Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Ministr financí se zmocňuje, aby za účelem uložení dávky z majetku nařídil soupis veškerého nemovitého jmění, nacházejícího se na území Československého státu, jakož i soupis knihovních pohledávek, zapsaných v pozemkových knihách téhož státu, pokud po právu trvají, dále, aby nařídil soupis nemovitého majetku nacházejícího se mimo území tohoto státu, jestliže majitelé v území republiky Československé bydlí, nebo nejméně 1 rok se zdržují.

Soupis tohoto jmění staniž se podle stavu ze dne 1. března 1919 a podle přihlášky posledního majitele. Nabyl-li někdo jmění podrobeného soupisu podle 1. odst. v době po 1. březnu 1919 až do dne přihlášky, je podroben povinnosti soupisové nejen on, nýbrž i zcizitel.

Při soupisu nemovitostí budiž vybírán manipulační poplatek ve výši 1/4% čisté hodnoty nemovitosti, při soupisu pak knihovních pohledávek 1/2%ní poplatek podle výše jich nominelní hodnoty, leč by soupisem povinný prohlásil, že se pohledávky vzdává a postupuje ji státu. V takovém případě je stát oprávněn, dáti převod na sebe zajistiti knihovně. Tento postup nepodléhá poplatku převodnímu.

Ministr financí se zmocňuje, by nařízením tento manipulační poplatek v uvážení hodných případech slevil, nebo by některé předměty osvobodil od poplatku.

Soupisu podléhají též práva, která sluší podle § 298 obč. zák., jakož i podle jiných zákonných ustanovení řaditi k věcem nemovitým, pak práva spojená s nemovitostmi nebo na nich vězící, avšak jen potud, pokud jich cena není zahrnuta v ceně nemovitosti a pokud práva ta mohou nésti nějaký příjem.

Rovněž z hodnoty těchto práv vybírati jest manipulační poplatek a to 1/4% z hodnoty práv prohlášených za nemovitosti, anebo spojených s nemovitostmi, a 1/2% z hodnoty práv vězících na nemovitostech.

Příslušenství, jež sluší považovati podle §§ 293., 294., 296. a 297. všeob. obč. zák. za nemovitosti, podléhá soupisové povinnosti podle tohoto zákona jen potud, pokud nemají tyto věci býti sepsány již podle nařízení vlády z 10. dubna 1919, č. 185 sb. z. a n. jako věci movité.

Zásady, podle nichž se má stát ocenění nemovitostí a práv, jakož i řízení soupisové, buďtež ustanoveny nařízením.

Ministr financí se zmocňuje, aby uložil těm, kdo přihlášku činí, aby její správnost stvrdili přísahou pod následky trestního zákona, stanovenými pro křivé svědectví.

Přihláška nebo stvrzení přísahou, mohou býti vynuceny pokutou pořádkovou až do 5000 korun, která může býti podle potřeby od úřadu vyměřujícího daně opětně uložen. O rekursu rozhoduje zemský finanční úřad s konečnou platností.

Každý občan, usedlý v Československé republice, má při zjišťování jmění svědeckou a znaleckou povinnost a zbavuje se při svém svědectví mlčenlivosti, pokud je zákonem uložena, jakož i povinnosti, zachovat obchodní tajemství, a neplatí pro něho jako svědka ustanovení § 153. tr. ř.; ani on sám, ani osoby uvedené v § 152 tr. ř. nemohou býti stíhání trestně, disciplinárně, nebo důchodkově, vyjde-li z jeho svědecké výpovědi na jevo, že buď on sám, neb osoby jmenované v § 152. tr. ř. dopustily se nějakého trestního činu.

Ministr financí se zmocňuje, aby za účelem k urychlenému provedení těchto opatření zavedl občanskou pracovní povinnost pro úřady veřejné a osoby i ústavy soukromé, nadal je právy a povinnostmi úředních osob a ústavův a poskytl jim právo rekvisice potřebných předmětův a nutných úkonů k dosažení těchto úkolů, dále, aby provedl potřebná dočasná omezení po stránce osobní i hospodářské, a konečně, aby stanovil výjimky ze zákona o nedělním klidu a ze zákona o 8hodinné době pracovní.

Provedením soupisu mohou býti pověřeni soudy a notáři.

Kdo by zúmyslně přihlášky nepodal, anebo zúmyslně učinil údaje nesprávné, nebo neúplné, budiž rádnými soudy potrestán pro přestupek vězením (na území druhdy uherském uzamčením [zátvorem]) od jednoho týdne až do 6 měsíců, nebo peněžitou pokutou do 50.000 korun. Tyto oba tresty mohou být uloženy společně. Délka trestu na svobodě, uloženého při nedobytnosti pokuty, jakož i úhrn doby tohoto náhradního trestu a hlavního trestu na svobodě nesmí převyšovati dobu jednoho roku.

Kdo by tiskem, nebo veřejně, slovem, nebo jakýmkoliv způsobem, soupisovou akci úmyslně rušil, bude, pokud zde není skutkové povahy těžšího trestního činu, potrestán řádným soudem pro přestupek vězením, a je-li souzen na území druhdy uherském, uzamčením (zátvorem) od 6 neděl do 6 měsíců nebo peněžitou pokutou od 500 K do 2000 K. Oba tyto tresty mohou být uloženy vedle sebe. Délka trestu na svobodě uloženého při nedobytnosti pokuty, jakož i úhrn doby tohoto náhradního trestu a hlavního trestu na svobodě nesmí převyšovati dobu jednoho roku.

Peněžité pokuty uložené podle § 9. a 10. připadají státnímu pokladu.

Ministr financí se zmocňuje, aby také i mimo případy §§ 9. a 10. stanovil tresty na penězích a na svobodě s vyloučením trestů soudních pro porušení jiných ustanovení vydaných na základě tohoto zákona.

Ministr financí se zmocňuje, by nařízením ustanovil, za jakých podmínek může odpadnouti dodatečná daň, nebo poplatek, nebo trestní stíhání ohledně dosavadních nesprávných udání při vyměřování daní přímých, poplatkův a vojenské taxy.

§ 14.

Provedením tohoto zákona pověřují se ministři financi a spravedlnosti.

§ 15.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministerstvo financí odůvodňuje předložený návrh zákona o soupisu nemovitostí za účelem uložení dávky majetkové takto:

Zákonem ze dne 25. února 1919, c. 84 Sb. z. a n. byl finanční ministr zmocněn, aby provedl soupis jmění za účelem uložení majetkové dávky. Jmění, na které se vztahuje tento zmocňovací zákon, jest: Válečné půjčky rakousko-uherské, pokladniční poukázky Rakousko-uherské banky, veškeré peněžní vklady, podíly členské a závodní, neknihovní pohledávky, cenné papíry cizozemské a domácí jakéhokoli druhu, zlato a stříbro mincované i nezpracované, zlaté a stříbrné mince domácí i cizí, oběžné, obchodní i z oběhu vzaté, cizozemské papírové peníze, věci movité, sumy vydané za války na přepychové předměty a sbírky, a konečně pojistky životní na kapitál a důchod a pojistky na zásoby zboží.

Nevztahoval se tedy zákon tento na jedno z nejdůležitějších odvětví jmění, totiž na nemovitosti a pak na knihovní pohledávky.

Předpis dávky z majetku jest ovšem bez soupisu nemovitosti a neknihovních pohledávek nemyslitelný. Může býti proveden arci jen novým zmocňovacím zákonem.

Soupisu musí samozřejmě podléhati veškeré nemovité jmění na území Československé republiky (princip territoriality), dále bude třeba pojmouti do majetkové dávky také nemovitosti příslušníků Československého státu, ležící v cizozemí (princip personality), pokud tito příslušníci na území Československého státu bydlí, nebo se zde delší dobu zdržují.

Doba, podle níž soupis má se konati, musí býti ve shodě s dobou, určenou pro soupis ostatního jmění (§ 14. zmocň. zák. č. 84. ex 19.), totiž dle 1. března 1919.

Manipulační poplatek pro soupis nemovitostní určen v návrhu zákona jednou čtvrtinou procenta čisté hodnoty nemovitosti. Uváží-li se, že manipulační poplatky byly při jiných předmětech majetkových (peněžní vklady, podíly, neknihovní pohledávky, cenné papíry) zmocňovacím zákonem ze dne 25. února 1919 určeny ve výši půl procenta hodnoty, nutno přiznati, že tímto návrhem zákona navržený poplatek jedné čtvrtiny procenta z čisté hodnoty jest velmi mírný.

Poplatek pro soupis knihovních pohledávek určen v návrhu tohoto zákona v souhlasu s poplatkem pro soupis neknihovních pohledávek půl procentem nominelní její hodnoty. Poněvadž však ve skutečném životě se přihází, že i zcela zaplacené pohledávky figurují dále v pozemkových knihách jako pohledávky po právu stávající, bylo by to zajisté křivdou pro takového formálního věřitele, aby byl nucen zaplatiti řečený poplatek. Návrh zákona tudíž mu dovoluje takové beztak formální pohledávky se vzdáti a postoupiti ji státu a vyhnouti se tímto způsobem poplatku.

Se stanoviska právního náležejí mezi nemovitosti též práva. Na tato bylo pamatováno v § 2. zákonného návrhu.

S téhož stanoviska sluší považovati za věci nemovitá příslušenství podle §§ 293-297 a) obč. zák. Poněvadž bylo již vydáno nařízení o soupisu movitostí, z nichž příslušenství v právním smyslu nebylo vyjmuto, bylo třeba, aby se předešlo všelikému nedorozumění, učiniti zmínku o příslušenství také v návrhu tohoto nového zákona. To se děje v § 3.

Řízení jako formální část jest lépe ponechati moci nařizovací již také vzhledem k tomu, že nejdůležitější součást řízení, totiž oceňování nemovitostí, bude vyžadovati velmi zevrubného a přesného šetření.

K zajištění soupisu jest nutno zmocniti ministra k donucovacím prostředkům administrativním, jako jsou pořádkové pokuty. Dále jest nutno sáhnouti k ustanovením zcela mimořádným, která jsou uvedena v úplném souhlasu se zmocňovacím zákonem ze dne 25. února 1919 - v § 6. a 7. tohoto návrhu.

Jelikož při soupisech ostatního jmění jsou finanční orgány zaměstnány až do krajnosti, pověřuje § 8. návrhu provedením soupisu ve srozumění s ministerstvem spravedlnosti soudy, to již také z toho důvodu, že zvláště soudům jako knihovním úřadům je velmi lehce možno provésti kontrolu přihlášek jak nemovitostí samých, tak i neknihovních pohledávek.

Aby pak soudům dostalo se podpory ku pracím soupisovým, ukládá návrh zákona provedení soupisu vedle soudů též notářům.

Provedení této tak důležité akce musí býti též zajištěno tresty, které mají mít i v mínění obecenstva vážnější ráz; toho se dosáhne nejlépe tím, když se přenese kompetence rozhodování o těchto trestech na řádné soudy. Moci nařizovací však nelze stanoviti kompetenci řádných soudů a jest tudíž nutno stanoviti ji již v zákoně samém. Za tím účelem jest nevyhnutelno přesně vyznačiti skutkové povahy jednotlivých deliktů a výměrů trestů již v zákoně samém. To činí §§ 9. a 10. návrhu.

Na menší provinění stačí tresty administrativní, jež normovati může moc nařizovací sama. K tomu zmocňuje ministra financí návrh zákona v § 12.

Finanční výbor souhlasí s touto vládní důvodovou zprávou, a za souhlasu ministra financí doplnil vládní návrh předloženého zákona takto:

V § 1. ohledně sproštění poplatků při převodu nemovitostí na stát.

V § 2. ohledně stanovení manipulačního poplatku z hodnoty práv prohlášených za nemovitosti, nebo spojených s nemovitostmi (1/4%) a hodnoty práv vězících na nemovitostech (1/2%).

V § 5. odstavec druhý zněním: »Přihlášku, nebo stvrzení přísahou« atd.

Konečně zařaděn byl do zákona nový § 13., týkající se amnestie, takže § 13. podle návrhu vládního je nyní § 14. a § 14., nyní § 15.