Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zákon ze dne 13. listopadu 1918 č. 37 o prozatímní ústavě se mění takto:

Národní shromáždění jest schopno jednati a usnášeti se, je-li přítomna aspoň třetina poslanců. Usnáší se nadpoloviční většinou přítomných v přítomnosti aspoň dvou třetin poslanců a dvoutřetinové většiny přítomných jest třeba ke změně tohoto zákona, zákona o všeobecných právech občanů, zákona ze dne 9. listopadu 1918 o osobní nedotknutelnosti členů Národního shromáždění, k volbě presidenta republiky, k uzavření mezinárodních smluv, konečně k usnesení o vypovědění války.

President republiky:

a) zastupuje stát na venek. K uzavření smluv je třeba souhlasu Národního shromáždění,

b) je nejvyšším velitelem vší branné moci,

c) přijímá vyslance,

d) vypovídá podle usnesení Národního shromáždění válku a předkládá mu sjednaný mír ke schválení,

e) jmenuje důstojníky, státní úředníky a soudce, počínaje VI. třídou hodnostní,

f) má právo prominouti nebo zmírniti tresty i právní následky trestného činu, odsouzení nebo trestu, jakož i naříditi, aby trestní řízení nebylo zahájeno, anebo zahájené trestní řízení opět bylo zastaveno.

K vládním úkonům, jež president republiky vykonává, musí býti opatřen také podpis příslušného odpovědného člena vlády.

President má právo od vlády a jednotlivých jejích členů vyžádati si písemnou zprávu o každé věci, která náleží do oboru působnosti dotčeného člena vlády.

Má právo pozvati vládu nebo jednotlivé členy vlády k úradě.

President občas podává Národnímu shromáždění zprávu o stavu republiky.

Doporučuje mu k úvaze opatření, která pokládá za nutná a účelná.

President republiky má právo zákon usnesený Národním shromážděním vrátiti s připomínkami do osmi dnů ode dne, kdy byl dodán jeho kanceláři. Národní shromáždění zákon opět projedná. Setrvá-li na svém původním usnesení, musí zákon býti vyhlášen.

O jmenování úředníků neb o návrzích na jmenování úředníků, pokud jmenování je vyhraženo ústředním úřadům nebo presidentovi republiky.

Zákony musí býti vyhlášeny do čtyř dnů po uplynutí lhůty v § 11. uvedené, neužije-li president republiky práva v prvé větě § 11. stanoveného.

V případě druhé věty § 11. musí býti zákony vyhlášeny do osmi dnů po opětném usnesení Národním shromážděním.

§ 6. mění se toliko potud, že kvalifikované presence a většiny v Národním shromáždění jest třeba též ke schválení mezinárodních smluv. V tomto směru navrhuje se změna §u 10. lit. a, že k uzavření smluv musí si president vyžádati souhlasu Národního shromáždění.

Ustanovení §u 10 a a 10 b byla vzata z ústavy americké. Jimi má býti upraven poměr mezi presidentem a vládou a pak mezi presidentem a Národním shromážděním. Prozatímní ústava neupravuje dosti přesně vztahů mezi presidentem a vládou. Ježto presidentu dává se v §u 10. část moci výkonné, jest samozřejmé, že musí míti možnost, informovati se o všech vládních věcech a že k tomu konci může žádati od vlády nebo jejích členů zprávy o každé věci.

Naprosto nejasný byl poměr presidentův k Národnímu shromáždění, což zejména vyniklo, když president po svém příjezdu učinil poselství. Nebylo předneseno Národnímu shromáždění, aniž jemu adresováno. §em 10 b má tu býti vyslovena jednak povinnost presidentova, aby ve věcech, které náleží do jeho působnosti, podával Národnímu shromáždění zprávy, mimo to přiznává se mu právo iniciativy, ovšem v omezeném rozsahu.

Podle §u 11. prozatímní ústavy, musel president, chtěl-li podati proti usnesenému zákonu veto, učiniti tak do 8 dnů po usnesení zákona. President však často dostal zákon přímo před uplynutím této lhůty, tak že nebylo možno, aby zákon prozkoumal. Proto je navržena nová stylisace §u 11. a s ní souvisící změna §u 19.

Po stránce formální navrhujeme, aby předloha byla přikázána ústavnímu výboru s vyzváním, aby o ní do 8 dnů podal zprávu.