Připravujíce nové nařízeni
k ochraně nájemníků, uvažovala
ministerstva také o tom, zda by bylo možno odsunouti
stěhovací termín únorový; ale
dospěla k odpovědi záporné. Odsunutí
stěhovacího termínu vyvolalo by totiž
nepřehledné komplikace, poněvadž pravidelně
na výpovědi jest závislá výpověď
jiná. Výpovědi zasahují do sebe jako
články dlouhého řetězu. Odsunutím
stěhovacího termínu nebyl by býval
uvolněn žádný byt; osobám pak,
které by se byly zejména z mimostátního
území sem přestěhovaly, bylo by bývalo
tak jako tak nutno byty opatřovati. Mimo to byla by vznikla
otázka, kdo by měl hraditi náklady těm,
kdož spoléhajíce na to, že mají
najaty byt, jehož dosavádní nájemce
se často ani výpovědi nevzpíral, neb
soudním výrokem byl uznán povinným
byt vyklíditi, vynaložili již značné
náklady a učinili veškerá opatření
k přestěhování. Právní
stav, jehož pevnost bez toho jest značně otřesena,
byl by vyžadovaným opatřením utrpěl
další značnou poruchu.
Vláda snažila se proto opatřením administrativním
docíliti, aby stěhováním k termínu
únorovému nezůstal nikdo bez přístřeší.
Pokud jde o Prahu, přihlásilo se v únorovém
termínu u všech policejních komisařství
Velké Prahy pouze 49 stran, že jsou bez přístřeší.
Všechny tyto strany byly - ovšem nouzově - ubytovány.
Při soudním vystěhování intervenovaly
úřady pouze v 8 případech; postiženým
stranám bylo přístřeší
opatřeno.