Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Již v krátkém čase po zřízení Československé komise lihové objevily se hromadné stížnosti konsumentů lihu, že u obchodníků, kterým líh jest přidělován, nemohou obdržeti ke koupi lihu a že místo lihu nabízejí se jim lihoviny za velmi vysoké ceny. Z těchto stížností bylo patrné, že také obchodníci, kteří nejsou oprávněni k výrobě lihovin, kteří tudíž obdržený líh v drobném prodati mají, neoprávněně vyrábějí lihoviny, aby shrábli zisk také z této výroby plynoucí. Podobné stížnosti objevily se na výrobce lihovin a výčepníky, že zdráhají se prodávati výčepní kořalku a tuzemský rum, které jsou maximovány, a že vnucují obyvatelstvu jiné, maximálním cenám nepodléhající dražší lihoviny. Zejména venkovské obyvatelstvo a dělnictvo v městech pod tlakem těchto poměrů velmi trpělo. Důsledek toho byl, ze velký počet konsumních družstev zemědělských, úřednických a dělnických obracel se na lihovou prodejnu Československé komise lihové o příděl čistého lihu.

Československé komisi lihové nebylo ovšem možno ve smyslu zásad pro příděl lihu těmto, k odběru čistého lihu neoprávněným družstvům neboť jen nepatrná menšina jejich měla nárok na příděl lihu - přiděliti čistý líh; nemohla se však uzavříti k oprávněnosti požadavků těchto organizací a proto usnesla se, aby jim přidělován byl 40%ní tuzemský rum prostřednictvím oprávněných výrobců lihovin, které si tyto organizace ustanoví. Výrobce lihovin obdrží k výrobě povoleného množství rumu potřebný líh mimo svou kvótu za normální cenu, jest však povinen dodati vyrobený rum družstvu za přiměřeně sníženou cenu.

Pokud se týče poukazu na družstva hospodářská, připomíná se, že nedostatkem levných lihovin na venkově ohroženy byly jak osetí, tak i sklizen, poněvadž jest známo, že zemědělské dělnictvo žádá při výkonu svých prací přiměřeného množství lihovin.

Prodávají-li družstva svým členům 40%ní rum za K 14.- 1 litr, tedy za úředně stanovenou cenu, při prodeji od 10 litrů výše, jest z toho patrné dvojí: totiž, že výrobci lihovin, kteří rum na účet družstva vyrábějí, dodávají družstvům rum za cenu sníženou a že družstva za mírnou cenu tento rum svým členům přidělují a že široké vrstvy lidové jej také skutečně obdrží.

Československá komise lihová umožnila vrstvám dělnickým, středostavovským a úřednickým, které pod tlakem nynějších hospodářských poměrů nejvíce trpí, dodávku levného rumu.

Cítí-li se tím část obchodníků a výrobců lihovin dotčena, jest vina jen na nich, poněvadž buď vůbec rumu nechtějí prodávati, aby prodejem nemaximovaných lihovin obdržený líh lépe zužitkovali, anebo trvali na cenách, které dnes, kdy výrobní cena rumu činí asi korun 11.-, jsou již neudržitelný.

Ve velkém lze 40%ní rum obdržeti nyní již za K 12.- až 12.50 za 1 litr.

Maximální ceny 40%ní rumu činí při prodeji:

Trvá-li nyní obchodník, jejž rum podle toho, vyrábí-li sám anebo kupuje-li takový výrobek, stojí K 11.- až K 12.50, na ceně korun 18.-, jest sám vinen, neprodá-li jej, poněvadž větším přídělem lihu byly ceny rumu vše obecně stlačeny.

Část výrobců lihovin a obchodníků přehlíží, že nařízením vlády republiky Československé ze dne 14. dubna 1919, č. 206 sb. zák. a nař., stanovené ceny jsou cenami maximálními a nikoli cenami minimálními, kterých za všech okolností při prodeji musejí dosíci.

Konečně se poznamenává, že podle § 8. nařízení Národního výboru ze dne 8. listopadu 1918, č. 29 sb. zák. a nař., rozdělování lihu čistého i surového odběratelům náleží výhradně do oboru působnosti Československé komise lihové v Praze.