Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Na území naší republiky nalézá se mnoho velikých podniků náležejících firmám, které mají své sídlo nyní v cizozemsku, zvláště ve Vídni. Firmy tyto smluvily před odloučením naší měny pokud se týče před převratem s tuzemskými firmami a podniky dodávací smlouvy, jež jsou splatny a žalovatelny podle těchto smluv mimo území Československé republiky, zpravidla ve Vídni. Podle místa splatnosti a žalovatelnosti řídí se druh měny, kterým je zapraviti pohledávku vzniklou před okolkováním našich bankovek. Následkem toho, že takové smlouvy dodávací, jsou splatny a žalovatelny ve Vídni, jsou splatny též v rakouských korunách. Tento stav platí i pro smlouvy dodávací, které nebyly splněny před odloučením naší měny, nýbrž, které jest podle úmluvy plniti dále i po okolkování bankovek. Následkem toho jsou povinni dodávati tuzemci smluvené práce a dodávky a hraditi náklad na ně v tuzemských korunách, avšak cizozemská firma jest oprávněna dodávky honorovati v korunách vídeňských, tedy méně hodnotných, které převedeny na naší měnu dodavateli neuhražují výrobního nákladu. Jedná se tu dále z pravidla o dodávky ve prospěch podniků, které sice náležejí cizozemským firmám, avšak leží v území naší republiky a tudíž podniků, jichž výnos plyne firmám též v československých korunách. Tím pak, že čerpají výnos v korunách československých a platí dodávky v korunách vídeňských, obohacují se takové firmy bez veškerého důvodu a ačkoli by byly schopny platiti dodávky v československých korunách z výnosu tuzemských podniků, zkracují beze všeho ospravedlnění své dodavatele.

Všechny tyto důsledky vyplývají jednak ze zákonného nařízení, že druh měny se řídí místem splatnosti pohledávky, jednak z úmluv, v nichž žalovatelnost a splatnost byla určena a položena mimo naší republiku v době, kdy tato místa nebyla ještě cizinou, t. j. před převratem. Strany by nebyly smlouvy takové uzavřely, kdyby byly převrat a jeho důsledky předvídaly. Tím, že se poměry podstatně změnily, mohl by případně i soudce závaznost takové klausule o splatnosti a žalovatelnosti, po případě i celou smlouvu zrušiti. Mezi zúčastněnými panuje však toho času největší nejistota a obava, že budou trvale poškozeni a to tím více, že k rozhodnutí o těchto otázkách nejsou povolány soudy naše, nýbrž podle úmluvy soudy cizí.

K nápravě stačí, budou-li takové klausule o splatnosti a žalovatelnosti pohledávek výše zmíněné povahy, generelně zákonem zrušeny, tedy bude-li zákonem vysloveno prostě to, co by mohl každý soudce přihlížeje k podstatně změněným poměrům zrušiti sám.

Bude-li klausule zrušena, nastoupí místo splatnosti a žalovatelnosti ex lege podle občanského zákona.

Vzhledem k tomu navrhuje podepsaný:

Slavné Národní shromáždění račiž se usnésti:

Úmluvy uzavřené před 28. říjnem 1919, podle nichž jsou pohledávky tuzemců vůči cizozemským firmám splatné a žalovatelné v cizině se zrušují, pokud tyto pohledávky vznikají za práci a dodávky konané ve prospěch tuzemských podniků cizozemských firem.

Pohledávky dotčené v § 1. jsou splatné v československých korunách.

Provedení tohoto zákona ukládá se ministru spravedlnosti a ministru financí.

Zákon tento působí dnem vyhlášení.

Ve formálním ohledu se navrhuje, aby byl tento návrh přikázán výboru rozpočtovému.