Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Že v důsledku světové války dostaví se všeobecná nouze o byty v nebývalých rozměrech, bylo sice po zkušenostech, získaných za válek dřívějších, předvídáno, u nás však nebyly v žádném směru dány podmínky, aby ještě za trvaní války byly vykonány vhodné přípravy k zamezení této kalamity. Teprve po převratu bylo lze pomýšleti na to, aby byla zjednána alespoň nejnutnější odpomoc. Poněvadž bylo zřejmo, že stavba domů bude vyžadovati obsáhlých příprav, bylo nutno provésti opatření, aby dosavadní zásoby bytů bylo co nejintensivněji využitkováno. To se stalo nařízením ze dne 22. ledna 1919, čís. 38. sb. z. a n. Provádění tohoto nařízení přispělo skutečně ku zmírnění bytové kalamity tím, že byly obsazeny byty, které by jinak byly zůstaly mimo bytový trh, a že byl omezen bytový luxus. Jen v bytovém obvodu pražském bylo přímo zadáno společným bytovým úřadem přes 1000 bytů.

Poněvadž však bytové nouze stále přibývá, zásoba bytů pak, které bylo lze na základě tohoto nařízení zabrati, je skoro vyčerpána a značnější přírůstek nových bytů lze očekávati teprv od příštího jara, nastala nutnost, ustanovení o zabírání bytů rozšířit a zostřit, aby bylo vyhověno alespoň nejnaléhavější potřebě. Ježto se ukázala nezbytnost sáhnouti k novým prostředkům, kterých nebylo lze zavésti nařízením, volena forma zákona.

Předložená osnova zákona jest v podstatě novou redakcí nařízení ze dne 22. ledna 1912, čís. 38. sb. z. a n. Nově zavádí se všeobecná kontrola pronájmů, kterou se vhodně doplňuje zákon o obmezení práva stěhovacího ze dne 1. dubna 1919, čís. 181.

Majitelům velikých bytů ukládá se další obmezení tím, že ponechává se jim zásadně menší počet místností, než dosud. Aby bylo zamezeno obcházení zákona a získáno více možnosti zříditi byty rodinné z místností, obsazených svobodnými podnájemníky, dopouští se i zabrání pokojů daných do podnájmu, je-li možno podnájemníky přemístiti.

Aby byl podnícen ruch stavební, dopouští osnova stavbu náhradních bytův a vylučuje novostavby, pokud nebyly zřízeny za podpory státní, z působnosti zákona vůbec.

Řízení upravuje se tak, aby byly co nejvíce obmezeny stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu.

Pro větší účinnost rozhodnutí o zabrání bytů navrhuje se vykonatelnost těchto rozhodnutí soudem.

K provádění zákona v obcích žádá se součinnost bytových komisí, zvolených obecními zastupitelstvy.

Ohlášení zákona vyvolalo silnou odezvu nejen v kruzích majitelů domův, ale také v kruzích nájemních. Organisace majitelů domů poukazovaly na přílišnou ostrost zákona, naproti tomu z kruhův úřednických namítáno, že zákon v nynějším přepracovaní neskytá dostatečné ochrany nájemníkův a že bylo by zejména nutno některé paragrafy zostřiti.

Ve výboru vysloveno bylo přání, aby dříve než k projednávaní zákona dojde, slyšeny byly osoby z kruhův obou zájemníků. Za tím účelem svolána anketa, ve které zástupci majitelů domů dokazováno, že zákon nepovede k odstranění kalamity bytové, a že zejména v § 2. a 8. sahá se zbytečně do práv majitelů domův, omezuje se osobní svoboda, a že předpisy tyto se dotýkají základních zákonů státních o volném stěhování a volného nakládání majetkem, že zákon po stránce hygienické má své závady, které nutno odstraniti. Nejsou proti nápravě v úpravě poměrů bytových, žádají však odstranění ostrostí zákona.

Naproti tomu zájemníci z řad nájemníků uváděli, že nedostatečnou hygienou trpí nájemníci ze středních a nižších vrstev, kteří bohužel s četnými svými rodinami odkázáni jsou na malé byty. Dále uváděno, že zejména ve velkých městech, jako je Praha, Brno atd., není možno lidem, kteří za účelem svého povolání jsou nuceni zde bydleti, nebo k vykonávání úřadu jsou sem povoláni, vhodného bytu po celé měsíce nalézti; že nucené bydlení rodiny na dvou místech při skromných příjmech jednotlivců z těchto řad přivádí zbytečná vydání, kterými se zadlužují, a že jest nejvýš nutno provésti řádnou kontrolu velkých a luxusních bytův a požadavky majitelů těchto v dnešní kritické době omeziti.

Výbor jednal o zákonu v několika schůzích, a pokud to nevadilo účinnosti zákona, provedl některé změny, z nichž podstatnější zde uvádíme:

Tak v § 1. v odst. 2. vložil ustanovení, že zemský polit. úřad, na Slovensku županský úřad, může sloučiti obec s jinými obcemi v bytové obvody jenom se svolením komise, složené ze zástupců ministerstva sociální péče, min. vnitra, min. veřejných prací a min. zemědělství. Odstavec 3. pozměněn v tom směru, že provádění zákona vyměřena určitá lhůta a sice do 31. prosince 1920, a připojen další odstavec, dle něhož ustanovení § 2. až 6. o oznamování bytův a místností platí v obcích zmocněných podle odstav. 1., jež mají více než 1000 obyvatel podle posledního sčítání, a v obcích, sloučených v bytové obvody.

V § 2. vypuštěn poslední odstavec proto, že nájemník chráněn je dosavadním nařízením o ochraně nájemcův, a také z toho důvodu, že účelem tohoto zákona jest zabírání a evidence bytů. Odstavec 2. pozměněn v tom smyslu, že neobdrží-li pronajímatel rozhodnutí do 8 dnů po té, kdy oznámení bylo obci podáno nebo doporučeně odesláno, pokládá se smlouva za schválenou.

V § 3. a 8. vloženo ustanovení, podle kterého tovární, živnostenské a zemědělské podniky považovány jsou za uzavřený celek a mohou se zabírati jen místnosti, k nimž jest zvláštní přístup, dále, že místnosti o ploše větší než 40 m², čítají se za dvě, a že majetníku zabraných místností ponechati jest místnost, které jest nevyhnutelně třeba k řádnému uložení nábytku a zařízení z místností zabraných.

V § 4., v odst. 1. vložena věta, aby také ten, kdo má několikeré obchodní místnosti, musil učiniti povinné oznámení.

V § 5. vložena věta, podle které nedospělí členové domácnosti čítají se vždy 2 a při lichém počtu také zbývající 1 člen za dospělou osobu.

V § 5., odst. 1. vložena věta, podle které v oznámení jest uvésti, zda-li výměra obytných místností převyšuje 80 m².

V § 9. vloženo ustanovení, dle něhož místnosti, v nichž jsou trvale uloženy umělecké cenné sbírky, nebo místnosti, které mají velkou cenu uměleckou nebo historickou, nebo místnosti zabrané podle zákona ze dne 11. června 1919, a místnosti, ministerstvem veřejných prací k zabrání podle tohoto zákona vyhrazené, jsou vyloučeny ze zabrání.

V odst. 2. téhož §u přidána věta "za nájemné s obcí (společným bytovým úřadem) napřed smluvené, nebo poskytne náhradní byt v místnostech nepodléhajících zabrání". Dále vložen nový odstavec, že pro místa lázeňská může ministr soc. péče v dohodě s ostatními zúčastněnými ministry povoliti další výjimky z ustanovení § 8.

§ 12. pozměněn tak, že zabrala-li obec (společný bytový úřad) nájemní byt, anebo pronajatou místnost, musí platiti majetníku domu (pronajímateli) náhradu splatnou jako nájemné za dobu ode dne, kdy prošla lhůta k vyklizení, předpokládajíc, že byt byl vyklizen, jinak ode dne skutečného vyklizení až do dne vrácení ve výši posledního nájemného i s vedlejšími poplatky, předpokládajíc, že nájemné to jest přiměřeno.

Odst. 4. § 12. škrtnut a nahražen tímto zněním: "o náhradě útrat platí obdobné ustanovení civilních řádů soudních".

§ 13. mezi 1. a 2. odst. vloženo, že obec (společný bytový úřad) při pronajímání zabraných bytů a místností má pokud možno přihlížeti k osobním, rodinným a zdravotním poměrům súčastněných stran.

V § 15. v 1. odst. na konci vložena věta, že nájemce zabraného bytu může obci dáti výpověď ve lhůtách v místě obvyklých.

V § 20. vloženy další 2 odst.: že obec (společný bytový úřad) musí nájemci zabraného bytu dáti výpověď, opatří-li mu ten, komu byl byt zabrán, vhodný a dostatečný byt náhradní, a za druhé, přestal-li v obci nedostatek bytů, že musí obec na vyzvání nadřízeného úřadu politického nájemcům zabraných místností dáti výpověď a místnosti vrátiti ve lhůtě, uvedené v § 16. odst. 3.

§ 22., odst. 1. pozměněn tím způsobem, že obec může ustanoviti bytovou komisi, složenou mimo předsedu neb jeho zástupce z polovice ze zástupců majetníků větších domů a z polovice ze zástupců nájemců, kterou zvolí obecní zastupitelstvo, přihlížejíc k návrhům příslušných organisací.

V § 23. vložena věta, aby přednosta společného bytového úřadu, a jeho náměstek byli vzati pokud možno ze stavu soudcovského.

§ 32. byl škrtnut následkem změny §§ 1. a 20.

Výbor navrhuje Národnímu shromáždění, aby zákonu udělilo ústavního schválení.

Zemský politický úřad, na Slovensku županský úřad, může zmocniti obec, ve které jest značný nedostatek bytů, aby provedla opatření podle tohoto zákona.

Zemský politický úřad, na Slovensku županský úřad, může se svolením komise, složené ze zástupců ministerstva sociální péče, vnitra, obchodu, veřejných prací a zemědělství, takovou obec sloučiti s jinými obcemi v bytový obvod, zříditi pro sloučené obce společný bytový úřad a zmocniti jej, aby provedl opatření podle tohoto zákona.

Zmocnění podle odst. 1. a 2. může býti uděleno jen na určitou dobu, nejdéle do 31. prosince 1920.

Zmocnění budiž vyhlášeno v zemském zákoníku, na Slovensku v Úradných Novinách.

Ustanovení §§ 2. až 6. o oznamování bytův a místností platí v obcích, zmocněných podle odst. 1., které mají více než 1000 obyvatel podle posledního sčítání, a v obcích sloučených v bytové obvody.

Kdo hodlá pronajmouti byt nebo jakoukoliv jinou místnost, jest povinen oznámiti to napřed ke schválení obci (společnému bytovému úřadu) a udati jméno, zaměstnání, dosavadní bydliště (byt) nájemce (podnájemce), nájemné, jež požaduje, a den, kdy najímaný předmět má nájemci být odevzdán. Tutéž povinnost má, kdo byt nebo jinou místnost pronajal, nenastěhoval-li se nájemce před vypršením lhůty stanovené k oznámení podle § 6.

Neobdržel-li pronajímatel rozhodnutí do osmi dnů po té, kdy oznámení bylo obci (společnému bytovému úřadu) podáno nebo doporučeně odesláno, pokládá se nájemní smlouva za schválenou.

Obec (společný bytový úřad) nemůže schválení smlouvy odepříti, prokáže-li pronajímatel, že nájemce vyhovuje podmínkám § 14., odst. 1., lit. a) a b).

Odepře-li obec (společný bytový úřad) schválení nájemní smlouvy, pokládají se byt nebo místnosti za zabrané dnem, kdy měly býti podle dřívější smlouvy vyklizeny, nebo podle smlouvy neschválené novému nájemci nebo podnájemci odevzdány.

Držitel domu musí oznámit obci, v obcích, sloučených v bytový obvod, společnému bytovému úřadu:

1. Byty a části bytů, ve kterých alespoň po 3 měsíce nikdo neobývá, nebo někdo obývá jen občas;

2. byty, kterých se používá za skladiště;

3. místnosti tovární, živnostenské, obchodní, hospodářské, spolkové, ateliery a jiné místnosti, jsou-li alespoň po 3 měsíce prázdné, nebo užívá-li se jich jenom k uložení věcí, vyjímajíc místnosti podniků továrních, živnostenských a zemědělských, jichž se pravidelně k ukládání věcí používá;

mimo to v obcích, ve kterých platí nařízení ze dne 28. března 1918, čís. 114. ř. z.,

4. místnosti odňaté účelům obývacím a

5. byty povstalé sloučením dvou nebo několika bytů, a to obojí po početí platnosti uvedeného nařízení v obci.

Kdo má dva nebo několik bytů, nebo dvě nebo několik obchodních místností v obci nebo v bytovém obvodu, musí učinit obci (společnému bytovému úřadu) oznámení o všech svých bytech a obchodních místnostech.

Tutéž povinnost mají členové společné domácnosti, kteří mimo byt, společný s ostatními členy domácnosti, mají v obci nebo v bytovém obvodu ještě zvláštní byt.

V oznámení budiž uveden byt, kterého strana vyžaduje pro sebe, jinak rozhodne obec (společný bytový úřad), který byt bude straně ponechán.

Přednosta domácnosti jest povinen oznámiti, k čemu se užívá každé jednotlivé místnosti jeho bytu,

1. je-li sám a obývá-li v bytu o více než dvou obytných místnostech,

2. jsou-li v domácnosti dva dospělí členové (v to počítajíc přednostu domácnosti) a obývají-li v bytu o více než třech obytných místnostech,

3. má-li domácnost více členů dospělých než dva, a byt více obytných místností, než jest dospělých členů domácnosti.

4. Má-li byt více obytných místností než pět.

Za dospělé pokládají se členové domácnosti, kteří dokončili 14. rok. Mladší členové domácnosti čítají se vždy dva a při lichém počtu také zbývající jeden člen za dospělou osobu.

K členům domácnosti nepočítají se osoby služebné a podnájemníci.

Za obytné místností nepokládají se kuchyně, špíže, předsíně, koupelny, verandy, pokoje pro služebné a ostatní vedlejší příslušenství.

V oznámení jest uvésti, kolik jest v bytě místností větších než 40 m², zda-li výměra obytných místností převyšuje 80 m², a kolik byt má vchodů zvenčí (se schodiště) a z předsíně.

Obec (společný bytový úřad) určí lhůtu pro oznámení podle § 2. až 5. a může upraviti jeho obsah a způsob.

Obec (společný bytový úřad) má právo žádat od majetníků domů, nájemníků, podnájemníkův a jiných osob ústní nebo písemné vysvětlení o všech bytech a místnostech a dáti je prohlédnouti osobami k tomu zmocněnými, které požívají ochrany § 68. tr. z., nebo čl. XL uher. zákona z r. 1914.

Obec (společný bytový úřad) může zabrati:

1. byty a částí bytů, ve kterých aspoň po 3 měsíce nikdo neobývá, neb obývá jen občas, má-li majetník bytu kdekoli jiný byt; majetník jest však oprávněn zabraného bytu používati, pokud ho obec (společný bytový úřad) nepoužije;

2. byty, kterých se používá za skladiště, lze-li věci tam uložené uložiti bezpečně jinde; musí-li věci být uloženy mimo dům, staniž se tak na útraty a nebezpečí obce (společného bytového úřadu);

3. místnosti tovární, živnostenské, obchodní, hospodářské, spolkové, ateliery a jiné místnosti, jsou-li aspoň po 3 měsíce prázdné, neb užívá-li se jich jenom k uložení věcí, které lze uložiti jinde, vyjímajíc místnosti podniků továrních, živnostenských a zemědělských, jichž se pravidelně k ukládání věcí používá; místnosti podniků továrních, živnostenských a zemědělských mohou býti zabrány jen, jsou-li i s příslušenstvím přístupny odjinud nežli prostorami náležejícími k podniku nebo mohou-li býti tak odděleny, aby byly zvlášť přístupny.

4. Místností odňaté účelům obývacím bez úředního povolení (§ 3., č. 4.);

5. byty, kterých jejich majetníci nepotřebují, majíce v obci nebo v bytovém obvodu byt jiný, pro který se po vyzvání sami rozhodli;

6. byty nebo místností, pronajaté beze schválení obce (společného bytového úřadu) podle § 2., a byty nebo místností, jejichž pronájem byl schválen podle nepravdivého oznámení;

7. byty, do nichž se jejich majetníci nastěhovali bez povolení podle zákona ze dne 1. dubna 1919, čís. 181. sb. z. a n.;

8. byty nebo části bytů, dané do podnájmu, opatří-li obec (společný bytový úřad) podnájemci vhodný a dostatečný byt náhradní. Za dostatečný byt náhradní pro osamělého podnájemce v bytě, jehož majetník zároveň užívá, pokládati jest jeden pokoj. Přestěhování podnájemce provede, nedojde-li k jiné úmluvě, obec (společný bytový úřad) svým nákladem;

9. u bytův, označených v § 5., místnosti nad počet, zakládající povinnost k oznámení, lze-li v nich samostatně obývati nebo je k samostatnému obývaní upraviti, šetříc těchto zásad:

a) o podnájemních místnostech platí, co uvedeno pod čís. 8;

b) není-li v bytě zvláštních místností, určených pro přespávání služebných, může býti vždy dvěma služebným stejného pohlaví ponechána jedna místnost. Za pokoje pro služebné nelze pokládati místností, kterých služební skutečně zcela nepoužívají;

c) místností, kterých majetník bytu nutně potřebuje k vykonávání svého povolání, nelze zabrati;

d) místností o ploše větší než 40 m² čítají se za dvě;

10. z bytů, vzniklých sloučením dvou nebo několika bytů bez povolení podle §§ 3. a 4. nařízení ze dne 28. března 1918, čís. 114. ř. z., části, připojené majetníkem bytu, a to nehledě na počet členů domácnosti.

Obec může se zmocněním politického úřadu, nadřízeného jí přímo, a společný bytový úřad se zmocněním zemské správy politické, na Slovensku županského úřadu, zabírati místnosti, o které majetník bytu rozšířil svůj byt po 1. lednu 1917, byly-li tyto místnosti dříve pravidelně pronajímány, a z bytův, označených v § 5., o místnost více, než dopouštějí ustanovení, uvedená v předchozím odstavci pod čís. 9., dosáhne-li se tím výhodného rozdělení bytův, a zbude-li postiženým byt, vyhovující míře obvyklé v místě. Zmocnění může býti uděleno jen pro jednotlivé případy.

Majetníku zabraných místností ponechati jest místnost, které je nevyhnutelně třeba k řádnému uložení nábytku a zařízení z místností zabraných.

Ze zabrání podle § 8. jsou vyloučeny:

místnosti, jichž se užívá k účelům osvětovým a místnosti, ve kterých jsou trvale uloženy umělecké nebo jiné cenné sbírky,

místnosti, které mají velikou cenu uměleckou nebo historickou, místnosti, zabrané podle zákona ze dne 11. června 1919, čís. 332 sb, z. a n., nebo ministerstvem veřejných prací k zabrání podle tohoto zákona vyhrazené, a

místnosti, jejichž majetníci v době, s obcí (společným bytovým úřadem) sjednané, zřídí svým nákladem přiměřené byty náhradní a pronajmou je osobám, označeným obcí (společným bytovým úřadem) za nájemné, smluvené napřed s obcí (společným bytovým úřadem), anebo poskytnou náhradní byty v místnostech, nepodléhajících zabrání.

Pro místa lázeňská může ministr sociální péče v dohodě se súčastněnými ministry povoliti další výjimky z ustanovení § 8.

Zabráním bytů neb místností pozbývají vlastník domu a nájemník práva, by volně nakládali zabranými byty a místnostmi, a nájemní smlouvy o nich se zrušují dnem, kdy projde lhůta k vyklizení (§ 11., odst. 2.).

Zabrání trvá, i když se změní vlastník domu nebo nájemce.

Zabere-li obec (společný bytový úřad) byt v podnájmu, může zároveň zabrat obvyklé zařízení; žádá-li za to pronajímatel, musí je zabrati.

Vlastník domu neb majetník bytu jest povinen dovoliti nájemci zabraných místností, aby spoluužíval nevyhnutelně nutného příslušenství. Vzejde-li spor o nutnosti nebo rozsahu užívaní bytového příslušenství nájemcem, rozhoduje obec (společný bytový úřad).

O rozhodnutí obce (společného bytového úřadu), kterým se byt nebo místnost zabere, buďte zpraveni všichni súčastnění (vlastník domu, nájemník a podnájemník). Rozhodnutí se vydá písemně podle jednání, konaného obcí (společným bytovým úřadem) se všemi súčastněnými. Při jednání, o němž nutno vésti zápis, nutno zjistiti, jsou-li tu podmínky pro zabrání bytu nebo místností, a označiti předmět zabrání.

V rozhodnutí musí býti stanovena lhůta, do které zabraný byt anebo zabrané místnosti mají býti obci (společnému bytovému úřadu) odevzdány. Nejsou-li zabrané místnosti prázdné, a nejde-li o místnosti zabrané podle § 2., odst. 4., musí majetníku místností býti ponechána k vyklizení přiměřená lhůta, aspoň 8 dní.

Zabere-li obec (společný bytový úřad) nájemní byt anebo pronajatou místnost, musí platiti majetníku domu (pronajímateli) náhradu, splatnou jako nájemné, za dobu ode dne, kdy prošla lhůta k vyklizení, byl-li byt vyklizen, jinak ode dne skutečného vyklizení, až do dne vrácení, a to penízem posledního nájemného i s vedlejšími poplatky, ač je-li nájemné to přiměřené.

Zvýšení náhrady může žádati majetník domu (podpronajímatel), pokud to dovolují pravidla nařízení o ochraně nájemců ze dne 17. prosince 1918, čís. 83. sb. z. a n.

Není-li nájemné ze zabraných bytův a místností stanoveno, nebo vzejde-li pochybnost o přiměřenosti posledního nájemného, určí náhradu, nedojde-li k dohodě o její výši, příslušný nájemní úřad, vyslechna, je-li toho třeba, osoby znalé místních poměrů. Kde není nájemního úřadu, rozhoduje o náhradě v nesporném řízení soud okresní, v jehož obvodě jest dům.

O náhradě útrat platí obdobná ustanovení civilních řádů soudních.

Z rozhodnutí nájemního úřadu (okresního soudu) není opravného prostředku.

Útraty lze vymáhati soudní exekucí.

Jednáním o náhradu neodkládá se převzetí bytu neb místností.

Návrh na změnu náhrady, určené nájemním úřadem (okresním soudem), může býti kdykoliv učiněn, ale návrhy, které nejsou doloženy novými průvody, buďtež bez jednání zamítnuty.