Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Právní postavení asistentů a konstrukterů vysokoškolských zakládá se na zákonu ze dne 31. prosince 1896 a ministerském nařízení ze dne 1. ledna 1897. Dle tohoto zákona resp. nařízení mohou býti ustanoveni za asistenty nebo konstruktery vysokoškolské ti, kteří dosáhli buď doktorátu nebo aprobace pro učitelství na gymnasiích a reálkách. Jsou ustanovováni zpravidla na dvě léta bez zařadění do určité hodnostní třídy a mají karakter státních úředníků. Služební doba ztrávená před nebo po účinnosti onoho zákona započítává se při přestupu do jiné služby státní do pense dle všeobecných norem. Roční remunerace mají ráz adjut. Není-li kandidátů s doktorátem nebo aprobací středoškolskou, mohou býti ustanoveni výpomocně též jiní bez úplné kvalifikace, neplatí však pro ně ustanovení platící pro kandidáty s úplnou kvalifikací. Asistenti jsou ustanovováni sborem professorským vždy na 2 léta a může to býti prodlouženo až do šestého roku služebního, kandidáti bez úplné kvalifikace mohou býti ustanoveni též na kratší dobu, ustanovení a setrvání v další službě takových asistentů musí býti schváleno ministerstvem. Rovněž další ustanovení přes šest let podléhá schválení ministerstva. Asistenti (konstrukteři) mají nárok v případě nemoci na bezplatné ošetření v nemocnici spojené s universitou, onemocněli-li ve služební své povinnosti. Asistentům (konstrukterům) náležejí stejné výhody slevy železniční jako státním úředníkům.

To jsou podstatná ustanovení právních poměrů asistentů vysokoškolských, jež zůstávají v platnosti.

Pokud se týká dosavadních požitků jejich, zakládají se na ministerském nařízení ze dne 24. srpna 1910.

Pravidelná remunerace (adjutum) asistentů s úplnou kvalifikací činí 1700 K ročně a zvyšuje se za nepřetržité služby po druhém a čtvrtém roce vždy o 300 K, pak po šestém a osmém roce služebním vždy o 400 K, tedy až do konečné výše 3100 K. Pro asistenty s neúplnou kvalifikací ponechána nezměnitelná roční remunerace 1400 K. Asistenti, kteří kromě naturálního bytu a vedlejších důvodů k němu obvykle náležejících dostávají za své asistentské služby ještě jinaké požitky, jako stravu zdarma v ústavu po celý rok, peněžitou náhradu stravě přiměřenou nebo jiné pravidelné důchody, mají toliko potud nárok na zvýšení remunerace, pokud převyšují roční obnos nebo vyšetřenou peněžitou hodnotu vedlejších důchodů jim náležejících. Od tohoto započtení může býti upuštěno, dostávají-li tyto vedlejší důchody bez všeliké náhrady od státu. Výše remunerace konstrukterů stanoví se jako až dosud v každém případě zvláště.

Od vydání tohoto nařízení provedena úprava platů státních úředníků, jakož i úprava platů státních učitelů, avšak asistenti a konstrukteři do nich nepojati.

Českými poslanci prof. J. V. Hráským, dr. Velichem a dr. Lukavským několikráte důrazně připomenuto vídeňské vládě, že musí odčiniti zřejmou tuto nespravedlivost vůči asistentům a konstrukterům vysokoškolským. Vláda také posléze připravovala návrh na úpravu jejich poměrů. Současně se připravovala úprava poměrů profesorů vysokoškolských.

Jen politickým převratem zabráněno, že k dokončení těchto prací nedošlo. Národní shromáždění československé provedlo zákon o platech vysokoškolských učitelů s platnosti od 1. dubna 1919. Bylo by jistě ještě křiklavější nespravedlivostí, kdyby se s úpravou poměrů asistentů vysokoškolských dále otálelo.

Hmotné poměry asistentů a konstrukterů vysokoškolských byly již před válkou nepříznivé a válkou se zhoršily tak, že jest dnes vůbec ohrožena přímo v základech tato důležitá služba výchovy na našich vysokých školách. Rektorát vysoké školy technické v Praze v přípisu ze dne 18. února 1919 státně zřízeneckému výboru Národního shromáždění poznamenává, že profesorský sbor této školy je na řešení této otázky živě interessován, neboť postavení asistentů vysokoškolských patří k nejbídnějším ze státních zřízenců. Za války pak přiostřily se poměry tak, že nebylo téměř možno získati vůbec kvalifikovaných sil pro služby asistentské, a byly-li získány, odcházely v nejkratší době ze služby do postavení lepšího. Otázka tato - praví se dále v onom přípise - stala se pro vyučování kritickou a profesorský sbor žádá za největší urychlení v této věci. Je třeba jen uvážiti, že dnešní měsíční plat vysokoškolského asistenta i s drahotnímí přídavky činí 243 K, po 8-10 letech služebních 396 K! Plat tento dosahuje tedy denní výše 8 K a asi v 34 letech věku 13 K! Jistě zajímavá to ilustrace, jak je placena vědecká práce vychovatelská vůči jiným zaměstnáním.

Tato remunerace nedosahuje ani výše platů ostatních státních úředníků s vysokoškolským vzděláním ani vysokoškolské inteligence ve službách soukromých, ač požaduje se na asistentech vysokoškolských vyšší míra theoretického vzdělání a schopnost vědecké práce. Značná část asistentů připravuje se za těchto nepříznivých podmínek na vědeckou dráhu akademickou, všichni asistenti nauk praktických jsou pak důležitým článkem vyučovací soustavy na vysokých školách. Činnost tato vyžaduje zvláště v této době za návratu velkého počtu posluchačů vojínů zvětšeného úsilí. Podle rozpočtu bývalého ministerstva kultu a vyučování na rok 1918-19 je nynější náklad na asistenty a konstruktery všech vysokých škol v oblasti státu československého (vyjma universitu v Bratislavi):

Činí tedy průměrný roční příjem jednoho konstruktera 2.447 K, průměrný roční příjem jednoho asistenta s plnou kvalifikací 2.373 K (což odpovídá čtyřleté služební době, 1.700 K + 600 K = 2.300 K).

Podle návrhu tohoto zákona byl by průměrný příjem asistenta a konstruktera se 4letou služební dobou:

Celkový zvýšený náklad činí:

Činí tedy celkové zvýšení nákladu 580.178 K.

Podle § 1. tohoto návrhu zákona stanoví se remunerace asistentů a konstrukterů vysokoškolských ve výši nejnižšího platového stupně státních úředníků X. hodnostní třídy s aktivitním přídavkem. Návrh tento směřuje k tomu, aby úpravou platů státních úředníků byly též současně upraveny požitky asistentů a konstrukterů vysokoškolských. Dosud se stávalo, že tato kategorie zaměstnanců nebyla zahrnuta do úpravy požitků ani při úpravě hmotných poměrů učitelů středoškolských ani při úpravě platů učitelů vysokoškolských. Byla vždy odsunuta k svému neprospěchu.

Již podle ministerského nařízení ze dne 1. ledna. 1897 mají asistenti a konstrukteři vysokoškolští karakter státních úředníků. Tento karakter jim všemi následujícími nařízeními byl ponecháván. I tímto zákonem přiznává se jim karakter státních úředníků, náležejí jim všecky mimořádné přídavky, diety, slevy jízdného a pod., jež se poskytují všem státním úředníkům podle hodnostních tříd nebo podle výše jejich služebních platů, stejným obnosem jako ostatním státním úředníkům požívajícím téhož platu, osobní a dvouleté přídavky v to čítajíc. Postavení asistentů a konstrukterů vysokoškolských má však ráz povolání provisorního, zájem vysokých škol žádá, aby nebyli na nich ustanoveni příliš dlouhou dobu nebo dokonce trvale. Již ministerské nařízení ze dne 1. ledna 1897 duchem svým vyznačuje zřetelně provisorní ráz asistentského (konstrukterského) povolání na vysokých školách. Jsou tedy vyloučeni z postupu do vyšších hodnostních tříd, remunerace jejich pak se zvyšuje dvouletými přídavky, dvěma prvými po 400 K, dalšími dvěma po 600 K. Při počítání služební doby je spravedlivo bráti zřetel ke službě skutečně vykonané bez ohledu na přerušení její. Zákonem tímto má býti asistent (konstrukter) vysokoškolský chráněn pro případ invalidity utrpěné ve službě zajištěním invalidní renty ve výši poslední remunerace, v případu částečné invalidity zajištěním renty podle klíče úrazové pojišťovny. Vdova a pozůstalé děti mají nárok na zaopatřovací požitky podobně jako tomu jest u státních učitelů. Při přestupu do jiné státní služby započítává se služební doba od nabytí plně kvalifikace nejen do pense, nýbrž též do postupu, služební doba před dosažením plné kvalifikace však pouze do pense. Nastal-li by při tomto přestupu rozdíl platový k neprospěchu přestupujícího asistenta, při čemž rozhoduje výše dosavadní remunerace s aktivním přídavkem a dvouletými přídavky, musí mu býti toto zmenšení příjmu vyrovnáváno a to až do doby, kdy zvýšenými příjmy v tomto novém povolání rozdíl se vyrovná.

Následkem nedostatku asistentů s plnou kvalifikací jest někdy nutno ustanoviti asistenta bez plné kvalifikace. Těmto se přiznává nezměnitelná remunerace dle nejnižšího stupně platového státních úředníků XI. hodn. třídy s aktivitním přídavkem. Počet jich jest malý. Konstrukterů bez plné kvalifikace není.

Prospěch vysokých škol toho vyžaduje, aby byli za asistenty a konstruktery ustanovováni uchazeči nejlépe kvalifikovaní, asistenti a konstrukteři se zvláštní kvalifikací vědeckou nebo praktickou. Pro tyto pak je spravedlivo a nutno remuneraci zvýšiti o osobní přídavek, jehož výše se stanoví dle jednotlivých případů na návrh sboru profesorského.

Požívá-li asistent naturálního bytu, stravy nebo jiných vedlejších důchodů, je to zpravidla úplata za větší výkonnost. Státně zřízenecký výbor neshledal důvodu, aby vložil do tohoto zákona vyrovnání takových vedlejších důchodů v celkové remuneraci, ježto jak důvody pro tyto důchody mohou býti rozdílné tak i místními a časovými okolnostmi hodnota těchto důchodů může býti velice různá. Ponechává správě školské, aby v jednotlivých případech po slyšení sboru profesorského ocenila dle všech okolností ony vedlejší požitky a účtovala je event. v některé položce mimořádných přídavků (drahotní, osobní a p.).

Z povahy věci vysvítá, že ustanovení tohoto zákona platí nejen pro muže, nýbrž i pro ženy.

Zákon tento má nabýti účinnosti od 1. dubna 1919, od téhož dne, kdy nabývá účinnosti zákon o úpravě platů učitelů vysokoškolských.

Výsledek jednání o návrhu tohoto zákona ve výboru státně-zřízeneckém předložen byl na přání výboru školského tomuto. Školský výbor přípisem ze dne 12. března t. r. prohlásil, že nemá s hlediska školského k elaborátu nic připomenouti. Na připomínku jeho, pokud se týká určitější stylisace práv dle obdoby práv státních úředníků, formuloval výbor pak toto ustanovení podrobněji.

Výbor školský odporučil dále, aby zvláštní resolucí byl vysloven požadavek za poskytnutí okamžité výpomoci všem adjunktům, asistentům a konstrukterům. Jak školský výbor tak rektorát vysoké školy technické v přípise svrchu zmíněném žádají, aby se svolala anketa o právních poměrech asistentů, konstrukterů a adjunktů vysokoškolských.

Pro tuto anketu se také vyslovuje organisace asistentů a konstrukterů vysokoškolských.

V tomto smyslu přijaty ve výboru státně zřízeneckém dvě resoluce, jež jsou připojeny k návrhu zákona.

Prvá se týká vládního návrhu na úpravu celkového právního postavení, druhá poskytnutí okamžité drahotní výpomoci. K anketě o úpravě celkového právního postavení mají býti pozváni zástupci kruhů profesorských vysokých škol jakož i organisace asistentů a konstrukterů vysokoškolských.

Jak hledisko sociální, tak vědeckovychovatelské káze státu našemu učiniti zadost požadavkům asistentů a konstrukterů vysokoškolských, obsaženým v tomto návrhu zákona. Setrvání dosavadního stavu znamenalo by lhostejně přihlížeti k páchané křivdě, jakož i vážně ohroziti další vývoj našich vysokých škol.

Státně zřízenecký výbor navrhuje:

Národní shromáždění račiž schváliti teto návrh zákona, jakož i obě připojené resoluce.

Asistenti a konstrukteři vysokoškolští ustanovení s plnou kvalifikací dle § 1. min. nařízení ze dne 1. ledna 1897 č. 9 ř. z. mají remuneraci rovnající se nejnižšímu platovému stupni státních úředníků X. hodn. třídy s aktivitním přídavkem. Po druhém a čtvrtém roce služebním zvyšuje se tato remunerace vždy o 400 K, po šestém a osmém roce služebním vždy o 600 K. Remunerace asistentů a konstrukterů s kvalifikací praktickou nebo zvláštní vědeckou může býti na návrh sboru profesorského zvýšena o osobní přídavek.

Asistenti nemající plné kvalifikace ustanovení podle § 2. min. nařízení ze dne 1. ledna 1897 č. 9 ř. z. mají nezměnitelnou remuneraci rovnající se nejnižšímu stupni platů státních úředníků XI. hodn. třídy s aktivitním přídavkem.

Mimořádné přídavky, diety a jiné výhody, jež se poskytují všem státním úředníkům dle hodnostních tříd nebo podle výše jejich služebních platů, přiznávají se vysokoškolským asistentům a konstrukterům stejným obnosem jako ostatním státním úředníkům požívajícím téhož platu, osobní a dvouleté přídavky v to čítajíc.

Stal-li se asistent nebo konstrukter trvale neschopným výdělku úrazem nebo onemocněním při vykonávání služby, má nárok na invalidní rentu ve výši poslední remunerace bez osobního přídavku. Při částečné invaliditě buď použito klíče úrazové pojišťovny. V případě smrti asistenta nebo konstruktera mají pozůstalí nárok na zaopatřovací požitky podle ustanovení platných pro onu hodnostní třídu, jejíhož platu asistent v okamžiku smrti požíval, u plně kvalifikovaných podle § 1. zákona ze dne 1. ledna 1897 čís. 9. ř. z., nejméně však podle IX. hodnostní třídy. Za okolností zvláštního zřetele hodných může správa školská vyměřiti podle návrhu příslušného profesorského sboru tyto invalidní a zaopatřovací požitky obnosem vyšším.

Asistentům a konstrukterům, kteří přestupují do jiné státní služby, započítá se služební doba na vysoké škole od nabytí plné kvalifikace plně do postupu a pense, služební doba s kvalifikací neúplnou pouze do pense. Při tom nebudiž jim vyměřeno v nové státní službě služné menší než byly ony požitky, jichž požívali posledně jako asistenti nebo konstrukteři podle § 1. tohoto zákona, věty 1. a 2.

Pro nabytí zvýšené remunerace jest rozhodno ustanovení podle § 1. min. nař. ze dne 1. ledna 1897 č. 9. ř. z., ať se stalo před působností tohoto zákona nebo později. K návrhu profesorského sboru lze však přihlížeti i ke služební době před tímto ustanovením, pokud podmínky § 1. onoho nařízení byly skutečně splněny.

Zákon tento nabývá účinnosti od 1. dubna 1919 a provedením jeho pověřují se ministr školství a národní osvěty, a ministr financí.

l. Vláda se vyzývá, aby podala návrh na úpravu celkového právního postavení asistentů, konstrukterů a adjunktů vysokoškolských. Za tím pomoc účelem budiž svolána anketa z kruhů profesorů a asistentů, konstrukterů a adjunktů vysokoškolských.

II. Vláda se vyzývá, aby poskytla asistentům a konstrukterům vysokoškolským okamžitě drahotní výpomoc jednou pro vždy.

Ministerstvo, omezeno jsouc v rozsahu odpovědi své odpovědí Národnímu shromáždění již podanou může projeviti, jen svůj názor o postavení učitelstva vůbec.

Ministerstvo školství uznává, že norma platů učitelských, jak stanovena v § 55 r. š. z. z roku 1869, odpovídá snad době tehdejší, je však zcela nedostatečná pro poměry dnešní. Dnes jest třeba, aby výše učitelských platů byla stanovena zásadami přesnými, od nichž není úchylek. Snahu učitelstva, aby toto přesné určení norem učitelských platů stalo se zákonitým předpisem, dle kterého byly by platy učitelů takové, jako jsou platy státních úředníků se středoškolským vzděláním, považuje ministerstvo školství za vhodnou, aby stala se podkladem nové definitivní úpravy hmotného postavení učitelstva. Ministerstvo školství jest si vědomo, že v otázce učitelských platů dělí se o povinnost spolupůsobiti několik činitelů, okres, země i stát, dle stavu vzniklého v poslední době. Ministerstvo školství uvítalo by, kdyby tato povinnost spolupůsobení byla definitivně ujasněna, neboť je toho názoru, ze pro nejasnost kompetence nemůže trpěti právní postavení stavu tak velikého a důležitého, jakým jest učitelstvo národních škol. Podstatnou částí nynějších příjmův učitelských jsou drahotní přídavky, platné do konce června t. r. a ministerstvo školství chápe snahu učitelstva, aby stala se definitivní úprava jeho hmotného postavení dříve, než pozbude platnosti zákon o drahotních přídavcích. Spolu vítalo by ministerstvo školství řešení takové, které by upravovalo hmotné postavení učitelstva trvale.