Oba návrhy vyslovují požadavek, jehož
oprávněnost a naléhavost je nesporna. Jest
nejvýše třeba, aby mládeži na obecných,
měšťanských i středních
školách dostalo se náležitého poučení
o významu dějinného obratu, jenž přinesl
národu našemu osvobození, o ústavě
a zřízeních našeho státu, o právech
a povinnostech, jež vzcházejí budoucím
občanům republiky. Výchovu v tomto směru
dlužno postaviti na zcela nový základ, neboť
pokud nebyla za Rakouska občanská nauka úmyslně
zanedbávána, nesla se jen tím směrem,
aby posilovány byly v mládeži city t. zv. dynastické
a celá soustava výchovy nesla se k tomu, aby žák
nebyl vychován k občanskému sebevědomí
a znalosti svých práv, nýbrž aby utkvěl
při starých feudálních představách
o svrchovanosti panovníkově a aby se pokládal
ve státě za pouhého poddaného, jemuž
sluší vrchností ve všem poslouchat. Protože
pak zároveň výchova náboženská
ve školách opírala se o staré mythologické
představy, ovládal vliv těchto představ
i sociální morálku, pokud k nějaké
byl žák vůbec vychováván: řády
společenské byly mu líčeny jako bohem
posvěcené a každé zařízení
jako věkoplatné, pro význam vývoje
a pokroku v lidské společnosti nebylo v této
soustavě výchovy místa, a naprosto již
starosvětské a požadavkům současné
doby neodpovídající byly pojmy, jichž
nabýval ve škole o ceně chudoby, o šlechetnosti
boháčů, o nutnosti vpraviti se odevzdaně
ve svůj osud atd.
Jak ve vlastní nauce občanské tak i pokud
jde o tyto sociální předpoklady občanského
soužití jest dnes nutno, vybudovati pro tento obor
výchovy a učiva zcela nové základy.
Důležitost občanské výchovy v
našem školství bude vystupovati vždy patrněji
tou měrou, jakou z něho bude ustupovati někdejší
výchova nábožensko-konfessijní. Je-li
něco, co může být nejpevnější
oporou pro příští výchovu mravní,
bez podkladu mythologicko-náboženského, pak
jest to především tato výchova občanská,
nahražující vztahy k nadsmyslnu, vztahy lidského
soužití v národě a státě
a budující mravní vývoj na soustavě
sociální ethiky, i na mocných citech příslušnosti
k národu a pochopení jeho duchovního a kulturního
poslání.
Školský výbor pojednal o obou návrzích
a uznal jejich důležitost; pokud však jde o požadavek,
v návrhu prvém obsažený, aby totiž
byla občanská nauka zavedena do škol jako zvláštní
předmět, má za to, že se to nedoporučuje
dříve, pokud není vypracován celý
systém mravní výchovy, jenž má
nahraditi dosavadní výchovu t. zv. "nábožensko-mravní",
a tedy také, dokud nejsou provedena ona opatření,
jež osvobodí trvale naše školství
od vlivu církví. Vedle toho nedoporučuje
se za dnešních poměrů rozšiřovat
osnovy učební o nový předmět,
ježto by to bylo přetěžováním
mládeže i učitelstva. Zamýšlených
cílů lze dosíci však již dnes zcela
dobře tím, bude-li při různých
předmětech, zejména dějepise a zeměpise,
pamatováno na výchovu občanskou, a nedá-li
učitel vůbec projíti žádné
příležitosti nebo časovému námětu,
aby jich neužil k poučení mládeže
o událostech, jež prožíváme, o
institucích a zákonech naší republiky
a o právech i povinnostech jejích občanů.
Z té příčiny usnesl se školský
výbor na této
I. Ministerstvo školství dejž všem
školám pokyny, aby v osnově vyučovací
bylo náležitě pamatováno na potřeby
občanské výchovy v duchu národním,
republikánském a demokratickém. Nechť
je využito každé příležitosti
a každého časového podnětu, aby
mládež byla poučována o významu
současných událostí, o zákonech
a zřízeních naší republiky i
o právech a povinnostech jejích občanů.
Tato občanská výchova budiž uváděna
v těsnou a organickou souvislost s výchovou mravní.
V názoru na vztahy společenské, na cenu práce,
chudobu a rozdíly majetkové nechť počítá
naše škola s novými předpoklady sociálními.
II. Ministerstvu školství se ukládá,
aby činilo přípravy, aby byla zavedena
občanská nauka jakožto zvláštní
předmět do škol a uvedlo ji ve spojitost s
celou soustavou mravní výchovy, jaká bude
zavedena po odstranění náboženství
ze škol, jakož aby se zavčas postaralo o vydání
zvláštní učebnice pro tento předmět.