Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 1831.

Odpověď

ministerského předsedy na dotaz člena Národního shromáždění Aloise Konečného a společníků (tisk č. 1579) o zabezpečení pojišťovacích závazků německé říšské republiky k příslušníkům republiky československé.

Podle § 1313 R. V. O. (říšského pojišťovacího řádu) výplata starobní a invalidní renty se zastavuje, pokud se oprávněný cizinec obvykle a dobrovolně zdržuje v cizině; spolková rada může však vyloučiti podle § 1314 R. V. O. tento účinek pro cizozemské pohraniční obvody a pro příslušníky těch cizích států, jejichž zákonodárství zaručuje Němcům a jejich pozůstalým obdobné opatření (entsprechende Fürsorge gewährleistet).

Podle § 1440 R. V. O. mohou pojištění dobrovolně při invaliditě a stáří pokračovati v pojištění v cizině a upotřebiti k tomu známek kterékoli pojišťovny; pouze ti, kdo dobrovolně jsou pojištěni u zvláštního ústavu podle § 1371 R. V. O., musí v pojištění pokračovati u tohoto zvláštního ústavu (§ 1440 R. V. O.).

Podle § 1316 R. V. O. dostane při starobním a invalidním pojištění oprávněný, jenž obvykle a dobrovolně se v cizině zdržuje jako odbytné sumu rovnající se trojnásobku jeho roční renty, při sirotčí rentě pak částka dva a půlkráte větší než jeho roční renta.

Podle § 76. zákona o říšském pojištění pro zaměstnané zastavují se výplaty pense (Ruhegeld) a renty, pokud se oprávněný obvykle bez svolení rentového výboru zdržuje v cizině. V případě další výplaty má předložiti lékařská potvrzení o své neschopnosti k povolání, jež po něm říšský pojišťovací ústav žádá.

Podle § 77. téhož zákona může však spolková rada vyloučiti obdobně jako v § 1314 R. V. O. zastavení výplaty renty pro cizozemské pohraniční obvody a pro příslušníky těch cizích států, jejichž zákonodárství zaručuje Němcům a jejich pozůstalým obdobná opatření (entsprechende Fürsorge gewährleistet).

Podle § 15. téhož zákona může v pojištění i za pobytu v cizině dobrovolně pokračovati nebo je udržeti v platnosti ten, kdo vystoupil ze zaměstnání, podrobeného pojištění, a má na základě pojistné povinnosti aspoň 6 příspěvkových měsíců. Má-li 120 příspěvkových měsíců, může si udržeti čekatelství, až dotud nabyté, placením uznávacího poplatku, který podle § 172., odst. 2 činí 3 marky ročně.

Podle § 47. téhož zákona mohou oprávnění, již vystěhují se z Německa, dostati jako odbytné 1/2 úhradní jistiny požitků, jim poskytovaných. Tarify k výpočtu odbytného stanoví říšský pojišťovací ústav se svolením spolkové rady. Spolková rada může toto ustanovení prohlásiti neúčinným v pohraničních územích.

Pokud jde o obor pojištění úrazového, zahájila vláda vyjednávání s Německem o uzavření vzájemnostní smlouvy. jež má zaručiti důchodcům německých úrazových pojišťoven, kteří žijí v území našeho státu, nezkrácené vyplácení důchodu, odpovídajícího jejich neschopnosti výdělečné. Stejně učiní vláda, pokud jde o uzavření vzájemnostní smlouvy v oboru pojištění proti invaliditě a stáří, jakož i pojištění pensijního, tak aby smlouvou tou veškerá práva pojištěnců, kteří se z Německa vystěhují do území československého státu, byla nezkráceně zachována. Proto bude Národnímu shromáždění v nejbližší době předložen návrh zákona, jímž vláda má býti zmocněna, uzavříti vzájemnostní smlouvy.

V Praze dne 15. listopadu 1919.

Ministerský předseda:
V. Tusar, v. r.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP