Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zástavní a půjčovní úřad v Praze, jenž byl založen roku 1747 k tomu, by chudému lidu poskytoval půjčky na zástavy a takto chránil ho před vykořisťováním soukromými zastavárníky, a jenž dvorním dekretem ze dne 26. května 1770 prohlášen byl za veřejný fond s ručením státním, založil ze správních přebytků během let fond, který v roce 1913 dosáhl výše 3,276.034 K; tato výše fondovního jmění umožnila v letech 1888-1908 i přechodní snížení míry úrokové z původních 11 procent na 6 procent.

Za války se poměry v neprospěch ústavu podstatně změnily tím, že lid, byv povolenými vyživovacími příspěvky hmotně lépe zabezpečen, pomoci ústavu nevyhledával, ano zástavy vyplácel. Tím zmenšil se příjem z půjček na zástavy, na druhé straně vsak zvýšilo se značně služné výslužné a zvýšením cen kancelářských potřeb včetně paliva a osvětlení vzrůstala vydání, takže správní rok 1916/17 končil ztrátou 84.654 K, správní rok 1917/18 však ztrátou 364.657 K; v posledním rozpočtu

Platy aktivních zaměstnanců rozpočteny 619.331 K, výslužné, vychovávací příspěvky, dary z milosti pak 113.946 K, při čemž ovšem třeba podotknouti, že rozpočtené částky tyto se podstatně zvýší, ježto na úpravu platů, prováděnou podle zákona ze dne 7. října 919, č. 541 sbírky zákonů a nařízení, nemohl ovšem při sdělání tohoto rozpočtu na rok 919 býti vzat zřetel na započítání válečných let, úpravu výslužného, vychovávacích příspěvků; schodek ten bude činiti asi 746.561 K.

Jmění ústavu, skládající se z půjček na zástavy a ze 4 budov čp. 955 Praha-lI., čp. 455 Praha-III. a čp. 207 a 210 v Karlíně s příslušným inventářem, jež dne 30. června 1914 činilo 3,305.997 K, kleslo pro tyto ztráty do 31. prosince 1918 na 2,607.804 K.

Aby další činnost zástavního úřadu stoupajícími těmito ztrátami nebyla ohrožena, a zároveň aby dalšímu stoupání těchto ztrát se předešlo, provedena hned po státním převratu úsporná opatření. Zejména upuštěno zatím v zájmu zmenšení režie od obsazování několika systemisovaných míst praktikantův a oficiantů, pokud jich nebude nutně potřeba; restringován personál a kancelářské síly ústavu přebytečné tou dobou umístěny v některých odvětvích státní služby. Pak schválena tato opatření, jimiž příjem ústavu aspoň poněkud bude zvýšen:

1. zvýšení poplatku za zástavní list (listné) z 2 h na 12 h od 1. října 1919;

2. zvýšení výdražného z 5 procent na 10 procent, které platí kupec při dražbě propadlých zástav z kupní ceny;

3. zvýšení dražebních útrat (dražebné) ze 2 procent na 5 procent;

4. omezení půjček nejméně na 3 K;

5. zavedení nejnižšího úroku z půjček na zástavy za 4 neděle bez ohledu, je-li zástava vyplacena před uplynutím této doby, při čemž z půjček 3, 4 a 5 K zůstane při dosavadním nejmenší, úroku 6 haléřů. Počínaje 5. týdnem zůstane prozatím počítání úroků podle tydnů nezměněno.

Dalším úsporným opatřením začátkem března 1919 bylo převedení 6 proc. kontokorentní zápůjčky 3 mil. korun u Zemské banky v Praze na 1 1/2 proc. kontokorentní zápůjčku u poštovní spořitelny v Praze, jež pak zvýšena byla na 5 mil. korun, čímž proti letům předchozím podstatně klesnou pasivní úroky.

Pokud se týče daní, bylo podle účetní závěrky za období 1917/18 zapraveno:

V rozpočtu na rok 1919 je pak vykázána částka 9329 K 33 h.

Proti osvobození ústavu od daní mluví závažné důvody zásadní, neboť by se pro nepatrnost jejich ústavu valně nepomohlo, na druhé straně by se však prejudikovalo žádostem jiných ústavů toho druhu.

Pokud se týče tvrzení v dotazu, že vláda rakouská přesazovala bez potřeby úředníky z jiných resortů k zástavnímu úřadu a zatížila jej placením pense, nemůže vláda správnosti jeho potvrditi, alespoň v posledních letech se podobný případ nestal.

Zdá se spíše, že tento odstavec dotazu směřuje výlučně proti obsazení místa ředitelského úředníkem, nepocházejícím z řad úřednictva zástavního úřadu. Místo to zastával totiž od roku 1896, tedy po 23 let Edmund Liebisch, posléze ministerský rada, jenž dekretem presidenta republiky ze dne 25. září 1919 dán na trvalý odpočinek.

Za příčinou nového obsazení místa tohoto vypsán byl v měsíci prosinci 1919 konkurs a uveřejněn v úředním listě se lhůtou do dne 10. ledna 1920.

Vláda, dobře jsouc si vědoma nynějšího nepříznivého finančního stavu Zástavního a půjčovního úřadu a majíc na zřeteli humánní jeho účel, uvažuje bedlivě o reorganisaci tohoto ústavu vzhledem k reformě veřejné správy právě projednávané, jakož i o dalších opatřeních, která by v zájmu sanace jeho měla býti provedena.