Podle informací ministerstva věcí zahraničních,
které jest v tomto případě především
věcně příslušné, odpovídám
na shora uvedený dotaz takto:
Již proti nařízení zemské vlády
solnohradské ze dne 28. května 1919 o propouštění
nerakouských zaměstnancův i proti nařízení
téže zemské vlády ze dne 19. srpna 1919
o vypovídání cizinců ze Solnohradska
bylo diplomatickou cestou zakročeno a bylo při tom
pohroženo odvetou, budou-li uvedená nařízení
prováděna proti našim příslušníkům.
Když pak bylo vydáno nařízení
vídeňské vlády ze dne 10. září
1919 o vypovídání cizinců z Rakouska
vůbec, bylo zakročeno stejným způsobem;
rovněž tak po vydání výnosu magistrátem
v Linci a Welsu, jímž bylo vzhledem k bytové
nouzi nařízeno, aby se osoby, nemající
domovského práva a pevného postavení
v městě, z města vystěhovaly.
Na to odpověděla zemská vláda hornorakouská,
že rakouský státní úřad
vnitra již telegraficky nařídil, aby se při
provádění nařízeného
vypovídání, pokud jde o příslušníky
československé, postupovalo s největší
šetrností a také zemská vláda
hornorakouská vyslovila naději, že nebude žádného
důvodu k rekriminacím a opatřením
odvetným.
V jednom případě, který byl naším
plnomocníkem zemské hornorakouské vládě
oznámen, a kde se úředník okresního
hejtmanství k občanu československé
republiky nechoval tak, jak nařízeno, bylo zavedeno
vyšetřování a zemská vláda
požádala, aby jí podobné případy
hned byly oznamovány, a slíbila přísně
zakročiti proti viníkům. Zároveň
žádala zemská vláda, aby bylo vzato
na vědomí, že vypovídání
vůbec nemá politických podkladů a
že bylo zaviněno pouze nouzí bytovou a nouzí
vyživovací.
Konečně dopisem ze dne 4. listopadu t. r. oznámil
pražský zmocněnec republiky rakouské
z rozkazu své vlády, že rakouský státní
úřad vnitra a vyučování dal
dne 18. září 1919 všem zemských
vládám pokyn, aby při provádění
ustanovení o vypovídání postupovaly,
pokud jde o československé státní
příslušníky, s největší
šetrností, a aby hned patřičně
poučily podřízené úřady.
O tom opatření byl také vyrozuměn
náš plnomocník ve Vídni.
Rakouská vláda zároveň vyslovila ochotu,
aby hned počalo jednání o vzájemné
úpravě dalšího pobytu našich příslušníků
v Rakousku a rakouských příslušníků
v našem státě.
Vláda republiky československé, a to především
příslušné ministerstvo věcí
zahraničních, bude i nadále této věci
věnovati bedlivou pozornost a neopomine nic, čím
by tuto akci uspíšilo a dosáhlo výsledku,
který by zájmům našich příslušníků
v nejvyšší míře vyhovoval.