Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Účel zákona vyložen jest v odůvodnění připojeném k vládnímu návrhu, stačí proto na ně se odvolati. Zde buďtež odůvodněny jen změny, které sociálně politický výbor na osnově provedl.

Především byl změněn nadpis zákona, poněvadž se nesrovnával s obsahem jeho. Slova "o péči o válečné poškozence" sváděla by k domněnce, že zákon obsahuje materielní předpisy, jimiž se upravují nároky válečných poškozenců vůči státu. Zatím však jde v tomto zákoně jen o vybudování organisace, v jejímž rámci by se péče mohla rozvíjeti. Proto byl výše uvedený nadpis zákona zaměněn slovy: "o organisaci péče o válečné poškozence".

Aby pak naznačeno bylo i široké veřejnosti a zejména ohromnému počtu těch, kdož na tuto péči budou činiti nároky, že o úpravu těchto nároků nejedná se v tomto zákoně, nýbrž to že bude předmětem zákona druhého, vsunul výbor sociálně politický do zákona nový paragraf, označený jako § 2., jsa si toho vědom, že tak činí jen z důvodů účelnosti, nikoli z potřeby zákonodárné techniky. Toto vsunutí mělo za následek přečíslováni následujících paragrafů vládního návrhu.

Při vymezováni okruhu osob, jichž se péče týká, byl tento okruh na návrh ministerstva železnic rozšířen o železniční zřízence, kteří byli při vojenských úkonech způsobem v §u 1. sub a) uvedeným poškozeni a kteří nejsou k těmto úkonům povoláváni podle zákona ze dne 12. prosince 1912 č. 236 ř. z., nýbrž služebně přikazováni.

Jinou stylisací úvodní věty § 3. má se dosáhnouti toho, aby výpočet v tomto paragrafu obsažený nebyl taxativní. Ustanovení téhož paragrafu sub 2 uvedené o sociálně lékařských prohlídkách bylo doplněno tím, že se prohlídka má státi zvláštní komisí, jejíž složení bude stanoveno nařízením. Názor svůj o složení této komise vtělil výbor do resoluce níže připojené. Vsunutím § 2. do osnovy stala se zbytečnými slova "podle zvláštního zákona o důchodech válečných poškozenců", v §u 3. sub 3, uvedená, pročež byla vypuštěna.

V §u 4. zaměněna byla slova "Moravu a Slezsko" ve slova "Moravu se Slezskem", čímž se stává nepochybným, že pro obě tyto země má býti zřízen jediný zemský úřad. Jen z důvodů přesnosti vymezen jasněji v poslední větě téhož paragrafu obsah zmocnění ministra sociální péče. Nezmocňuje se, aby celou péči o válečné poškozence uložil orgánům tam jmenovaným, nýbrž toliko jednotlivé úkony této péče.

Aby konečně projevil své přesvědčení, že ministr pro sociální péči může použíti k těmto úkonům toliko orgánů státních nebo samosprávných, připojil výbor k poslední větě §u 4 dodatek v tom smyslu.

Ustanovení § 5. ponechal výbor v osnově proto, aby vzhledem k tomu, že také v jiných státech vzniklých na území bývalého Rakouska se jedná o úpravu péče o válečné poškozence, projevil vůli starati se o příslušníky těch států cizích, v nichž bude postaráno o naše příslušníky obdobným způsobem.

Výbor sociálně-politický navrhuje, aby Národní shromáždění schválilo jak návrh zákona, tak návrh resoluce, jak dále následují.

Z usnesení Národního shromáždění vydávají se tato ustanovení:

Válečnými poškozenci podle tohoto zákona jsou:

a) státní občané československé republiky, jichž pracovní schopnost byla dočasně nebo trvale snížena, nebo kteří jí úplně pozbyli a to pro poranění nebo nemoc získanou nebo zhoršenou

1. ve službě vojenské;

2. při vojenských úkonech, k nimž byli povoláni podle zákona ze dne 12. prosince 1912, č. 236 ř. z., anebo jako železniční zřízenci;

3. v zajetí (invalidé);

b) příslušníci osob, uvedených pod lit. a), na jejichž výživu jsou tyto osoby po zákonu povinny přispívati;

c) pozůstalí po zemřelých nebo nezvěstných osobách, uvedených pod lit. a), na jejichž výživu tyto osoby za života byly po zákonu povinny přispívati.

Právní nároky a povinnosti válečných poškozenců budou upraveny zvláštním zákonem.

Ministru sociální péče se ukládá, aby zejména:

1. sepsal osoby v § 1. jmenované a vedl je dále v patrnosti,

2. zjistil sociálně-lékařskými prohlídkami stupeň ztráty pracovní schopnosti osob, uvedených v § 1., lit. a), zvláštní komisí, jejíž složení bude stanoveno nařízením,

3. vyměřil a vyplácel válečným poškozencům důchody,

4. pečoval o výcvik a školeni invalidů,

5. opatřoval jim dodatečné prothesy,

6. napomáhal k tomu, aby se invalidé samostatně mohli živiti,

7. dozíral na činnost ve prospěch válečných poškozenců, vykonávanou jinými osobami a orgány.

Ministr sociální péče se zmocňuje, aby k uvedenému účelu zřídil pro Čechy, pro Moravu se Slezskem a pro Slovensko zemské úřady pro péči o válečné poškozence a potřebný počet úřadů okresních, jichž organisace a působnost bude upravena nařízením. Ministr sociální péče se zmocňuje, aby jednotlivé úkony péče o válečné poškozence uložil nařízením také jiným orgánům veřejným, po případě ve shodě s účastnými ministry.

Ministr sociální péče se zmocňuje, aby smluvil s jinými státy, že příslušníci jejich, bydlící v území československé republiky, budou účastni péče podle tohoto zákona, budou-li zdejším státním příslušníkům, bydlícím v jejich území, přiznány obdobné výhody.

Obce jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministru sociální péče se ukládá, aby jej provedl, dohodna se s ministry vnitra, Národní obrany, financí, školství a národní osvěty a zdravotnictví a tělesné výchovy.

Vláda se vyzývá, aby do invalidních komisí, jež mají vykonávati sociálně lékařské prohlídky podle § 3 ad 2 zákona o organisaci péče o válečné poškozence povolávala vedle lékařů a zástupců státní správy také zástupce invalidů a hlavních skupin zaměstnavatelských a dělnických podle povahy okresu a pokud možno na základě návrhů příslušných organisací.