Zákon o dlouhodobých pachtech jest v platnosti už
několik měsíců a ti, jichž se
týká, už na podzim r. 1919 předpokládali,
že pro podzimní osev budou jim pozemky, na něž
se ohlásili, předány. Když se tento
předpoklad ukázal mylným, počítali
s jistotou, že pro jarní osev budou už pozemky
v jich vlastnictví. Majitelé církevních
statků stejně jako majitelé ostatních
velkostatků ruku v ruce stěžovali uplatnění
nároků dlouhodobých pachtýřů!
Povolaní činitelé byli nuceni stále
zakročovati ve prospěch těchto statisíců
drobného lidu, deputace stíhala deputaci, tisk se
zabýval neustále případy dokládajícími
tuto snahu majitelů půdy.
Nyní stojíme těsně už před
jarním osevem a značné desetitisíce
drobných pachtýřů nemají dosud
půdy, která mu sice podle zákona připadá
- ale dosud mu není právně přiřknuta.
To způsobuje hotovou revoltu, zvláště
když církevní činitelé a velkostatkářští
zřízenci mluví s lidem tak, jako by vůbec
zákon nedošel uplatnění.
K soudům dostavuje se na sta lid s otázkou, co je
s přiznáním pozemků. Mnozí
soudcové, jak denní listy stále a stále
oznamují, prohlásí prostě interesentům,
že pozemek jim přiřknut nebude, aniž by
jim dali vyřízení písemné,
řádně odůvodněné, by
s. mohli obrátit k vyšší instanci.
Podepsaní táží se ministra spravedlnosti:
1. Jste ochoten naříditi, aby každý,
případně i zamítnutý žadatel
dostal od soudu písemné vyrozumění,
aby se mohl obrátit na vyšší instanci
a hájit svůj nárok?
2. Uznává pan ministr spravedlnosti, že nelze
odmítnouti žadatele pouhým sdělením
ústním příslušného soudce?
3. Je ochoten pan ministr spravedlnosti zaříditi
vše potřebné, aby soudy neprodlužovaly
na celé měsíce provedení tak důležitého
zákona a je ochoten, dáti jim potřebná
nařízení k uspíšení projednávání?
4. Je konečně ochoten naříditi stíhání
všech majitelů velkostatků církevních
i světských, kteří zákonů
neznalý drobný lid venkovský utvrzují
v mínění, že zákon republiky
jednající o dlouhodobých pachtech se nebude
provádět, že zůstane vše, jak bylo
a také těch, kteří zúmyslně
falešně vykládají části
tohoto zákona a předstíráním
vylhaných okolností způsobují, že
se lidé nároků buď písemně
nebo jinak vzdávají?