Dle novinářských zpráv projednává
se právě u vrchního zemského soudu
v Praze spor o svěřenecké panství
Hořovické. Soudí se o ně landkrabí
Hesenský s hrabětem Schaumburským. Spor ten
je zajímavý ne z jednoho důvodu; nejzajímavější
však jest, že vlastně ani žalobce, ani žalovaný
nemá nároků na svěřenectví.
Historie ve stručnosti zní následovně:
V roce 1856 založil toto svěřenectví
tehdejší kurfirst Hesenský pro svoji rodinu,
pocházející z jeho morganitického
manželství. V instrumentu fideikomisním u stanovil,
že ku svěřenství povoláni jsou
v prvé řadě mužští členové
této rodiny a sice pokud pocházejí »aus
standesgemäßer Ehe, welche mindestens den angeborenen
gräflichen Stand der Gemahlin voraussetzt«, vyloučeni
z dědictví pak mají býti ti členové
rodiny a celé jejich potomstvo, kteří by
bez svolení zakladatelova uzavřeli sňatek
manželský. Po vyloučení shora jmenovaných
osob má svěřenství se sloučiti
se svěřenstvím »unseres kurfürstlichen
Hauses«.
Nyní je situace taková, že není na živu
již žádná se shora uvedených osob
rodiny kurfirstovy a svěřenství domu kurfirstova
již také neeksistuje. V důsledku toho hořovické
svěřenství měla by pro sebe reklamovat
Československá republika. Ta však toho dosud
neučinila. Nevíme proč.
Ku svěřenství se přihlásili
dnešní odpůrcové: Landkrabí Hesenský
jako držitel hesenského svěřenství
a hrabě Schaumburg jako pravnuk kurfirstův. Sluší
poznamenati, že svěřenství hesenské
není totožné se svěřenstvím
domu kurfirstova a to z toho důvodu, protože toto
roku 1866 bylo zabráno pruskou komorou. Stejně však
jako na straně landkrabího není právního
nároku, není ho též na straně
hraběte Schaumburga. Neboť děd hraběte
Schaumburga uzavřel bez svolení kurfirstova sňatek
a jeho babička nebyla rozenou hraběnkou.
Soud přirozeně je v té situaci, že nemůže
nic jiného dělat, než jednoho z odpůrců
uznat za nezpůsobilého k nastoupení svěřenství,
načež automaticky druhý z nich svěřenství
nabude, nepostará-li se arci v okamžiku náš
stát, aby uplatnil svoje právo a zabral pro sebe
panství, které má dnes ohromnou cenu. Mluví
se o 50 milionech. Nechá-li se věci volný
průchod, dostal by se eventuelně k ohromnému
majetku cizinec, jenž již pro vzdálenost příbuzenskou
s posledním držitelem panství by nikdy ze zákona
dědictvím obdržeti nemohl.
Táží se proto podepsaní:
Jest panu ministru financí tento případ znám?
Jest pan ministr financí ochoten ihned panství shora
jmenované, podléhající záborovému
zákonu ze dne 16 dubna převzíti do vlastní
správy, a jest pan ministr financí ochoten odúmrtní
nárok státu na ono panství v plném
rozsahu uplatniti?