Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Poštmistři, poštovní oficianti (aspiranti), a poštovní expedienti se zkouškou oficiantskou, kteří jsou nyní úředníky poštovního a telegrafního ústavu, přejímají se do stavu státních úředníků, zařaděných do hodnostních tříd.

Veškerá ustanovení platná pro státní úředníky, zejména zákon z 25. ledna 1914 říš. zák. č. 15 o služebním poměru státních úředníků a sluhů (služební pragmatika) nabývají tím i pro ně platnosti.

Ve smyslu předposledního odstavce § 52 služební pragmatiky zařaďují se do skupiny "D" schematu pro časový postup v tomto paragrafu stanoveného.

Vedle statusu I poštovních dopravních úředníků úřednické skupiny "C" budou tvořiti poštovní dopravní úředníci úřednické skupiny "D" status II.

Do jednotlivých hodnostních tříd a stupňů platových zařadí se poštmistři podle služného a poštovní oficianti podle základu výslužného.

Zařadění poštmistrových a poštovních oficiantek provede se dle služného, pokud se týče základu výslužného, jejž by měly, kdyby na místě schemat platových stanovených pro poštmistrové a poštovní oficiantky, platila pro ně platová schemata stanovená pro poštmistry a poštovní oficianty.

Poštovní expedienti se zkouškou oficiantskou zařadí se dle základu výslužného, jejž by měli jako poštovní oficianti.

Poštmistři obého pohlaví, kteří v tom případě, kdyby byli zůstali poštovními oficianty (expedienty), by byli dle příslušného výslužného základu zařaděni příznivěji, nežli dle svého nynějšího služného, zařadí se dle onoho oficiantského základu výslužného.

Osobní a doplňovací přídavky poštmistrů a starobní přídavky poštovních oficiantů obého pohlaví jest pro zařadění připočísti k služnému, pokud se týče k základu výslužného.

Poštmistři, poštovní oficianti (aspiranti) a poštovní expedienti se zkouškou oficiantskou, jichž celková civilní služební doba, započítatelná (započítaná) pro zařadění a postup v dosavadním služebním poměru, jest kratší čtyř roků, obdrží služební požitky přiznané praktikantům úřednické skupiny D. Rozdíl mezi těmito požitky a jich nynějšími ponechá se jim však jako doplňkový přídavek, jenž se dle dosažení vyšších normálních služebních požitků příslušně zkrátí neb úplně zastaví. Přídavek ten je pro výměr požitků odpočinkových započítatelný.

Poštovní oficianti a poštovní expedienti se zkouškou oficiantskou, kteří mají základ výslužného menší než 1600 K ročně, jakož i poštovní aspiranti obého pohlaví zařadí se, činí-li jejich civilní služební doba započítatelná (započítaná) pro zařadění a postup v dosavadním služebním poměru, nejméně 4 léta, do XI. hodnostní třídy.

Služební doba, kterou poštmistři, poštovní oficianti (aspiranti) a poštovní expedienti obojího pohlaví se zkouškou oficiantskou ztrávili až do převzetí do stavu státních úředníků, započte se jim pro postup do vyšších služebních požitků takto:

a) Úředníkům, kteří budou ve smyslu § 6 zařaděni do XI. hodnostní třídy, započte se dosavadní služební doba započítatelná (započítaná) pro zařadění a postup v dosavadním služebním poměru, pro postup do vyšších požitků polovicí oné části, o níž převyšuje čtyrletou služební dobu, nanejvýše však 4 roky.

b) Poštmistři, poštovní oficianti a poštovní expedienti se zkouškou oficiantskou, kteří mají služné (základ výslužného) odpovídající výměrou oné hodnostní třídě, do níž na poprve budou zařaděni, již déle, než činí doba pro časový postup z této hodnostní třídy do nejblíže vyšší, zařadí se, je-li jejich služba uspokojivou, ihned do počátečních požitků nejblíže vyšší hodnostní třídy. Je-li jejich celková služební doba, započítatelná (započítaná) pro zařadění a postup v dosavadním služebním poměru, delší, než-li ona úhrnná služební doba, jíž jest dle lhůt pro povýšení a časový postup v úřednické skupině "D" zapotřebí k dosažení počátečních požitků této vyšší hodnostní třídy (tak zvaná "normální doba služební") započte se jim časový rozdíl mezi oběma služebními dobami (úhrnná doba přeslužby) až do nejvyšší výměry čtyř roků pro postup do vyšších požitků a v daném případě poukáží se příslušné vyšší požitky k výplatě.

c) Poštmistrům, poštovním oficiantům a poštovním expedientům se zkouškou oficiantskou, kteří služné (základ výslužného), odpovídající výměrou oné hodnostní třídě, do níž na poprve budou zařaděni, nemají ještě tak dlouho, kolik činí lhůta pro časový postup z této hodnostní třídy do nejblíže vyšší, jejichžto služební doba, započítatelná (započítaná pro zařadění a postup v dosavadním služebním poměru, při dosažení služného (základu výslužného) jich nynější hodnostní třídy byla však delší, nežli ona služební doba, jež jest dle lhůt pro povýšení a časový postup v úřednické skupině "D" zapotřebí k dosažení požitků této hodnostní třídy (normální služební doba), započte se tento časový rozdíl mezi oběma služebními dobami (dřívější přeslužba) pro postup do vyšších požitků až do nejvyšší míry 4 roků.

Onen časový rozdíl připočte se tedy k části lhůty pro časový postup, užíváním příslušného služného (základu výslužného) již ztrávené a poukáží se v daném případě příslušné vyšší požitky k výplatě.

Časový postup do požitků vyšší hodnostní třídy předpokládá uspokojivou službu.

d) Poštmistrům, kteří budou zařaděni do VIII. hodnostní třídy, jichžto služební doba, započítatelná (započítaná) pro zařadění a postup v dosavadním služebním poměru, při dosažení služného odpovídajícího VIII. hodnostní třídě byla však delší nežli služební doba, jež jest dle lhůt pro povýšení a časový postup v úřednické skupině "D" zapotřebí k dosažení požitků VIII. hodnostní třídy (normální služební doba), započte se časový rozdíl mezi oběma služebními dobami (dřívější přeslužba) až do nejvyšší výměry 4 roků pro postup do vyšších stupňů platových a poukáží se v daném případě příslušné vyšší požitky k výplatě.

e) Doba, ztrávená po čas civilní služby v presenční službě vojenské, započte se, nebyl-li na ni vzat zřetel, již při stanovení pořadového data ve smyslu nařízení bývalého ministerstva obchodu z 22. ledna 1901, pošt. a telegr. věstníku č. 13., k účelům časového postupu až do nejvyšší míry jednoho roku.

Presenční službu vojenskou, pokud spadá do doby mobilisační, jest k účelům postupu do vyšších požitků počítati plně.

f) Poštmistři, poštovní oficianti a poštovní expedienti se zkouškou oficiantskou, kteří vykazují přeslouženou služební dobu dle odstavce b) až d) a v době, kdy služební pragmatika nabyla pro ně platnosti, dovršili již 60. rok věku a 35. rok služební, nejsou z tohoto důvodu z časového postupu vyloučeni, pokud po odečtení jejich započítatelné přeslužby od jich životního nebo služebního stáří jedna z těchto obou hranic není překročena.

g) Úředníkům, kteří vyšli ze stavu oprávněných poddůstojníků (§ 1. a 2. zákona z 19. dubna 1872, říš. zák. č. 60) započte se vojenská služba pro postup do vyšších požitků dle ustanovení §u 1. nařízení všech ministerstev z 25. ledna 1914, říš. zák. č. 18).

Do normální služební doby se lhůta pro povýšení (4 roky) nevpočítá.

Poštovní pomocníci se zkouškou oficiantskou, kteří v den, kdy zákon tento nabude účinnosti, budou ve službě, zařadí se při skutečném převzetí do stavu státních úředníků dle ustanovení tohoto zákona obdobně použitých.

Započítatelnost jejich služební doby, již ztrávili po složení odborné zkoušky, předepsané pro poštovní oficianty (expeditory), ve vlastnosti poštovních pomocníků, řídí se dle dosavadních, v tomto ohledu platných předpisů.

Za přednosty poštovních úřadů III. třídy, 1. stupně, ustanoví se poštmistři.

Přednostenská místa u úřadů III. třídy, 2. - 6. stupně, zřídí se jako místa poštovních podúředníků ve smyslu článku II. zákona, z 25. září 1908, říš. zák. č. 204.

Veškerá nařízení bývalého rakouského ministerstva obchodu, která se vztahují na úpravu služebních poměrů poštmistrů, poštovních oficiantů (aspirantů) a poštovních expedientů, pokud jsou v rozporu s tímto zákonem, se zrušují.

Zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1919. Provedením jeho pověřuje se ministr pošt a telegrafů.

Po stránce formální se navrhuje, aby byl návrh přikázán státně-zřízeneckému výboru k projednání.

Jelikož jest věc velmi naléhavou, žádá se, aby byl návrh projednán nejdéle do osmi dnů.

V poštovní dopravní službě jsou zaměstnáni vedle pragmatických úředníků, zařaděných do hodnostních tříd, úředníci ústavní t. j. poštmistři (vrchní poštmistři), oficianti (aspiranti a adjunkti) a poštovní expedienti (se zkouškou oficiantskou).

Služební poměr poštmistrů upraven jest nařízením min. obch. ze dne 21. června 1910, čís. 88, p. a t. věst. z r. 1910; oficiantů týká se nařízení ministerstva obchodu ze dne 18. ledna 1909, čís. 12, p. a t. věst. z r. 1909; služební poměr pošt. expedientů upravuje nařízení ze dne 27. června 1900, p. a t. věst. č. 50 z r. 1900.

Nařízením bývalého ministerstva obchodu z 10. března 1914, p. a t. v. č. 45, ř. z. č. 55, byla některá ustanovení těchto nařízení změněna. Tito úředníci ústavní konají stejnou práci jako úředníci pragmatičtí.

Na to poukazujíce, dožadují se ústavní úředníci již od delší doby, aby byli převzati do stavu úředníků státních a zařaděni do hodnostních tříd.

Požadavek jejich je oprávněný. K splnění jeho směřoval návrh, podaný poslancem Vojtou a soudr. v Národním shromáždění, aby poštovní úředníci ústavní byli převzati do stavu státních úředníků a zařaděni do hodnostních tříd. Tento návrh byl v poštovním a státně-zřízeneckém výboru jednohlasně přijat a měl býti v 38. schůzi Národního shromáždění dne 20. března t. r. projednáván v plenu Národního shromáždění. Vláda odepřela mu však souhlas a to hlavně z těchto dvou důvodů:

První důvod tvoří okolnost, že ústavní úřednictvo mělo býti zařaděno do úřednické skupiny C schematu pro časový postup, stanoveného v §u 52. služ. pragmatiky.

Pro skupinu C státních úředníků předepsáno jest jako podmínka ustanovení úplné vzdělání středoškolské. Tomuto předpokladu dosavadní úředníci poštovního a telegrafního ústavu nevyhovují, ježto pro jejich přijetí do služby poštovní dle ustanovení nařízení z 18. ledna 1909, p. a t. v. č. 12, ř. z. č. 9, stačí předběžné vzdělání, získané úspěšným absolvováním nižší střední školy neb dvoutřídní školy obchodní, neb úplné školy měšťanské.

Ačkoli možno uvésti, že část poštovních úředníků ústavních má předvzdělání vyšší než jest normálně pro přijetí stanoveno a že i ve stavu poštovních úředníků dopravních skupiny C jsou příslušníci, kteří se nemohou vykázati středoškolským vzděláním (na př. osvědčení poddůstojníci neb dopravní úředníci vzešlí ze stavu poštovních expeditorů neb poštovních oficiantů), nutno uznati, že při stanovení úřednické skupiny, do níž ústavní úředníci při svém celkovém převzetí do stavu úředníků státních mají býti zařaděni, dlužno především dbáti toho, jaké úřednické skupině předepsaným předběžným vzděláním odpovídají. A touto skupinou jest nikoliv skupina C, nýbrž skupina D.

Druhým, a to rozhodujícím důvodem pro zamítavé stanovisko vlády byla okolnost, že se mělo zařaditi ústavní úřednictvo do jednotlivých hodnostních tříd a platových stupňů podle celkové služební doby. Naproti tomu nebyli státní úředníci, když 1. února 1914 vstoupila v platnost služební pragmatika, přeřaděni ve schematu hodnostních tříd a platových stupňů dle délky své služební doby v tom kterém služebním odvětví ztrávené, nýbrž zůstali v té hodnostní třídě, v níž 1. února 1914 byli, a dosavadní služební doba, ztrávená v témž služebním odvětví a započítatelná pro výměr požitků odpočinkových, se jim pro postup do vyšších požitků započetla dle ustanovení obsažených v § 57, lit. b, c, d služební pragmatiky pouze až do nejvyšší výměry 4 let.

Tím, že by ústavní úřednictvo bylo zařaděno do hodnostních tříd a platových stupňů dle své celkové služební doby bez ohledu na to, které hodnostní třídě jeho nynější požitky odpovídají, byly by přivoděny velké nesrovnalosti mezi dosavadními státními úředníky skupiny C a úředníky ústavními převzatými do stavu úředníků státních.

Nelze přehlédnouti, že zařadění ústavního úřednictva do skupiny C a převod jeho do hodnostních tříd a platových stupňů dle celkové doby služební, měly by v zápětí přesuny dosavadních úředníků státních z jedné skupiny do druhé, jak souditi lze z toho, že ve všech oborech státní správy počalo úřednictvo vyvíjeti snahu po zařadění do vyšších skupin úřednických, kterážto snaha by byla uvedenými nesrovnalostmi jen velmi posilována. Tím nastalo by všeobecné přecházení dosud platného zákona o služební pragmatice a byly by novými zákonitými úpravami poměrů jednotlivých kategorií státních zaměstnanců, které by se neděly v duchu služební pragmatiky, způsobeny v dosavadní soustavě všeho úřednictva tak dalekosáhlé otřesy, že by jimi byly veškery zásady, dosud respektované, úplně zvráceny a to k vážnému nebezpečí jak služebních, tak i personálních poměrů.

Poštovní správa uznává tudíž důvody, z nichž ministerstvo financí odepřelo návrhu poslance Vojty a soudr. svůj souhlas, avšak zdůrazňuje zároveň, že poměry poštovního a telegrafního úřednictva ústavního vyžadují pokud možno rychlého ozdravění a to jednak proto, že toto úřednictvo nepožívá týchž práv a nároků jako úřednictvo státní a jest tudíž bezbrannější oproti stávajícím poměrům, jednak též proto, že hmotné postavení těchto kategorií poštovních zaměstnanců jest vskutku neutěšené. Úřednictvo poštovního a telegrafního ústavu vykonává, jak již shora uvedeno, plnocenné služby, a nestávalo také po této stránce nijakých námitek proti jeho zařadění do stavu úředníků státních.

Ministerstvo pošt a telegrafů, vedeno snahou, morálně i hmotně úřednictvo toto podpořiti, navrhuje proto převzetí úřednictva poštovního a telegrafního ústavu do stavu úředníků státních na podkladě jich zařadění do úřednické skupiny D schematu pro časový postup stanoveného v § 52. služební pragmatiky. Převod úřednictva tohoto do hodnostních tříd byl by pak proveden dle jejich nynějších požitků, pokud odpovídají služnému státních úředníků, t. j. tedy služnému u poštmistrů a základu výslužného u poštovních oficiantů a poštovních expedientů se zkouškou oficiantskou. Ježto převzetí ústavních úředníků do stavu úředníků státních, provedené dle těchto zásad, spočívalo by úplně na podkladech služební pragmatiky, jest se nadíti, že proti němu nebude pak se žádné strany nijakých námitek a že také nebude moci sloužiti různým úřednickým skupinám za podnět požadavků po přesunu do vyšší úřednické skupiny neb po příznivějším zařadění do hodnostních tříd.

Při převodu ústavního úřednictva poštovního do stavu úředníků státních zamýšlí ministerstvo pošt a telegrafů odstraniti s účinkem pro budoucnost dosavadní rozdílné hodnocení mužského a ženského úřednictva ústavního.

Příslušníky úřednictva poštovního a telegrafního ústavu jsou muži i ženy; obojí vykonávají stejné práce a mají stejné povinnosti služební, avšak ustanovení bývalé rakouské poštovní správy činilo rozdíl v požitcích těchto zaměstnanců. Platové schema poštovních oficiantů a platové schema poštovních oficiantek (§§ 7. a 8. nař. býv. min. obch. z 10. března 1914 p. a t. v. č. 45 ř. z. č. 55) vykazují rozdíly k neprospěchu kategorií ženských. Kdyby převod poštovních oficiantek do stavu úředníků státních měl se díti na základě jejich nynějšího, oproti poštovním oficiantům nižšího základu výslužného (§ 24. zmíněného nařízení), bylo by dosavadní nestejnoměrné a služebními poměry nezdůvodněné hodnocení mužských a ženských oficiantů pro ženské zaměstnance přeneseno ve svých účincích i do nových poměrů platových, čímž by ovšem byly mnohé z nich (právě starší) citelně pro vždy zkráceny. Rovněž tak jest tomu u poštmistrů a poštmistrových (§ 1 zmíněného nařízení). Ministerstvo pošt a telegrafů bylo již odhodláno k žádosti těchto zaměstnanců učiniti nápravu v tomto směru, a pouze očekávané rozřešení celé otázky návrhem poslance Vojty úmysl tento oddálilo. Proto zamýšlí nyní ministerstvo pošt a telegrafů provésti jejich převedení do hodnostních tříd dle služného (u poštmistrových), po případě základu výslužného (u poštovních oficiantek), jejž by měly, kdyby na místě platového schematu pro ně stanoveného, platilo pro ně platové schema, určené pro poštmistry, po případě pro poštovní oficianty.

S převodem dosavadních úředníků poštovního a telegrafního ústavu spojen by byl celkový finanční náklad okrouhle čtyř milionů a tři sta tisíc (4,300.000 K).