Neplatné jsou úmluvy o vyloučení zaměstnance
z dosavadního jeho zaměstnání vůbec,
nebo v určitých závodech z úmyslu,
aby tím proti své vůli byl přinucen,
přistoupiti k nějakému spolku nebo přestoupiti
do nějakého spolku nebo sdružení polického,
hospodářského, neb odborového.
Přestupku, a na území někdy uherském
přečinu, se dopustí a okresním soudem
bude potrestán, nejde-li o čin trestnější:
1. kdo úmluvy, uvedené v § 1., vyvolá,
nebo kdo se o jejich provedení přímo nebo
nepřímo přičiní;
2. kdo některému zaměstnanci překáží,
přijmouti práci, nebo setrvati v ní, hrozbou,
že řečené úmluvy budou ujednány,
nebo provedeny.
Za tento trestný čin bude pachatel potrestán
vězením od čtrnácti dnů do
šesti měsícův a ztrátou práva
volebního do obcí, na území někdy
uherském pak vězením v témže
trvání, a dočasným odnětím
politických práv.
Pokus tohoto přečinu je trestný. Rozsudek
bude na vrub odsouzeného uveřejněn ve 4 časopisech,
které soud určí.
Kdo úmluvou, uvedenou v § 1., anebo trestným
činem, uvedeným v § 2., způsobí
zaměstnanci majetkovou škodu, je povinen ji nahraditi.
Jednal-li jako zástupce, nebo člen, nějakého
spolku nebo sdružení, stihne povinnost, nahraditi
škodu, vedle něho též tento spolek nebo
sdružení.
Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení.
Provésti jej ukládá se ministru spravedlnosti.
Koaliční právo rakouské, jehož
platnost převzata byla i do československého
státu, je staré 50 let. Je to úctyhodné
stáří. Politické a hospodářské
poměry se za tuto dobu podstatně změnily.
Celá politická struktura státu byla válkou
úplně změněna, také hospodářské
podklady života moderních národů spějí
ku převratu.
Společenský život, vzájemné vztahy
života jednotlivců vzaly na se úplně
jiné formy. Zákonný podklad pro koaliční
právo, který byl pokrokem pro život občanů
před 50 lety, jeví se dnes absolutně nedostatečným,
zastaralým. Svobody individua je potřebí
chrániti od výstřelků uniformity,
jež s sebou nese demokratická forma.
Demokratické formy moderního života vyžadují,
by individuální svobody jednotlivcovy bylo chráněno
tím více, čím bezohledněji
moderní život vtiskuje jednotlivce v beztvárnou
masu, aby se bez nátlaku svobodně rozvíjel,
nejen kulturně, národnostně, ale i hospodářsky.
Moderní demokracie při svých ohromných
a nepopíratelných přednostech nesou s sebou
i četná nebezpečí svobodě individua
a menšin, které začasté vydány
jsou brutálnímu tlaku mechanického počtu
majority. Zdárný vývoj kulturního,
politického i hospodářského života
vyžaduje však, aby dočasným minoritám
nebyla brána možnost vývoje.
Chrání-li moderní zákony republiky
do všech konsekvencí práva minorit na zastoupení
ve všech oborech veřejné správy, kam
ke spoluúčasti volán je v určitém
věku každý občan státu bez rozdílu
pohlaví, je tím spíše potřebí,
aby této minority chráněno bylo od násilných
prostředků, jichž se tak často užívá
k potlačení minorit.
Práva na práci - to jest práva na život,
stejně jako práva na svobodu svědomí
a přesvědčení, chrániti, jest
jednou z hlavních povinností demokratického
státu.
Brutálním násilím nebylo zastaveno
žádné ideově opřené hnutí,
slyšíme-li však denně žaloby na to,
že majority brání násilím volnosti
přesvědčení jedincův a skupin,
že zaměstnavatel užívá své
převahy hospodářské, by znásilnil
svobodu svého dělníka, koalice dělnické
pak že brutální moci své početnosti
znásilňují minoritu, znemožňujíce
jí hospodářskou existenci: - pak je nejvyšším
a nejnaléhavějším příkazem
občanské povinnosti Národního Shromáždění,
jako legálního zastupitelstva národa, by
zákonými ustanoveními vystoupilo na ochranu
svobody a přesvědčení svých
občanů.
K volání po ochraně znásilněných
minorit, které zaznívá z četných
míst republiky, nemůže zůstati Národní
Shromáždění hlucho. Kde suspendováno
lidské právo, musí vládnouti zákon.
Předložený návrh vyplňuje mezeru,
již po této stránce nesl starý zákon
koaliční z r. 1870, stanoví zaslouženou
míru trestu za trestné činy, přidržuje
viníka i osoby třetí, počítaje
v to i korporace, z jejichž popudu trestní čin
vzešel, k náhradě útrat sporu i škody,
jež postiženému vzešla, a nařizuje
uveřejniti rozsudek na vrub odsouzeného.
Společenský život moderní demokracie,
má-li se zdárně vyvíjeti, musí
býti prost násilných prostředků.
Zbraněmi ducha - ne brutální mocí
- musí demokracie udržeti jednotnost svých
šiků.
Vyloučiti ze společenského života tyto
násilné prostředky, jež pobuřují
a způsobují bezpráví, jest účelem
tohoto zákona, ne zastaviti pokrok a rozvoj demokracie.
Po stránce formální navrhujeme, aby návrh
byl přikázán výboru právnímu,
aby tam byl projednán.