Tento návrh vlastně jeho uskutečnění
je životním nervem živnostenského stavu.
Rakouský živnostenský řád, který
dodnes má vlastně mít i v naší
republice zákonnou platnost a který zavazuje po
stránce povinnostní nejen živnostnictvo, ale
také má zavazovati nadřízené
úřady všech III. stolic, sice nyní se
zachovává tam, kde jde o povinnosti živnostnictva
vůči úřadům i veřejnosti,
avšak v ochranářské působnosti
vůči živnostnictvu hodně pokulhává,
nebo naprosto selhává. Veškeré živnostnictvo
si přeje, aby tento řád byl buď úplně
přepracován, aneb aby úplně zmizel
a aby byl nahražen novým, moderním a době
odpovídajícím řádem. Živnostnictvu
není také proto tajno, že takovouto reformu
živnostenského zákonodárství
nelze uskutečniti v roce, že potřebí
tu doby delší, věnované bedlivé
úvaze nejenom v organisacích živnostenských,
nýbrž i v korporacích všech tříd
národa, jejichž hospodářský i
organisační život spolupůsobí,
nebo dotýká se hospodářského
i organisačního života živnostnictva.
Rakouský živnostenský řád, vydaný
na základě císař. patentu ze dne 20.
prosince 1859, č. 227 ř. z. s platností od
1. května 1860, byl předpojatý a po stránce,
zejména hospodářské, v mnohých
svých paragrafech a postupně přilepovaných
novelách event. zákonech ze dne 15. března
1883, č. 39 ř. z., ze dne 8. března 1885,
č. 22 ř. z., ze dne 16. ledna 1895, č. 21
ř. z., ze dne 23. února 1897, č. 63 ř.
z., ze dne 25. února 1902, č. 49. ř. z.,
ze dne 22. července 1902, č. 155 ř. z., ze
dne 18. července 1905, č. 125 ř. z., a konečně
ze dne 5 února 1907, č. 26. ř. z., nemohl
nejenom snad vyhovovati, avšak nebyl ani ze všeobecného
i často detailního stanoviska spravedlivým
vůči živnostnictvu, jež měl nejen
toliko chrániti, nýbrž i organisačně,
hospodářsky i kulturně povznášeti.
Jsou v něm zřejmé stopy byrokratického
ducha zákonodárců, kteří ponejvíce
byli z kruhů vysoké tehdejší šlechty
rakousko-německé, jež nepřála
střednímu a malému člověku
v jeho individuálním soukromém podnikání
vyniknouti. Ti proto v živnostenském řádě
rakouském mnohé uplatnili, co škodilo stavu
živnostenskému a co by nikterak zlepšené
nepoškozovalo zájmů veřejných
i jiných.
Byla tu též obava vlád vídeňských,
aby živnostnictvo příliš hospodářsky
nesesílilo v živel, jenž by se mohl uplatňovati
stejně jako ostatní třídy národů.
Jinak si nemohu vysvětliti tu nedokonalost a často
nelogičnost v některých ustanoveních
živnostenského řádu, který na
př. poslední novelou z r. 1907 připouští
a doporučuje organisování se živnostnictva
ve společenstvech a gremiích podle jednotlivých
oborův, avšak v uskutečňování
tohoto velmi prospěšného principu, živnostnictvu
brzdí zdlouhavou proceduru, trvající často
i několik roků, při schvalování
těchto čistorodých živnosten. organisací.
Připouští § 130. o sdružování
se odborných společenstev v organisační
jednotku vyššího řádu, avšak
zase jenom cestou dobrovolnosti, jež často spočívá,
jak zkušenost v tomto směru nás učí,
na osobách a ne na prospěchu stavu.
A takových nesrovnalostí i rázu eminentně
hospodářského na př. § 37. ř.
z. a j. bylo by lze vyjmenovati celou řadu.
Proto již dnes musí být uvažováno
a také pracováno se strany naší vlády
za součinnosti živnostnictva a jeho kompetentních
organisací k tomu, aby náprava, nebo lépe
řečeno úprava v tomto směru byla započata.
Při této úpravě vytýká
živnostnictvo jako kardinální požadavek
zachování průkazu způsobilosti a organisačního
systému, doplněného závazností
vůči organisacím vyššího
řádu.
Živnostnictvo je přesvědčeno, že
všechno zákonodárství jakožto právní
úprava skutečných poměrů životních
- závisí na větovém názoru,
který se mění časem i místem.
Bylo-li lze dříve počítat i na poli
národohospodářské správy s
určitou, byť i dočasnou, stabilitou v názorech
na uspořádání vzájemných
poměrů lidí, je každému dnes
jasno, že dlouholeté úporné zápolení
lidstva nezůstane ve svých důsledcích
bez vlivu ani na idee, jimiž prodchnuto je veškeré
právo.
Již dnes jsme svědky »bojův« o otázky,
jejichž řešení prejudikuje úpravě
živnostenského řádu.
Ráz podnikatelství, pracovní poměr
a pod., to jsou velkorysé problémy dneška,
které silně znovu staví otázky diskutované
před válkou, jako: poměr obchodu k výrobě,
poměr velkovýroby k řemeslu a jiné.
Živnostnictvo je si také vědomo, že úprava
živnostenského řádu dotkne se i jiných
zákonodárných oborů na př.
úpravy práva občanského, obchodního,
družstevního, trestního i finančního
a oboru výkonu státní živnostenské
správy.
Z této příčiny živnostenský
výbor Národního shromáždění
uváživ svrchu vytčené jenom kardinální
momenty usnesl se jednomyslně na této resoluci:
1. Vláda se vyzývá, aby učinila přípravy
co nejdříve k úpravě živnostenského
řádu tím způsobem, že by vedle
svého vlastního elaborátu na tomto poli vyzvala
zemské živnostenské organisace, obchodní
a živnostenské komory, živnostenské rady
k podání dobrozdání a vlastních
názorů k účelu svrchu označenému.