Odpovídaje na dotaz shora uvedený, uvádím
podle zpráv, došlých mne po úředním
vyšetření věci, toto:
Obsah dotazu shoduje se v podstatě se stížností
biskupské konsistoře ze dne 3. července 1919,
čís. ad 2.720, zaslanou zemské školní
radě v Brně. O této stížnosti
zavedla okresní školní rada pro městský
okres jihlavský šetření již dne
18. září 1919. Po výsledku jeho jeví
se stížnosti na neutěšené poměry
na českých školách v Jihlavě
neodůvodněnými.
Zjištěno bylo toto:
1. Konference učitelského sboru dívčí
školy obecné usnesla se většinou hlasů,
že se členové její nezavazují
k dozoru nad žactvem při úkonech náboženských,
tudíž zcela ve shodě s ministerskými
výnosy o účasti žactva a učitelstva
při náboženských úkonech a cvičeních
ze dne 25. listopadu 1918, čís. 214 a ze dne 9.
května 1919, čís. 5.125. Usnesení
to není terorem, ježto se jím naprosto nebrání
jednotlivým členům učitelského
sboru, aby dozírali k žactvu při náboženských
úkonech, pokud to jinak není na překážku
jejich povinnostem úředním a pokud se k tomu
sami uvolí. Správce řečené
školy dovolil zprvu, aby se žákyně před
bohoslužbami shromažďovaly ve škole, bude-li
o dozor k nim náležitě postaráno; když
však se k dozoru z učitelů nikdo nepřihlásil
a když ani katecheta sám se o dozor nestaral, správce
školy shromažďování onoho již
nedovolil, nemoha převzíti odpovědnosti za
možné následky, kdyby děti bez dozoru
prodlévaly ve škole.
2. Poměry na chlapecké škole v Jihlavě
nejsou nikterak abnormální, jak plyne z číselných
dat o mravním chování a prospěchu
žactva, nevyjímaje ani náboženství.
Obvinění, že učitel Rychnovský
před katolickým žactvem důsledně
tupí katolickou církev a kněžstvo, je
nesprávné. Jmenovaný učitel se z obvinění
náležitě očistil. Jisté diference,
které se objevily mezi názorem jeho na určité
epochy a osobnosti dějinné (česká
reformace, Jan Hus a protireformace a p.) a mezi názorem
katechetovým jsou pochopitelné a vyučovací
správa nemíní v těchto otázkách
omezovati učitelstvo a nutiti je k utajování
dějinné pravdy.
Je ovšem pravda, že na chlapecké škole v
Jihlavě objevily se případy do očí
bijící nekázně a hrubého porušení
úcty k učiteli náboženství katolického,
Ludvíku Nekulovi. Avšak jednomyslně konstatováno
bylo příslušnými orgány dozorčími,
že neutěšené poměry zavinil si
při svých hodinách jmenovaný katecheta
sám, ježto mu nadobro chybí schopnost udržovati
kázeň u žactva, jež se žádnými
vnějšími prostředky ani cizí
pomocí nahraditi nedá.
Sbor učitelský i ředitel katechetu při
udržování kázně podle své
povinnosti podporovali, leč bez účinku.
Není také pravda, že by nebyli potrestáni
žáci, kteří prý poznámky
ve třídní knize o svém nevhodném
chování vymazali.
Je prokázáno, že žáci ti byli trestáni
třetím stupněm známky z mravů.
Dopis z 28. června, o němž je v dotaze řeč,
doručil katecheta řediteli školy teprve 29.
června, tedy v první den prázdninový,
když žáci měli již vysvědčení
v rukou a nemohla tudíž známka z mravů
už proto býti změněna.
Po výsledku šetření jsem přesvědčen,
že neutěšenými poměry na školách
jihlavských vinen byl především katecheta
Ludvík Nekula a že odchodem jeho dnem 1. září
1919 se poměry uklidní a podstatně zlepší.
Alespoň nově ustanovený katecheta na jeho
místě prohlašuje veřejně, že
nemá vůbec stížností do mravního
chování žactva a že působí
s ředitelem i všemi členy sboru v nejlepší
shodě.