Pane ministře, jak Vám známo, dostavila se
ve dnech 30. a 31. ledna t. r. na Těšínsko
mezinárodní plebiscitní komise, která
převzala též správu na celém
území. Prvním jejím činem byla
proklamace, jíž nařizovala odstranění
vojska českého i polského. Naše vojenské
úřady okamžitě uposlechly tohoto nařízení
a vojska podle termínu v proklamaci uvedeného, byla
odvolána. Nyní není na bývalém
českém záboru ani jediný vojín.
Na polské straně rozkazu mezinárodní
plebiscitní komise nebylo uposlechnuto a polské
vojsko je dosud ve Skočově, v Dědicích
a Bílsku. Mimo to polská Rada Narodowa, která
podle rozkazu mezinárodní komise měla býti
rozpuštěna, úřaduje dosud a zřizuje
milici vyzbrojenou jednak zbraněmi, jednak také
municí. Při částečném
odchodu polského vojska přeběhla celá
řada vojáků polských v plné
výzbroji do naší sféry a zbraně
uschovali po domech. Podle raportu okresního výboru
pro plebiscit v Hnojníku, jak možno se přesvědčit
u presidia čes. plebiscitní komise ve Slezské
Ostravě, skládá se tajná milice v
Třinci z 55 osob, uveden velitel téže, současně
označeno skladiště zbraní a munice.
Této milice užívá dosud trvající
Rada Národowa jako teroristického prostředku
proti obyvatelstvu Těšínska a to proti Slezákům
(Koždoňovcům) a slezské straně
sociálně demokratické (i proti českému
obyvatelstvu). Teror provádí se tím způsobem,
že jednak polská milice, jednak také polské
obyvatelstvo přepadává pokojné občany,
kteří snad náhodou nesympatisují s
Poláky a hlásí se přímo k československé
republice. Staly se případy:
1. V Jablunkově vhozen byl měšťanu Kuchejdovi
do bytu ruční granát, jehož výbuchem
demolována všechna okna. Pouze šťastnou
náhodou se stalo, že byt, byv půjčen
pro skladiště, nebyl obydlen a že nikdo nepřišel
o život.
2. Že stoupenec páně Koždoňův
učitel Pszczolka z Třince byl přepaden dne
17. února v noci ve svém bytě tlupou asi
150ti osob, tam jej zbili a pak odvlekli do Robotniczego domu
v Třinci, požadujíce po něm vysvětlení
jeho činnosti, a za přítomnosti polského
četnictva byl opětně zbit. To stalo se proto,
že Poláci se domnívali, že neřekl
vše, co potřebovali.
3. Že rovněž stoupenec Koždoňův
učitel Smiczek z Ústroně, měl v Golešově
dne 15. února konati schůzi. Do hostince vrazila
tlupa dělníků z Třince pod vůdcovstvím
jistého Bacze a ohrožovali Smiczka. Při schůzi
došlo k bitce, užito zbraní, při které
byly tři osoby těžce a několik lehce
zraněno. Padlo 11 výstřelů. Zranění
pochází vesměs od zbraně střelné.
Jistý Vojtěch Durčak z Ústroně
obdržel 1600 K, aby učitele Smiczka pověsil.
Peníz ten prý pocházel od Rady Narodove,
což jest věcí pravdě podobnou. Dne 17.
února t. r měla býti konána schůze
v obci Císovnici. Před hostinec přitáhla
ozbrojená tlupa třineckých dělníků
v počtu asi 4-500 osob. Schůze za těchto
okolností konati se nemohla. Vidouc nezdar, odebrala se
zmíněná tlupa před obydlí rolníka
Manici, který byl 3 neděle nemocen zápalem
plic. Byl vyvlečen z postele a zbit, zároveň
jeho manželka a hroženo tomuto pověšením.
Že se tak nestalo, nutno děkovati prosbě manželky,
která konečně tlupu uprosila.
4. Dne 10. února vnikli polští četníci
do bytu paní Czutkové v Bytřici u Jablunkova,
vytáhli odtamtud občana Bajtka, který je
členem výboru slezské strany sociální
demokratické a vracel se ze své agitační
cesty. Předvedli ho na četnickou stanici ke zjištění
totožnosti. Na zpáteční cestě
byl zbit tlupou Poláků, zbodán noži,
až zůstal v bezvědomí ležeti.
5. Úředníku hospodářského
úřadu ve Hnojníku p. Hermovi byl vhozen do
jeho bytu v Bobreku ruční granát, jehož
výbuchem byl nejen byt, nýbrž i nábytek
demolován.
Několik těchto případů uvádíme
namátkou, jak jest plněn příkaz mezinárodní
plebiscitní komise v Těšíně o
zabezpečení občanské svobody v plebiscitním
území. Tyto případy byly oznámeny
dohodové komisi, dosud však není známo,
že by proti pachatelům bylo zakročeno. Nešetření
občanských práv spatřujeme také
v tom, že časopis »Slazak» je Poláky
konfiskován a schůze "Slonzakův"
i Čechů jsou znemožňovány. (15.
února Kozakovice, 22. února České
Divadlo v Polské Lutyni atd.). Dohodová komise vydala
zákaz konati schůze pod širým nebem.
Jak tento zákaz se strany Poláků je dodržován,
je vidno z toho, že dne 22. února t. r. pod okny této
komise pořádán byl tábor lidu, k němuž
si vynutili Poláci vypravení vlaku z Jablunkova
do Těšína, ač zvláštní
vlaky byly dohodovou komisí zakázány. Při
tom byly v průvodu neseny nápisy s hesly: "Slazk
do Polsky", nošeny polské orlice přes
zákaz, také prapory. Průvody doprovázela
hudba.
6. Uprchlíci, kteří po 25. února 1919
byli nuceni prchnouti, nemohou se zpět vrátiti,
poněvadž jim vstup do práce je zabraňován
polskými Radami Robotniczymi, které také
vypovídají z bytu i z práce dělníky
smýšlení protipolského (Hajduk a Adam
z Karvína).
Podepsaní se tudíž táží:
Jsou tyto případy panu ministru věcí
zahraničních známy?
Co hodlá pan ministr podniknout, aby zjednána byla
pro Těšínsko plná koaliční
svoboda pro veškeré obyvatelstvo?
Co hodlá pan ministr podniknout, aby Rada Narodowa v Těšíně,
která podle nařízení mezinárodní
plebiscitní komise měla likvidovat a která
je příčinou všech těchto excesů
v a brutalit, byla skutečně rozpuštěna
a veškeré své moci zbavena?
Co hodlá pan ministr učinit, aby dohodová
komise mohla nerušeně vykonávati své
poslání a skončiti skutečně
jednou již to martyrium lidu těšínského.