V živé paměti je neslýchané a
brutální vystupování státních
autonomních úředních orgánů
v bývalém Rakousku proti českému školství
v jazykové smíšených okresích,
jako bylo po desítiletí prováděno.
Českého obyvatelstva těchto okresů
za nejtěžších obětí hmotných
a existenčních překonávalo překážky,
jimiž bylo mu zabraňováno, aby dosáhlo
práv kulturních a občanských zabezpečených
zákony. Mohlo však dosíci, odkázáno
takřka samo na sebe, jen skrovných výsledků
a s pocity hlubokého roztrpčení a bolestí
vidělo, jak hrozné ztráty jsou způsobovány
náhodou.
Když po provedeném převratu vstoupili jsme
do nových poměrů, bylo české
obyvatelstvo ve smíšených územích
naplněno bohatou nadějí, že nesnesitelným
poměrům školským je konec, že vláda
republiky a úřední orgánové
budou za jednu z předních svých povinností
pokládati, aby nejen nebyly na příště
českému školství kladeny v cestu překážky,
jako dříve, ale že, pokud to bude možno,
budou dřívějším systémem
učiněná příkoří
napravována.
Žel, že dnes po jednoročním trvání
naší státní samostatnosti musíme
konstatovati, že tato samostatnosti musíme konstatovati,
že tato naděje českého obyvatelstva
ve smíšených okresích zůstala
nesplněna. Čeští obyvatelé těchto
okresů jsou hluboce roztrpčeni, že oprávněné
jejich nároky v otázkách školských
a kulturních neřeší se s takovým
úsilím, jak by bylo žádoucí a
oprávněno, poněvadž v četných
místech, kde čeští obyvatelé
mají zřejmě zákonitý nárok
na zřízení škol, dodnes jejího
zřízení se nedovolali, a nuceni jsou, dítky
své poslati do škol německých. Ač
nepřehlížíme, že jistý počet
nových škol byl povolen, a že při obtížích
přerodu nutno s trpělivostí odstraňovati
četné překážky technické
a administrativní, musíme konstatovati, že
státní orgány ve smíšeném
území s nedostatečnou energií a chabě
otázku školskou řeší, v čemž
posilovány jsou německými okresními
školními radami, jimž české školy
až dosud jsou podřízeny, dále, že
autonomní úřady a obce stejně, jako
dříve, využitkováním nejnicotnějších
námitek, způsobují stále průtahy.
Aby na veřejnost tento postup byl nějak maskován,
pouštějí se do světa zprávy o
příkoří, jež se děje německému
školství v těchto okresích, ač
by čeští lidé s velkou radostí
uvítali, kdyby jejich poměry školské
byly alespoň jen přibližně tak upraveny,
jak tomu jest u školství německého.
I tam, kde konečně po překonání
četných překážek bylo zřízení
školy povoleno, trvá starý nesnesitelný
stav buď úplně, nebo jen s malými změnami
dále. Velké obtíže činí
obstarávání potřebných místností
pro školu, a když konečně po velkém
úsilí věc jakž takž je vyřízena
- stranou necháváme jejich zdravotní vybudování
- nelze s vyučováním začíti,
poněvadž není učitelů. Nedostatek
učitelů v celé smíšené
oblasti je notorický, a máme dojem, že po této
stránce mělo by s větší energií
od ústředních úřadů
státních býti zasaženo. Také
další vybudování českého
školství ve smíšených okresích,
pokud jde o zřizování škol měšťanských,
středních, odborných a pokračovacích,
je spojeno s průtahy, které zákonité
školské nároky českých rodičů
zbytečně oddalují.
Tyto poměry naplňují české
obyvatelstvo, které za starého režimu tolik
obětí přineslo, a hrdinně obstálo
v hájení svých práv národnostních
a školských, oprávněným roztrpčením
a bolestí. Samozřejmě jsou čeští
obyvatelé i dnes odhodláni energickými kroky
svého práva se domáhati, jako činili
to za starého režimu, ale bylo by jistě smutným
vysvědčením pro státní správu,
kdyby zřejmé a oprávněné nároky
jejich měly býti teprve pod tlakem této akce
uspokojeny.
Z uvedených důvodů táží
se podepsaní:
1. Jsou panu ministru školství tyto trudné
a neudržitelné poměry českého
školství ve smíšeném území
známy?
2. Co hodlá pan ministr školství učinit,
aby byly změněny, a aby českému obyvatelstvu
dostalo se tak uspořádaného školství,
jak mu náleží dle zákonitých
ustanovení?