Do § 64. ústavní listiny, ve kterém
určují se jednotlivá práva presidenta
republiky, usnesl se ústavní výbor k návrhu
svého člena Dra Karla Kramáře pod
čís. 8 pojati ustanovení, že president
republiky "jmenuje vysokoškolské profesory vůbec,
dále soudce a státní úředníky
počínajíc VI. hodnostní třídou
a všecky důstojníky".
Proti tomuto usnesení většiny ústavního
výboru ohlásili jsme my podepsaní minoritní
votum a navrhujeme, aby Národní shromáždění
se usneslo, že § 64. čís. 8 má
zníti takto:
"jmenuje vysokoškolské profesory vůbec,
dále soudce, státní úředníky
a důstojníky, počínajíc Vl.
hodnostní třídou."
Text námi navrhovaný souhlasí s jednomyslným
usnesením subkomitétu ústavního výboru.
Není důvodu, aby mezi důstojníky a
ostatními státními funkcionáři
činěn byl tak pronikavý rozdíl, a
aby v republice právě důstojníkům
dáváno bylo zcela mimořádné
a výjimečné postavení, kterým
by se nutně ostatní skupiny úředníků
a funkcionářů republiky cítily ve
svém významu sníženy, a právě
jen důstojníkům dostávalo se výjimečného
nadpráví, které věcně není
nijak odůvodněno. Takový rozdíl mezi
důstojníky a ostatními státními
funkcionáři je ovšem obvyklý v monarchiích
a je důsledkem monarchického principu, nehodí
se však státu s vládní soustavou republikánskou.
Rozdíl tento zejména činěn byl v Rakousku,
kde armáda byla osobní doménou císařovou
a kde právě proto disposice panovníkovy nad
ní nepodléhaly ústavním obmezením.
Aby také v republice činěn byl takový
principielní rozdíl mezi důstojnictvem a
ostatním občanstvem, není účelno.
Republika naše staví na rozdíl od monarchie
také vojíny všem ostatním státním
občanům na roveň, také vojín
jest u nás plnoprávným občanem s jest
i voličem a nemá podléhati žádným
obmezením, pokud nutně nevyplývají
z pojmu vojenské služby.
Jednotné úpravy a pevného pořádku
jest ovšem třeba v armádě, ale jest
jich stejně třeba ve všech jiných oborech
státní správy. Řádná
správa politická, řádné soudnictví,
řádná a jednotná péče
o školství a vzdělání lidové,
o finance státní atd., jest jistě neméně
důležitou nežli řádná správa
armády. Řádnost správy se však
v žádném z těchto oborů nezabezpečí
jen úpravou ustanovovacího práva, nýbrž
odvisí od celé řadě jiných
a důležitějších okolností.
Ostatně i president republiky, i když mu jmenování
těch kterých funkcionářů jest
formálně vyhrazeno, jest přes to odkázán
na informace a návrhy příslušných
referentů a zejména zodpovědných ministrů,
takže úprava většinou ústavního
výboru usnesená nezabezpečuje věcně
žádné větší jednotností
ve správě armády, nýbrž právě
jen formální výsadu určitého
stavu, který má takto na úkor stavů
ostatních býti privilegován i v republice
stejně, jako byl privilegován v monarchii.
Bylo by také anomalií ničím nezdůvodněnou,
aby odpovědný ministr národní obrany
měl na věci vojenské správy vliv menší
nežli má na svůj obor kterýkoliv jiný
resortní ministr, ač jinak za správu svého
resortu nese plnou ústavní zodpovědnost.
Vyhraditi jmenování všech důstojníků
presidentu republiky, znamenalo by sice vzíti vliv na jmenování
toto zodpovědnému za ně resortnímu
ministrovi, ale neznamenalo by že o jmenování
tom rozhodovati bude opravdu vždy president republiky, protože
při velké početnosti případů
jest to fysicky nemožno. Rozhodování mohlo
by se tudíž přesunouti na činitele ústavně
nezodpovědné, což by právě řádné
správě armády mohlo býti na úkor.
Všecky tyto důvody přimlouvají se tudíž
za to, aby jmenování důstojníků
upraveno bylo konformně s jmenováním ostatních
státních úředníků a
funkcionářů a aby tudíž přijat
byl návrh, který podepsaná minorita Národnímu
shromáždění doporučuje.