Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zákon ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. na r. 1907, o pensijním pojištění zřízenců ve službách soukromých a některých zřízenců ve službách veřejných ve znění upraveném cís. nař. ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z. má v paragrafech a odstavcích dále uvedených zníti takto:

(1) Pojištěním povinen a podle ustanovení tohoto zákona jest pojištěn, kdo překročiv 16. rok věku svého je v československé republice v poměru služebním, pokud není činným jako dělník či učeň nebo nevykonává převážnou měrou prací podřízených, jako služeb čeledínských, nádenických nebo takových, jichž vykonavatelé se nepovažují za obchodní pomocníky podle zákona ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z. (§ 1. odst. 2.).

(2) Jsou tudíž pojištěním povinni zejména:

a) zaměstnanci, kteří vykonávají převážně duševní práce, nebo kteří j pracím jiných osob pravidelně dozírají jako dílovedoucí, stavbyvedoucí, políři, mistři, podmistři, stárci, dozorci, důlní, lezci, šafáři, poklasní, hajní atd.;

b) zaměstnanci v kancelářích, písárnách, obchodech, skladech, dopravních a jiných podnicích, ať výdělečných či nevýdělečných, kteří vykonávají kupecké nebo jiné vyšší služby ve smyslu zákona ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. z. o obchodních pomocnících, zejména také všichni zaměstnanci kanceláří advokátních a notářských.

Z pojistné povinnosti jsou vyňati:

1. zaměstnanci, kteří teprve po dokonaném 55. roku svého věku vstupují poprvé do zaměstnání, zakládajícího pojistnou povinnost;

2. osoby, jejichž činnost zakládající pojistnou povinnost jest pouze vedlejším jejich zaměstnáním vedle hlavní výdělkové činnosti spojené s vyšším příjmem;

3. zaměstnanci státu a jiných nucených svazkův pozemních neb zájmových, zaměstnanci podnikův a ústavů provozovaných nebo zaručených státem nebo nucenými svazky zájmovými neb územními, zaměstnanci zákonně uznaných náboženských společností; všichni tito však jen tenkráte, mají-li normální pensijní nároky, které jsou spojeny s místem jimi zastávaným nebo jsou jim zaručeny po uplynutí stanoveného zkušebního času nebo stanoveného prozatímního postavení;

4. kandidáti advokacie a notářství, podřízení subexterní lékaři léčebných ústavů:

5. všichni zaměstnanci kočovných divadel, kočovných orchestrův a podobných kočovných podniků, kočovní artisti, byť i vystupovali na jevištích stálých;

6. zaměstnanci cizozemských podniků, které nemají v tuzemsku pevného závodu (provozovny, obchodní kanceláře, skladiště), zaměstnanci, kteří se toliko dočasně v tuzemsku zdržují, provázejíce svého zaměstnavatele, jenž nemá v tuzemsku řádného bydliště.

Pensijní pojištění zaměstnanců drah sloužících veřejné dopravě a jich pomocných ústavů upraví ministr sociální péče v dohodě s ministrem železnic nařízením.

(1) Osoby povinné pojištěním jsou roztříděny podle svých ročních požitků do šestnácti tříd služného a to:

Osoby s ročními požitky

(2) Při zařaďování do těchto tříd služného jest jako součást služného započítati také příbytečné, aktivní, funkční a jakékoli jinak nazvané přídavky (válečné, drahotní, vybavovací, nákupní), dále smluvené proměnlivé požitky (tantiemy, provise a jiné požitky, závislé od obchodního nebo pracovního výsledku), pak smluvené nebo pravidelně se opakující odměny (remunerace, novoročné) jakož i všechny druhy naturálních požitků.

(3) Pevné požitky je započítati částkou vypočítanou pro celý lok. Proměnlivé požitky jest započítati průměrem částek vyplacených v předcházejících 3 letech, nebo trvá-li služební poměr kratší dobu, v této kratší době; pokud pak průměr nelze stanoviti, jest je započítati jednou pětinou pevných požitků.

(4) Naturální byt, spojený po případě s otopem a osvětlením, nebo i stravou, započítá se částkou již po slyšení zástupců zaměstnavatelův a zaměstnanců stanoví politický úřad II. stolice počátkem každého roku se závaznou platností pro obvod své působnosti. Jiné naturální požitky se započítají podle místních průměrných cen.

Předmětem pojištění jest:

1. důchod invalidní (§§ 6.-10.),

2. důchod starobní (§ 11.),

3. příplatky vychovávací k důchodu invalidnímu a starobnímu (§ 17 a);

4. důchod vdovský (§§ 12-14.), i5. příspěvky vychovávací (§§ 15.-17.),

6. pohřebné (§ 19.), 7. odbytné pro vdovu, děti, nebo potřebné rodiče (§ 18.).

(1) Aby bylo dosaženo nároků na dávky uvedené v § 4. čís. 1-6, je třeba, aby vedle ostatních podmínek pro to stanovených uplynula doba čekací 120 příspěvkových měsíců (§ 8.).

(2) Nastal-li pojistný případ před uplynutím 120, ale po uplynutí 60 příspěvkových měsíců, příslušejí tyto dávky ve výměře snížené (§ 8 a).

(3) Nastane-li nezpůsobilost k výdělku nebo smrt pojištěncova před uplynutím doby čekací, avšak následkem podnikového úrazu, (§ 5. zákona z 28./12. 1887, č. 1 ř. z. na rok 1888 ve znění nařízení z 20./8. 1917, č. 363 ř. z.) považuje se čekací doba 120 příspěvkových měsíců za dokonanou (§ 8. odst. 4.).

(2) Za nezpůsobilého k výdělku považuje se kromě toho pojištěnec, který dokonal 65. rok života, není-li ve služebním poměru podrobeném pojistné povinnosti.

(1) Invalidní důchod si skládá z částky základní a z částek zvyšovacích.

(2) Základní částka vyměřuje se podle průměrné třídy služného. Průměrnou třídou služného je třída, která odpovídá ročnímu průměru započítatelných požitků (§ 73. odst. 7.), jež pojištěnec měl za posledních 24 příspěvkových měsíců v době čekací. Nastal-li podnikový úraz před uplynutím 24 příspěvkových měsíců, položí se za základ výpočtu průměrné třídy roční průměr započítatelných požitků v uplynulých měsících.

(3) Základní částka činí:

Je-li průměrná třída vyšší než-li VI., stanoví se základní částka tím způsobem, že k základní částce VI. třídy, připočítá se za každý příspěvkový měsíc v době čekací získaný

(4) Příspěvkové měsíce, chybící do 120 měsíců, započítávají se jako příspěvkové měsíce dokonané v průměrné třídě služného.

(5) Základní částka nesmí však býti menší, než-li 1/4 premií dospělých až do uplynutí doby čekací, případně až do dne, kdy pojištěnec utrpěl úraz (§ 5. odst. 3.).

(6) Zvyšování důchodu invalidního počíná po uplynutí doby čekací. Zvyšovací částka činí 1/8 premií, které dospěly v příspěvkové době po 120. příspěvkovém měsíci.

(1) Snížená výměra důchodu invalidního (§ 5. odst. 2.) činí po 60 příspěvkových měsících dvě třetiny základní částky a stoupá každým dalším příspěvkovým rokem o jednu patnáctinu základní částky. Pro příspěvkovou dobu kratší než-li jeden rok počítá se stoupání poměrně dle počtu dokonaných měsíců.

(2) Snížený důchod invalidní nesmí však býti nižší, než-li jedna šestina premií dospělých do jeho nápadu.

Důchod invalidní může býti zvýšen až o 50%, pokud důchodce je tak bezmocný, že potřebuje cizí péče a ošetřování. O zvýšení tomto rozhoduje po návrhu příslušné důchodové komise (§ 60.) s konečnou platností představenstvo Všeobecného pensijního ústavu.

(1) Požitek invalidního důchodu počíná dnem ztráty výdělečné způsobilosti. Nevyšetří-li se v řízení o prohlášení invalidity (§ 74. odst. 2.) doba, kdy nastala ztráta způsobilosti výdělečné, pokládá se den ohlášení nároku za den této ztráty.

(2) Má-li pojištěnec na základě pojistné povinnosti u některé nemocenské pokladny, zřízené podle zákona o nemocenském pojištění, nebo zapsané pomocné pokladny, nebo bratrské pokladny nárok na nemocenské, nebo má-li nárok vůči zaměstnavateli na další placení plného služného (§ 9 c, bod 4. zákona o nemocenském pojištění), počíná požitek invalidního důchodu dnem, kdy končí nárok na nemocenské nebo na další placení plného služného.

(4) Požitek starobního důchodu počíná dnem jeho nápadu a zaniká smrtí osoby oprávněné k požitku.

(1) Požitek vdovského důchodu počíná dnem úmrtí manželova a zaniká opětným provdáním nebo úmrtím vdoviným.

Nárok na vychovávací příspěvek má každé dítě pod 18 let v případě úmrtí pojištěného otce nebo pojištěné matky, požíval-li zemřelý rodič v této době invalidního nebo starobního důchodu nebo měl-li čáku na takový důchod. Nemanželské děti mají však nárok na vychovávací příspěvky, zakládající se na pojištění jejich otce jen tehdy, bylo-li otcovství soudně zjištěno nebo za živobytí otcova mimosoudně uznáno.

(1) Požitek vychovávacích příspěvků počíná dnem úmrtí pojištěného rodiče a zaniká dokonaným 18. rokem věku, provdáním, nebo úmrtím dítěte.

(2) V uvážení hodných případech Všeobecný pensijní ústav může povoliti vyplácení vychovávacích příspěvkův i přes dokonaný 18. rok věku.

Invalidní nebo starobní důchod osoby, která má dítě nebo děti, jež by pro případ smrti měly nárok na příspěvek vychovávací, zvyšuje se o příplatek vychovávací, pokud důchodce o dítě pečuje. Tento příplatek činí za každé dítě 1/6 základní částky důchodu, požívá-li však důchodce jen sníženého důchodu, 1/6 snížené částky důchodové. Úhrn všech těchto příplatků nesmí však činiti více, než-li 50% základní, případně snížené částky důchodové. Požitek tohoto příplatku počíná současně s důchodem invalidním nebo starobním a zaniká dokonaným 18. rokem věku, provdáním, nebo úmrtím dítěte.

(1) Nárok na odbytné má vdova a není-li jí nebo nemá-li nároků, stejnými díly děti pojištěné osoby, zemře-li tato osoba před uplynutím 60 příspěvkových měsíců, ne však následkem úrazu podle § 5. odst. 3, a jsou-li jinak splněny podmínky pro požívání vdovského důchodu nebo vychovávacího příspěvku (§§ 13., 15. a 17.).

(2) Není-li tu ani vdovy, ani dětí k některému nároku podle tohoto zákona oprávněných, mají pozůstalí potřební rodiče, k jejichž výživě pojištěnec přispíval, nárok na odbytné, při čemž však nárok matčin předchází nároku otcovu.

(3) Jako odbytné náleží vdově, po případě dětem dvojnásobná, potřebným rodičům jednoduchá základní částka invalidního důchodu, která přísluší po uplynutí 120 příspěvkových měsíců podle pojištěncovy průměrné třídy služného v době jeho úmrtí (§ 8.).

(1) Nárok na pohřebné mají pozůstalí po osobě, která požívala podle tohoto zákona důchodu invalidního, starobního, vdovského nebo příspěvku vychovávacího, nebo která dokonala aspoň 60 příspěvkových měsíců, jestliže jí vypravili pohřeb.

(2) Pozůstalými podle předchozího odstavce rozumějí se manžel, děti, rodiče, nebo sourozenci zemřelého. Pohřebné náleží tomu z nich, kdo pohřeb vypravil.

(3) Pohřebné činí 1/4 ročního důchodu, jehož zemřelý požíval, po případě 1/4 důchodu, na nějž měl čáku.

(1) Všechny důchody a vychovávací příspěvky vyplácejí se v měsíčních lhůtách předem. Měsíční částky důchodu zarovnávají se na 10 h tím způsobem, že částky až do 5 h zůstávají nepovšimnuty a že vyšší částky čítají se za 10 h. Skončí-li právo k důchodu během měsíce, přijaté částky se nevracejí.

(2) Oprávnění mají na požádání před každou výplatou předložiti potvrzení o životě neb o vdovství.

(3) Odbytné a pohřebné vyplatí se po předložení průkazů osvědčujících nárok.

(1) Výplata důchodu invalidního, vdovského a příspěvků vychovávacích se staví, pokud k požitku oprávněný požívá důchodu podle ustanovení zákona o úrazovém pojištění a to: 1. napadly-li důchody zprvu jmenované před uplynutím čekací doby 120 příspěvkových měsíců, až do výše důchodu podle zákona o úrazovém pojišťování, 2. napadly-li však po uplynutí doby čekací, potud, pokud součet obou důchodů převyšuje 2/3 započítatelných požitků, které pojištěnec měl za posledních 60 příspěvkových měsíců. Toto ustanovení o stavení se výplaty důchodů však neplatí při úplné bezmocnosti důchodce (§ 8 b).

(1) Nositel pojištění jest oprávněn zavésti léčebné řízení, aby výdělková způsobilost příjemce důchodu invalidního byla obnovena nebo nezpůsobilost k výdělku hrozící pojištěnci nemocí byla odvrácena.

(2) K tomuto účelu nositel pojištění může zejména na vlastní útraty dáti důchodce, po případě pojištěnce do léčebného ústavu (nemocnice, léčebny) nebo do jiného pro léčení vhodného místa a to beze svolení pojištěncova v těch případech, ve kterých podle (§ 8. zákona ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z., pojištěnec může býti dán do nemocničního ošetřování.

(3) Po dobu léčebného řízení požitek invalidního důchodu může býti zcela nebo z části zastaven. Má-li však ten, kdo byl léčebnému řízení podroben, členy rodiny, k jichž výživě dosud podstatně přispíval, náleží těmto členům rodiny podpora alespoň polovinou důchodu, jehož pojištěnec požíval nebo na nějž by měl nárok v případě nezpůsobilosti k výdělku.

(4) Nepodrobí-li se důchodce léčebnému řízení nezávislému na jeho souhlasu, může mu býti požitek invalidního důchodu zcela nebo z části dočasně zastaven; nepodrobí-li se léčebnému řízení onemocnělý bez závažného důvodu a byla-li by léčebním řízením nezpůsobilost k výdělku pravděpodobně odvrácena, může býti důchod invalidní zcela nebo z části dočasně odepřen, byl-li onemocnělý upozorněn na tyto následky.

(1) Zanikne-li pojištění povinné nebo dobrovolné (§§ 28.-31.) z kteréhokoliv důvodu, kromě důvodu uvedeného v § 24., bod 2., a zůstane-li pak vystouplý pojištěnec aspoň po 6 měsíců bez zaměstnání povinného pojištěním, má nárok, aby mu bylo vráceno:

1. za dobu pojištění povinného část skutečně zaplacených premií bez úroků, a to ve třídě I.-IV. jedna třetina premií, ve třídě V -XVI. jedna polovina premií, pokud pak jde o pojištění před platností tohoto zákona; a pokud započítatelné požitky převyšovaly 7.200 K, celé premie, nejvýše však premiová reserva.

2. za dobu dobrovolného pojištění (§ 28.) nebo za dobu zákupem služebních let započítanou (§ 31.) 75% té částky premiové reservy, která vznikla dobrovolným pojištěním nebo zákupem.

(2) Osobám ženského pohlaví, které vejdou v manželství ve dvou letech po výstupu z pojištění, nebo vystoupí z pojištění ve dvou letech po uzavření sňatku, doplní se částky premií, na jichž vrácení mají podle předchozího ustanovení nárok, na 80% premií za ně skutečně zaplacených.

(3) Tyto nároky mohou býti uplatněny toliko pojištěncem a přecházejí na jeho dědice byly-li uplatněny.

(4) Zemře-li pojištěnec, jenž uplatnil nárok na vrácení premií, před jich výplatou, mají oprávnění dědicové volbu, buď požadovati výplatu těchto premií, nebo žádati zákonná plnění pojistná v nezkrácené výměře (§ 26.).

(5) Nároky na vrácení premií požívají ochrany § 19 b.

(6) Nárok na vrácení premií nemá pojištěnec, který přešel do služby vyňaté podle § 2. bod 3. z pojistné povinnosti.

(7) Nárok na vrácení premií zanikne, nebyl-li u příslušného nositele pojištění uplatněn do tří let po zániku pojištění nebo do dřívějšího opětného vstupu do pojistné povinnosti.

(1) Čáky získané aspoň 60ti příspěvkovými měsíci mohou se uchovati ve výši, ve které byly při zániku pojištění, placením uznávacího poplatku 4 K ročně, splatného ve dvou půlročních splátkách předem s tím účinkem, že nároky z pojištění zachovávají se přes 18měsíční lhůtu, ustanovenou v závěrečné větě § 24., po případě přes 6timěsíční lhůtu, stanovenou v § 29. odst. 2., bez jakéhokoli časového obmezení.

(2) Toto zachování čák zaniká bez nároku na vrácení již zaplacených uznávacích poplatků, zůstane-li pojištěnec se splátkou déle než-li 6 měsíců po jeí dospělosti v prodlení. První splátka uznávacího poplatku, která jest dospělá prvního dne 19. měsíce po zániku pojistné povinnosti, po případě prvního dne 7. měsíce po zániku dobrovolného pojištění, musí býti zaplacena ve čtrnácti dnech po své dospělosti, jinak zanikne právo na zachování čák.

(1) Osoby, jichž pojistná povinnost zanikla z kteréhokoliv důvodu, kromě důvodů uvedeného v § 24. bodu 2. mají právo dobrovolně pokračovati v pojištění.

(3) Osoby zaměstnané v cizozemském pobočném závodě domácího podniku mohou též kromě případu prvního odstavce býti připuštěny k dobrovolnému pojištění u Všeobecného pensijního ústavu podle výše svých požitků, jsou-li u Všeobecného pensijního ústavu pojištěni též zaměstnanci domácího podniku.

(4) Dobrovolné pokračování v pojištění osob, které při zániku pojistné povinnosti byly již invalidní (§ 7.), jest neplatné.

(3) Zdržuje se trvale v cizině, nejsa v některé službě podle § 28. 3. odst. Za trvalý pobyt v cizině se považuje, má-li pojištěnec déle 3 let řádné bydliště mimo území československé republiky.

(2) Z ustanovení posledního bodu mohou býti vzhledem k jednotlivým státům ustanoveny výjimky nařízením ministra sociální péče.

(1) Každý pojištěnec může si zvýšiti nároky zakoupením služební doby nepojištěné tím, že doplní svoji premiovou reservu na částku, která odpovídá jeho věku a jeho započítatelné příspěvkové době po provedeném zákupu.

(2) Započítání služební doby jest však přípustno pouze po průkazu skutečné služby, podle třídy služného v době zákupu a pouze potud, pokud vstupní stáří pojištěncovo zakoupením let neklesne pod 16. rok jeho věku.

(3) Dobu ztrávenou po dobu války ve službě vojenské nebo civilní lze při zákupu let i dvojnásobně počítati. Tato doba může býti zakoupena nejdéle však do pěti let po provedené všeobecné demobilisaci.

(4) Ze zákupu služebních let vzchází pojištěnci nárok teprve uplynutím dvou let po zákupu. Nastane-li případ pojistný před uplynutím dvou let, vrátí se zaplacená zákupní premie se 4%ním úrokem.

(5) v případě přeměny provisního pojišťování u bratrské pokladny v pojištění pensijní (§ 92 b) není započítání služebních let omezeno, ani pokud se týče času jeho uplatnění ani pokud se týče jeho účinku. § 33.

(1) Na pevných premiích platí se za každý měsíc služného (příspěvkový měsíc):

(2) Z těchto premií nese v prvních čtyřech třídách služného zaměstnavatel dvě třetiny, pojištěnec jednu třetinu, ve vyšších třídách každý polovici. Nedosahuje-li však celkový započítatelný roční plat ani 600 K, nebo sestává-li toliko z požitků naturálních, nese zaměstnavatel celou premii ze svého.

(3) Zaměstnavatelem jest, kdo uzavře služební smlouvu se zaměstnancem a zavázal se v ní platiti služné. Není-li tato osoba současně majitelem podniku, v němž pojištěnec jest zaměstnán, ručí s ní podnikatel za premie podle tohoto zákona rukou společnou a nerozdílnou.

(4) Nápadem invalidního nebo starobního důchodu přestává povinnost platiti premie.

(1) Zadrželé premie buďtež zúrokovány 5 procenty.

(1) Všeobecný pensijní ústav může svým jménem nabývati práv a přejímati závazky, před soudem žalovati a žalován býti.

(2) Ústav sídlí v Praze.

(3) Jeho řádným soudem jest věcně příslušný soud v Praze.

(1) Členy Všeobecného pensijního ústavu jsou

a) zaměstnanci, pro které jest jmenovaný ústav podle § 64. odst. 5. k pojištění příslušný,

b) jejich zaměstnavatelé a

c) osoby podle § 28. dobrovolně pojištěné.