Národní shromáždění českoslov.
usneslo se v sedění dne 15. července 1919
odkázati výboru kulturnímu k novému
uvážení druhou část resoluce
č. II. ve zprávě tisk 1297 počínající
se slovy: a uvedlo jeve spojitost s celou soustavou mravní
výchovy až: pro tento předmět.
Celá resoluce zněla: Ministerstvu školství
se ukládá, aby činilo přípravy,
aby byla zavedena občanská nauka,
jakožto zvláštní předmět
do škol, a uvedlo ji ve spojitost s celou soustavou mravní
výchovy, jaká bude zavedena po odstranění
náboženství ze škol, jakož aby se
zavčas postaralo o vydání zvláštní
učebnice pro tento předmět.
Proti přijetí resoluce v tomto znění
vyslovili se ve schůzi Národního shromáždění
poslanci dr. Jehlička a Kadlčák, obracejíce
se především proti výroku obsaženému
ne v navrhované resoluci, nýbrž ve zprávě
průvodní, že výchova náboženská
ve školách opírala se o staré mytologické
představy a že vliv těchto představ
ovládal i sociální morálku. Poslanec
Kadlčák pokládá proto zprávu
za »veřejný dokument, za projev, v němž
jsou obsaženy věty a výroky nanejvýš
urážlivé pro každého křesťansky
cítícího člověka«. »Jest
to, prý, nesmírná opovážlivost,
když ve zprávě veřejného školního
výboru odváží se někdo říci:
Protože pak zároveň výchova náboženská
se opírala o staré mytologické představy.
To jest nejvyšší urážka, jaká
se nám může stát.«
Podobně divil se dr. Jehlička »tým pánom,
ktorí zasedali v školskom výbore, že nechali
dať do tekstu tejto zprávy taký výraz,
takú vetu, že křestanská mravoveda je
založené na mytologickom základě.«
Kulturní výbor jednal o věci dne 7. listopadu
na základě zprávy podepsaného referenta.
Bylo poukázáno k tomu, že pohoršení
nad výrazem "mytologické představy atd.«
jest vlastně nedorozumění, které vzniklo
neporozuměním slovu mýtus a mytologický,
které jsou ve vědeckém a filosofickém
myšlení běžné ve významu,
jenž vylučuje jakoukoli urážlivou nebo
zlehčující tendenci. Mythy a mythologické
představy se vyskytují všude tam, kde tradiční
setrvačností se udržují představy,
jejichž obsah neodpovídá pokročilejšímu
poznání, a tam, kde řeč svými
prostředky nestačí na konkretní vyjádření
abstraktních pravd a jest nucena užívati metafor
a všelikých obrazů. Tak jako fantasie jest
spolučinná vedle pojmotvorné mohutnosti při
vzletu myšlenek do transcendentna, kde není pro ně
opory ve smyslovém vnímání, tak proplétají
se ve světovém názoru náboženském
a filosofickém živly mytické s vědeckými,
fakta zkušenostní s domysly. V konstatování
toho nelze spatřovati urážky žádného
přesvědčení vůbec, ani náboženského.
Byl dále důraz položen na to, že snahy
o provedení důsledků odluky církve
od státu na poli výchovy školské neseny
jsou stejným zájmem o mravní povznesení
společnosti, jako o něm mluví vyznavači
náboženství křesťanského.
Mravní musí býti také nekatolík
a proto nelze mravní výchovu nechat v odvislosti
na nějaké konfesi. Základ pro výchovu
mravní nutno hledati v etice positivní, která
je povznesena nad náboženské různosti
a schopna vyhověti požadavkům výchovy
při jakémkoli přesvědčení
náboženském. To vskutku mravní, to mravně
vznešené, co podává etika křesťanská,
je plně obsaženo a beze zbytku v etice positivní.
Etický vývoj vyvrcholil zásadou humanity,
příkazem: Miluj bližního jako sebe samého,
a toto vyvrcholení nestalo se jen v křesťanství,
nýbrž také jindy a to mnohem dříve.
A je-li tato zásada vodítkem mravní výchovy,
nelze, aby při tom katolické děti měly
nějakou ujmu na svém náboženském
přesvědčení, a nelze, aby ti, kdo
usilují o nábožensko-mravní výchovu,
učiní-li východiskem a vodítkem něco
jiného. Pro toto stanovisko a veden snahou přispěti
v zájmu dobré věci k dorozumění
kulturní výbor učinil v původním
znění vrácené zprávy změnu
a navrhuje Národnímu shromáždění
přijmouti tuto
Ministerstvu školství se ukládá,
aby činilo přípravy, aby byla zavedena
občanská nauka jakožto zvláštní
předmět do škol, a uvedlo ji ve spojitost s
celou soustavou mravní výchovy, jaká bude
zavedena v době, kdy náboženství nebude
povinným předmětem vyučování,
jakož aby se zavčas postaralo o vydání
zvláštní učebnice pro tento předmět.