Národní shromáždění československé 1918 – 1920

K dotazu členů Národního shromáždění pana V. Freimanna a soudruhů č. t. 565, týkajícího se uhelné těžby v Podkrušnohorské pánvi, dovoluji si, pokud se dotaz týká působnosti ministerstva veřejných prací, sděliti následující:

Při převzetí mosteckých státních dolů do správy československé republiky panem ministrem Drem Vrbenským, dne 28. listopadu 1918, sepsán byl u horního ředitelství v Mostě protokol tohoto znění:

"Ministrem zásobování Drem Vrbenským z Prahy byl pan dvorní rada Markus jménem celé vlády československé republiky zbaven slibu, daného vládě Německo-rakouské. Slibu byl sproštěn z toho důvodu, že není zde zákonné kontinuity.

Veškeré náklady, spojené s vedením důlních podnikův a ředitelství, budou požadovány od ministerstev veřejných prací a financí v Praze až do té doby, kdy mezinárodní konferenci bude rozhodnuto, komu podniky ty definitivně patřiti budou. Veškeré uhlí náleží československé republice.

Pan vrchní komisař Ing. F. Waitz bude důvěrníkem československé vlády - zůstávaje ve svém dosavádním postavení, maje však právo nahlížeti do celého vedení podniku. Zvláštním jeho úkolem bude udržovati vzájemnou důvěru mezi ředitelstvím a osazenstvem.

Vláda československého státu zaručuje úředníkům a zaměstnancům, že ponecháni budou na dosavadních místech, garantuje jim všechny požitky a práva s jejich postavením spojená.

V politickém ohledu ponechává se úředníkům a zaměstnancům úplná svoboda.

Vzhledem k možnosti, že úředníci národnosti německé, ustanovení bývalou rakouskou vládou u stát. ředitelství v Mostě, nebudou s ohledem na to, že v době od 28. října 1918 až do převzetí závodu naší státní správou vzati byli pod přísahu vládou Německo-rakouskou - konati plně svých povinností k československému státu, ustanovilo ministerstvo veřejných prací výnosem ze dne 13. prosince 1918 č. j. 1308 spolehlivého úředníka české národnosti vrchního komisaře Ing. Františka Waitze provisorním spoluředitelem státních dolův a uložilo mu právo i povinnost, rozhodovati s dosavadním ředitelem jmenovaných závodů Ing. Augustem Markusem o všech záležitostech, týkajících se správy dolů, pokud rozhodování o těchto záležitostech spadá do působnosti báňského ředitelství.

Poněvadž dle úředních zpráv, ministerstva veřejných prací došlých, počínal si ředitel Markus ještě po převzetí závodu tak, jakoby podléhal úřadu veřejných prací státu Německo-rakouského, a jelikož osazenstvo státních dolů v Mostě na základě usnesení ve schůzi dne 23. února 1919 žádalo odstranění ředitele Markusa, jakož i přidělených úředníků vrchního báňského rady Frant. Zinnera a báňského rady Ing. Gustava Ryby z toho důvodu, že tito úředníci provádějí pasivní resistenci, bylo proti všem jmenovaným úředníkům výměrem ministerstva veřejných prací ze dne 21. března 1919 č. j. 1763/pres. zavedeno disciplinární řízení ve smyslu ustanovení § 87. zákona ze dne 25. ledna 1914 ř. z. č. 15.

Výnosem ze dne 21. března 1919 č. 1764 pres. přeložen byl věkem již starší úředník národnosti české báňský rada Ing. Eduard Bartoš, který v dřívějším čase po dobu 15 let byl zaměstnán u státních dolů mosteckých, k báňskému ředitelství v Mostě jako spoluředitel závodu a důlní přednosta.

Dosavadní spoluředitel Waitz, dle služebních let mladší, byl jmenován inspektorem důlního oddělení Julius II. a III.

Báňský rada Bartoš má se v době poměrně krátké zapracovati do správních záležitostí báňského ředitelství tak, aby v každém čase mohl převzíti správu závodu od dosavadního ředitele Markusa.

Vrchní bánský rada Ing. Frant. Zinner přeložen byl službou k státní správě dolů a hutí v Jáchymově.

Báňský rada Ing. Gustav Ryba, až do převzetí státních dolů mosteckých, závodní správce na dole Julius III., byl svrchu uvedeným výnosem sproštěn služby u horního ředitelství v Mostě a pověřen zatím až do skončení zavedeného proti němu disciplinárního řízení, vypracováním projektu pro nový těžný důl u Přešťan.

Přikládaje na žádost pana ministra železnic jeho odpověď na druhý odstavec dotazu pana V. Freimanna a soudr., doufám, že těmito opatřeními vyhovělo ministerstvo veřejných prací, stížnostem dělnictva, uvedeným v podaném dotaze.

Pokud klesání uhelné těžby přičítá se v dotazu ředitelství Ústecko-Teplické dráhy, protože prý nedodává vagonů v čas, nebo jich nedodává vůbec, má ministerstvo železnic za vhodno především předeslati, že doba, kdy se vozy mají přistavovati k dolům, jest přesně stanovena smlouvami, sjednanými mezi správami železnic a jednotlivými doly. Při tom jezdí se na vlečných drahách, které odbočují z průběžných tratí, zvláštními pracovními vlaky dle určitého jízdního řádu, kdežto na vlečkách, vycházejících přímo ze stanic, jezdí se bez jízdních řádů v dobách, jak to dopravní poměry ve stanicích dovolují.

Kontingent potřebných vozů nepřistavuje se k jednotlivým dolům najednou hned při prvé jízdě, nýbrž během dne, jak nákladní vlaky dopravují prázdné uhelné vozy do obsluhovaných stanic. Jsou-li tyto vlaky včas, tu jezdí se i na vlečných drahách včas, a doly jsou obsluhovány ve smluvených lhůtách, kdežto nastanou-li v dopravě poruchy, mají tyto v zápětí, že se pak potřebné vozy nemohou přistaviti k dolům v pravý čas.

Takováto nepravidelnost v dopravě vyskytla se skutečně v druhé polovici měsíce února t. r. nejen na Ústecko-Teplické, nýbrž i na státních drahách, kdy v některých dnech nebyl přistaven plný kontingent objednaných uhelných vozů, nebo potřebné vozy nebyly dodány dolům včas.

Příčinou toho byly - jako se zjistilo - nedostatečný příliv prázdných vozů z německého Rakouska do uhelné pánve, dále okamžitý nedostatek strojů a v neposlední řadě také zavedení 8 hod. pracovní doby, jež při prvopočátku měla nepříznivý vliv na včasné vykládání a tudíž uvolnění prázdných vozů.

Naproti tomu nebylo prokázáno, že by byly vyvolány tyto neblahé zjevy passivní resistencí úředníků na Ústecko - Teplické dráze, čemuž nasvědčuje ta okolnost, že ve dnech, kdy tato dráha nedodala plného počtu uhelných vozů k dolům, také státní dráhy nebyly s to vyhověti pro shora uvedené obtíže všem požadavkům v přistavení objednaných vagonů.

Ministerstvo železnic zjednalo však již v této věci ráznou nápravu a docílilo toho, že nejen Ústecko-Teplická dráha, ale též ostatní dráhy přistavují k dolům nyní vždy a v čas plný počet objednaných uhelných vozů, takže potřeba dolů co do požadovaných vozů jest v poslední době úplně kryta.

Konečně zakročilo ministerstvo železnic dráhy Ústecko-Teplické, aby byly opraveny s největším urychlením poškozené vagony, jichž bylo v polovici února t. r. vzato z oběhu na této dráze asi 1300, a u nichž bylo většinou zapotřebí oprav ve větších rozměrech.

Ježto na opravách těchto vagonů pracují kromě dílen této dráhy ještě dva soukromé závody, klesá počet poškozených vagonů vůčihledě, takže dnešní doby činí počet jejich jen asi 800."