K hořejšímu dotazu ze dne 8. května
1919 se podotýká, že původně
bylo povoleno ministerstvem zásobování zlevniti
americkou mouku ústřednímu svazu strojíren
"Meta"; tato jednostranná sleva byla ministerstvem
zásobování rozšířena nejdříve
na organisace hornické, železničních
a poštovních zřízenců a na některé
potravinové svazy, konečně pak další
dohodou se schválením ministerské rady na
všechny osoby oprávněné k odběru
levného chleba, tedy 9% obyvatelstva. Zároveň
však soudilo ministerstvo zásobování,
jak bylo jeho přesvědčení od počátku,
že akce zlevňování musí se dotýkati
obyvatelstva všeho, neboť nebylo by správné
dělati rozdíl, kromě podle výše
příjmů; a zjišťovati výši
příjmu a tedy i stanoviti osoby, které by
na levnější mouku měly oprávněný
nárok, nebylo možné. Bylo tedy povoleno ministerskou
radou, snížiti cenu všeobecně, a to počínajíc
dnem 18. května 1919, od kteréhož dne americká
mouka v drobném prodeji nesmí se prodávati
dráže než za 3 K za 1 kg, a cena ta definitivně
stanovena zákonem z 14. července 1919 č.
383 sb. zák. a nař.
Rozeznávati mezi lidmi se skutečně vysokým
platem, jimž by sleva tato nepříslušela,
nepokládalo ministerstvo za praktické, ježto
procento takovýchto osob není zvláště
veliké, a pak, co nejvíce rozhoduje, zásobili
se moukou v dostatečné míře soukromým
nákupem již dříve a bylo by těžko
najíti prostředky, kterými by se donutili,
aby kupovali úřední mouku dráže,
nežli by ji pod rukou dostali. Cena mouky pod rukou koupené
řídí se však ovšem podle ceny úřední.