Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Usnesením Národního shromáždění se nařizuje:

Pacht (podpacht) zemědělského pozemku, který skončí neb již skončil ve druhé polovici roku 1919, obnovuje se na další pachtovní rok (1920) i proti vůli propachtovatele (vlastníka, pachtýře) tím, že pachtýř (podpachtýř) propachtovateli neb jeho hospodářské správě písemně oznámí do 30. listopadu 1919, že si pozemek na dále podrží v pachtu, jestliže

1. pachtýř pachtovaný pozemek sám nebo se svou rodinou obdělává a na dále obdělávati chce a může, a

2. pacht zrušen byl výpovědí propachtovatelovou aneb nemohl býti obnoven pro jeho odpor, a propachtovatel neměl zákonného důvodu od pachtovní smlouvy bez výpovědi odstoupiti.

Byl-li pozemek již propachtován jinému pachtýři, obnovuje se pacht podle tohoto zákona jen tehdy, jestliže nový pachtýř má více než osm ha vlastní neb pachtované zemědělské půdy (rolí, zahrad, luk, chmelnic a vinic), kdežto starému pachtýři nezbylo by ani 5 ha takové půdy a ztráta pachtu ohrozila by jeho existenci.

Pokud běží o pozemky, které nenáleží obci neb nejsou podle zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 sb. z. a n. státem zabrány nebo zapsány v deskách zemských aneb netvoří hospodářskou součást statku zapsaného v deskách zemských, nebo statku církevního neb nadačního, obnova pachtu nenastává, když:

a) celková výměra zemědělských pozemků ve vlastnictví propachtovatelově se nacházejících nečiní více než 15 ha, aneb

b) když propachtovatel béře neb chce vzíti do vlastní správy pachtovaný pozemek, který teprve po 1. srpnu 1914 byl propachtován, nebo kterého nabyl teprve po tomto dnu od osoby neb po osobě, jejíž je zákonným dědicem, nebo

c) když béře neb vzal do vlastní správy pozemek, ježto pominula překážka, pro kterou nemohl na pozemku sám hospodařiti (jako přílišné mládí, občasná neschopnost neb nepřítomnost jeho nebo k tomu schopných členů rodiny) neb

d) když nový pachtýř, jemuž propachtovatel pozemek propachtoval neb propachtovati chce, měl pozemek tento před tím již v pachtu a pachtu toho se vzdal pro závažné překážky, jež nyní pominuly, aneb nenáleží-li tento nový pachtýř mezi zákonné dědice propachtovatelovy a obdržel-li pozemek do pachtu k zajištění nutné existence.

Právo obnovy pachtu nemá pachtýř hospodářských celků jako jsou dvory, statky aneb usedlosti.

Pro obnovený pacht platí podmínky dosavadního pachtu. Je-li však pachtovné v poměru k běžným pachtovným cenám nepoměrně nízké, může propachtovatel žádati přiměřené zvýšení. Nedohodnou-li se strany, určí pachtovné k návrhu propachtovatele rozhodčí soud, skládající se z přednosty okresního soudu, v jehož obvodu pozemek leží, jako předsedy, jenž může si za zástupce jmenovati jednoho soudcovského úředníka a ze dvou přísedících jmenovaných po jednom každou stranou.

Neoznačí-li do lhůty soudem určené, nejdéle 14 denní, některá ze stran osobu přísedícího, jmenuje jej předseda rozhodčího soudu. Z rozhodnutí rozhodčího soudu není odvolání.

Nepožádá-li propachtovatel do 31. prosince 1919 za projednání věci rozhodčím soudem, platí dosavadní pachtovné pro obnovený pacht.

Obnova týká se i příslušenství zemědělského pozemku, za něž po rozumu tohoto zákona pokládají se i stavení obytná a hospodářská a pozemky, na nichž jsou zbudována, jakož i příslušné dvorky a zahrádky, užíval-li jich pachtýř na základě téhož pachtovního poměru.

Pacht takto obnoviti může pachtýř jen potud, pokud uplatněním tohoto práva nepřestoupí jeho vlastní a najatá zemědělská půda 8 ha, v případě v §u 2. uvedeném a při pozemcích v §u 3. označených 5 ha.

Při počítání výměry zemědělské půdy pokládají se rozvedení manželé za osobu jedinou. Na přebytky nejvýše půl ha se nehledí.

Byl-li požadovaný pozemek dán již v pacht jinému pachtýři, ruší se tato smlouva pachtovní obnovou podle §u 1. co pachtovního roku 1919/20 pro obě strany; pachtýři jest však volno do konce roku 1919 vůbec od smlouvy ustoupiti.

Pachtýř uplatnivši nárok podle §u 1. jest povinen nahraditi propachtovatelovi po případě novému pachtýři (§ 7.) užitečný náklad, který do dne oznámení (§ 1.) vynaložili na požadovaný pozemek k docílení nové úrody.

Pro výši náhrady jest rozhodný užitek, jaký má vykonaná práce pro pachtýře. Pachtýři jest volno plniti náhradu též in natura, jako výkonem obdobných prací pro oprávněného, odvedením stejného množství mrvy, osiva atd. stejné jakosti, bylo-li by pachtýři v penězích plnění obtížno, a neprokáže-li oprávněný, že prací nebo věcí těch nepotřebuje.

Pro spory o výši náhrady platí obdobné ustanovení § 5.

Domnívá-li se pronajímatel, že pachtýři právo na obnovu pachtu nepřísluší, může oznámiti své námitky nejdéle do 14 dnů po pachtýřově oznámení okresnímu soudu, v jehož obvodě leží požadovaný pozemek, jinak ztrácí právo obnově odporovati.

Ve lhůtě v prvém odstavci stanovené může podati u soudu námitky i nový pachtýř (§ 7.). Za tím účelem jest propachtovatel povinen oznámiti požadavek pachtýřův (§ 1.) do 7 dnů po jeho odhlášení, neučiní-li tak, ručí za škodu, která z jeho opomenutí vznikne novému pachtýři.

O námitkách, jakož i nárocích na zvýšení pachtovného (§ 5.) a na náhradu, (§ 10. a 11.) rozhoduje se podle zásad řízení nesporného, o útratách však podle zásad řízení sporného.

K obnově pachtu podle §u 1. není třeba souhlasu pozemkového úřadu ani jiného dozorčího úřadu.

Tento zákon působí ode dne, kdy bude vyhlášen. Ustanovení zákona ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. zák. a nař. a zákona ze dne 24. července 1919 č. 452 sb. zák. a nař. se jím nemění.

Provésti tento zákon ukládá se ministerstvu spravedlnosti a zemědělství.

Vláda se vyzývá, aby při vydání prováděcích nařízení ku jmenovanému zákonu dbala toho, aby při uvažování o přiměřeném zvýšení pachtovného nebyl překročen průměr ceny pachtovní u velkostatků, středních statkův a pachtů drobných v obvodu sporného pachtovného pozemku se nalézajících.

Neblahým zjevem válečným jest hlad po půdě, vzniklý velikými obtížemi zásobovacími, jenž byl zvýšen během tohoto roku ještě tím, že byly vypovídány smlouvy pachtovní drobným pachtýřům se strany majitelů pozemků. Tím se stalo, že tisíce drobných existencí malozemědělských bylo zničeno a je nutno, by zákonodárství naše v otázce reformy pozemkové učinilo rychlejší kroky.

Bylo proto úmyslem navrhovatelů, aby dosavadní obhospodařování zemědělských usedlostí bylo ponecháno v dnešním stavu, čímž by jedině bylo možno zabrániti vážným otřesům hospodářským na venkově a umožniti tak klidné rozřešení kolonisace půdy.

Výbor pro pozemkovou reformu byl si však vědom, že předložená osnova zákona může jen usnadniti klidný postup při provádění pozemkové reformy, když drobným pachtýřům bude zákonem zaručeno, že půda, kterou měli neb mají v držení, jim ponechána býti musí, a oni nebudou chovati obavy, že jakýmkoli způsobem, buď nepřiměřeným zvyšováním nájemného, či z důvodů politických, jim budou pozemky pro jejich odlišné názory vypovězeny.

Přání toto sdílel výbor pro pozemkovou reformu, i usnesl se na osnově zákona, kterou Národnímu shromáždění spolu s resolucí doporučuje ke schválení.