměr
ani čelední, ani námezdní dle živnostenského
řádu, nýbrž poměr služební.
Byly požadavky organisací domovníků,
aby se tento poměr nazýval občanským,
aby se jim také přikládal zvláštní
význam jako spoluvlastníkům domu, na něž
jest přenesena jistá působnost za majitele
domu. To ovšem nebylo možno v předloze tak upraviti,
poněvadž do jisté míry neodpovídá
to skutečnosti, a tu tedy zůstává
poměr, na kterém se kompromisně všichni
jaksi shodli poměrem služebním. Tento poměr
pracovní přirozeně stanoví se v §
1. tohoto zákona způsobem, který odpovídá
dnešním, poměrům moderním. Praví
se zde, že tento poměr může býti
uzavřen zvláštní smlouvou kolektivní,
o níž prohlásí majitel domu písemně,
že s ní souhlasí, nebo může býti
tento poměr uzavřen smlouvou ústní
nebo písemní. Tedy třeba toto rozlišovati:
bylo v tom nedorozumění a předpokládalo
se, že každá smlouva se musí opírati
o smlouvu kolektivní. Tomu tak dle znění
zákona není, poněvadž občanský
zákon uznává smlouvu ústní
i písemní a nemůže tudíž
vázati někoho se žádné strany,
aby se podrobil pouze snad smlouvě kolektivní. Tak
tomu třeba také rozuměti a na tom se také
shodli výbor právní a sociálně-politický.
Tento poměr ovšem nemůže býti zrušen
každou chvíli, poněvadž otázka
bytová jest s tím spojena. Doposud domovník
podléhal ustanovením nařízení
o ochraně bytové, kdežto nyní otázka
bytová spojuje se s poměrem služebním
či námezdním a tvoří tudíž
byt část požitků za konanou práci.
I není možno vypověděti domovníka
z bytu a ponechati ho ve služebním poměru a
naopak není možno rušiti poměr služební
a ponechati si byt dále v držení. To souvisí
jedno s druhým a není možno jedno bez druhého
zvláště řešiti. Aby se vyhovělo
podmínkám daným, stanoví se v tom
zákoně, že musí býti výpověď
čtvrtletní, takže není možno domovníka
zbaviti bytu okamžitě propuštěním
ze služby a ponechati tou dobou bez bytu a přístřeší.
Jest to ochrana, která vzniká z tohoto zákona,
ochrana domovníka proti nějaké zlovůli
nebo nepřístojnostem se strany vlastníků
domů.
Smlouva může býti vypovězena během
čtvrt roku a sice v době obvyklé pro nájemní
smlouvy vůbec. Povinnosti domovníka stanoví
se v tomto zákoně v § 5. a 6. docela jasně.
Domovníci ve svých požadavcích neuváděli
to, co jim má býti jako práce přiděleno,
návrh vládní však na to pamatuje a tím
jaksi chrání vlastníka domu, nájemníky
i podnájemníky a určuje přesně,
co domovník má vykonávati, aby své
funkci náležitě dostál. Jedná
se hlavně o hájení zájmů vlastníka
domu, pokud se týče majetkových poměrů
v domě, různých závad a nepřístojností.
Domovník jest povinen, starati se o čištění
v domě, osvětlování, jest povinen
pečovati také o bezpečnost před domem
i v domě samém, jest také povinen a vázán,
aby přání nájemníků
oznámil ihned vlastníku domu, jakmile se mu sdělí.
Mezi domovníkem a vlastníkem domu jsou zde veliké
skupiny zájemníků, kteří by
nepožívali zvláštní ochrany, ať
již proti tomu neb onomu z těchto předních
dvou zájemníků. A tu výbor sociálně-politický
také na to pamatoval, když do předlohy vsunul
zvláštní odstavec v § 5., který
stanoví, že domovník jest povinen, každou
stížnost, týkající se správy
domu, která se mu přednese nájemníky,
majiteli domu oznámiti, a v tom jest ochrana nájemníků
domu přesně vytknuta. Různé jiné
práce, které netýkají se správy
domu, musí domovník vykonávati bezplatně,
anebo snad i z nařízení majitele domu, to
jest jeho vlastním právem, aby takové práce
nechal si zaplatiti od kohokoliv, komu je vykonává,
i když je koná vlastníku domu samotnému.
Na př. nechá si majitel domu posluhovati ve svém
soukromém bytě, anebo posílá domovníka
pro čistě soukromé zásilky anebo posilky,
které se netýkají správy domu, úředních
výkazů, sdělení a pod., to již
není práce, která je spojena s prací
domovnickou, t. j. práce mimořádná,
tu si může nechati domovník platiti podle zvláštní
mzdy v místě obvyklé, anebo podle jisté
dohody.
Domovníkům se dává k používání
vhodný byt. V tom se dále stanoví, že
tento byt má sestávati ze dvou místností,
pokud možno, že má býti zdravotně
zařízen a odpovídati policejně-zdravotnickým
předpisům a pod. Požadavek tento zdá
se býti poněkud snad přehnaný na poměry
dnešní. Jsou domy staré, nevybudované
řádně, které mají jen kuchyňku
aneb malou světničku, a není možno všude
nalézti dvě vyhovující místností,
kuchyň a světnici. To se právě tím
říká, že se stanoví "pokud
možno". Ovšem v domech nových, které
se staví tou dobou, může se pamatovati, aby
se těmto podmínkám zdravotním také
řádně vyhovělo.
Nezdravý byt sám o sobě škodí
jistě každému a, poněvadž domovnické
rodiny stejně řadí se k ostatním rodinám
naší společnosti, také jistě
zasluhují byt zdravý, čistý a odpovídající
předpisům, které stanoví zákon
pro všechny ostatní byty vůbec. Pak-li by se
stalo, že by tento byt byl nevhodným, že by nevyhovoval
poměrům zákonem stanoveným, tak samozřejmě
má domovník právo, zrušiti pracovní
poměr služební a také žádati
náhradu za případné škody, které
mu z toho povstaly. O tom jedná § 14., který
dle občanského zákona určuje právo,
domáhati se ztrát, které vznikly tím,
že nezdravý byt byl domovníkovi přidělen.
Hotové výlohy, které vznikly při konání
prací, jako čištění oken, různé
potřeby ku čistění atd., to se hradí
všechno na učet vlastníka domu a mimo to jest
jistá odměna za konané práce. Domovníci
žádali odměnu pevnou, v zákoně
přesně stanovenou a chtěli na př.
3-4 anebo jedno až pět procent z nájemného
obnosu jako odměnu za konané práce. To nebylo
možno do zákona vsunouti, to se musí ponechati
dohodám zaměstnavatelů a zaměstnanců
domovnických a pouze se stanoví v zákoně
v § 18., že takové smlouvy kolektivní,
které jsou provedeny z obou stran organisacemi vlastníků
domů a organisacemi zaměstnanců, jsou závazny.
To má zvláštní význam, poněvadž
smlouva, uzavřená mezi domovníkem a majitelem
domu, pokud se uzavřela mezi těmito organisacemi,
má prostě závazný charakter a tím
chrání také všechny ty, kteří
mimo tu smlouvu stojí a neměli snad možnosti,
aby do ní přímo zasáhli. Ovšem
předpokládá se, že dotyční
jsou členy organisace. Nájemníci pak ovšem
platí vzešlé výlohy, které jsou
spojeny s odměnou domovníkovou za vykonané
práce a majitel domu má právo, tento obnos
poukázati přímo v dohodě s nájemníky
domovníkům.
Za otevření dveří, za klíč
od domu žádali také určité poplatky,
na př. chtěli, aby se jim platilo před půlnocí
po 30 h, po půlnoci až 1 K za otevření
domu. Žádali, aby za klíč dostávali
měsíčně 3-5 K určitého
poplatku. Nebylo rovněž možno, tento obnos vsunouti
do zákona, poněvadž je to příliš
místní, poměry nejsou všude stejné,
na př. v Praze jistě budou žádati více
než v Brně anebo snad v Olomouci. To jest ponecháno
řešení buďto vzájemné dohodě
nebo stanovení domovního řádu, schváleného
policejní správou dotyčné obce. Spory,
které vzniknou, nebudou se řešiti u soudů
živnostenských, nýbrž u soudů pravidelných,
řádných, podle jisté příslušnosti.
Nemocenské pojištění, na které
jistě také mají nárok, bude se prováděti
podle zákona nemocenského, podle platných
předpisů a něm třeba ve smlouvách
to stanoviti. Měli ještě domovníci zvláštní
požadavek, na př. žádali, že musí
míti každý dům svého domovníka.
To by bylo nemožné, poněvadž tu jsou domy
menší, nebo které jsou spojeny jedním
vchodem, patří jednomu majiteli, a stačí
pro ně jeden domovník. Pakli tento domovník
práce zastane, není mu možno činiti
překážek při obstarávání
práce po případě pro dva domy. Dále
se žádalo, že nesmějí to býti
za domovníky zřízenci obecní ani státní.
I to není možno schváliti z toho důvodu,
poněvadž vykonávání prací
domovnických nemusí býti pevným povoláním,
může to býti také práce mimořádná,
když jí koná živnostník nebo kdokoliv
jiný, není možno stanoviti, aby to nesměli
býti zřízenci obecní, kteří
ty práce mohou konati také mimořádně.
Dále se chtělo, aby to byli pouze organisovaní
členové jisté organisace domovnické.
To není možno rovněž přijmouti,
poněvadž svoboda organisace musí býti
ponechána každému, když někdo jest
sdružen, jest to jeho právem a povinností morální,
ale ne nucenou, a nelze takovou morální povinnost
vynucovati zákonným způsobem.