Národní shromáždění československé 1918 – 1920

K poplatkům níže uvedeným zavádí se poválečná přirážka:

a) ve výši 200% k stupnici I.;

b) ve výši 100% 1. k stupnici II. a III.

Ministerstvo financí se zmocňuje, aby provedlo úpravu jednotlivých stupnic, pokud by toho vzhledem na přirážky tuto zavedené bylo zapotřebí;

2. k ¹/₂%ovému poplatku ze smluv nájemních a pachtovních (zák. 25. června 1919, číslo 378 sb. z. a n.) počínajíc druhou lhůtou platební po vyhlášení tohoto zákona;

3. ku procentovým poplatkům stanoveným cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 280 ř. z.;

4. ku ¹/₂%ovému poplatku ze soudních smírů (pol. 8. sazby cís. nař. 15. září 1915, číslo 279 ř. z.);

5. ku 1% a ¹/₂%ovému paušálnímu poplatku v řízení konkursním a vyrovnávacím (pol. 15. sazby téhož cís. nař.);

6. ku ¹/₂%ovému poplatku z náhrady v řízení vyvlastňovacím (pol. 22, lit. b), sazby téhož cís. nař.).

Přirážka ustanovená v § 5. a § 6. v odst. 1. a odst. 2. lit. a) cís. nař. ze dne 28. srpna 1916, číslo 281 ř. z. zvyšuje se o dalších 50 %.

Č. 1. § 2. zák. z 18. června 1901, číslo 74 ř. z. se ruší a znění jeho určuje se takto:

1. Děje-li se převod nemovitostní mezi osobami označenými v §u 1., č. 1, téhož zákona, činí poplatek polovici poplatku, který by na převody ty připadal bez této výhody.

Poplatky dědické uvedené v pol. 1. pod č. 1 až 4 sazby cís. nař. ze dne 15. září 1915, číslo 278. ř. z. se upravují přiloženou novou sazbou, která stanoví se i pro poplatky darovací místo sazby uvedené v položce 2. pod č. 1 až 4 téže sazby, které pozbývají platnosti.

Odstavec 1. § 3. a 32. téhož cís. nař. stal se bezpředmětným a rovněž se zrušuje, a slova »na c. a k. dvoře« v odst. 3. týchž §ů nahrazují se slovy »při vládě československé«.

§ 16. cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 278 ř. z. mění se v tom směru, že se pojištěné sumy pokládají za součást pozůstalosti, pokud se týče jmění té osoby, která pojišťovací premie platila, pokud se týče ku placení jich právě byla povinna.

§ 7. cís. nař. ze dne 28. srpna 1916, číslo 281 ř. z. doplňuje se v tom směru, že poplatek z výhry nesmí činiti méně nežli poplatek darovací pro osoby cizí.

Kolek na karty stanovený v § 1. pod lit. a) a b) zák. 15. dubna 1881, čís. 43 ř. z. zvyšuje se na 2 K, pokud se týče na 4 K a kolek v odst. c) téhož zákonného ustanovení na 5 K, pokud se týče na 10 K; dále kolek stanovený v saz. pol. 1. 28. zák. 9. února 1850, č. 50 ř. z. na 50 hal. a je-li poplatná listina opatřena doložkou ve smyslu §u 3. zák. 11. června 1919, č. 331 sb. z. a n., na 1 K.

Při smlouvách společenských (počítaje v to i smlouvy dissoluční) vůbec, jakož i pro smlouvy služební, při kterých celková roční úplata za práci činí nejméně 6000 korun, nastává povinnost poplatková nehledíc na osvědčení listinné. Úprava ohlašování a vyměřování (rovněž při darech) ponechává se prováděcímu nařízení.

Odstavec 2. § 8. zák. 18. června 1901, č. 74 ř. z. se zrušuje.

Právo k nahlédnutí do knih příslušející finančním úřadům dle zákona o přímých daních osobních a jeho dodatcích, zvláště cís. nař. 16. března 1917, č. 124 ř. z. rozšiřuje se též na obor práva poplatkového.

Působnost tohoto zákona nastává 1. ledna 1920, pokud není v zákoně samotném stanovena jiná lhůta. Provésti jej ukládá se ministru financí a spravedlností.

Poplatek platí se z čistého jmění připadlého jednotlivým nabyvatelům dle této tabulky:

Poznámka 1. až 5. ku saz. pol. 1. cís. nař. 15. září 1915, č. 278 ř. z. zůstává beze změny. Poznámka 6. odpadá.

Poznámka 1. a 2. ku saz. pol. 2. téhož cís. nař. zařaďuje se jako poznámka 6. a 7. této sazby a to poznámka 6. v tomto znění:

Dary movitých věcí v úhrnné ceně (jednoho daru) do 100 K. Pro výši poplatkové sazby rozhoduje součet darů mezi týmiž osobami v období tříletém. Do počtu toho nevčítají se obvyklé dary, a to mezi manžely, dále mezi příbuzenstvem do 2. stupně a při darech na zetě nebo snachu do 2.000 K, mezi jinými osobami do 1.000 korun.

Poznámka 8. Při darech přes 2.000 K není poplatnost závislá na sepsání listiny.

Společné poznámky 1. až 9. k posav. saz. pol. 1. a 2. cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 278 ř. z. platí dále jako pozn. 9. až 17. jediné nynější položky sazební k tomuto zákonu s vynětím citace zrušených míst dřívější saz. pol. 2. V poznámce poslední podotčené osvobození pro rak. červený kříž platí pro českoslov. červený kříž.

Rychle zvýšiti příjmy v oboru poplatkovém je možno, zvýší-li se posavadní přirážky. Nového pramene daňovního v oboru poplatkovém poskytuje ovšem daň z obratu zboží; pro tento obrat jest už předloha vypracovaná a projednává se v anketě. Nová úprava ustanovení poplatkových pro jednotlivé stati vyžaduje změny mnoha poplatkových ustanovení, čehož nelze provésti jednoduchým krátkým zákonem, nýbrž obsáhlejší novelou. V tomto oboru chystá se úprava poplatků ze společností a daně dědické.

Půjde tedy především o to, na které poplatky a v jaké výši mohla by se zavésti přirážka.

Z jednotlivých druhů poplatkových přijdou tu v úvahu:

a) pouze v malé míře fixní poplatky, z nichž beztoho většina se dotýká poplatků soudních, upravených teprve v roce 1915 (cís. nař. 15. září 1915, č. 279 ř. z.), které dalšího zvýšení nesnesou. Výjimku činí poplatek z. karet, který činil dle zák. 15. dubna 1881, č. 43 ř. z. 30 h, resp. 60 h, pro lakované a mycí karty dvojnásobně, snesly by ale dobře zvýšení na 2 K, resp. 4 K, při lakovaných a mycích 5 K a 10 K.

Doporučuje se též, aby bilancované účty podléhající dosud poplatku 10 h (dřívějšímu nejvyššímu účtovému kolku) podrobeny byly i nyní nejvyššímu fixnímu poplatku za účty (50 h) a za doložku a žalovatelnosti témuž zvýšení jako účty.

b) Stupnicové poplatky zvýšeny byly teprve cís. nař. ze dne 28. srpna 1916, č. 281 ř. z. o 100%, totiž stupnice. ze ²/₃ promile na ¹/₃ promile, stupnice II. z ¹/₄% na ¹/₂% a stupnice III. z ¹/₂% na 1% (nepřihlíží-li se k rozdílům v jednotlivých stupnicích).

Tyto poplatky snesou však další zvýšení, zvláště stupnice I., která beztoho je stupnicí výjimečnou jednak pro krátkodobé směnky a krátkodobé zálohy na zástavy, na určité dlužní úpisy, respektive šeky a pak na smlouvy společenstevní.

Tyto smlouvy zvláště by bylo možno značně zvýšiti bez jakékoliv újmy daňovního podmětu a předmětu; reformu tuto bude možno provésti lépe až při reformě poplatku ze smluv společenských vůbec.

Při směnkách a zástavách krátkodobých možná je námitka, že uplynutím krátké doby, na kterou směnka (zástava) zní, nastává nová povinnost poplatková, ke které tudíž při rychlejším střídání lhůt (prolongacích) stoupá v témže poměru. Než i při opětném zvýšení sazby o 200% (ze ⁴/₃ na 1²/₃ jednoho promile, tedy na 4 promile) stále zůstává sazba ta i vzhledem na další stupnici II. (¹/₂%) dosti nízkou, takže obav nějakých ani při 200procentním zvýšení stupnice této netřeba míti.

Při stupnici II. a III. možno zvýšiti sazbu o 100%.

Úplné odstranění stupnicových poplatků a nahrazení jich poplatky procentovými, které už vzhledem na jednotnější, jednodušší a pravidelnější úpravu celého poplatkového systému se zamýšlí, není možné bez pronikavé změny všech poplatkových ustanovení, a nutno tedy prozatím od něho upustiti.

c) procentové poplatky mají dle § 5. a 6. cís. nař. z 28. srpna 1916, č. 281 ř. z. nyní přirážku 25procentovou (poplatek imobilární a náhrada jeho 1¹/₂%ní ze vkladu vlastnického práva k realitám) a 50procentový z poplatků ostatních, jak zaveden byl §em 5. a 6. cit. nař. 28. srpna 1916, čís. 281 ř. z. Přirážku tuto možno by bylo zvýšiti ještě o dalších 50%, tedy jednak na 75% (při poplatcích imobilárních) jednak na 100% (při poplatcích ostatních). Zvýšením stupnicového poplatku zvětšuje se anomalie (přícící se dosavadním zásadám poplatkovým, že nemovitosti celkem vydatněji se zpoplatňují než movitosti), že převody nemovitostní věcně i osobně kvalifikované do 5.000 K vůbec unikají poplatku, ač stejné převody movitostní podléhaly by nyní poplatku 2procentovému (stupnici III.). I když by trvalo se při výhodě pro malé rolníky, stačilo by omeziti ji na polovici poplatku obyčejného, jako při ceně 5.000-10.000 K. Změniti tu třeba odst. 1. § 2. zákona 18. června 1901, číslo 74 ř. z.

Z této přirážky vyloučen budiž poplatkový ekvivalent pro obtíže, které by činilo dodatečné předepsání. Mimo to desítiletí, pro které poplatkový ekvivalent již byl neb aspoň měl býti vyměřen, končí se budoucím rokem, takže doporučuje se zavésti přirážku až do budoucího desetiletí (od roku 1921), pro které beztoho nová ustanovení budou vydána. Také při poplatku paušálním dle pozn. 4. ku saz. pol. 86/40 popl. zák. naráželo by zavedení opětné přirážky na značné technické obtíže a nevyplatilo by se vzhledem na počet poměrně nepatrný právn. osob (řádů a komunit) poplatek tento platících. Přirážka zavedená k oběma těmto druhům poplatku v §u 6., odst. 2. lit. b) a c) cís. nař. 28. srpna 1916. č. 281 r. z. není vlastně až dosud všude vyměřena ani provedena.

d) Vzhledem na zavedení přirážky k poplatkům stupnicovým bude nutno podrobiti stejné přirážce takové procentové poplatky, které tvoří vlastně náhradu za poplatky stupnicové.

To platilo by zvláště pro:

1. 1/2procentový poplatek z nájemních smluv, zavedený zákonem ze dne 25. června 1919, č. 378 sb. z. a n. ze smluv nájemních a pachtovních, a to vzhledem na to, že poplatek ten platí se ve lhůtách zpětných, takže lhůta splatná 1. února 1920 (resp. 1. lhůta splatná po vyhlášení zákona) tyká se doby nenáležící vlastně do působnosti zákona, počínajíc se nejbližší lhůtou po této lhůtě následující;

2. ¹/₂%ový poplatek ze soudních smírů pol. 8. novely o soud. popl.);

3. 1 proc. resp. ¹/₂%ový poplatek paušální při ukončení konkursního řízení (pol. 15. téže novely);

4. pro ¹/₂%ovou náhradu v řízení vyvlastňovacím (pol. 22. lit. b) téže novely);

5. procentové poplatky ze smluv pojišťovacích dle cís. nař. 15. září 1915, č. 280 ř. z.

e) Poplatky z bezúplatných převodů upraveny byly cís. nař. 15. září 1915. č. 278 ř. z. a to různě pro darování a pro převody dědictvím. Pro darování rozlišuje se poplatek jen dle poměru příbuzenského bez jakékoliv další progresse (1.5%, 8% a 15% - kteráž dle cen provedena je při pozůstalostech), a to hlavně z obavy, aby rozdělením se nezmařila. Nepřihlíží-li se k 2procentovému poplatku z užitečných nadací, stojí jednotné procento poplatků darovacích (1.5, 8 a 15%) výše nežli činí darovací poplatek dvou, resp. tří a čtyř nejnižších stupňů poplatku z dědictví, čímž patrně měla býti zjednána jakási náhrada za úbytek příjmů vyloučením progresse.

Návrh podaný nepovažuje tuto úpravu za oprávněnou; vyšší sazba (vzhledem na dědictví) není zásadně odůvodněná a zabraňuje uzavírati darovací smlouvy právě při nižších částkách, a obavě, že při progressivitě rozložilo se jedno darování na několik aktů, dá se čeliti stanovením další doby (asi 3 let), směrodatné při sčítání několika darů pro jejich zpoplatnění.

Proto možno bez velikých obav stanoviti pro poplatky darovací úplně stejnou sazbu jako pro poplatky z dědictví, a při tom učiniti poplatnost nezávislou na sepsání listiny. Výjimku z tohoto ustanovení a tím i z kumulace několika darů (ve 3 letech) činily by obvykle příležitostní dary mezi blízkými příbuznými do 2.000 K (v něm. Rak. do 5.000 K) a na jiné osoby do 1.000 K. Při nynější progressivitě dědického poplatku přípustné by bylo zvýšiti procento (rovněž progressivně asi 10 až 50%) a dle toho upraviti znovu tabulku pro zjednodušení jednotlivých ustanovení. Při tom nelze přehlédnouti, že dědické poplatky podléhají ještě 30-40proc. fondové přirážce dle cís. nař. 30. prosince 1915, č. 1. z r. 1916 ř. z. Při nadacích human. stanoven je v něm. Rakousku (a jinde) vyšším procentem, než zde (5%). Zvyšuje se proto aspoň v nejvyšších stupnicích na tuto výši (progressivně).

Při pojistkách (§ 16. cís. nař. 15. září 1915, č. 278) záhodno by bylo přesnější a přísnější ustanovení v tom směru, že se poplatky zásadně ukládají za součást jmění toho, kdo platí premie pojišťovací, resp. kdo dle smlouvy je povinen je platiti.

f) Zvýšiti rozsudečné a jiné poplatky dle novely (pro soudní popl.) 15. září 1915, č. 279 s vynětím poplatků uvedených pod písm. d), č. 2-4 se nedoporučuje, při rozsudečném již proto, že poplatek platí se nyní z rozsudku každé stolice, čímž nabývá značné výše.

Dosti vysoký je též 4%ový poplatek ze vkladových úroků dle §u 8. cís. nař. 28. srpna 1916, č. 281 ř. z. (zvýšen z dřívějších 2%).

Za to při popl. z výher zavésti třeba stejnou progressi jako při dědictvích a darech, pokud by poplatek ten byl vyšší, nežli poplatek dle §u 7. téhož zákona.

g) Při smlouvách společenských a služebních (dissoluce v to počítaje) se služným vyšším 6.000 K budiž učiněna poplatnost nezávislou na sepsání listiny (při smlouvách společenských, zastupovalo listinu ev. už i pouhé podání).

h) Změniti nutno § 8. zák. 18. června 1901, č. 74 ř. z. o dílcích smlouvách zrušením odstavce 2. (o významu převzetí dluhů při výpočtu poplatné části), který umožňoval kontrahováním dluhu před rozdělením bezmála úplné uniknutí poplatku.

Pro zákon stačí zásada vyslovená v odstavci 1. tohoto §u; podrobnosti možno ponechati prováděcímu nařízení.

i) K účelům poplatkovým zapotřebí je konečně rozšířiti právo finančních úřadů na nahlédnutí do knih (§ 272. zák. o osob. daních z příjmu ve znění vyměřeném novelou ze dne 16. června 1917 č. 124 ř. z.) na obor práva poplatkového.

Počátek působnosti tohoto zákona bylo by nejvýhodnější spojiti s počátkem kalendářního roku 1920.

Návrh budiž přikázán výboru finančnímu s tím, aby o něm podal zprávu ve lhůtě 8 dnů.