K tomuto dotazu dovoluji si nejprve poukázati na svou odpověď
(tisk 1632) na dotaz členů Národního
shromáždění Viléma Votruby, Hatláka
a soudruhů (tisk 1094) stran zadání dodávky
masa pro vojenské posádky v Čechách,
Družstvu českých řezníkův
a uzenářů v Praze.
Zásady této odpovědi jsou v ministerstvu
mnou řízeném v nezměněné
platnosti.
Dodávám nyní tolik:
Dodávku masa pro vojsko v Čechách provádí
smluvně česká a německá velkojateční
společnost již od května roku 1918. Společnosti
tyto jsou založeny a financovány zejména Českou
zemědělskou společností resp. Německou
společností pro obchod dobytkem a jsou podnikem
ryze agrárním. Dodávka jim byla zadána
bez veřejné soutěže z těchto
prostých důvodů: Zemědělské
společnosti jsou pověřeny ministerstvem zemědělství
výlučně nákupem dobytka, a bylo tedy
očekávati, přijde-li výkup i výsek
do jedněch rukou, že bude dodávka masa vojsku
nejlépe zajištěna, což v tehdejších
dosud neuspořádaných poměrech by jinak
zaručeno nebylo.
Již od převratu ucházelo se však o tyto
dodávky Družstvo řezníkův a uzenářů
v Praze. Vojenská správa uznávala oprávněnost
požadavku družstva, aby byla dodávka pro vojsko
zadána veřejnou soutěží. nicméně
však musila vzíti v úvahu, zda-li předčasnou
změnou dodavatele nenastane jednak vážná
porucha v dodávkách dobytka, jednak nezdraží-li
se maso, bude-li dosavadní jednotná agenda rozdělena.
Ministerstvo národní obrany pokoušelo se tedy
napřed o zjednání dohody mezi oběma
interesenty. Anketa svolaná za tím účelem
nevedla k cíli. Ministerstvo zemědělství
se nabídlo, že zjedná mezi stranami dohodu
samo. Aby však již v době jednání
bylo do jisté míry přáním živnostníků
vyhověno, poukázalo ministerstvo národní
obrany velkojateční společnosti, aby při
dodávkách masa zaměstnávaly místní
odborníky, což se též povšechně
stalo.
Ministerstvo zemědělství sdělilo pak,
že jeho pokus zjednání dohody nebyl úspěšným
a že trvá na tom, aby dodavatel masa zůstal
nezměněn. Jelikož však Družstvo řezníkův
a uzenářů v Praze poznovu všestranně
a důrazně žádalo o dodávky pro
vojsko, vypověděla vojenská správa
velkojateční společnosti koncem listopadu
1919 dodávkovou smlouvu a nařídila vypsání
veřejné soutěže; k té byla podána
jen jediná nabídka Družstva řezníkův
a uzenářů v Praze, avšak s výslovnou
podmínkou, že výkup dobytka bude při
tom obstaráván jako posud. Po výpovědi
rozhodly se však zemědělské společnosti,
že v případě, bude-li velkojatečním
společnostem porážka odňata, vzdají
se také výkupu, ve kterémž případě
by byla dodávka masa pro vojsko naprosto nezaručena,
ba velmi pochybná, jelikož i ministerstvo zemědělství
se vyjádřilo, že nehodlá činiti
dalšího nátlaku na zemědělské
společnosti, pak-li se výkupního monopolu
vzdají.
V důsledku toho, pak též z cenových
ohledů, jelikož družstvem nabídnutá,
za nynějšího stavu věcí, nedodržitelně
nízká cena opravňovala k obavě, že
družstvo nebude moci smluvních závazků
dodržovati a bude nuceno v brzku zakročiti o značné
zvýšení ceny, rozhodlo se ministerstvo národní
obrany po slyšení ministerstva pro zásobování
lidu a ministerstva zemědělství prodloužiti
velkojatečním společnostem smlouvu do konce
prosince 1919 a zajistiti jednak v této době bezvadný
výkup dobytka, jednak vyjednávati s družstvem
stran dodržitelné ceny.
Mezi tím však počalo se vážně
pomýšleti na úplné uvolnění
obchodu dobytkem vůbec, k čemuž skutečně
dojde podle nařízení ze dne 2. ledna 1920,
čís. 22. sb. zák. a nař. dnem 1. února
1920.
Po uvolnění obchodu dobytkem bude dodávka
masa pro vojsko ve veřejné soutěži zadána
a není námitek, aby se Družstvo řezníkův
a uzenářů v Praze o dodávku ucházelo.
Prosím, aby páni tazatelé vzali toto vysvětlení
na vědomí.