Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920.

Tisk 2510.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na dotaz členů Národního shromáždění Jos. Šolleho, Fr. Šabaty a soudruhů (č. tisku 1658), proč se nezachovává nařízení minist. výnosu čís. 5125 ze dne 9. května 1919 na obecné škole v Licibořicích.

Stížnosti uvedené v dotaze dal jsem vyšetřiti a podle příslušných zpráv úředních zjistil jsem toto:

Učitelský sbor obecné školy v Licibořicích nedopustil se ničeho, čím by byl porušil povinnosti, uložené mu vynesením ministerstva školství a národní osvěty z 9. května 1919, č. 5125.

Řídící učitel Rud. Queisner jednaje s deputací rodičů otázal se jí, čí jménem přichází. Když dostal odpověď, že jménem »Lidové strany v Licibořicích«, upozornil deputaci, že přihlížeti musí také k mínění a přání ostatních stran a skupin občanstva v obci. Rozhodně odmítá, že by se byl k deputaci vyjádřil způsobem nenáležitým.

Chování se učitele Josefa Sedláka vyhovovalo zcela usnesení učitelské konference, která přihlížejíc k zvláštním poměrům místním, charakterisovaným mimo jiné též písemným protestem příslušníků evangelické církve bratrské proti katolickým úkonům náboženským ve škole za přítomnosti žáků jiného vyznání, usnesla se nemodliti se se žáky, ponechati dětem po přání rodičů způsob pozdravu mimo školu a zůstavila učiteli náboženství na vůli, aby vyvěsil ve třídě kříž s výhradou, že budou stejně strpěny i odznaky jiných církví. Chování jmenovaného učitele i konference učitelské je v souhlasu s citovaným výnosem ministerským, podle něhož škola ani úřady nejsou oprávněny, aby žactvu a učiteli přikazovaly účast při jakýchkoli úkonech náboženských, stejně však nejsou ani úřední orgánové, ani učitelé oprávněni, aby v jakékoli formě ji zakazovali nebo v ní jakkoli bránili, pokud není v odporu se školními zákony a řádem školním. Strážcem řádu školního a kázně ve třídě jest především třídní učitel, v druhé řadě pak správce školy a učitelská konference, jejichž pedagogickému taktu musí býti zůstaveno, aby rozhodli, může-li se hledíc k interkonfesijní povaze našich veřejných škol připustiti, aby děti mimo hodiny náboženství v čase vyučovacím konaly konfesijní modlitby a v jaké formě Připomínám, že modlitby ve škole nebyly dosud ani zákonem ani žádným nařízením předepsány.

Poněvadž jsem po vyšetření věci nabyl přesvědčení, že se učitelstvo v Licibořicích nedopustilo ničeho, čím by porušen byl ministerský výnos výše zmíněný a snažilo se všestranně upraviti poměry tak, aby nebylo dotčeno náboženské přesvědčení a city žactva ani rodičů všech vyznání, nemohu vyhověti přáním, vysloveným v dotaze pod čísly 2 a 3.

V Praze dne 24. února 1920.

Ministr školství a národní osvěty

G. Habrman v. r.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP