Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Státně-zřízenecký výbor zaměstnával se návrhy tisk 746 a 865, které byly podány členy Národního shromáždění Buřívalem, Vojtou a soudruhy, o převzetí venkovských poštovních sluhů do kategorií sluhů státních, náležejících do zákona ze dne 25. ledna 1914, po případě aby upraveny byly částečně hmotné poměry poštovních zřízenců, přespolních listonošů, poštovních sluhů plně zaměstnaných, jakož i zřízenců zaměstnaných při poštovních úřadech. V té době předložilo ministerstvo pošt a telegrafů vládní návrh, který po návrhu referenta vzat byl za podklad jednání a dne 25. června ve státně-zřízeneckém výboru v 1. i 2. čtení projednán, aby hned po té dostal se na pořad jednání v Národním shromáždění.

Ministr pošt a telegrafů podání vlastního návrhu odůvodňoval takto:

»30. března 1919 podal člen Národního shromáždění Buříval a soudr. návrh na převzetí venkovských poštovních sluhů do kategorie sluhů státních (tisk č. 746). Obdobný požadavek byl přednesen v návrhu člena Národního shromáždění Vojty a soudruhů, z 25. dubna 1919 (tisk č. 865).

K předmětu tomu se podotýká toto:

V oboru poštovní a telegrafní správy používá se jiného sluhovského personálu u poštovních úřadů státních a jiného u poštovních úřadů třídních.

U poštovních úřadů státních obstarávají služební výkony - nehledě k telegrafním poslíčkům - výpomocní poštovní sluhové, sluhové poštovního úřadu a poštovní podúředníci, kdežto u poštovních úřadů třídních jest za tím účelem používáno venkovských poštovních sluhů, přespolních listonošů a sluhovských sil na výměrek.

Služební a platové poměry výpomocných poštovních sluhů upraveny jsou nařízením bývalého ministerstva obchodu z 15. října 1902, ř. z. č. 200, z 23. března 1907, ř. z. č. 88, ze 27. září 1911, ř. z. č. 193, a z 25. ledna 1914, ř. z. č. 22.

Sluhové poštovního úřadu a poštovní podúředníci jsou sluhovskými orgány patřícími do kategorie služebnictva státního ve smyslu článku II. zákona z 25. září 1908, ř. z. č. 204. Platí tudíž pro ně nařízení veškerého ministerstva z 22. listopadu 1908, ř. z. č. 234 a zákony z 25. ledna 1914, ř. z. č. 15. a 16. Pro obor poštovního a telegrafního ústavu byly osobní poměry sluhů a podúředníků, spadajících pod zákon z 25. září 1908, ř. z. č. 204, upraveny nařízením bývalého ministerstva obchodu z 11. března 1910, ř. z. č. 48.

Služební a mzdové poměry sluhovských sil u poštovních úřadů třídních jsou upraveny nařízením býv. min. obchodu z 21. června 1910, ř. z. č. 119, p. a t. v. č. 89, kteréžto nařízení platí nyní od 1. února 1919 i pro poštovní úřady III. třídy. Některá ustanovení tohoto nařízení byla změněna nařízením bývalého ministerstva obchodu z 10. března 1914,. ř. z. č. 55, p. a t. v. č. 45.

Jak již shora naznačeno, tvoří sluhovský personál poštovních úřadů třídních tři kategorie sluhovských sil:

1. venkovští poštovní sluhové,

2. přespolní listonoši a

3. výměrkové síly sluhovské.

Venkovští poštovní sluhové a přespolní listonoši stojí v bezprostředním služebním poměru k poštovní správě, kdežto výměrkové síly sluhovské jsou zaměstnanci přednosty úřadu a jsou k němu v soukromoprávním poměru služebním.

Venkovští poštovní sluhové jsou plně zaměstnané sluhovské síly, přespolní listonoši a výměrkové síly sluhovské jsou naproti tomu sluhovské síly neúplně používané. Podle stupně jejich služebního upotřebení, t. j. podle délky jejich průměrné týdenní služební doby, řídí se též jejich odměna.

Věcného důvodu pro používání jiného služebnictva u poštovních úřadů státních a jiného u poštovních úřadů třídních není. Služební výkony, jež v poštovní a telegrafní službě přicházejí v úvahu, jsou v zásadě stejné povahy, ať už se jedná o poštovní úřad státní či třídní.

Příčinu toho, proč se dosud používalo u poštovních úřadů státních jiného sluhovského personálu, než u poštovních úřadů třídních, dlužno hledati jedině v tom, že u poštovních úřadů třídních vůbec obstarával poštovní službu personál, jehož služební poměry byly upraveny jinak, než onoho jenž vykonával dopravní poštovní službu u poštovních úřadů státních.

Co se týče úřednického personálu určeného pro výkonnou dopravní poštovní službu u poštovních úřadů třídních, nastala v tomto směru v poslední době změna, ježto zákonem z 10. dubna 1919, sb. z. a n. č. 203, bylo převzato ústavní poštovní úřednictvo do stavu úředníků státních. Ohledně sluhovského personálu však rozdíl ten dosud trvá.

Nedá se popříti, že dnešní organisace služebnictva poštovního a telegrafního ústavu jest neodůvodněně velmi složitá, takže zjednodušení těchto poměrů a sjednocení sluhovských sil, používaných v oboru poštovní a telegrafní správy, jeví se nejen velmi účelným, nýbrž i nanejvýše nutným. Ministerstvo pošt a telegrafů navrhuje tudíž, vycházejíc vstříc požadavku členů Národního shromáždění, aby u poštovních úřadů třídních, pokud jde o plně zaměstnané sluhovské síly, bylo používáno téhož služebnictva, jako u poštovních a telegrafních úřadů státních a za tím účelem aby převzaty byly plně zaměstnané sluhovské síly poštovních úřadů třídních do stavu výpomocných poštovních sluhů a sluhů ve smyslu článku II. zákona z 25. září 1908, ř. z. č. 204.

Pro převedení do stavu sluhovského personálu poštovních úřadů státních mohou ovšem ze sluhovského personálu poštovních úřadů třídních přijíti v úvahu jako plně zaměstnané sluhovské síly pouze venkovští poštovní sluhové.

Neúplně zaměstnané sluhovské síly - přespolní listonoše a výměrkové sluhovské síly - do stavu sluhovského personálu státních poštovních úřadů převzíti nelze. Zůstane tudíž služební poměr přespolních listonošů a výměrkových sluhovských sil i nadále upraven zvlášť jako služební poměr sluhovských sil, neúplně zaměstnaných. Ministerstvo pošt a telegrafů zamýšlí však i v tomto směru provésti v cestě nařízení zjednodušení tak, že by se napříště jako neúplně zaměstnaných sluhovských sil používalo u poštovních úřadů třídních nikoli dvou, nýbrž pouze jedné kategorie. Podotýká se, že používání neúplně zaměstnaných sil sluhovských u poštovních úřadů třídních vyloučiti nelze, protože dané služební poměry, zejména u menších poštovních úřadů, neodůvodňují vždy potřeby plně zaměstnané sluhovské síly a velmi často dostačí použíti k nutným služebním výkonům síly jen částečně zaměstnané.

Naznačenou úpravou zjednodušily by se velmi poměry služebnictva u poštovních úřadů, ježto by se napříště u nich k obstarávání služebních výkonů používalo bez ohledu na to, jde-li o poštovní úřady státní či třídní, výpomocných poštovních sluhů, sluhů poštovního úřadu neb poštovních podúředníků. U poštovních úřadů třídních přistoupily by k tomu v případě potřeby jako neúplně zaměstnané sluhovské síly sluhovské síly na výměrek. Z důvodů tohoto zjednodušení komplikovaných nyní sluhovských poměrů v oboru poštovní správy, jakož i vzhledem na sociální význam spravedlivého a zaslouženého dobrodiní, jehož by se zamýšlenou úpravou sluhovským silám poštovních úřadů třídních dostalo, jest ministerstvo pošt a telegrafů přesvědčeno, že vůči navrženému opatření nebude se žádné strany zaujato zamítavé stanovisko.

Vládní návrh až na malé formální doplňky přijat, doporučuje tedy výbor státně-zřízenecký Národnímu shromáždění, aby jej schválilo.

Slavné Národní shromáždění račiž přijati připojenou osnovu zákona.

Venkovští poštovní sluhové u třídních poštovních úřadů přejímají se do stavu výpomocných poštovních sluhů a do stavu sluhů po rozumu článku II. zákona z 25. září 1908, ř. z. č. 204. Veškerá ustanovení, platná pro tyto zřízence, nabývají tím i pro ně platnosti.

Převzetí venkovských poštovních sluhů do stavu výpomocných poštovních sluhův a sluhů po rozumu článku II. řečeného zákona provede se takto:

a) Venkovští poštovní sluhové v prozatímní nebo trvalé vlastnosti, jejichž služební doba, počínající od ustanovení venkovským poštovním sluhou, jest kratší sedmi let, buďtež převzati jako stálí výpomocní poštovní sluhové po rozumu nařízení veškerého ministerstva z 15. října 1902, ř. z. č. 200 a dodatků z 23. března 1907, ř. z. č. 88, 27. září 1911, ř. z. č. 193, a 25. ledna 1914, ř. z. č. 22.

Byl-li některý venkovský poštovní sluha před tímto svým ustanovením zaměstnán v poštovní službě jako přespolní listonoš, neb výměrkový sluha, nebo poštovní posel, ať skutečný či výpomocný, započte se mu tato služba jako služební doba, ztrávená ve službě venkovského poštovního sluhy, potud, pokud byl plně zaměstnán, t. j. činila-li jeho služba, vykázaná v kmenovém listě, průměrně více, než 45 hodin týdně. Tato služba se mu tedy vpočítá do služební doby, ztrávené ve službě venkovského poštovního sluhy.

Venkovští poštovní sluhové, převzatí jako výpomocní poštovní sluhové, zařadí se do jednotlivých stupňů denního platu, stanovených v § 1, odstavec II., nařízení veškerého ministerstva z 25. ledna 1914, ř. z. č. 22 podle délky služební doby, započítatelné podle předchozích dvou odstavců.

Jmenování venkovských poštovních sluhů, převzatých na místa výpomocných poštovních sluhů, sluhy poštovního úřadu bude se říditi i ustanovením §u 1. zákona z 13. května 1919, sb. z. a nař. č. 252 o definitivním ustanovení výpomocných sluhů, při čemž služební dobu, ztrávenou ve vlastnosti trvalého venkovského poštovního sluhy, bude hodnotiti jako služební dobu trvale ustanoveného výpomocného poštovního sluhy.

b) Venkovští poštovní sluhové, jejichž služební doba vytčená v oddílu a), činí nejméně sedm roků, buďtež jmenováni sluhy poštovního úřadu, a to podle §u 19. nařízení bývalého ministerstva obchodu z 11. března 1910, ř. z. č. 48, především prozatímně, jejich po tvrzení trvalé řídí se pak ustanoveními řečeného §u 19.

Dosavadní služební doba poštovní, jakož i případná vojenská služba, započítá se jim pro zařadění do platových stupňů, stanovených zákonem z 25. ledna 1914, ř. z. č. 16, způsobem určeným v §u 2. zákona z 13. května 1919, sb. z. a n. č. 252, o definitivním ustanovení výpomocných sluhů.

c) Utvoření míst poštovních podúředníků u poštovních úřadů třídních a propůjčení jejich sluhům poštovního úřadu, vzešlým ze stavu venkovských poštovních sluhů, provede se zvláštním opatřením ministerstva pošt a telegrafů podle ustanovení nařízení bývalého ministerstva obchodu z 11. března 1910, ř. z. č. 48.

Výpomocným poštovním sluhům, jakož i sluhům po rozumu článku II. zákona z 25. září 1908, ř. z. č. 204, vzešlým ze stavu venkovských poštovních sluhů, budiž služební doba, již ztrávili před svým převzetím do stavu výpomocných poštovních sluhů, nebo do stavu sluhů poštovního úřadu, započtena, pokud jest podle stanov provisního fondu pro poštovní posly započítatelna pro vznik nároku na provisi a její výměru, i pro vznik nároků na zaopatřovací požitky a jejich výměru podle nařízen bývalého ministerstva obchodu ze dne 27. září 1911, ř. z. č. 193, nebo podle všeobecných pensijních norem. Podmínkou jest, že roční příspěvky, vplacené jimi do provisního fondu, připadnou celé státu.

Nařízení bývalého ministerstva obchodu, jež se týkají úpravy služebních a platových poměrů venkovských poštovních sluhů, se zrušují.

Zákon nabývá účinnosti 1. červnem 1919. Provésti jej se ukládá ministru pošt a telegrafů.