Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Profesoři theologických učilišť diecesních mají nárok na platy (služné, místní přídavky, přídavky drahotní a nákupní) v stejné výši, jak stanoveny jsou zákonem ze dne 7. října 1919, č. 541 sb. z. a n. pro profesory státních středních škol IX. hodn. třídy. Platy ty zvyšují se na platy pro vyšší hodnostní třídy stanovené obdobně podle ustanovení čl. VII. § 9. téhož zákona.

Pro přiznání platů odpovídajících té které hodnostní třídě, jakož i jednotlivým stupňům platovým v těchto třídách vpočítatelná jest doba, kterou profesor před počátkem účinnosti tohoto zákona nebo po něm ztrávil jako profesor na některém theologickém diecesním učilišti nebo na některé státní střední nebo jiné jí na roveň postavené státní škole.

Ve správě duchovní nebo v jiné veřejné službě ztrávená doba započítá se jen z poloviny, avšak nejvýše pěti lety.

Připočítání let válečných stane se obdobně podle ustanovení ze dne 28. července 1919, č. 457 sb. z. a n.

S profesory, kteří biskupovým nařízením učiněným ve shodě se státní správou, avšak nikoli proto, že vzdali se služby nebo že bylo jim odňato poslání k úřadu učitelskému, z úřadu toho vystoupili a jsou neschopni ke správě duchovní nebo k jinému církevnímu úřadu, budiž co se týče jejich zaopatření naloženo podle pravidel, která platí pro profesory při státních školách středních.

Ti profesoři, kteří by, nedokonavše vpočítatelného služebního času deseti let, ke každé další církevní potřebě stali se nezpůsobilými, buďte co do svého výslužného pokládání za rovny samostatným duchovním správcům podle zákonných ustanovení tou dobou platných.

Služební léta, která před nastoupením systemisovaného místa učitelského při některém theologickém učilišti ztrávena byla v duchovní správě nebo v některém jiném církevním úřadě, budou při vyměřování výslužného čítána tím způsobem, že počítána budou za tři služební léta učitelská čtyři služební léta takto ztrávená.

Přestoupí-li některý profesor do duchovní správy, pozbude sice nároku na výslužné podle předcházejících předpisů, budou mu však při vyměřování výslužného podle pravidel pro samostatné správce duchovní čítána po každé tři služební léta v učitelském úřadě ztrávená za čtyři léta správy duchovní.

Obdrží-li profesor ve výslužbě se nalézající s příjmy spojený úřad církevní, zanikne jeho nárok na výslužné.

Představení biskupských kněžských seminářů mají nárok na plat rovnající se zákonně stanovenému nejmenšímu příjmu (kongrue) duchovních správců, a to rektor, vicerektor a spirituál na plat duchovních správců samostatných, ostatní představení na plat kněží pomocných. Pro vyměření zákonných zvýšení řečeného nejmenšího příjmu podle doby služební vpočítatelna jest doba, jež ztrávena byla před počátkem účinnosti tohoto zákona nebo po něm v postavení představeného biskupského kněžského semináře nebo ve správě duchovní aneb i v jiné veřejné církevní službě.

Náklad, jenž zákonem tímto vznikne, povinny jsou nejprve nésti fondy pro ty které účely zřízené a jiné církevní důchody k tomu věnované.

Zbytek nákladu takto nekrytý uhradí se z náboženského fondu.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. října 1919. Současně pozbývá platnosti zákon ze dne 26. ledna 1902, č. 25. ř. z., čl. II. § 7. zákona ze dne 24. února 1907, ř. z. č. 55, dále ministerské nařízení ze dne 31. března 1913, č. 57 ř. z. a veškeré předpisy, jimiž upraveny byly posavadní požitky představených biskupských kněžských seminářů.

Provésti tento zákon ukládá se ministru školství a národní osvěty a ministru financí.

Platy profesorů diecesních theologických učilišť upraveny byly dosud podle analogie platů profesorů státních středních škol. Posledně stalo se tak zákony ze dne 1. května 1889 č. 68 ř. z., ze dne 26. ledna 1902 č. 25 ř. z. a ze dne 24. února 1907 č. 55 ř. z., kterými stanoveny byly základní platy těchto profesorů na ročních 2800 K a přiznány jim dva pětileté přídavky po 500 K a tři pětileté přídavky po 800 K. Mimo to měli profesoři tito nárok na přídavky aktivní, které podle místních poměrů nařízeními ministerskými, posléze nařízením ze dne 31. března 1913 č. 57 ř. z. částkami 600, pokud se týče 840 a 960 K byly stanoveny a po desetileté uspokojivé službě na 690, 966 a 1104 K, po dalších deseti letech služby na 805, 1127 a 1288 K zvýšeny býti mohly.

Nová úprava platů profesorů středních škol vyvolala u profesorů řečených diecesních učilišť snahu, aby i jejich platy byly nově upraveny. I Národní shromáždění resolucí ve schůzi dne 25. listopadu 1919 přijatou vyzvalo vládu, aby provedla tuto novou úpravu.

Tomuto požadavku vyhovuje předložený návrh zákona, kterým podle nyní platných předpisů pro profesory středních škol přiznávají se profesorům řečených učilišť stejné příjmy, jak stanoveny jsou pro IX. hodnostní třídu s postupem do VIII., po případě VII. a VI. hodnostní třídy po uplynutí každých pěti let vpočítatelné služby.

Jako vpočítatelná doba pro nabytí pětiletých přídavků stanovena byla dříve služba ztrávená v postavení profesora na theologickém učilišti nebo na nějaké státní střední škole. Poněvadž profesory theologických učilišť stávají se zpravidla již starší kněží, kteří často na střední státní škole jako profesoři nepůsobili, bylo ustanovení toto příčinou stížností, ježto jim dřívější doba v jiných služebních poměrech ztrávená do pětiletých služebních přídavků vůbec započtena nebyla. Těmto stížnostem odpomoženo býti má ustanovením § 2. předloženého návrhu podle něhož vpočítatelná je služba profesorská nejen na státní střední škole, nýbrž i na jiné státní škole, která se rovná středním školám. Mimo to vpočítatelna býti má - avšak jen z polovice a nejvýše pěti lety - i služba jiná v duchovní správě nebo v jiné veřejné službě ztrávená.

Těmito ustanoveními předejde se zajisté stížnostem dosud v těchto směrech projevovaným, aniž by tím náboženská matice byla značněji zatížena.

§ 3. návrhu týká se pensionování profesorů biskupských učilišť a převzat beze změny ze zákona ze dne 26. ledna 1902 č. 25. ř. z.

Z navrhované úpravy vzejde náboženské matici větší zatížení v částce ročních asi 300.000 K.

Požitky představených kněžských seminářů upraveny byly dosud různými dekrety z konce XVIII. a začátku XIX. století. Že požitky tyto nynějším drahotním poměrům neodpovídají, nepotřebuje zajisté bližšího odůvodnění. Národní shromáždění ve schůzi dne 24. července 1919 vyzvalo vládu, aby platy těchto církevních funkcionářů nově upravila tím způsobem, aby platy rektorů, vicerektorů a spirituálů zvýšeny byly na výměru kongruy farářské a ostatních představených na výměru kongruy pomocných kněží. Tomuto vyzvání vyhovuje se ustanoveními čl. II. předloženého návrhu.

Zatížení náboženské matice s touto úpravou spojeně činiti bude přibližně 45 - 50.000 K ročně.

Formální návrh:

Osnova budiž přikázána výboru kulturnímu a státně rozpočtovému ku podání zprávy do 3 dnů.