Před půlstoletím uzákoněn byl
poměr mezi služebným personálem a zaměstnavateli.
Duch zákona odpovídá absolutistickému
režimu tehdejšímu. Již pojmenování
zaměstnavatele jako "služebního pána"
mluví samo, s jakého hlediska posuzován byl
poměr zaměstnavatele k zaměstnanému.
Ne poměr rovného k rovnému, nýbrž
pána k poddanému byl zákonem stanoven a stačí
jen uvésti některá ustanovení zákona
ze dne 7. dubna 1866, kterým se pro království
České s výjimkou města Prahy zavádí
čelední řád, aby jasně vynikla
nemožnost trvání nejen tohoto zákona,
ale i všech podobných zákonův ostatních
zemích Československé republiky.
Doba služební podle § 9. stanovena na 1 rok v
zemědělství, jinde na tři měsíce.
Jaký je život zaměstnaného, seznal-li
již v prvých dnech zaměstnání,
že místo spokojené práce čeká
naň jen rafinovaná dresura po celý rok?
Záhadou je § 11.; podle něho nesmí se
služební osoba vzdalovati práce ve dnech zrušených
svátků, v německém textu "an
den aufgehobenen Feiertagen". Které svátky
jsou tím míněny, kdo je má zrušiti
a kdo by byl měl odvahu je rušit krátce po
uzavření konkordátu s Římem,
není možno si domysliti. Spíše zdá
se, že "služebnímu pánu" ponechala
se možnost zrušiti kdykoliv klid práce ve svátky.
Omezování vycházek v § 12. bez dovolení
"pána", naprostý nedostatek pojištění
v nemoci v § 20. jsou dalšími ukázkami
neudržitelnosti trvání tohoto zákona
a zákonů jemu podobných.
Přímo pobuřující jsou §§
24. a 25.
Podle § 24 může služební osoba jen
tehdy zrušiti služební poměr, zemřel-li
"služební pán", když dědicové
nechtějí jej dále držeti. Tedy: Líbí-li
se zaměstnaný, smí zůstati, ale nemá
naprosto práva odejíti, když jemu se nelíbí
nový pán.
Totéž podle § 25. platí při převzetí
vlastnictví kupem, výměnou nebo nájmem
do vlastnictví cizího.
Je tedy služební osoba kusem inventáře,
který bez vlastního rozhod nutí může
býti odevzdán někomu, s nímž
smlouvy služební neuzavíral.
Citovaná ustanovení jsou v naprostém rozporu
se svobodným postavením občanů a občanek
v republice a podepsaní proto navrhují:
Národní shromáždění ukládá
ministerstvu pro sociální péči spolu
s ministerstvem vnitra, aby v nejbližší době
předložilo osnovu zákona, kterým se
čelední řády v oblasti Československé
republiky zrušují a kterým se upravují
poměry zaměstnaných služebních
osob k jejich zaměstnavatelům a naopak, a to podle
přání a potřeb a po slyšení
dotčené třídy pracujícího
lidu.
Návrh tento budiž přikázán sociálně
politickému výboru.