Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Státně zřízenecký výbor skončil dne 21. května 1919 jednání o otázce, která v zájmu spravedlnosti musila býti konečně upravena.

Mezi státními zaměstnanci nalézá se 154 osob zapomenutých a stále opomíjených, stav zaměstnanců, na nějž nejškodlivěji a nejkrutěji působil zákon o certifikatistech z roku 1872.

V roce 1897 při zavedení nového civilního soudního řádu vyzvalo ministerstvo spravedlnosti soudní oficianty, tehdy diurnisty, aby o místa soudních sluhů žádali, ježto byl nedostatek uchazečů certifikatistů.

Tehdy byly hmotné poměry soudních sluhů, jsouce trvalými místy služebními, výhodnější a proto diurnisté, davše se zlákati a očekávajíce od vlády vždy jen spravedlnost, zaměnili svá místa diurnistů v místa soudních sluhů. Želeli však záhy svého kroku. Neboť ať většina z nich měla schopnosti kancelářských úředníků, byli oni, jsouce necertifikatisty, opomíjeni a odstrkováni. V krátké době následovalo jedno nařízení vládní za druhým a na úkor sluhů necertifikatistův upravovány byly služební poměry certifikatistů-sluhův a militaristů vůbec.

Zákonem ze dne 18. února 1919/XIX č. 89. zařaděni podle § l. cit. zákona kancelářští oficianti do tří nejnižších tříd hodnostních a to i beze zkoušek, které pro kancelářské soudní úředníky nařízeny jsou. Bylo tedy třeba, aby předlohou touto i soudní podúředníci a sluhové, kteří vykonali stanovené zkoušky a to I. a II. zkoušku kancelářskou a zkoušku knihovní, zařaděni byli do tří nejnižších tříd hodnostních a tím aby pro ně Národní shromáždění učinilo aspoň totéž, co výbor učinil pro oficianty. Státně zřízenecký výbor jest přesvědčen, že oprávněné roztrpčení zmizí tím jistěji, když uvedená kategorie státních zaměstnanců jmenována bude kancelářskými úředníky do tří nejnižších tříd, každý podle počtu let odsloužených.

V ohledu finančním není námitek. Zástupce min. financí pod dojmem prohlášení zástupce min. spravedlnosti prohlašuje, že min. financí nemá příčinu z důvodů finančních odepříti provedení zákona. Podle podrobného seznamu jmen a míst činí náklad na tuto úpravu na př. v Čechách 67.640 K, na Moravě 30.420 K.

Pro zlepšení služebních poměrů soudních sluhův a podúředníků o kterých zákon tento jedná, mluví tedy tytéž důvody, jak u oficiantů, poněvadž mají:

1. totéž nařízené školské vzdělání,

2. složili kancelářské a knihovní zkoušky a konečně

3. jde o zaměstnance státní, kteří pověřeni jsou samostatnými pracemi kancelářských úředníků.

Proto zasluhují, by se toho, co ve prospěch oficiantů bylo vykonáno, použilo také pro jmenované zaměstnance.

Ze všech těchto důvodů navrhl státně zřízenecký výbor osnovu zákona.

Dodatek ke zprávě státně zřízeneckého výboru.

Předsednictvo Národního shromáždění československého zaslalo předchozí zprávu ministerské radě dne 23. května t. r. a vyžádalo si v duchu usnesení klubovních předsedů zásadní souhlas. K poukazu presidia min. rady sděluje ministerstvo spravedlnosti přípisem čís. 12055/19 ze dne 3. června t. r. předsednictvu Národního shromáždění, že ministerstvo spravedlnosti, dohodnuvši se s ministerstvem financí, nemá proti osnově zákona, tak jak ji navrhuje státně zřízenecký výbor, jíž upravují se služební poměry kvalifikovaných soudních sluhů a podúředníků zásadních námitek, že však ministerstvo spravedlnosti upozorňuje, že v čl. I. při slovech »jako kancelářští oficianti« vhodno bylo by dodat slovo »zkoušení«, aby odstraněna byla případná pochybnost, podle kterého z obou způsobů počítání zákona z r. 1919 jest se zachovati.

Předsednictvo Národního shromáždění pod ř. 1814 vrátilo zprávu státně zřízeneckému výboru, aby týž vzal upozornění ministerstva spravedlnosti na vědomí a podle toho se zařídil.

Státně zřízenecký výbor ve schůzi své dne 25. června t. r. konané doplnil článek I. ve smyslu žádosti jmenovaného ministerstva a bude zníti navržený zákon takto:

Zákon o služební pragmatice ze dne 25. ledna 1914 doplňuje se takto:

Soudní sluhové a podúředníci, kteří do 1. ledna 1919 vykonali zkoušky, určené pro kancelářské úředníky, totiž I. zkoušku kancelářskou a knihovní, nebo I. zkoušku kancelářskou, zkoušku pro konceptní pomocníky nebo II. zkoušku kancelářskou, jmenují se kancelářskými úředníky hodnostních tříd podle služebních let a týmž způsobem, jako kancelářští oficianti zkoušení a buďtež po svém jmenování úředníky postupně podle uprázdněných míst zařaděni mezi kancelářské úředníky.

Provedení zákona ukládá se veškerému ministerstvu.

Účinnost zákona nastává dnem 1. června 1919.