Poměry, jak se utvářily v posledním
čase při železničních celních
úřadech v Brně, Znojmu, Břeclavě
a Hrušovanech-Šanově, nejen jsou neudržitelné,
nýbrž i ohrožují prospěch jak republiky,
tak i jejích občanů. Na vysvětlení
tohoto tvrzení buďtež uvedeny tyto podrobnosti:
Ředitelství státních drah v Brně
nepřijímá již několik neděl
žádného zboží do Brna, a i do jiných
stanic jest přijímání zboží
značně omezeno. Co znamená tato stagnace
pro obchod, netřeba vyličovati, ale ani pro dráhu
není tato závada prospěšná. Jak
jsme zjistili, stálo dne 20. června t. r. v Brně
a okolních stanicích Letovicích, Blansku,
Adamově, Blažovicích, Horních Heršpicích,
Rajhradě a Hrušovanech asi 200 krytých, celním
zbožím naložených vozů, jež
proclíti náleží celnímu úřadu
v Brně. Mnohé z těchto vozů stojí
již 40 až 70 dní, aniž celní
řízení vůbec bylo započato.
Uváživše, co znamená řada 200 vozů
pro provoz železniční, jakož i pro obchod
a průmysl, jenž trpí vleklou chorobou nedostatku
vozův, a vzpomenuvše si, že dráha často
shání pro nutné přepravy vojenské
kryté vozy z nejzazších oblastí republiky,
co v okolí Brna a Brně samém 200 způsobilých
vozů bezúčelně leží, -
pátrali jsme po pachateli tohoto přepravního
zločinu a našli jsme - starého rakouského
šimla, okrášleného tentokráte barvami
zemského finančního ředitelství.
Při proclívání v Brně jest
zaměstnáno celkem 6 úředníkův
a 4 vrchní dozorci (respicienti), kteří fysicky
tuto práci zmoci nemohou. Mimo to obzvláštní
nerozhodnost a úzkostlivost těchto orgánů
působí zadržováním vozů
větší škody, než by činilo
rigorosní čilé, třeba i proti mrtvé
liteře instrukce jednající odbavování
celních zásilek.
Podobné nebo tytéž okolnosti zadržují
zboží v Břeclavě, Hrušovanech-Šanově
a Znojmě.
Celní železniční úřad
znojemský chce dokonce dokázati, že finanční
barvy československé republiky sluší
byrokratickému šimlu lépe, než bývalé
barvy rakouské. Důkaz tento se podařil ve
dvou případech.
Prvý případ: V prvých dnech
dubna (2. neb 3. dubna) zabavil celní železniční
úřad znojemský 3 vozy vičence (ligrusu),
jelikož prý byl zjištěn přimíšený
oves. Železničním úřadem bylo
navrženo zásilku propustiti, celní úřad
odmítl; bylo navrženo zásilku zasílateli
vrátiti, - celní úřad odmítl;
bylo navrženo zásilku vyložiti a celní
úřad odmítl. Co jiného se mělo
státi, ví snad jen znojemský oficiosus sám.
Druhý případ: Dne 22. května
t. r. došel z Oužic vůz cibule s vývozním
povolením, jehož spodní útržek
se cestou ztratil. Správnost vývozního povolení
byla však drahou v nákladním listě potvrzena.
Scházející spodní útržek
vývozního povolení tak rozhorlil úředního
šimla, že vůz byl zadržen a ze ho neuvolnil
ani telegram zasílatelův, jenž na správnost
vývozního povolení poukazoval. Ba ani hrozba
zasílatelova, že bude soudně vymáhati
škodu, zastavením zboží způsobenou,
statečného šimla nezastrašila. Šestkráte
se šimlík vyspal a cibule se zkazila, než byl
vůz uvolněn.
Líčené případy dokazují,
že orgány finanční správy nehledí
na zájmy zasílatelů, resp. poplatníků
republiky, a že plníce zkostnatěle, byrokraticky
a nespěšně ustanovení celních
instrukcí, zločinným způsobem podlamují
hlavní, nejživotnější tepnu státního
života průvoz železniční.
Podepsaní vznášejí tento dotaz:
1. Jsou tyto poměry panu ministrovi železnic a financí
známy?
2. Co zamýšlí pan ministr zaříditi,
by tyto spořádaného státu nedůstojné
poměry byly odstraněny?
3. Jest pan ministr ochoten ihned a neprodleně zaříditi,
aby rozmnožen byl počet celních úředníkův
a dozorců při celních železničních
úřadech v Brně, Znojmě, Břeclavě
a Hrušovanech-Šanově na tu míru, by nejen
staré zbytky rychle byly zpracovány, nýbrž
i denní příbytky v čas mohly býti
odbavovány, a aby železniční doprava
do Brna co nejdříve mohla býti zahájena?