a) Odsouzenému, jenž byl dříve soudně
bezúhonný, poskytne se odčinění
odsouzení, napravil-li podle sil škodu činem
způsobenou a nebyl-li do určité lhůty
opětně odsouzen.
b) Dřívější nebo pozdější
odsouzení pro přečin nebo přestupek
nepřekáží však odčinění,
je-li trestní čin, jenž slouží
za základ odsouzení, podle okolností nepatrný
a nezakládá-li se na bezectném smýšlení.
c) Odsouzení nelze odčiniti, zní-li rozsudek
na přísnější trest, než
na jednoroční trest na svobodě, leda že
trestní čin náleží ke zločinům
vojenského trestního zákona, které
jsou skutkovou podstatou obdobny se zločiny podle druhého
odstavce §u 6. zákona ze dne 15. listopadu 1867, č.
131 ř. z., neb k těmto zločinům podle
druhé části v. tr. z. (zločinům
vojenským): §§ 149. až 155.; §§
159. až 163.; §§ 165. až 169.; § 170.,
poslední věta, týkající se
spoluvinníků; § 171.; § 176., nebylo-li
použito ku zprotivení se zbraně smrtící;
§ 177.; § 179.; §§ 193. až 198.; §
206.; § 218., pokud jde o účastníky
spiknutí; § 219.; § 221.; § 227.; §§
231. až 240; §§ 243. až 257.; § 259.;
§ 264.; § 265., první případ; §§
266. až 268.; §§ 271. až 290.; §§
293. až 297.
odčinění odsouzení se povoluje po
uplynutí lhůty:
1. patnáct roků, byl-li odsouzený uznán
vinným zločinem, leda že zločin náleží
ke zločinům uvedeným v §u 1 c);
2. deset roků pří odsouzení pro zločiny
v §u 1 c), neb při odsouzení k trestu vězení
šest měsíců převyšujícím;
3. pět roků ve všech ostatních případech.
Lhůta se počíná, jakmile jest trest
vykonán, neb milostí prominut.
Čas zadržení v ústavech donucovacích
nebuď do lhůty vpočten.
Je-li odsouzení odčiněno, pokládá
se odsouzený nadále soudně za osobu bez úhonnou,
pokud tomu nepřekáží jiné ještě
neodčiněné odsouzení. Odsouzený
jest osvobozen od povinnosti, přiznati odsouzení
na dotaz před soudem, nebo před jiným úřadem.
Práva třetích osob, jež se zakládají
na odsouzení, zůstávají nedotčena.
Odčinění odsouzení buď poznamenáno
v trestním spise, na trestním lístku trestního
rejstříkového úřadu a v záznamech
správních úřadů. - Odčiněné
odsouzení nesmí býti pojato do vyhotovení
trestního lístku a do vysvědčení
bezúhonnosti, ani jakýmkoli jiným způsobem
v nich vyznačeno.
Obsahuje-li trestní lístek jen jediné od
souzení a nezní-li rozsudek na přísnější
trest, než na jednoroční trest na svobodě,
nebudiž toto odsouzení, i když nebylo odčiněno,
pojato do vyhotovení trestních lístkův
a do vysvědčení o bezúhonnosti, uplynulo-li
od výkonu trestu, neb od udělení milosti
patnáct roků.
O tom, má-li býti odsouzení odčiněno,
rozhodne divisní soud, jenž rozhodl ve stolici prvé,
neb v jehož obvodě leží brigádní
soud, rozhodnuvší jako stolice prvá.
Byl-li někdo odsouzen vojenskými soudy bývalé
monarchie rakousko-uherské mimo obvod nynější
Československé republiky před 28. říjnem
1918, rozhodne divisní soud, v jehož obvodě
jest domovská obec odsouzeného. Není-li tato
obec známa, nebo ležela-li včas odsouzení
mimo oblast česko slovenského státu, rozhodne
divisní soud v Praze.
Vojenský zástupce zařídí o
žádosti od souzeného nenápadně
potřebná vyhledávání, šetře,
pokud možno, cti odsouzeného.
Nabude-li vojenský zástupce z jiného pramene
vědomosti o skutečnostech, které bez jakéhokoliv
dalšího šetření mohou odůvodniti
odčinění odsouzení, navrhne z úřední
moci, aby odsouzení bylo odčiněno.
Divisní soud rozhodne v neveřejném sedění
ve shromáždění tří důstojníků
justičních, z nichž nejvyšší
(nejstarší) předsedá, po slyšení
vojenského zástupce usnesením.
Má-li soud za to, že škoda nebyla ještě
podle sil napravena, oznámí odsouzené osobě
před rozhodnutím částku, kterou má
ještě nahraditi, a ustanoví lhůtu přiměřenou,
aby částka ta byla složena.
Do rozhodnutí jest odsouzenému a vojenskému
zástupci vyhrazena stížnost; podána
buď do tří dnů a má odkladací
účinek (§ 327 v. tr. ř.).
Nejsou-li tu podmínky §§ 1. a 2. může
pouze president republiky povoliti odčinění
odsouzení.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení.
Provésti zákon tento ukládá se ministru
národní obrany v dohodě s ministry spravedlnosti
a vnitra.
Zákon ze dne 21. března 1918, č. 108 ř.
z. o odčinění odsouzení (změněn
zákonem ze dne 10. dubna 1919, č. 208 sb. zák.
a nař.) platí pouze pro občanské soudy.
Navržený zákon směřující
k tomu, aby osoby odsouzené vojenskými soudy byly
na roveň postaveny osobám odsouzeným občanskými
soudy, odpovídá slohově úpravě
zákona ze dne 21. března 1918.
Co do obsahu byl navržený zákon také
přizpůsoben svému vzoru, bylo však nutno
míti na zřeteli, že i v některých
lehčích případech "vojenských"
zločinů, kterýchžto zločinů
občanský trestní zákon nezná,
sluší připustiti jako u politických
deliktů odčinění odsouzení.
Formální návrh:
Osnova tato buď přikázána právnímu
výboru, aby podal zprávu do měsíce.