Zasedání Národního shromáždění československého roku 1919.

Tisk 1837.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na dotaz člena Národního shromáždění Antonína Čuříka a soudr.

(č. tisku 1529)

o násilných případech teroru.

Dotaz tento týká se dvou případů, které se přihodily v Brně, a to u společností vlnařského průmyslu v Brně-Zábrdovicích a v továrně Beranově. V obou případech zavedeno bylo trestní vyhledávání pro zločin veřejného násilí vydíráním. Šlo o tyto příběhy:

Dělníci v továrně vlnařské průmyslové společnosti v Brně-Zábrdovicích chtěli donutiti pět křesťansko-sociálních dělnic k tomu, aby přistoupily do sociálně-demokratické organisace. Z příkazu ostatních dělníků vyzvaly dvě dělnice jmenovaných pět dělnic, aby do organisace vstoupily, jinak že ostatní dělnictvo s nimi pracovati nebude. Když pak křesťansko-sociální dělnice nechtěly uposlechnouti, shodily jim obě dělnice, jež s nimi vyjednávaly, řemeny s jejich strojů, by zamezily jim práci. Křesťansko-sociální dělnice nepokusily se o to, vložiti řemeny opět na stroje a dále pracovati, poněvadž prý se bály, že by organisované dělnictvo jim nějaké násilí učinilo. Trestní oznámení bylo dne 6. června 1919 státní zastupitelstvím v Brně odloženo, poněvadž státní zastupitelství podle výsledků vyšetřování nemělo za to, že bylo oněm dělnicím násilí učiněno a nebezpečně vyhrožováno, a neshledalo v prohlášení, že organisované dělnictvo s nimi pracovati nebude, nebezpečnou vyhrůžku podle § 98 b) tr. z. a ve shození řemenů se strojů násilí, jaké má na mysli § 98 a) tr. z. O správnosti tohoto názoru mohou býti pochybnosti, vrchní státní zastupitelství se však o věci dovědělo pozdě a nemohlo učiniti nic jiného, než naříditi, aby státní zastupitelství uvažovalo ještě o tom, zda jednání obviněných nezakládalo snad v sobě skutkovou povahu přestupku § 3 koaličního zákona, a aby v tom směru spisy dalo doplniti.

Doplnění toto nemělo výsledku, poněvadž obviněné tvrdily, že neměly na mysli určitý mzdový boj, nýbrž že chtěly toliko s pomocí křesťansko-sociálních dělnic provésti požadavky dělnictva, ovšem cestou a prostředky zákonitými. Nebylo tedy lze zjistiti, že by šlo o nějaké konkrétní úmluvy pracujících po rozumu § 2 koaličního zákona a zůstalo tedy při provedeném zastavení.

Pokud se týče druhého případu, dlužno podotknouti, že v továrně Beranově v Brně většina dělnictva jest organisována u strany sociálně-demokratické. Menší část náleží k organisaci křesťansko-sociální.

Organisace sociálně-demokratická počínala na jaře t. r. činiti nátlak na příslušníky organisace křesťansko-sociální, by vstoupili do jejích řad. Nátlak ten zesílil v dubnu a počátkem května. Důvěrník sociálně-demokratický a dva další členové této strany prohlásili jménem své organisace příslušníkům protivné strany, že musí se do osmi dnů do sociálně-demokratického sdružení přihlásiti, jinak že "dostanou knížky". Když tomu nebylo vyhověno, svolali důvěrníci sociálně-demokratičtí dne 2. května t. r. před zahájením práce schůzi, při které dělníci sociálně-demokratičtí volali, že křesťansko-sociální přívrženci musí ven, že s nimi nesmějí pracovati, a snažili se vytlačit je ze sálu. Dva ze sociálních demokratů vyvedli jednu křesťansko-sociální dělnici násilím ze sálu ven. Řečený již důvěrník pak prohlásil, že musí býti propuštěna z práce, protože štve. Někteří sociálně-demokratičtí dělníci, z nichž jeden byl zjištěn, shodili také řemeny se strojův, u nichž křesťansko-sociální druzi měli pracovati.

Také u ředitele továrny žádal důvěrník a jeden z obou dělníků, kteří onu dělnici křesťansko-sociální vyvedli, že křesťansko-sociální dělníci musí práci opustiti.

Následek toho byl, že několik křesťansko-sociálních dělníkův, aby práce neztratili, skutečně vstoupilo do sdružení sociálně-demokratického, několika pak bylo ředitelstvím továrny raděno, aby do práce nechodili; tito dělníci byli pak hlášení jako nezaměstnaní a obdrželi příspěvek nezaměstnaných, který ovšem jest menší, než jejich pravidelná mzda.

Trestní řízení v této věci zavedené bylo rovněž zastaveno z důvodů, jako v případu prvním. Mám za to, že státní zastupitelství mělo nechat dojíti k rozhodnutí soudnímu a nemělo upustit od stíhání. Dám státního zástupce na to upozorniti.

Pokud pak se týče dalších případů v dotaze (tisk 1529) uvedených, dovoluji si oznámiti, že v trestní věci, týkající se propuštění Emanuela Motlocha (tisk 472), podána byla proti šesti obviněným obžaloba pro zločin veřejného násilí vydíráním, o níž bude v nejbližší době nařízeno u krajského soudu v Novém Jičíně hlavní přelíčení.

V trestní věci, týkající se násilného nucení dělníků křesťanského smýšlení v Alojzově, aby vstoupili do sociálně-demokratické organisace (tisk 501), byli rozsudkem krajského soudu v Olomouci ze dne 15. října 1919 čtyři obžalovaní uznáni vinnými zločinem vydírání a odsouzení do žaláře v době od 14 dnů do 1 měsíce, pět obžalovaných bylo z obžaloby propuštěno. O jednom, jenž k líčení se nedostavil, bylo hlavní přelíčení odročeno.

V trestní věci, týkající se propuštění dělnic u firmy Hardtmuthovy v Českých Budějovicích (tisk 502), bylo navrženo stíhání dvou obviněných pro zločin vydírání.

V trestní věci, týkající se teroru sociálních demokratů v Třebíči na Moravě (tisk 649), žaluje státní zastupitelství v Jihlavě šest osob pro zločin vydírání. Proti ostatním bylo trestní řízení zastaveno.

O jednání sociálně-demokratických důvěrníků na koksovně (Františkově) v Přívoze (tisk 651) nestalo se podle zprávy státního zastupitelství v Novém Jičíně trestní oznámení, a nebylo také žádné soudní vyšetřování zavedeno. Poněvadž případy, o něž jde, udály se již 15. února a 12. března 1919, mám za to, že se nedoporučuje nyní trestní řízení zahajovati.

V trestní věci, týkající se násilného nucení dělníků v továrně na buničinu v Ratimově, by vstoupili do sociálně-demokratické organisace (tisk 883), podá státní zastupitelství v Novém Jičíně na dva obviněné obžalobu pro zločin vydírání.

Ve věci, týkající se teroru proti organisovanému dělnictvu křesťansko-sociálnímu v Lipině na Karlově Huti u Frýdku (tisk 1404), nebylo zavedeno žádné trestní řízení, neboť nebylo učiněno o teroru tomto žádné trestní oznámení a zahajuje se teprve nyní trestní řízení.

Nařídil jsem vrchním státním zastupitelstvím, aby nenaléhala na to, by řízení v trestních věcech uvedených shora, pokud ještě skončena nebyla, byla s největším urychlením zakončena.

V Praze dne 12. listopadu 1919

Ministr spravedlnosti:

Dr. Veselý v. r.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP