Těžké
drahotní poměry válečné nejtížeji
dolehly na ony dělníky, kteří před
válkou neb za války byli postiženi úrazem.
Byl jim vyměřen
při úplné neschopnosti pracovati nejvýše
60% důchod z jejich výdělku v době
úrazu nebo při úrazu, po 1. červenci
1917 nejvýše důchod 64 3/4%.
Vydělal-li si tedy
dělník v době úrazu před válkou
1583 K 51 h - jakž ukazuje zcela určitý případ
- byl mu při úplné neschopnosti k výdělku
vyměřen 60% důchod částkou
950 K 16 h ročně, t. j. 79,18 korun měsíčně.
Jak dotčený
dělník mohl se svou čtyřčlennou
rodinou s touto almužnou "přežít"
hrozná léta války, jest naprostou záhadou.
A tento případ není nejhorší.
Jest povinnosti lidskosti,
aby strašné poměry těchto hrdinů
práce byly co nejrychleji zlepšeny a učiněny
aspoň trochu snesitelnými.
Proto podepsaní
navrhují, aby do projednávaného právě
vládního návrhu zákona o pojištění
dělníků, kteří utrpěli
úraz, byla pojata ustanovení:
1. kterými by byly zvýšeny podle
dnešních
drahotních poměrů všem invalidům
jejich úrazové důchody,
2. kterými by bylo
postiženým umožněno, aby přijetím
zaměstnáni, k němuž jsou schopni, zlepšili
své příjmy, aniž by jim proto hrozilo
snad sníženi úrazové renty,
3. kterými by byla
dána postiženým okamžitá přiměřená
výpomoc jednou pro vždy jako odškodnění
za léta válečná.
Návrh tento budiž
přikázán výboru sociálně-politickému,
aby mohl býti projednán v subkomité zároveň
s připravovaným vládním návrhem
zákona o pojištění dělníků,
kteřsí utrpí úraz.