Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Volební soud skládá se z presidenta, 9 přísedících a potřebného počtu stálých referentů. Presidentem je dočasný první president nejvyššího správního soudu. Stálí referenti jsou přidělováni volebnímu soudu presidentem z radů nejvyššího soudu správního, kterýžto soud poskytuje také místností a potřebných sil pomocných.

Presidenta soudu zastupuje jako vicepresident II. president nejvyššího správního soudu.

Dvě třetiny přísedících volí poslanecká sněmovna, ostatní senát, a to z příslušníků československé republiky, volitelných do senátu a znalých práv.

Přísedící a stálí referenti nesmějí býti členy Národního shromáždění.

Přísedícím volebního soudu přestává býti, kdo dovršil 70. rok věku, nebo pozbyl volitelnosti do senátu československé republiky (§ 18. II.).

Uchází-li se přísedící o mandát do Národního shromáždění, nebo byl-li zvolen za člena tohoto shromáždění, nemůže až do vykonané volby, pokud se týče, po dobu trvání mandátu vykonávat úřadu přísedícího.

Volební soud rozhoduje v plenární schůzi o tom, pozbyl-li přísedící členství volebního soudu. Odpadne-li přísedící, požádá volební soud svým presidentem příslušné sněmovny (senátu), aby byla vykonána volba nová.

Přísedící volebního soudu mají nárok na cestovné a stravné z pokladny státní podle ustanovení zvláštního zákona.

Volební soud rozhoduje buď v senátech anebo ve schůzi plenární.

Senáty skládají se z presidenta (vicepresidenta) soudu jako předsedy, tří přísedících a stálého referenta jmenovaného presidentem soudu pro dotčený senát. Přísedící pro jednotlivé senáty ustanovuje president. V každém senátě zasedají dva přísedící, volení sněmovnou poslaneckou, a jeden přísedící, volený senátem.

Plenární schůzi předsedá president (vicepresident) za přítomnosti aspoň 2/3 přísedících a stálého referenta, určeného presidentem.

Předseda senátu a plenární schůze rozhoduje při rovnosti hlasů; jinak nehlasuje.

President, vicepresident, přísedící a stálí referenti volebního soudu jsou ve výkonu tohoto svého soudcovského úřadu samostatní a neodvislí jako soudcové. Výkon disciplinární moci nad přísedícími přísluší soudu volebnímu podle zásad disciplinárního práva soudcovského.

Přísedící volebního soudu vykonávají přísahu svému presidentovi, že šetřiti budou zákonův a vykonávati úřad nestranně.

Co do práva zkoumati platnost zákonův a nařízení jest volební soud postaven na roveň soudům řádným.

Volební soud, jemuž ministerstvo vnitra postupuje po skončeném skrutiniu všecky volební spisy, zkoumá v senátech s urychlením volby členů Národního shromáždění a ověřuje usnesením volby provedené. (§ 18.).

Volební soud rozhoduje ve schůzi plenární o stížnostech podaných do voleb členů poslanecké sněmovny a senátu.

Jakákoli rozhodovací pravomoc nejvyššího správního soudu je v těchto volebních sporech vyloučena.

Stížnost může býti podána:

a) pro nezákonný postup při volbě;

b) protože kandidát zvolený neměl včas volby volitelnosti;

c) pro volitelnost úřadem nezákonně popřenou.

Stížnost mohou podati:

1. volební strany (skupiny), jež příslušnému úřadu předložily včas kandidátní listiny pro volbu, jejíž výsledek jest předmětem stížnosti. Volební strany (skupiny) jsou platně zastoupeny toliko zmocněncem, ustanoveným podle řádu volení, nebo jeho náhradníkem;

2. občan, o jehož volbu běží.

Volební soud rozhoduje v plenárních schůzích usnesením o tom, pozbyl-li člen poslanecké sněmovny nebo senátu za volebního období proto mandátu, že po volbě ztratil volitelnost anebo přestal býti příslušníkem volební strany (skupiny), z jejíž kandidátní listiny byl zvolen.

Volební soud rozhoduje do 8 neděl ode dne, kdy ho došlo oznámení předsedy příslušné sněmovny (senátu) o tom, že nastaly skutečnosti, uvedené v prvním odstavci.

Stížnost jest podati písemně u volebního soudu ve lhůtě do 14 dnův ode dne úřední vyhlášky konečného výsledku volby, a to v tolika stejnopisech, aby ministerstvo vnitra a každá ze spolužalovaných stran obdržely po stejnopisu.

Každá stížnost musí býti podepsána advokátem. Odkládacího účinku nemá nikdy.

Jeden stejnopis stížnosti budiž dodán stranám spolužalovaným se zprávou, že jest jim volno v nepřekročitelné lhůtě nejméně 14 dnů, nejvýše 4 neděl, podati k stížnosti odpověď.

Stranami spolužalovanými jsou kandidáti, o jejichž volbu jde.

Ministerstvo vnitra jest povinno ve lhůtě, stanovené volebním soudem, předložiti tomuto soudu veškeré spisy jednací a vysloviti se o důvodech stížnosti.

Stížnosti, jež nevyhovují ustanovení §§ 8., 9., 11. a 12., zamítne volební soud bez veškerého řízení.

Zjistí-li volební soud, že k rozhodnutí o stížnosti jest třeba doplniti spisy v jakémkoli směru, uloží to ministerstvu vnitra, které jest povinno nařízené doplnění provésti s největším urychlením.

I po tomto doplnění spisů může volební soud nařídit, aby jednotlivá šetření, zejména průvody, vykonána byla některým přísedícím, nebo je při ústním přelíčení sám předsevzíti a k tomu konci uložiti stranám, aby nejdéle při tomto líčení předložily průkazy, žádané soudem.

Náklady průvodního řízení uvedeného v předcházejícím odstavci hradí stát.

Po skončení přípravného řízení ustanoví volební soud veřejné ústní přelíčení o stížnosti a pozve k němu ministerstvo vnitra a strany spolužalované, jakož i ostatní účastníky.

Stížnosti podané pro nezákonný postup při volbě (§ 8. písm. a)) budiž vyhověno, je-li prokázáno, že nezákonný postup mohl míti podstatný vliv na výsledek volby. Volební soud prohlásí v nálezu, pokud volba se zrušuje, a podle okolností případu určí současně, kdo je zvolen na místě toho, jehož volba byla zrušena. Tentýž výrok učiní volební soud v nálezu, kterým zrušil volbu podle § 8. písm. b).

Vyhoví-li volební soud stížnosti podané podle § 8. písm. c), prohlásí stěžovatele za zvoleného a zruší volbu toho, jenž na jeho místě byl nezákonně prohlášen za zvolena.

Při ověřování voleb podle § 6. a při rozhodování o ztrátě mandátu podle § 10. užíti jest obdobně ustanovení §§ 15. a 17.

Pokud způsobilosti, býti členem sněmovny poslanecké (senátu), se pozbývá odsouzením pro trestní čin, je volební soud vázán právoplatným rozsudkem soudu trestního.

O usneseních volebního soudu, kterými se ověřují volby (§ 6.) a rozhoduje o ztrátě mandátu podle § 10., pak o nálezech, kterým se vyřizují stížnosti ve smyslu § 7., podává příslušné sněmovně (senátu) president soudu ústní zprávu, která se bere bez debaty na vědomí.

Pokud tento zákon neustanovuje jinak, platí pro volební soud, zvláště pro řízení před ním obdobně ustanovení zákona o nejvyšším správním soudě. Totéž platí o jednacím řádě tohoto soudu.

O řízení průvodním platí obdobně ustanovení civilního řádu soudního.

Řešení kompetenčních konfliktů mezi volebním soudem a nejvyšším soudem správním bude upraveno zvláštním zákonem.

Zákon tento počne účinkovati současně se zákonem, jímž se vydává ústavní listina.

Provede jej ministr vnitra v dohodě s ministry spravedlnosti a financí.

Při budování ústavy republiky československé sluší věnovati obzvláštní pozornost též otázce ověření voleb do zákonodárného sboru (Národního shromáždění) a otázkám, jež jsou s ní v úzké vnitřní spojitosti; zejména otázce rozhodování o stížnostech do řečených voleb.

V theorii všeobecného státního práva je spor o to, zda-li ověřování voleb do zákonodárných sborů má býti svěřeno zákonodárným sborům samým či orgánům zvláštním, na zákonodárném sboru nezávislým.

Ústavy cizích moderních států neupravují otázky této jednotně, některé z nich vyhrazují ověřování voleb parlamentu, jiné zvláštnímu tribunálu, v některých upravena otázka ta kombinací obou způsobů.

Zabývajíc se otázkou, kterému orgánu má býti svěřeno ověřovati volby do zákonodárného sboru republiky československé, jakož i rozhodovati o stížnostech do těchto voleb podaným, dospěla vláda k přesvědčení, že nebylo by účelno, aby při úpravě této tak eminentně důležité otázky byly prostě převzaty vzory ústav jiných států.

Při úpravě otázky vycházela vláda z úvahy, že otázku tu dlužno nehledíc na cizí vzory upraviti tak, aby úprava poskytla dostatečné záruky, že rozhodování o tak eminentně důležitých otázkách veřejného práva, jakými jsou ověřování voleb do zákonodárného sboru a rozhodování o stížnostech na tyto volby, bude se díti nestranně, odborně a urychleně.

Vycházejíc z těchto zásadních hledisek nemohla se vláda rozhodnouti pro to, aby rozhodování uvedených otázek bylo svěřováno výhradně sboru zákonodárnému, resp. jeho jednotlivým komorám. Nesluší totiž přehlížeti všeobecně známý zjev, že právě ve státech, kde parlament jest výhradným forem pro rozhodování uvedených otázek, nebyly sporné volby vyřízeny ani včas, t. j. na počátku volebního období, ani nestranně. Vady, jež má ověřování voleb parlamentem uvádí též L. Duguit: Traité de droit constitutionnel, 2. sv. str. 306., vyd. z r. 1911. Zmiňuje se na uvedeném místě také o způsobu, jak upraveno jest ověřování voleb parlamentních v Anglii a označuje tento způsob za příliš komplikovaný, pročež jej ani pro Francii nedoporučuje; Duguit přimlouvá se za to, aby ověřování voleb ve Francii bylo svěřeno státní radě jako správnímu soudu (srv. k tomu i Jellinek: Allgemeine Staatslehre, 1914, str. 614. a literaturu tam uvedenou).

Rovněž nemohla se vláda rozhodnouti pro to, aby rozhodování předmětné otázky svěřeno bylo zvláštnímu tribunálu, jenž by byl organisován jako samostatný soud tak, aby členové jeho, ať již vesměs, ať pouze z části byli soudci z povolání, kteří by byli ustanovováni výhradně pro tento soud, u něhož by byli trvale zaměstnáni. Tento způsob řešení byl by spojen se značným nákladem, který by nebyl v nižádném poměru s výkonností soudu, ježto soud takto organisovaný nebyl by - jak z povahy věcí plyne - pravidelně a trvale zaměstnán.

Vláda řeší tento složitý problém tím způsobem, že rozhodování o otázkách shora vytčených svěřuje zvláštnímu, na zákonodárném sboru nezávislému orgánu - volebnímu soudu-, který připíná k instituci nejvyššího správního soudu.

Ve vládním návrhu docházejí pak výrazu tyto zásady:

1. Volební soud jest velmi úzce spjat s nejvyšším správním soudem. Volební soud není zvláštním tribunálem, v tom smyslu, že by proň a výhradně proň byli jmenováni zvláštní soudcové z povolání.

Uvedené spjetí volebního soudu s nejvyšším správním soudem uskutečňuje osnova v několika směrech:

a) Presidentem volebního soudu jest dočasný první president nejvyššího správního soudu: presidenta zastupuje jako vicepresident druhý president nejvyššího správního soudu (§ 1. osnovy). President, pokud se týče vicepresident volebního soudu, fungují jako předsedové senátů, v nichž volební soud rozhoduje, a předsedají také plenárním schůzím (§ 3. osnovy).

b) Radové nejvyššího správního soudu jsou presidentem tohoto soudu přidělováni volebnímu soudu jako stálí referenti (§ 1. osnovy): fungují pak v této vlastnosti jak v senátech, tak i v plenární schůzi (§ 3. osnovy).

c) Nejvyšší správní soud poskytuje volebnímu soudu také místností a potřebných sil pomocných (§ 1. osnovy).

Pro vylíčené úzké spjetí volebního soudu s nejvyšším správním soudem rozhodla se vláda, vedena jsouc těmito úvahami:

a) Jest zajisté nezbytným požadavkem, aby volební soud, jemuž náleží rozhodovati o vysoce důležitých otázkách veřejného práva, byl organisačně vypraven tak, by byla zaručena odbornost ve všech směrech úřední jeho činnosti. Jak theoretické erudice, tak i praktické zkušenosti osob, které jsou činny jako soudcové z povolání u nejvyššího správního soudu, tedy u tribunálu, do jehož kompetence náleží rozhodovati o spletitých otázkách z oboru práva veřejného, poskytují zajisté s dostatek záruk, že jak řízení soudu volebního na venek, tak i vnitřní činnost jeho i rozhodování samo bude se díti způsobem naprosto odborným.

b) Navrhovaná úprava přispěje ve značné míře k tomu, aby zavládla jednotnost praxe při rozhodování volebních sporů vůbec.

Do působnosti nejvyššího správního soudu náleží již nyní, nebo bude po uskutečnění chystané reformy správy veřejné náležeti: rozhodovati o stížnostech na volby do zastupitelstev a rad obecních, do okresních výborů, do župních zastupitelstev, jakož i do jiných veřejných správních korporací. Jest přirozeno, že oněch zásad, jež si vytvoří nejvyšší správní soud při rozhodování o jednotlivých otázkách, týkajících se těchto voleb, bude lze nejednou použít i při volbách do zákonodárného sboru. A právě úzké spjetí volebního soudu s nejvyšším správním soudem bude nesporně velmi účelně přispívati k tomu, že zásady nejvyššího správního soudu proniknou i do judikatury soudu volebního.

c) Nesluší konečně přehlížet ani důvody úsporné; z navrhované úpravy nevzejdou pro stát ony značné náklady osobní i věcné, jež by jinak spojeny byly s organisací samostatného tribunálu.

2. Vedle soudců z povolání jsou členy volebního soudu jako přísedící také osoby, jež volí poslanecká sněmovna a senát (§ 1. osnovy). Přísedící jsou členy senátů, v nichž volební soud rozhoduje (§ 3. osnovy). Poměr mezi počtem přísedících, jejž volí sněmovna poslanecká, (2/3) a oním, jejž volí senát (1/3) jest zachován i ve složení senátů (§ 3. osnovy).

Těmito ustanoveními vyhověla osnova plně zásadám demokratického státního zřízení, neboť poskytuje vynikající účasti při rozhodování o politických právech občanův osobám, jež volí každá z obou sněmoven zákonodárného sboru.

Ustanovením § 1. osnovy o zvláštních podmínkách pro volitelnost za přísedícího volebního soudu (znalost práv, volitelnost do senátu) má býti poskytnuto záruky pro to, aby volbou povolávány byly za členy volebního soudu jen osoby, jež mají jednak znalosti odborné, jednak zkušenosti životní.

Úřad přísedícího volebního soudu jest funkcí čestnou - přísedící mají toliko nárok na cestovné a stravné z pokladny státní (§ 2. osnovy).

3. Volební soud jest naprosto nezávislým na zákonodárném sboru. To vyjádřeno jest v §u 19. osnovy, podle něhož zprávy, které president volebního soudu podává o usneseních a nálezech soudu příslušné sněmovně, béře dotčená sněmovna bez debaty na vědomí. Zárukou nezávislosti volebního soudu na zákonodárném sboru je též ustanovení §u 1. osnovy, jež stanoví neslučitelnost úřadu přísedícího a stálého referenta volebního soudu s členstvím v Národním shromáždění; otázku, zda také úřad presidenta a vicepresidenta volebního soudu má býti neslučitelný s členstvím v Národním shromáždění čili nic, osnova neřeší, vycházejíc z úvahy, že bude účelnější, rozřeší-li se tato otázka v souvislosti se zásadní otázkou slučitelnosti členství ve sboru zákonodárném s vykonáváním státního úřadu vůbec.

4. Členové volebního soudu mají charakter soudců (§ 4. osnovy), volební soud jest co do práva, zkoumati platnost zákonův a nařízení, na roveň postaven řádným soudům (§. 5. osnovy). Těmito ustanoveními jest zabezpečena nezávislost, samostatnost a nestrannost rozhodování volebního soudu. Do osnovy (§ 4.) bylo nutno pojmouti výslovné ustanovení, že výkon disciplinární moci nad přísedícími přísluší soudu volebnímu podle zásad disciplinárního práva soudcovského; stálí referenti volebního soudu podléhají disciplinárnímu právu soudcovskému již podle příslušných ustanovení, jež platí pro ně jakožto pro soudce z povolání (srovn. § 1.).

Působnost volebního soudu jest obmezena toliko na věci voleb do zákonodárného sboru, tedy do sněmovny poslanecké a do senátu. Na věci voleb do zastupitelstev župních, okresních výborů, zastupitelstev a rad obecních, a do jiných veřejnoprávních korporací se působnost volebního soudu nevztahuje; o stížnostech na rozhodnutí instance, jež podle příslušných zákonů rozhoduje o námitkách proti těmto volbám, rozhoduje výhradně nejvyšší správní soud.

Věci volební, jež náležejí do působnosti volebního soudu, rozvrhuje osnova na tři skupiny; rozvržení to má také význam pro řízení před volebním soudem (viz níže sub III.).

Do působnosti volebního soudu náleží totiž:

1. Zkoumati a ověřovati volby do obou komor Národního shromáždění (§ 6. osnovy).

2. Rozhodovati o stížnostech podaných do voleb členů poslanecké sněmovny a senátu (§ 7. - 9. osnovy).

3. Rozhodovati o ztrátě mandátu členů poslanecké sněmovny a senátu (§ 10. osnovy).

ad 2. Zájem věci toho vyžaduje, aby do osnovy pojata byla ustanovení, jež by jednak omezila právo stížností k volebnímu soudu na případy, v nichž vskutku jde o hrubé porušení subjektivních práv, a jednak byla s to, aby urychlila a zjednodušila řízení před volebním soudem.

Uvedených cílů snaží se osnova dosíci těmito způsoby:

a) vypočítává taxativně důvody, pro které lze stížnost podati (§ 8.);

b) přiznává legitimaci ke stížnosti toliko volebním skupinám, zúčastněným při volbě, jejíž výsledek jest předmětem stížnosti, a občanům, o jejichž volbu běží (§ 9.);

c) propůjčuje určitá procesní práva v řízení před volebním soudem toliko stranám "spolu žalovaným" (§§ 11. a 13.).

Aby se zamezil vznik kompetenčních konfliktů, vylučuje osnova v §u 7. odst. 2. výslovně kompetenci nejvyššího správního soudu v rozhodování o stížnostech na volby do poslanecké sněmovny a senátu.

ad 3. Volební soud rozhoduje podle § 10. osnovy o ztrátě mandátu člena poslanecké sněmovny nebo senátu za volebního období, z důvodů, že dotčený člen pozbyl po volbě volitelnosti, nebo že přestal býti příslušníkem volební skupiny, z jejíž kandidátní listiny vyšel. Posléz uvedený důvod ztráty mandátu pojat byl do osnovy hledíc k významu, jejž moderní volební řády demokratické vůbec a také řád volení do Národního shromáždění, přiznávají poměru kandidáta k volební skupině, jež ho kandidovala.

Osnova obsahuje v §§ 11. až 29. zvláštní ustanovení o řízení. V mezích pravidla §u 20. osnovy platí také pro řízení před volebním soudem obdobně ustanovení o nejvyšším správním soudě, o řízení průvodním pak platí obdobně ustanovení civilního řádu soudního.

Povaha věci přináší ssebou, že řízení o stížnostech do voleb dlužno upraviti v nejednom směru odlišně od řízení v případech, kdy volební soud zkoumá a ověřuje volby, nebo rozhoduje o ztrátě mandátu.

V jednotlivostech budiž uvedeno:

1. Řízení o stížnostech do voleb.

a) Řízení zahájí se k písemné stížnosti legitimované strany, - podepsané advokátem (§§ 7., 8., 9., 11. a 12. osnovy). Stížnost nemá nikdy účinku odkládacího; na stížnosti podané u volebního soudu nelze tudíž ani obdobně použíti ustanovení § 17. zák. ze dne 22. října 1875, č. 36. ř. zák. ex 1876 (ponechaného v platnosti §em 2. zák. ze dne 2. listopadu 1918, č. 3. sb. zák. a nař.), podle něhož může správní úřad výjimečně přiznati odkládací účinek stížnosti podané u nejvyššího správního soudu.

b) Pouze strany "spolu žalované" mají zvláštní práva procesní - pouze těmto stranám musí býti doručen jeden stejnopis stížnosti (§§ 11. a 13. osnovy) - ostatní strany ("účastníci") mají toliko právo nahlížeti do spisů (hledíc k obdobě dovolené podle §u 20. osnovy) a právo býti pozvánu k veřejnému ústnímu líčení o stížnostech (§ 16 osnovy). Kdo je stranou "spolužalovanou", ustanovuje výslovně § 13. odst. 2. osnovy.

Rozdílná úprava procesních práv stran "spolužalovaných" a ostatních "účastníků" děje se pro urychlení a zjednodušení řízení.

c) O stížnostech do voleb rozhoduje volební soud v plenární schůzi (§ 7. osnovy); vyřízení stížnosti děje se nálezem (§ 19. osnovy).

d) Nesluší-li stížnost zamítnouti bez řízení (§ 14. osnovy), nařídí soud po přípravném řízení ústní líčení (§ 16. osnovy).

e) K urychlení a zjednodušení řízení přiznává ustanovení § 15. osnovy volebního soudu dalekosáhlá práva co do doplňování spisů a provádění šetření a průvodů - v tomto směru sluší položiti důraz na to, že řízení před volebním soudem podle § 15. osnovy odchyluje se velmi podstatně od řízení před nejvyšším správním soudem, ježto nejvyššímu správnímu soudu nepříslušejí při doplnění řízení práva, jež přiznává § 15, osnovy soudu volebnímu.

f) Volebnímu soudu nepřísluší pouze právo kassační - jako nejvyššímu správnímu soudu; volební soud rozhoduje v mezích ustanovení osnovy § 17. také meritorně; volební soud jest totiž oprávněn zároveň s výrokem o zrušení volby určiti také, kdo je zvolen na místě toho, jehož volba byla zrušena (při stížnostech podle §u 8. lit. a) a b) osnovy, resp. prohlásiti, v případě § 8. lit. c) osnovy, stěžovatele za zvoleného a zrušiti zároveň volbu, do které podána stížnost.

2. Řízení v ostatních případech. Řízení ve věcech zkoumání voleb podle §u 6. osnovy zahajuje se na základě volebních spisů, jež dodá ministerstvo vnitra; řízení při rozhodování o ztrátě mandátu zahájí volební soud na základě oznámení předsedy sněmovny poslanecké nebo senátu o tom, že nastaly skutečnosti v §u 10. osnovy uvedené.

Ustanovení o pravomoci volebního soudu o doplnění spisů a provádění šetření a průvodů podle § 15. osnovy sluší obdobně užít i na případy ověřování voleb a rozhodování o ztrátě mandátu (§ 18. osnovy). I v těchto případech jest volební soud oprávněn k tomu, aby určil, kdo má nastoupiti na místo kandidáta, jehož volby volební soud neověřil, anebo jejž prohlásil za zbavena mandátu (§ 18. osnovy). V případech těchto nekoná se nikdy ústní veřejné líčení před soudem volebním a soud rozhoduje vždy usnesením (§§ 6., 10. a 19. osnovy).

Návrh budiž přikázán výboru ústavnímu se lhůtou 8 dnů.