Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Naprostý nedostatek bytů - zejména zdravých obydlí pro stavy střední a dělnické ve Velké Praze - jenž rozmachem a očekávaným vzrůstem hlavního města republiky den ode dne bude citelnější, vyžaduje co nejrychlejší odpomoci vhodnými novostavbami. Provádění jich jest ale nyní stíženo, ne-li vůbec znemožněno, značným nedostatkem stavebních hmot a vysokou cenou jak materiálu, tak práce. Odpomoci lze tu za nynějších mimořádných poměrů mimo jiné úlevami oproti předpisům stavebního řádu, jež by směřovaly hlavně k menší spotřebě stavebních hmot a tím i k zmenšení potřeby pracovních sil a v konečném výsledku k snížení stavebního nákladu.

Návrh na vydání zákona o těchto úlevách podali členové Národního shromáždění inž. Jos. Rotnágl a soudruzi Národnímu shromážděni dne 29. ledna 1919. (Tisk č. 430.)

Téměř současně vyšel stejný podnět z ministerstva veřejných prací, jež svolalo za příčinou součinnosti odborných kruhů a zájemníků ankety na dny, 12., 21. a 27. února 1919, kde projednáván byl návrh úlev, vypracovaný panem arch. Velichem, stav. radou hlav. města Prahy.

Výsledek společných porad vyzněl v jednotný návrh úlev, jenž tvořil podklad jednání meziministerské porady, na níž byla stanovena osnova tohoto zákona. Aby jeho vydání bylo vzhledem k počínajícímu stavebnímu období co nejvíce urychleno, technický výbor vyžádal si uvedenou osnovu zákona od ministerstva veřejných prací v krátké cestě, ve své schůzi dne 3. dubna ji projednal a dnes s touto zprávou Národnímu shromáždění předkládá ke schválení.

Dle článku I. osnovy má býti tento zákon omezen jen na čas trvání nynější bytové nouze.

Článkem I. jest přesně ohraničeno, pro které stavby úlevy tímto zákonem stanovené lze povoliti; jsou to "obytné domy obecně prospěšné", t. j. obytné domy budované obcemi aneb obecně prospěšnými stavebními sdruženími ve smyslu zákona ze dne 22. prosince 1910 č. 242 ř. z., jakož i obytné domy, jejichž stavebník prohlásil závazně, že vyhražuje ministerstvu sociální péče právo stanoviti nájemné. Stavební úlevy ty mají přispěti jen k obecnému dobru, nemají tedy zvyšovati podnikatelský zisk.

Ustanovení podrobností a zásad platných pro stanovení nájemného, ministerstvu sociální péče vyhraženého, není předmětem zákona a ponechává se mlčky cestě nařizovací jmenovanému ministerstvu.

Článek II. určuje úlevy jednotlivě a to doplňky k příslušným paragrafům platného stavebního řádu.

Úlevy ty vztahují se na počet pater a světlou výšku obytných místností (§ 73), na nahodilé zatížení pro statické výpočty (§ 74), na použití stropnic jakožto vazných trámů (§ 75), na zřízení klosetu v koupelně místo samostatného záchodu (§ 83), na snížení šířky ulic, zřízení jich i chodníků v částech obce s rodinnými domy přízemními s podkrovím a s průčelními zahrádkami, jakož i na zřízení skupiny domů a na ohražení stavebních pozemků (§ 98), na rozšíření platnosti ustanovení V. části platného stavebního řádu i na domy vyšší dvou pater (§ 100), na konstrukci zdi a stropů, jakož i na zdi požární (§ 101), na schody v obytných domech pro jednu rodinu, přízemních s podkrovím (§ 102), na krytinu takových domů (§ 103), na zřízení stěn a stropů v podkroví domů s jedním bytem podkrovním (§ 104), na vzdálenost průčelí volně stojících domů a jich skupin od hranic sousedních a přípustnost předložených schodů, zevnějších ramp a přízemních teras (§ 105), na zřízení a úpravu žump (§ 108) a konečně na lhůty ku podání stížností a ku jich vyřízení (§ 126).

Článkem III. jest vzhledem k počínajícímu stavebnímu období stanoveno, že zákon ten nabývá účinnosti ihned dnem vyhlášení.

Článkem IV. vyhraženo jest ministru veřejných prací v dohodě s ministrem sociální péče právo ustanoviti, kdy zákon pozbývá platnosti.

Článkem V. pověřuje se ministr veřejných prací prováděním tohoto zákona.

Technický výbor navrhuje:

Slavné Národní shromáždění račiž se usnésti, aby předložená osnova byla nezměněně uzákoněna a aby zákon nabyl v den vyhlášení v celém rozsahu účinnosti.

Za platnosti ustanovení § 98 a 99 stavebního řádu daného zákonem ze dne 10. dubna 1886 č. 40 z. z. povolují se po čas trvání nynější bytové nouze pro stavby obytných domů, prováděné obcemi neb obecně prospěšnými stavebními sdruženími ve smyslu zákona ze dne 22. prosince 1910 č. 242 ř. z., následující v II. článku tohoto zákona uvedené doplňky a změny jednotlivých paragrafů shora jmenovaného stavebního řádu.

Tytéž změny a doplňky povolují se také pro stavby obytných domů prováděné jinými fisickými neb právními osobami, ale jen tenkráte, vyhradí-li právoplatným reversem, předloženým stavebnímu úřadu současně se žádostí za stavební povolení, ministerstvu sociální péče právo stanoviti nájemné v dotyčných domech.

Obytné domy označené v obou předcházejících odstavcích pokládají se ve smyslu tohoto zákona za obecně prospěšné.

Následující paragrafy stavebního řádu ze dne 10. dubna 1886 č. 40 z. z. doplňují a případně mění se takto:

V obytných domech obecně prospěšných může stavební úřad dovoliti výjimečně mimo přízemek pět pater, je-li světlá výška obytných místností 2·60 m a nejsou-li podzemní místnosti určeny pro obývání; obydlené podkroví, jakož i polopatro jest počítati za celé patro.

Při budovách, pro něž bylo povoleno pět pater, dělení přízemku se nepřipouští.

V obytných domech obecně prospěšných lze snížiti světlou výšku obytných a pracovních místností v patrech, jsou-li stropy rovné, až na 2·60 m, světlou výšku obytných místností v podkroví až na 2·50 m a to nejméně pro polovinu podlahy.

Při obytných domech obecně prospěšných může stavební úřad ohledně výše nahodilého zatížení pro statický výpočet stropů připustiti úlevy od nyní obvyklých předpisů, uzná-li je z ohledů bezpečnosti za přípustné; pro nahodilé zatížení nad stropem posledního patra možno připustiti 150 kg na 1 m² i když nad tímto stropem jest navrženo obytné podkroví.

V obytných domech obecně prospěšných možno stropnic stropů nejvyššího patra použíti jako vazných trámů krovu; styky ostatních částí krovu se stropnicemi tvořícími jeho vazné trámy nutno však vhodným způsobem tak upraviti, aby při požáru bylo zabráněno rychlému přenesení ohně.

Pro malé byty v obytných domech obecně prospěšných lze připustiti tam, kde voda ku splachování jest zavedena, zřízení klosetu v koupelně místo samostatného záchodu, je-li koupelna z předsíně přístupna a odpovídá-li předpisům § 83. o osvětlení a větrání záchodů.

V území stavebním úřadem takto stanoveném lze povoliti, jde-li o část obce s rodinnými domy přízemními s podkrovím a se zahrádkami před průčelím domů menší šířky ulic, než stanoveny jsou v § 2. platného stavebního řádu, pod 10 m však jen tehdy, zřídí-li se před průčelím domů zahrádky nejméně 5 m hluboké a má-li dotyčná ulice po obou stranách chodníky nejméně 1·50 m široké a jízdní dráhu nejméně 4 m širokou.

V částech obce těchto úlev požívajících budiž zřízení zahrádek před průčelím domů pravidlem; jedině v postranních ulicích, kde se v budoucnosti nedá očekávati větší frekvence, možno vyjímečně upustiti od zahrádek před průčelím domů; pak jest ale stanoviti šířku těchto ulic nejméně 10 m.

Šířka pouhých přístupů do vnitř bloků s domy v zahradách může býti menší než 10 m i když nejsou splněny předem uvedené podmínky.

Jízdní dráhy ulic mohou se zříditi také jen makadamované, chodníky pak škvárové neb pískované s kamennými neb betonovými obrubami.

V ulicích postranních jest přípustno zříditi chodník také jen po jedné straně; jeho šířka budiž pak nejméně 2 m.

Kromě jednotlivých domů volně stojících jsou přípustny též skupiny řadových domů s uličním průčelím největší délky 50 m.

Řešení vzhledu těchto skupin budiž však po stránce architektonické jednotné a před započetím stavby jedné budovy této skupiny musí býti zajištěna stavba všech ostatních budov téže skupiny tak, aby celá skupina byla během dvou roků vystavěna.

V částech obce těchto úlev požívajících hražení pozemků z plného zdiva není přípustné.

Ploty na straně ulice stačí provésti do výše jen 1 m; pro skupiny domů musí býti ploty řešeny souladně.

Pro obytné domy obecně prospěšné platí ustanovení této V. části stavebního řádu i tehdá, jsou-li vyšší dvou pater.

U obytných domů obecně prospěšných mohou se prováděti zevnější a střední zdi, pokud jde o domy přízemní s podkrovím, jakož i o nejvyšší dvě patra domů vyšších v síle 30 cm, jsou-li stavěny z pálených cihel a není-li světlá výška pater větší 2·60 m a nepřesahuje-li hloubka traktu ve světlosti 5·50 m; sesílení těchto zdí v nižších patrech jest provésti tak, jak toho statický výpočet vyžaduje.

Při probíhajících stropních konstrukcích, uložených na hlavních zdech, mohou býti cihelné střední zdi přízemních domů s podkrovím provedeny v síle jen 15 cm, s komínovými tělesy přiměřeně upravenými, nepřesahuje-li světlá výška místností 2·6 m a světlá hloubka traktu 5·5 m.

Příčky dělící místnosti téhož bytu stačí provésti při volbě cihel 8 cm, při volbě jiných hmot a zvláštních konstrukcí 5 cm silné.

Cihelné klenby až do rozpnutí 1·20 m lze prováděti v síle čtvrt cihly.

Veškeré úlevy týkající se tlouštky zevnějších zdí lze poskytnouti jen tehdy, budou-li tyto zdi opatřeny vhodnou omítkou proti promočení deštěm a bude-li postaráno o dostatečné vytápění obytných místností k těmto zdem přiléhajících cirkulačními kamny. Zdi a stropy lze prováděti také dle různých nových způsobů z jiných stavebních hmot než z cihel, z lomového kamene a ze dřeva, pak-li tyto zdi a stropy dostatečně isolují, jsou-li bytelné, z ohledů zdravotních nezávadné a bude-li jejich únosnost stavebníkem prokázána na základě statických výpočtů a případných zkoušek.

Požární zdi domů přízemních s podkrovím stačí provésti jen k nespalné krytině; uzavírají-li tyto zdi podkrovní místnosti podřízené, neobydlené, možno je provésti na stranách sousedních domů v síle jen 8 cm, je-li postaráno o jejich vyztužení sesilujícími pilířky.

Volně stojící obytné domy přízemní s podkrovím mohou býti stavěny také ze dřeva na zděné podezdívce; jsou-li jejich stěny zřízeny jako trámové kostry oboustranně prkny pobité, musí býti tyto stěny uvnitř budovy opatřeny hladkou rákosovou omítkou; stěny roubené omítati netřeba.

V obytných domech pouze pro jednu rodinu určených, přízemních s podkrovím v němž se nalezají nejvýše tři obytné místnosti, lze zřizovati schody zcela dřevěné v šířce nejméně 90 cm bez omítky spodem i tehda, není-li v budově druhého ohnivzdorného schodiště; tyto dřevěné schody musí však vycházeti z předsíně, neb z některé obytné místnosti. Profil stupňů lze připustiti až do 20/25 cm.

Pro volně stojící domy rodinné přízemní s podkrovím, jakož i pro skupiny těchto domů připouští se kryt šindelový, neb doškový, je-li proti ohni impregnovaný. Krytiny barevnými cementovými taškami lze použíti jen nevzorkované.

Výška podkrovních místností domů obecně prospěšných stanovena jest v doplňku § 73.

Jde-li o domy s jedním podkrovním bytem možno ku zřízení téhož použíti dřevěných stěn, opatřených po obou přístupných stranách omítkou; stropy nemusí býti v něm omítnuty.

U obytných budov, volně stojících ustanovuje se vzdálenost jádra zdiva středu postranního průčelí od sousední hranice dvěma třetinami výšky domu, měřené ve středu postranního průčelí od terainu k náběhu střechy; je-li však v postranním průčelí k sousedu štít, měří se výška od terainu k srovnané výšce tohoto štítu. Tato vzdálenost od sousedních hranic nemusí býti však větší než polovina v § 2 platného stavebního řádu ustanovené šířky krátkých ulic postranních a příčných. V takto stanoveném isolačním prostoru může stavební úřad povoliti malé výstupky, předložené zevnější schody, rampy a přízemní terasy.

Obdobná ustanovení platí o krajních domech při skupinovém zastavení. Na stranách k sousedu buďtež střechy těchto skupin opatřeny dle možnosti valbami buď úplnými aneb částečnými.

Žumpy dle § 81 stavebního řádu zřízené lze připustiti, kde není veřejné kanalisace a je-li o jich pravidelné vyprazdňování a čištění řádně postaráno.

Vnější líc zdiva těchto žump musí býti vzdálen nejméně 50 cm od zdiva domů, k nimž přináležejí a nejméně 2·0 m od sousedních hranic. Prostor mezi zdivem žumpy a domu budiž vyplněn upěchovaným jílem.

Lhůty pro podání stížností u všech instancí snižují se, pokud jde o domy obecně prospěšné na 8 dní; stížnosti ty musí býti vyřízeny co nejrychleji, nejpozději v nepřekročitelné čtyřnedělní lhůtě.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Nařízením ministra veřejných prací v dohodě s ministrem sociální péče bude stanoveno, kdy tento zákon pozbývá platnosti.

Ministru veřejných prací se ukládá, aby tento zákon provedl.