Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Ministr financí předložil Národnímu shromáždění československému návrh státního rozpočtu na rok 1920, ve kterém jsou rozpočteny:

Srovná-li se rozpočtový návrh pro rok 1920 s celkovým rozpočtem (schváleným rozpočtem a navrženým dodatkem) pro r. 1919, jeví se pro r. 1920

a podle toho resultující

Stoupnutí celkové potřeby podle schváleného rozpočtu

má svůj původ hlavně ve zvýšení potřeby u těchto rozpočtových kapitol:

Naproti tomu vykazují následující kapitoly zmenšení potřeby proti potřebě na rok 1919:

Co se týče státních příjmů, vykazují proti roku 1919 značnější zvýšení tyto kapitoly:

Posléze dlužno ještě poukázati k tomu, že v mimořádných výdajích jsou obsaženy též značné náklady, které se označují jako výdaje investiční; tyto výdaje znamenají nejen rozmnožení aneb zlepšení majetku státního, nýbrž směřují přímo k získání nových neb k rozšíření a zlepšení dosavadních pramenů státních příjmů a vliv jejich bude na státní finance i v příštích obdobích příznivě působiti.

Jsou to zejména:

"Postup, jaký byl zvolen letos, uzavříti rozpočet deficitem, nesmí se opakovati. Ovšem nesmí sanace spočívati v tom, aby byl deficit zastřen výpůjčkou, nýbrž musí býti zavedena reelní rovnováha. Tedy buď šetření, při čemž ovšem jest nebezpečí, že národohospodářský vývoj bude podvázán, anebo nové příjmy: to je volba, před kterou stojíme." Těmito větami posoudil zpravodaj rozpočtový dr. Steinwender státní rozpočet v bývalém vídeňském parlamentě na rok 1910; deficit rozpočtový činil tenkrát 53 miliony korun a vláda navrhovala jeho hražení z pokladních hotovostí, které byly po ruce částkou přes půl miliardy.

Názor hořejší je stejně platným pro rozpočet jakýkoliv, ať státní nebo soukromý, předpokládáme-li normální poměry, a musí býti proto také příkazem pro každého finančního ministra naší republiky. Čím více se budeme vzdalovati válce a blížiti se normálním poměrům, tím doléhavějším bude příkaz, aby v našem státním rozpočtu se zřela reelní rovnováha. První rozpočet náš, jak je v paměti, skončil deficitem 4.9 miliardy, druhý rozpočet odhaduje deficit na 2.6 miliardy (tedy menší o 2.24 miliardy), třetí rozpočet veškerých státních vydání na rok 1921 musí být uzavřen bez deficitu. Toť veliký a neodkladný úkol jak státní správy, tak Národního shromáždění nynějšího i příštího, který musí býti příznivě rozřešen v průběhu r. 1920 v předpokladu, že stát náš se bude těšiti míru vnějšímu i vnitřnímu.

V rozpočtu se musí zračiti reelní rovnováha, a toho se dosáhne, je-li rozpočet sděláván podle dosažitelných příjmův a nikoliv podle vydání. Této vlastnosti, bohužel, dosavadní státní naše oba rozpočty postrádají. Je to vysvětlitelno a omluvitelno? Ano, a to mimořádnými poměry poválečnými. Oba rozpočty byly sestaveny podle naléhavých vydání, zvláště mimořádných a pak teprve počítána byla úhrada, provedeny škrty některých vydání, a co se nedostává, musí se hraditi výpůjčkou. Dosavadní dluhy můžeme s klidným svědomím před příštími generacemi odůvodniti, lehkomyslnost nebude nám vytknuta. Další postup státního hospodářství však upraviti musíme za velmi přísných podmínek, za kterými nám svědomí smí napříště dovoliti dělat další dluhy. Jinými slovy, bude velmi těžko předstoupiti na podzim r. 1920 před parlament náš s pasivním rozpočtem na r. 1921, ba ani se tak státi nesmí. Aktivní státní rozpočet, reelně aktivní, nikoliv fingovaně, musí býti tužbou nejenom vlády a parlamentu, nýbrž i každého občana, jemuž blaho republiky a tím blaho vlastní leží na srdci. A toho lze dosíci, zachová-li osud mír naší republice, šetrností každého jednotlivce, která zmenšuje vydání celku, a prací, která se stává zdrojem nových státních příjmů.

Charakter státního rozpočtu na rok 1920 je zjevným z poměru, jaký je mezi rozpočtovým vydáním řádným a mimořádným; ono činí částku 4.92 miliardy korun, t. j. 47%, toto 5.48 miliardy korun, t. j. 53% veškerých vydání. V tomto směru se rozpočet na r. 1920 sice zlepšil, neboť v rozpočtu na r. 1919 tvořilo řádné vydání pouze 30%, mimořádné však celých 70% všeho vydání, leč zlepšení to není ani zdaleka možno nazvat uspokojivým a procento vydání mimořádných musí se ještě velmi snížiti.

Příznivých známek ve státním rozpočtu na rok 1920 jest několik a patří mezi ně zejména toto: Řádné výdaje jsou kryty řádnými příjmy, ba zbývá ještě přebytek 396 milionů K. To jest velmi potěšitelným zjevem, uvážíme-li, že řádné vydání proti loňsku stouplo o 2.31 miliardy K; onen přebytek se stal možným jen velikým vzestupem řádných státních příjmů, které ze 2.61 miliardy K v r. 1919 stouply na 5.32 miliardy K, t. j. o 2.7 miliardy, čili o 103%. Rovněž příznivě působí snížení položek na ministerstvo Národní obrany (- 471 milionu K) a na "opatření přechodné doby poválečné" (- 833 milionů K), takže jen tyto dvě kapitoly zatěžují pokladnu o 1.3 miliardy korun méně proti loňsku. Třetí velmi příznivou známkou je zvětšení příjmů ministerstva financí, které vykazuje plus 1791 milionů korun.

Celkový posudek o rozpočtu tedy vyplyne z uvedeného velmi uspokojivě a, což jest věcí hlavní, perspektiva pro další rozpočty je velmi nadějná a slibuje brzké dosažení rozpočtové rovnováhy. Vždyť deficit na r. 1920, který činí 2.66 miliardy K, jest téměř úplně vysvětlen mimořádnými opatřeními přechodné doby poválečné, jež vyžadují částky 2.57 miliardy korun. Možno proto zakončiti tuto úvahu přáním a současně slibem: Kéž jest státu našemu popřán osudem klid a mír vnější i vnitřní a v krátce budou míti radost z republiky i největší naši pessimisté!

Jistě významným pro rozpočet kteréhokoli státu jest ono číslo, které udává státní výlohy na obor státní správy, zastupovaný ministerstvem školství, a neméně pozoruhodným jest poměr tohoto vydání k výlohám, věnovaným na vojsko. Tak v Rakousku činilo vydání na věci ministerstva kultu a vyučování v r. 1905 4.0% a na vojsko asi 45% všech státních vydání, v r. 1910 klesl náklad na kultus a školství na 3.8% a v r. 1917-18, kdy záležitosti kulturní za války ztratily v centrálních státech vůbec veškerou cenu, bylo určeno pro ministerstvo vyučování pouze ¹/₂%, kdežto na vojsko jistě 60% všech státních vydání.

V naší republice určoval první rozpočet státní pro resort ministerstva školství a národní osvěty 1.7%, kdežto pro ministerstvo Národní obrany 22% ze všeho vydání: pro rok 1920 se tato čísla poněkud zlepšují, takže vydání na věci kultu, školství a osvěty činí 1.9% a na vojsko 11¹/₂%.

Ovšem je třeba připomenouti, že daleko větší náklad na školství nesou jednotlivé země, a že také obce nesou veliký věcný náklad školství, takže možno odhadovati sumu, kterou v republice vydáváme na školství a osvětu, okrouhle částkou jedné miliardy korun. Velká část tohoto nákladu po zavedení nové ústavy přejde na stát, takže kapitola, která obsahuje rozpočet vydání ministerstva školství a národní osvěty, v příštích letech se nikoli zdvojnásobí, nýbrž jistě zečtyřnásobí. Za to však očekáváme, že výlohy vojenské a náklady na opatření poválečná značně poklesnou.

Povšechný rozbor státních příjmů nám ukazuje, že 7 rozpočtových kapitol ze všech 25 dodává až na ¹/₂% všechny státní rozpočtové příjmy. Kapitoly ony jsou: ministerstvo financí (46.5% všech příjmů), opatření přechodné doby poválečné (27.2% všech státních příjmů; výtěžek komise cukerní 1¹/₂ miliardy korun, komise lihové ¹/₂ miliardy, komise sladové 100 mil. K), ministerstvo železnic (17.2% všech příjmů), ministerstvo veřejných prací (3.2% všech příjmů), ministerstvo pošt a telegrafů (3.2% všech příjmů), ministerstvo vojenství (1.2% všech příjmů) a ministerstvo zemědělství (1% všech státních příjmů).

Rozpočtový výbor začal jednat o řádném rozpočtu na r. 1920 dne 30. prosince 1919 a skončil práce svoje dne 15. ledna 1920.

Zpravodaji o jednotlivých kapitolách byli tito členové N. S.;

Hlavním zpravodajem o státním rozpočtu zvolen byl Dr. O. Srdínko.

Okolnost, že rozpočtový výbor měl uloženou lhůtu ke svým pracem do 15. ledna 1920, vysvětluje skutečnost, že tentokráte ještě nebylo možno podati tiskem podrobné jednotlivé zprávy o všech kapitolách rozpočtových a že připojeny jsou pouze nejdůležitější vysvětlivky ke stavu státního dluhu, zpráva o zahraničních úvěrech k nákupu potravin, zpráva o stavu poštovního úřadu šekového zpráva o vydání na nezaměstnanost, zpráva o rozpočtovém výnosu produkce cukerní a konečně zpráva o vybudování živnostenské inspekce.

V návrhu vládním provedl rozpočtový výbor pouze dvě změny:

A) Kapit. VII. titul 1. upravil takto:

B) Kapit. XXII., titul 2., upravil takto:

Vydání na státní dluh roztříděna jsou pro rok 1920 takto:

Finanční hospodářství státní naší republiky mělo a má velké úkoly. Hned po převratu musela býti vytvořena pevná základna, by správa státní mohla nerušeně jíti dále; za tím účelem byla hned na počátku samostatnosti čsl. republiky učiněna půjčka Národní Svobody podle zákona ze dne 25. listopadu 1918, čís. 27., sb. z. a n. ve výši 1.000,000.000 Kč. - Aby mohly býti zdolány další úkoly, plynoucí z politické samostatnosti čsl. republiky, totiž úkoly, tkvící jednak ve státní administrativě vůbec, jednak v národohospodářských a sociálních úkolech státu a hlavně v zachování mocenského postavení říše, bylo nutno uzavříti další půjčky. Kontokorentní zálohy a zápůjčky peněžních ústavů, poštovní správy a poštovního úřadu šekového a druhá státní půjčka, jejichž zúrokování je v rozpočtu udáno ve výši přes 88 milionů korun, sloužily k tomu, by běžná administrativa státní byla udržena v nerušeném chodu. Abychom vyplnili veledůležitý národohospodářský úkol našeho státu, totiž úpravu valuty, znehodnocené převýdajem bankovek rakousko-uherské banky, nalézajících se na našem území, a abychom dále provedli separaci naší měny od měn jiných států, vzniklých z rozpadlého Rakousko-Uherska, byli jsme nuceni bankovky tyto na svém území okolkovati. V této akci mají svůj původ státní dluhy, poznačené ve státním rozpočtu jako státní půjčka bankovková, pak žírové účty a pokladniční poukázky rakousko-uherské banky. Žírové účty a pokladniční poukázky rakousko-uherské banky nejsou totiž ničím jiným, než dluhem rakousko-uherské banky, které mohla tato banka proplatiti svými bankovkami. Proto bylo nutno, aby také i tyto účty a poukázky byly finančním ministrem převzaty. Při okolkování bankovek bylo těchto bankovek staženo celkem za 2.300,000.000 K; rozpočet počítá z důvodů, naznačených ve vysvětlivkách, s passivním kapitálem přibližně 700,000.000 K. - Jako při tomto dluhu, tak i při žírových účtech a pokladničních poukázkách rakousko-uherské banky má být užito dávky z majetku ke zmenšení těchto dluhů, takže rozpočet snižuje tento dluh z převzatých 2.078,000.000 na 250,000.000 K.

Ostatní půjčky, uvedené v rozpočtu, totiž půjčky americké, půjčky ve Francii, v Anglii a Italii měly býti prostředkem k tomu, by mohly býti plněny hospodářské a sociální úkoly státní a úkoly, vyplývající z mocenského postavení říše. Tyto půjčky byly určeny k nákupu potravin pro tuzemské obyvatelstvo, k nákupu surovin pro tuzemský průmysl a hlavně pro nákup vojenského materiálu a výzbroj a výstroj našich legií v cizině. Účel těchto půjček s dostatek odůvodňuje jejich nutnost.

Jako neblahé dědictví po býv. rakousko-uherské monarchii převzali jsme miliardy bezcenných bankovek rakousko-uherské banky. Kromě tohoto břemena, zatíživšího náš hospodářský život, jsme však nuceni podle mírové smlouvy St. Germainské převzíti ještě velmi značné břemeno, zatěžující naše státní hospodářství finanční. Mírová smlouva nám totiž uložila jistou část předválečného dluhu rakouského, společného a uherského. Tato část jest nyní ještě neznáma a bude určena později reparační komisí. V rozpočtu jest úrok, připadající na tuto část, preliminován sumou 720,000.000 K ročně, amortisační splátka kapitálu pak sumou 90,000.000 K. Výpočet úroků stal se takto: rakouský a společný dluh činí asi 4.500,000.000 korun, z čehož připadá část 2.000,000.000 K na cizí valuty a část 2.500,000.000 K na koruny. Uherský dluh jest odhadnut na korun 1.500,000.000, z čehož připadá část korun 1.000,000.000 na cizí valutu a část 500,000.000 K na koruny. Dohromady tedy připadá korun 3.000,000.000 na cizí valuty a 3.000,000.000 K na koruny. Úrok 4procentní v prvé skupině páčí se tudíž na 120 milionů jednotek v cizích valutách a dosahuje, počítáme-li jednotku cizí valuty 5 K výše 600,000.000 K. Úrok 4procentní druhé skupiny činí 120,000.000 K; celkový úrok tedy 720,000.000 korun ročně.

Konečně dlužno zmíniti se o revoluční půjčce na Rusi. Tato půjčka byla vypsána československou Národní Radou na Rusi a mělo býti užito jejího výnosu k zabezpečení hrdinných dobrovolníků našeho revolučního čsl. vojska a k získání fondů, nutných k vedení našeho revolučního a osvobozovacího hnutí. Zápůjčkou mělo býti získáno 20,000.000 fr. francouzských, a to: emisí americkou 10,000.000, emisí pro Francii, Anglii a Italii 5,000.000 franků a emisí pro Rusko 5,000.000 franků. Za veškeré závazky z této půjčky ručí podle prospektu v prvé řadě budoucí československý stát.

Půjčka byla vyplácena v Rusku v rublech, při čemž čítán 1 rubl za 1 frank. Legionáři se dožadovali u ministerstva financí výplaty této půjčky v téže relaci, nechtějíce se spokojiti s původním kursem, který Bankovní úřad vyplácel na prozatímní poukaz ministerstva financí, t. j. 1 rubl = 2 korunám československým. Bylo proto ministerskou radou usneseno, že půjčka tato bude vyplácena v kursu franků. Za státní půjčku nebyla tato půjčka ještě uznána, poněvadž dosavad není známa ani její výše, ani bližší modality jak upisování, tak splácení. Až budou bližší data známa, podá ministerstvo financí Národnímu shromáždění návrh, aby tato půjčka byla uznána za půjčku státní. Bylo však nutno zařaditi do rozpočtu již předem jistou částku na splácení půjčky.

Rozpočt. výbor pozměnil návrh vládní o sumě na úroky a část. splátku kapitálu předválečného dluhu rakouského, společného a uherského v tom směru, že částku určenou na úroky (720 mil. K) a částku, určenou na splátku kapitálu (90 mil. K) zařadil do § 3. titulu 1. úhrnnou sumou 810 mil. K mezi vydání mimořádná jako zálohu na předválečné označené dluhy.

Rovněž splátka kapitálu revoluční půjčky na Rusi označena byla rozpočtovým výborem za zálohu na tuto půjčku.

Ve 102. schůzi Národního shromáždění československého byla dne 19. prosince 1919 přijata tato resoluce:

"Ministerstvu pro zásobování lidu se ukládá, aby nejdéle do 5. ledna 1920 předložilo finančnímu výboru vyúčtování o tom, jakých částek užito bylo z dosavadních zahraničních úvěrů k nákupu potravin a jaký peníz v československých korunách byl za tyto potraviny od konsumentů stržen."

V důsledku této resoluce podalo ministerstvo pro zásobování lidu v rozpočtovém výboru tuto zprávu:

Smlouvy o zahraničních úvěrech neujednávalo ministerstvo pro zásobování lidu, nýbrž samo nabylo o nich vědomosti pouze ze zpráv své hospodářské misse, kterou svého času vyslalo do Paříže, a mimo to z ústních informací, jež u ministerstva financí samo si opatřilo.

Dle těchto pramenů jde o tyto zahraniční úvěry:

1. americký,

2. anglický,

3. italský,

4. kompensační transakce s Francií.