Národní shromáždění československé 1918 – 1920

1. U státních politických a policejních úřadů mohou býti ustanoveni pro pomocnou konceptní službu aktuárští úředníci.

2. Čekatelé na takováto místa mohou býti připuštěni v počtu potřebou stanoveném jako elevové aktuárští do zkušební prakse; musí prokázati, že vykonali zkoušku dospělosti na úplné střední škole veřejné anebo právem veřejnosti nadané anebo na nějakém civilním ústavě vyučovacím, který těmto středním školám bude nařízením o předběžném vzdělání pro službu aktuárskou na roveň postaven.

3. Elevové aktuárští (čl. II. uvoz. ustanovení ze dne 25. ledna 1914 čís. 15 ř. z.) vykonávajíce službu, mají postavení úředníků.

4. Aktuárští elevové, kteří zkušební praksi po 3 léta úspěšně konali a odbornou zkoušku s dobrým prospěchem vykonali, mohou býti ustanoveni definitivně za úředníky aktuárské.

5. Podrobnější ustanovení o konání aktuárské zkoušky, v odstavci 4. uvedené, budou vydána nařízením.

Pokud tento zákon neobsahuje žádných zvláštních nařízení, platí pro aktuárské úředníky všeobecná zákonná ustanovení o civilní státní službě.

Aktuárští úředníci slují v XI. třídě asistenty, v X. třídě adjunkty, v IX třídě aktuáry a VIII. třídě vrchními aktuáry.

Ministerstvo jest zmocněno, aby do 3 let počínajíc od působnosti tohoto zákona na žádost zařadilo mezi pomocné konceptní úředníky:

a) kancelářské pomocníky a kancelářské oficianty, jestliže prokázali předběžné vzdělání v § 1. odst. 2. ustanovené a byli v úřadu prvé instance aspoň po 3 léta výhradně nebo převážně v pomocné konceptní službě s dobrým úspěchem zaměstnáni,

b) kancelářské úředníky, jestliže vychodili s dobrým prospěchem aspoň nižší střední školu nebo ústav jí na roveň postavený a byli aspoň po 5 let u úřadu prvé instance výhradně nebo převážně v pomocné konceptní službě s dobrým úspěchem zaměstnáni.

Podrobnější určení, jak má se prováděti toto ustanovení, budou vydána nařízením.

Provésti tento zákon ukládá se ministru vnitra.

Rozvoj všech odvětví hospodářského a duchovního života v poslední době značně rozmnožil agendu politických úřadů, a to jak po stránce extensivní, t. j., že politické správě přibývaly nové významné úkoly zejména ve správě sociální, tak i po stránce intensivní, t. j., že úkoly ty se prohlubovaly.

Dosavadní vnitřní organisace politických úřadů, dosud platným zákonem z 19. května 1868, č. 44 r. z. dovršená, na práce s těmito rozmnoženými a novými úkoly spojené nijak nestačila. Dosavadní organisace spočívá totiž na zásadě, že veškery konceptní práce má vyřizovati u politických úřadů úředník právnicky vzdělaný, kdežto personálu kancelářskému jsou ponechány pouze práce manipulační, t. j., vésti protokol, expedit a spisovnu.

Jest však známo, že mezi konceptními pracemi, zvláště u prvé instance, jsou přerůzné práce rázu spíše formálního, mnohé práce blanketární a podobné, jež lze vyříditi bez zvláštního právnického vzdělání.

Takovými kancelářskými pracemi podřízeného řádu jsou na př. u okres. hejtmanství četná vyřízení z agendy vojenské, z agendy matriční, pasovní, drobné věci z nemocenského a úrazového pojištění, politické exekuce a pod., vydávání zbrojních pasů. V některých agendách opět možno neprávníkovi svěřiti značnou část korespondence, jež jest nutna, aby byl akt připraven k rozhodnutí; to platí o léčebném, projednávání opovědí živnosti svobodných a řemeslných a pod.

Dále náleží sem přečetné periodicky se opakující zprávy, jež sluší předkládati vyšším úřadům podle jednotlivých dat.

Podobně i u druhé instance (zemské vlády) jsou četné věci, jež mohou neprávníci vyřizovati, na př. v oddělení zdravotním i veterinářském četná, v určité formě podávaná, dobrá zdání při epidemiích a epizeotiích, vyžadování příslušných akt od jiných úřadův a pod.

Jest samozřejmo, že ponechati tyto práce, aby byly vyřízeny jen od právnicky vzdělaného úředníka, znamená zahrnouti takového úředníka spoustou drobné agendy, při níž zvláštní právnické kvalifikace nijak není potřebí a při níž zejména jde o práce písařské.

Takovouto písařskou agendou přetížený úředník nemá pak vůbec kdy, aby se mohl věnovati dalšímu svému vzdělávání, studiu a řešení otázek, jež vyžadují skutečně jednak odborné a právní znalosti, jednak zvláštní péče, odcizuje se agendě této a časem ztrácí způsobilost, aby mohl důležitější úkoly veřejné správy s vyššího hlediska a iniciativně obstarávati.

Takováto zkušenost vedla samozřejmě k tomu, že byla snaha, aby práce konceptní podřízenějšího druhu byly svěřovány kancelářským úředníkům u politických úřadů ustanoveným. Ovšem mohlo se tak díti pouze v úzkých mezích, poněvadž ne každý kancelářský úředník pro takovéto práce byl způsobilý a poněvadž rostoucí agendou politické správy kancelářští úředníci byli ve své vlastní působnosti plně zaměstnáni, tak že jen výjimečně mohli býti přibíráni k pracím konceptním.

Rostoucí zaměstnanost politických úřadův však ukazovala stále pronikavěji a důtklivěji, že jest nezbytně nutno, právnicky vzdělaným úředníkům u všech politických úřadů všeobecně ulehčiti tím, že by jim tyto konceptní méně důležité práce byly odňaty a zvláštnímu, přiměřeně vzdělanému personálu svěřeny.

Zatím byla myšlenka tato uskutečněna již ve správě soudní, kde podle § 18. jurisdikční normy ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z. a § 50 zákona o organisaci soudní ze dne 27. listopadu 1896 čís. 217 ř. z. bylo umožněno ustanoviti personál, který svým předběžným vzděláním (střední školou a příslušnou odbornou zkouškou) zaručoval správné vyřízení prací konceptních menší důležitosti.

Jelikož zkušenosti, jichž se dosáhlo se soudním pomocným konceptním personálem byly velmi příznivy, rozhodla se vláda bývalého státu rakouského podobnou instituci zavésti i pro politickou a policejní službu a předložila říšské radě r. 1910 osnovu zákona o ustanovení politických a policejních aktuáruv (čís. 872 příloh k stenog. prot. poslanecké sněmovny r. 1910 sesse XX.).

Tato předloha nebyla sice předmětem parlamentního jednání, ale hlasy, aby byli ustanoveni pomocní konceptní úředníci v politické správě neutuchly. V tom směru sluší zejména upozorniti na zprávu a návrhy o vzdělání kancelářských orgánů, jež podal komisi pro reformu správy ministr mimo službu Erich hrabě Kielmansegg. Komise trvala vždy na tom, že jest nezbytně třeba zprostiti drahé, akademicky vzdělané úředníky balastu prací čistě formálního rázu a práce ty přikázati pomocnému personálu, a to jednak z důvodů finančních a ekonomických, jednak proto, aby konceptní úředníci se mohli opět věnovati své vlastní úloze, to jest správní a rozhodující činnosti. Při tom ovšem komisi nešlo o utvoření zvláštní úřednické kategorie pro tuto službu konceptní, nýbrž o to, kancelářské orgány i certifikatisty i necertifikatisty pro tuto službu systematicky vzdělati a vychovati.

V tom směru navrhoval Kielmansegg, aby kancelářská úřednická místa, pokud nejsou podle platného práva vyhrazena certifikatistům, byla vyhrazena těm civilním uchazečům, kteří absolvovali 3 nižší třídy střední školy, měšťanské, nebo obchodní školy a vykonali aspoň 6měsíční zkušební praksi a příslušnou zkoušku.

Republika Československá potřebuje do politické správy mnoho nových úředníků, ježto třeba jednak mezery pensionováním nastalé vyplniti, jednak pro Slovensko zjednati nové úředníky. Nesnadné úkoly, jež v politické správě nyní politického úředníka jako hybného činitele a organisátora vší správy v novém duchu čekají, vyžadují nutně, aby úředníci tito se mohli této své činnosti podle svých odborných vědomostí plně věnovati a aby tedy byli zproštěni všech agend, jež právnické přípravy nutně nevyžadují.

Jest proto třeba ihned učiniti nutné opatření, aby drobné konceptní práce byly politickým úředníkům konceptním odňaty a svěřeny úředníkům, kteří podle své odborné předběžné znalosti, zabezpečují jejich správné vyřízení.

Při tom vzchází otázka, zda třeba zříditi zvláštní kategorii úřednickou nebo zda možno pro práce ty použíti personálu kancelářského, u politických úřadů již ustanoveného, jak zejména komise pro reformu správy doporučovala.

Ministerstvo vnitra rozhodlo se utvořiti zvláštní kategorii úřednickou, od kancelářského úřednictva odlišnou, a vycházelo při tom z mínění, že služba kancelářská není dosud u politické správy všeobecně jednotně upravena a že bude třeba vydati pro politické úřady nový, moderním požadavkům odpovídající jednací řád a teprve pak v souhlasu s ním postaviti službu kancelářskou na nové základy.

Otázka jednacího řádu souvisí však úzce s reorganisací politické správy podle zřízení krajského, které se právě připravuje, a jest proto účelno vyčkati dříve definitivního řešení této otázky.

Vedle toho nutno uvážiti, že jde u aktuárských úředníků o práce konceptní, jež se od kancelářské agendy v užším smyslu značně odlišují, a že byly kancelářskému personálu dosud ponejvíce cizí. Tím ovšem nemá býti vyloučeno, aby kancelářští úředníci zapracovaní za jistých podmínek nebyli do této kategorie přibíráni.

Nová kategorie úřednická u politické správy může býti utvořena jen zvláštním zákonem, poněvadž personál a požitky úřednictva politické správy jsou upraveny v schematu, který činí podle §u 12. integrující součást zákona ze dne 19. května 1868 č. 44 ř. z., a v něm zamýšlená kategorie aktuárů není obsažena.

V jednotlivostech buď uvedeno toto:

Podle §u 1. mohou býti u státních politických a policejních úřadův ustanoveni političtí (policejní) aktuáři. Touto stylisací má býti umožněno, aby aktuárů bylo lze podle dané potřeby a vývoje organisace politické správy upotřebiti nejen v nižších instancích politické správy, nýbrž snad i u ministerstva samého.

Osnova požaduje pro ustanovení aktuárským úředníkem přípravné služby, a to tříleté podle §u 56. služ. prag.; po dobu přípravné služby sluje čekatel elévem a má postavení praktikantů podle čl. II. uvoz. ustanovení k zákonu ze dne 25. ledna 1914 čís. 15 ř. z. (služ. pragmatika).

Podmínkou přijetí do přípravné služby jest průkaz maturitou podaný o předběžném vzdělání, jakého poskytuje úplná střední škola (reálka, gymnasium). Nařízením bude stanoveno, které ústavy jsou středním školám, pokud jde o aktuárské úředníky, na roveň postaveny; uvažuje se tu zejména o obchodních akademiích, učitelských ústavech.

Přípravná prakse jest určena k tomu, aby aktuárský elév v různých oborech politické služby nabyl znalostí a v oborech těch se zapracoval. Bude úkolem přednostů úřadů, aby poskytli elévu možnosti seznámiti se s různou agendou touto, aby tedy eléva čas od času k různým agendám přikazovali a tak jednostrannému jeho výcviku zabránili. Vláda vyhrazuje si vydati úřadům určitější pokyny pro vhodný výcvik, nebo i zříditi ještě přípravné kursy pro elévy.

Podmínkou jmenování aktuárským úředníkem jest vedle úspěšné prakse přípravné i vykonaná odborná zkouška. Odborná zkouška ta má za účel dosvědčiti, že čekatel aktuárský osvojil si takovou praksi, soudnost i znalost ustanovení, aby mohl konceptní podružné práce vykonávati. Určitější ustanovení o zkoušce té budou vydána nařízením.

Aktuárským úředníkům má býti zabezpečeno v úřední službě stejné postavení, jakéž dosud odpovídalo středoškolskému předběžnému vzdělání. V tom směru bude třeba doplniti nařízení veškerého ministerstva ze dne 1. února 1914 č. 34. ř. z. pojetím kancelářských úředníků do skupiny C § 52. služ. prag.

Vláda zamýšlí aktuárským úředníkům vyhraditi třídy hodnostní XI. až. VIII.

Systemisace počtu míst elévův a míst v jednotlivých třídách jest ovšem ponechána vládě.

Jak již výše bylo naznačeno, zamýšlí vláda mezi aktuárské úředníky zařaditi kancelářské úředníky a kancelářské oficianty u politických úřadů již ustanovené a zaměstnané. Při tom může býti jim ministerstvem vnitra podle dobrého zdání jejich představených odborná zkouška prominuta a nahrazena dosavadní úspěšnou praksi u úřadu prvé instance. Tím také bude vyhověno četným přáním, jež z uvedených kruhů byla přednesena. Podrobná přechodá určení, jak se má provésti toto ustanovení, zejména pokud jde o zařadění do třídy hodnostní, budou vydána nařízením.

Pokud se týče finančního nákladu, vychází vláda z názoru, danými poměry odůvodněného, že politický úřad prvé instance, jehož správní okres má do 70.000 obyvatelů, má míti jednoho, politický úřad, jehož správní okres má více než 70.000 obyvatelů, jakož i politický úřad, v jehož obvodu jest hojně průmyslu, nebo jest význačnější lázeňské místo, 2 pomocné konceptní úředníky. Podle toho by bylo třeba pro Čechy asi 177, pro Moravu asi 58 a pro Slezsko asi 15 aktuárských úředníkův, čítajíc v to elévy (praktikanty). Finanční náklad s ustanovením aktuárských úředníků lze, předpokládajíc, že by byla všechna místa elévů a všechna místa v hodnostních třídách obsazena, rozpočísti nejvýše na 500.000 K. V prvních letech bude náklad ten ovšem podstatně menší a jistě daleko menší, nežli kdyby pro všechny konceptní práce měli býti ustanoveni úředníci s kvalifikací právnickou, tedy vysokoškolskou.

Osnova budiž přikázána ústavnímu výboru.