Národní shromáždění československé 1918 – 1920

(1) Kdo neoprávněně dopravuje do ciziny předměty potřeby (§ 1. zák. ze dne 17. října 1919, č. 568 sb. zák. a nař.), bude potrestán soudem:

a) pro přestupek vězením v oblasti trestního práva uherského uzamčením od čtrnácti dnů do šesti měsíců, nečiní-li množství vyváženého zboží více než jeden metrický cent,

b) pro přečin vězením od tří měsíců do jednoho roku, činí-li množství vyvážené více než jeden metrický cent, ale ne více než deset metrických centů, nebo byl-li pachatel již jednou pro shora uvedený přestupek trestán,

c) pro zločin žalářem od šesti měsíců do tři let. činilo-li množství vyváženého zboží více než deset metrických centů nebo byl-li pachatel již jednou pro přečin podle předchozího odstavce trestán.

(2) Vedle trestu na svobodě může býti uložen trest na penězích: při přestupku od padesáti do pěti tisíc Kč, při přečinu od pěti set do dvaceti tisíc Kč a při zločinu od tisíce do sto tisíc Kč.

(3) Pokus přečinu jest trestný i v oblasti trestního práva uherského.

(1) Kdo při dopravě tohoto zboží užije listin (dopravních osvědčení, vývozních povolení a pod.) padělaných nebo zfalšovaných nebo takových, jichž dosáhne podplacením osoby zaměstnané v úřadě neb ústavě oprávněném vydávati takové listiny, bude potrestán pro zločin, není-li zde skutkové povahy těžšího trestného činu:

a) při množství zboží, nepřesahujícím jeden metrický cent, žalářem od šesti měsíců do tří let,

b) při množství zboží, činícím více než jeden metrický cent, ale ne více než deset metrických centů, nebo byl-li již jednou potrestán pro přečin nebo zločin podle § 1. tohoto zákona, žalářem od jednoho do pěti let,

c) při větším množství, nebo byl-li pachatel již jednou potrestán pro zločin podle tohoto paragrafu, těžkým žalářem a v oblasti trestního práva uherského káznicí od pěti do deseti let a za zvláště přitěžujících okolností až do dvaceti let.

(2) Vedle trestu na svobodě může býti uložen trest na penězích: v případu a) od tisíce do sto tisíc Kč, v případu b) od pěti tisíc do pěti set tisíc Kč a v případu c) od deseti tisíc do jednoho milionu Kč.

(3) Kdo sprostředkuje uvedené podplacení, dopouští se spoluviny na tomto zločinu.

(1) Dopomohou-li porušením svých povinností k neoprávněnému vývozu uvedeného zboží zaměstnanec veřejného dopravního podniku, úřadu neb ústavu oprávněného vydávati listiny v předcházejícím paragrafu uvedené neb úřední osoba. která má bdíti nad vývozem zboží do ciziny, dopouštějí se zločinu a budou potrestáni. pokud zde není skutkové povahy těžšího trestního činu, těž kým žalářem a v oblasti trestního práva uherského káznicí od dvou do deseti let a při množství zboží nad deset metrických centů od pěti do dvaceti let.

(2) Vedle trestu káznice budiž užito předpisu § 484. zák. čl. V. z r. 1878.

(3) Byl-li čin spáchán z nedbalosti, buď pachatel potrestán pro přečin vězením od čtrnácti dnů do šesti měsíců.

Přijme-li některá osoba uvedená v § 3. při jednání o vydání listin uvedených v § 2. úplatek, tresce se, i když neporuší svých povinností, pro přečin vězením od šesti měsíců do jednoho roku.

(1) Při výpočtu množství zboží, na němž závisí stupeň trestnosti, budiž přihlíženo ke všemu zboží, jež obviněný třebas místně nebo časově odděleně vyváží.

(2) Podplacením podle tohoto zákona rozumí se poskytnutí nebo slíbení daru nebo jiného jakéhokoliv prospěchu ať přímo nebo nepřímo.

(1) Tresty na svobodě v tomto zákoně uložené nelze ani snížit pod nejnižší sazbu v tomto zákoně ustanovenou ani zaměnit za trest jiného druhu.

(2) Doba náhradního trestu za nedobytný trest peněžitý budiž stanovena podle zavinění. Náhradní trest budiž vyměřen stejným druhem trestu jako trest hlavní a nepřesahujž nejvyšší hranice sazby, jíž bylo užito při výměře trestu na svobodě uloženého vedle toho, a nesmí býti nikdy delší dvou let.

(3) Tresty peněžitě, uložené podle tohoto zákona. připadají státu.

(4) Daný úplatek připadne v každém případě státu a budiž, není-li zabaven, vydobyt ze jmění vinníků.

Za tresty peněžitě, jež byly podle tohoto zákona uloženy zřízenci, zmocněnci, zástupci nebo jinému orgánu podniku, který zboží vyváží, ručí majetník podniku nerozdílnou rukou s odsouzeným. Majetníky podniku rozumějí se netoliko jednotlivé osoby. nýbrž i společnosti (sdružení osob) a právnické osoby.

(1) V případě § 2. lit. c) může soud vedle ostatních trestů vyřknouti, že jmění odsouzeného propadá k dobru státu.

(2) O této konfiskaci jmění platí ustanoveni § 18. odst. 2 až 6 zák. ze dne 17. října 1919. č. 568 sb. zák. a nař.

(1) Vedle trestu uloženého pro některý zločin podle tohoto zákona může soud uznati, že živnostenské oprávnění ztrácí se na vždy nebo na určitou dobu.

(2) Nevysloví-li soud ztrátu živnostenského oprávnění, může uznati, že má býti zaveden dozor na výkon živnosti nejdéle na tři leta.

(3) Náklady spojené s dozorem hradí se z podniku postaveného pod dozor.

(4) O provedení dozoru platí ustanovení §§ 33. a 35., nařízení vlády republiky československé ze dne 11. listopadu 1919, č. 597 sb. zák. a nař.

Zboží neoprávněně vyvážené budiž prohlášeno za propadlé k dobru státu. K zajištění tohoto opatření může býti zboží zabaveno a, není-li ho třeba k účelům trestního řízení, může býti i před ukončením trestního řízení zpeněženo. Výtěžek buď vhodným způsobem uložen a při odsouzení vinníka propadá státu.

(1) Trestní řízení pro zločiny a přečiny podle tohoto zákona přísluší sborovým soudům první stolice (soudům divisním).

(2) Je-li podezření důtklivé, a jsou-li po ruce dostatečné důkazy, konejž se na pouhý návrh veřejného žalobce na základě trestního oznámení přímo hlavní líčení, ale jen tehdy, nenavrhuje-li veřejný žalobce potrestání trestem na svobodě aspoň pětiletým.

(3) Návrh veřejného žalobce obsahujž určité označení trestného činu po stránce skutkové a jeho zákonné pojmenování.

(4) Při hlavním přelíčení buďtež místo obžalovacího spisu přečteny trestní oznámení a tento návrh veřejného žalobce.

Jde-li o obvinění zřízence, zmocněnce, zástupce nebo jiného orgánu podniku, který zboží vyváží, buď užito obdobně ustanovení § 16. zákona o soudech lichevních ze dne 17. října 1919, č. 567 sb. zák. a nař.

(1) Nabývá-li podloudný vývoz shora uvedeného zboží takového rozsahu, že jest ohroženo řádné zásobování obyvatelstva, může být pro zločiny v tomto zákoně uvedené z usnesení vlády vyhlášeno stanné právo, a to buď pro některý politický okres nebo pro celé území republiky československé.

(2) Jinak platí ustanovení hlavy XXV. trestního řádu ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z., na území kdysi uherském ustanovení o stanném právu podle nařízení uherského ministerstva ze dne 17. července 1915, č. 9550 l. M. E. a ustanovení XVI. hlavy vojenského trestního řádu ze dne 5. července 1912, č. 130 ř. z.

Tam, kde dojde k odsouzení podle tohoto zákona, odpadá stihání podle nařízení vlády republiky československé ze dne 9. prosince 1919, č. 653 sb. zák. a nař.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti osmého dne po vyhlášení.

(2) Vykonání jeho ukládá se ministrům spravedlnosti a národní obrany.

Zásobovací situace republiky československé vyžaduje, aby se vší možnou energií bylo čeleno podloudnému vývozu předmětů potřeby za hranice. V první řadě jde o vývoz obilí a mlýnských výrobků, dále však i o vývoz jiných potravin a vůbec předmětů potřeby, jichž následkem podloudného vývozu může se objeviti nedostatek.

Tomuto účelu má sloužiti předložená osnova zákona.

V jednotlivostech podotýká se jen toto:

Skutečnost všeobecně známá, že podloudný vývoz je značně usnadňován vývozními povoleními a dopravními osvědčeními padělanými, falšovanými nebo úplatky nabytými, činí nezbytným, aby zvláště přísné tresty stihly ty, kdož takto docílených listin. potřebných k vývozu zboží do ciziny použijí, jakož i ty, kteří uvedené podplacení sprostředkují. Existují i kanceláře, které zabývají se vymáháním takovýchto povolení a po většině pracují prostředky nedovolenými.

Jest však dále také nezbytno právě tak přísně a ještě přísněji stíhati podplácení passivní a vůbec každé porušení povinnosti, jež vede k usnadnění neoprávněného vývozu tohoto zboží. Proto mají býti přísnými tresty § 3. postiženi nejenom zaměstnanci úřadů nebo ústavů oprávněných vydávati listiny potřebné k dopravě zboží do ciziny, nýbrž i zaměstnanci veřejných dopravních podniků, jmenovitě železnic. kteří dopomohou k neoprávněnému vývozu a rovněž i osoby, které jsou pověřeny úkolem bdíti nad vývozem a úkolu tomu se zpronevěří. Zaměstnanci úřadů a ústavů oprávněných vydávati listiny potřebné k vývozu vymáhají podle zkušeností úplatky tím, že nechávají důvodné žádosti tak dlouho ležeti, až žadatel vidí se nucena sáhnouti k úplatku. l toto jednání jest jistě trestuhodným, jsouc vydíráním žadatelů a jen krokem vzdáleno od jednání uvedeného v § 3. Má proto i zde, kde k porušení povinností ani nedošlo, nastati trestnost, byť menší než v § 3.

Řízení pro tyto delikty musí býti provedeno, má-li trest účinkovati, co nejdříve po spáchání deliktu; proto se zde podobně jako podle zákonů lichevních připouští tak zv. řízení spěšné (§ 11.) a z téhož důvodu jest nezbytno příslušnost k souzení zločinů a přečinů podle tohoto zákona přikázati sborovým soudům první stolice a ne případně jinak povolaným porotám, poněvadž tyto se začasté scházívají až po více měsících.

Lze se nadíti, že velké zisky, kterých je takovýmto podloudným vývozem dosahováno, zlákají tou měrou, že ani přísné tresty na svobodě nebudou s to, aby pachatele odstrašily. Má-li tomu býti čeleno, jmenovitě v tom případě, že by podloudným vývozem bylo ohroženo řádné zásobování obyvatelstva, jest nezbytno, podobně jako již se stalo v zákoně lichevním, připustiti uvalení stanného práva.

Ministerstvo spravedlnosti má za to, že rozhodnutí o uvalení stanného práva má býti dáno do rukou vlády, a to proto, poněvadž jde o krok tak dalekosáhlý, který má podkladem celkovou situaci zásobovací v celém státě.

Jinak bylo v jednotlivostech užito obdobných ustanoveni zákonů lichevních, poněvadž opatření proti podloudnému vývozu má podobný ráz jako opatření proti lichvě předměty potřeby. Po stránce formální se navrhuje, aby osnova tato byla přikázána výboru zásobovacímu a právnímu s příkazem, aby o ní pro pilnost věci podaly zprávu do dvou dnů.